Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pro Ramba
Tak navrhni naším poslancům zlepšit zákony, když někdo dělá jeden přestupek za druhým zabavit mu majetek a dát mu lhůtu 2 měsíců na uhrazení sankce nebo jeho majetek jde do dražby.
Víš kolik dá takový policista měsíčně pokut v dopravě a veřejném pořádku a skoro všechno na složenky, kdy je problém tohoto státu, že nedokáže z lidí vymáhat peníze z blokových pokut.
Víš kolik měsíčně posíláme zpracovaných přestupku do správního řízení, kdy tam jsou těmto lidem také uloženy pokuty, ale opět je nikdo neplatí.
Je mi jasné, že to je určitě naše vina, kdy od tebe přece nic jiného nemůžu čekat. Policajti v této zemi můžou i za špatné zákony.

Vy policajti umíte jenom rozdávat pokuty, vy prostě nejste normální. Policie byla založena na ochranu majetku a občanů! Vy policajti máte chránit lidské životy a majetky! Vy jste si udělali z vybírání pokut živnost. Byl sem svědkem kdy policajti flastrovali řidiče za špatné parkování a ve vedlejší řadě ukradli čórkaři Škodu octávia za 500 000 tisíc. Když se majitel Škodovky pustil do těch policajtů tak sedli do auta a ujeli. Opravdový hrdinové!!!

Pro Ramba
Víš ty chytráku, že za rušení nočního klidů, kterým někdo otravuje zbytek lidí v domě se ukládá pokuta. Za to, že někdo dělá nepořádek na veřejném místě se také ukládá pokuta. A víš proč dáváme tolik pokut, protože se náš národ neumí chovat, když bude český řidič jezdit jak se má tak žádnou pokutu nedostane. U nás je totiž národním zvykem jezdit jak dobytek a dělat jeden přestupek za druhým. O alkoholu za volantem také nemluvím. Normální je také krást v obchodech, kdy v počtech krádeží na počet obyvatel vedeme v Evropě.

Polda 33
To je ta vaše totalitní emokracie. Někdo blbě zaparkuje a hned ho obklíčí policejní komando. Někdo dělá bordel, krade jako straka a policie mu ještě pomáhá.

Pro Ramba. Neboj se, náš ministr se postará, aby u PČR nebyl čárkový systém za uložené pokuty.

pro Ramba
Jestli ty jsi byl u PČR tak u tupounů co ?

Rambo, Ty jsi fakt na palici. To jsou názory... Víš platí pravidlo, že komunikace podporuje sympatie a sympatie podporuje komunikaci. Ale u Tebe to platí opačně. Už se někam vytrať Ty anarchisto poblázněnej. Víš Ty vůbec, jaké hodnoty policie chrání. Ale s Tebou nemá cenu komunikovat. A nepiš, že nerad čtu názory jiných. Rád si je přečtu. Ale Ty Tvé pošahané vážně ne. Pa broučku.

Níže uvedený příspěvek - " copak jsem magor, abych platil daně, od toho jsou jiní " - NENÍ Z MÉ DÍLNY !!!!!!
Mám tušení, že vtom má prsty náš malý americký veterán. Pokud ano, pak je opravdu UBOŽÁK, který už neví co by, a tak požívá cizí nicky.

To myslíš mě? Jasně na mě se svede všechno, ale toto není moje práce, to napsal nějakej jinej tvůj fanda.

já taky a myslím si že víc než většina lidí, ale chtěl jsem jenom srovnat hlavně to, jak nás lidi platí ze svých daní, samozřejmě že jsme placeni z daní ale naše platy jsou dvakrát zdaněné peníze, neber to osobně ani v tom nic nehledej, jenom mě to zajímalo

Vaše placení daní je přelívání peněz z hromady na hromadu. Je to tálně nesmyslné. Platíte daně státu z peněz, které vám vyplácí stát. My platíme daně státu, ať peníze vyděláme, nebo nevyděláme a státu je jedno kde je vezmeme, hlavně když zaplatíme.

Vojáky také platíte z daní a ty do státní pokladny nepřinesou žádný zisk, ale to Vám nevadí a v žaludku Vám ležíme jenom my co ? K tomuto už není co dodat.

Polda 33
Nemáš pravdu, že mě vadí pouze policie. Vadí mě všichni darmožrouti a vyžírky, který platím na daních a oni za ně nic nedělají. Banda úředníků, kteří si otvírají svá drzá ústa na lidi mě vadí úplně stejně. Nemám nic proti lidem ze státní správy, kteří svoji práci dělají svědomitě a jsou tomuto státu prospěšní, ale těch je docela málo. Také mě nevadí šlušní policisté, kteří jsou přínosem pro ČR. Někdo tady dohlížet na pořádek musí.
Uznáš sám, že ve státním aparátu je nadbytek lidí, na které daňový poplatníci nevidělají, neboť pracujících je daleko méně než úředníků.
Spočítej si státní zaměstnance, důchodce, malé děti, cikány a nezaměstnané a srovnej to s pár zoufalcema, kteří se ještě živí prací. Nemůžou na toto vydělat ani kdyby se posr...

Pro Ramba
Zbytečných lidí je u PČR dost, ale ne za základních útvarech, ale na okresech, krajích, PP a MV, kdy nám toto také vadí. Ty zase pochop, že my už nevíme co dělat dříve, kdy se kolikráte za směnu nenajíme a stále slyšíme, že nic neděláme a flákáme se. Mě a nikoho z mých kolegů ze směny nebaví dělat zbytečnou administrativu, kdy se stejně nic neděje a leží to na soudech nebo na různých komisích.

Polda 33
Pokud chceš mít v práci leháro, tak jdi k dopravákům, tam je to Amerika. V jihomoravském kraji určitě.

můžu vědět, tedy pokud to není tajné, kolik (částku) měsíčně odvádíš na daních?

můžu vědět, tedy pokud to není tajné, kolik (částku) měsíčně odvádíš na daních?

můžu vědět, tedy pokud to není tajné, kolik (částku) měsíčně odvádíš na daních?

Copak jsem magor, abych platil daně, od toho tu jsou jiní.

Až moc!

Bez komentáře
----------------------------------------

www.legalnivrazda.cz
www.jirikajinek.cz
www.sinagl.cz
www.hucin.com
www.policejnistat.cz
www.policista.com
www.ivanroubal.blog.cz

Toto není reklama na naše webové stránky jak se někteří policisté mylně domnívají. Toto je reklama na práci některých policistů. Samozřejmě je to zároveň ostuda celé policie. Tuto reklamu sponzorují občané ČR na své náklady, tzv. sponzorský dar pro PČR.

Tak co Toničko, ještě si myslíš, po přečtení níže uvedených příspěvků, že jsem sebestředný egoista, který nesnese jiný názor ? Nebo ti opravdu tyto ideové zvratky nevadí ?
Já si osobně myslím, že s těmito lidmi se nekomunikuje, ty je třeba řezat hlava, nehlava. Vůbec mi nevadí vtipy o policajtech, ale rozhodně nepatří sem a v této době. Už si pochopila o co těm magorům jde ?

že se s těmito lidmi nekomunikuje a ty je třeba řezat hlava, nehlava? No a to je právě špatně. Ty jako polda tyto lidi řezat nesmíš a ba naopak bys je měl nosit na rukou, proteže právě tito lidi na tebe dělají! Oni tě živí!

Neměj strach osobně bych si stebou ruce nešpinil a už vůbec nepatřím k zaprděncům, kteří si pod ochranou uniformy léčí své mindráky méněcenosti, to bylo myšleno obrazně a každá slušná společnost na to má své hybné páky.
Lidí, kteří se opravdu podílejí svými odvedenými daněmi na fungování státního aparátu, si velice vážím a zpětně tito mohou vždy ode mne očekávat slušné jednání a pomoc v jejich nesnázích.
Do této skupiny ale ty zjevně nepatříš.

Clusoue 4 rambo
Je škoda každé koruny zaplacené na daních!!!
Stejně to necháte všechno rozkrást! Co Kožený, Krejčíř, Telecom, Unipetrol, LTO, vytunelované banky, kampeličky a spousta dalších??? Na co si to hrajete? Policie je zadarmo drahá, včetně celého státního aparátu. Kde jsou naše peníze vybrané na daních???
Na Seychellách, bahamách atd.!

Pro Ramba
Ty jsi myslitel to musím uznat, kdy všechny tyto kauzy vznikly nedokonalostí zákonů naší země a vyšetřovali je specialisté z UOOZ a Fianční policie a né řadový policisté ze základních útvarů.
Víš my dnes a denně řešíme ty malé zlodějíčky, ale ani tyto nikdo nezavírá, ale můžeme za to my, kdy je mi už trapně, když vidím jak kolega zpracovatel prosí v telefonu státního zástupce, aby dotyčného lumpa, který je u nás asi po 10 v týdnu a má na svědomí 10 vykradených sklepů a 15 vozidel, ale snaha kolegy je marná. Máme ho vyslechnout a propustit a on jde po hodině domů a my tam za odměnu třeba i dvě hodiny z volna kompletujeme jeho skutky.

Polda 33
Dyť to říkám celou dobu, že je policie k ničemu! Jediné na co máte pravomoci, je okrádání řidičů. Vy se bez st. zastupitelství ani nevys...
Tak na co vás potřebujeme. Státní zástupci, kteří dozorují velké případy jsou stejně podmazaní tak jako soudci. Tak k čemu je nám dobrá policie? Vždyť na to nemáte pravomoci. Zločinci se vám chechtají do obličeje a nemáte na ně! Po tom všem máte pocit, že budete mít autoritu u řidičů??? Omyl, nikdy ji nezískáte. Jste na úrovni maňásků z loutkového divadla. Tak si to přiznejte. Uleví se vám.

Už aby tě někdo šmějknul na přechodu ty jeden vymaštěnej debile.

Taky znám jeden ze života

Jdou dva policajti parkem se psem, projdou kolem lavičky s partou mladejch
lidí. Dojdou za roh a jeden policajt čapne čokla za zadní nohy a prohlíží si
ho zespodu a ten druhej valí oči a ptá se:
"Co je, Franto?"
Franta odpovídá:
"Jak jsme šli kolem těch mladejch, tak někdo říkal, že už
zase jde ten pes se dvěma čurákama..."

Já Penis, požaduji zvýšení platu...



Pracuji v příšerných hloubkách
Pracuji po hlavě
Nemám víkendy ani dovolenou a pracuji i ve státní svátky
Pracuji ve vlhkém prostředí
Nedostávám proplacený přesčasy
Pracuji na temném pracovišti s žalostnou ventilací
Pracuji ve vysokých teplotách
Jsem vystavován nakažlivým chorobám
Usínáte v práci po krátkém pracovním úseku
Často neplníte požadavky managementu
Nestojíte ve Vaší přidělené pozici a často navštěvujete jiná pracoviště
Berete si mnoho neplánovaných přestávek
Nejste iniciativní - musí na Vás být neustále vyvíjen tlak a musíte být stimulován k tomu, abyste začal pracovat
Opouštíte pracoviště po pracovní době většinou zaneřáděný
Často nedodržujete pracovní směrnice, jako je např. nošení ochranných obleků
Odcházíte do předčasného důchodu
Nerad pracujete na dvě směny
Občas opouštíte pracoviště před tím, než dokončíte Vaši denní práci
A jestli Vám je tohle všechno málo - tak Vás mohu ujistit, že jste permanentně viděn, jak přicházíte na pracoviště a zase odcházíte se dvěma moc podezřelými pytli.