Jak policisté zatýkali
a obviňovali nevinné
a dále v tom pokračují!

http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003101201
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2004021801
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2004060901



PPLK. PETR VOJTĚCHOVSKÝ,
KTERÝ MĚL ROZKRÝT
BERDYCHŮV POLICEJNÍ GANG,
EXKLUZÍVNĚ PRO DENÍK PRÁVO

"Byl jsem kriminalizován."


Berdychův gang - "česká chobotnice", která prorostla do policejních špiček a léta beztrestně vydírala, přepadala a vraždila. Toto zločinné spojenectví gangsterů a vysokých policejních důstojníků u nás nemá zatím obdoby.

Až nyní, po zproštění mlčenlivosti, poprvé po dvou letech promluvil bývalý šéf policejního týmu Mari podplukovník Petr Vojtěchovský, jenž měl za úkol gang rozkrýt.
Právu, které už odhalilo množství šokujících skutečností o řádění gangu a jeho vyšetřování, se rozhodl poskytnout exkluzívní rozhovor. Jeho svědectví je otřesné. Nevinní lidé, kteří překáželi gangu, byli zločinnými policisty kriminalizováni. Policisté, kteří na to upozornili, byli umlčeni.


* Vy jste v týmu Mari v květnu 2003 věděli, že byli kriminalizováni nevinní a nepohodlní?

V době, kdy jsem vedl tým Mari, jsme o tom měli zcela konkrétní poznatky.

* Kolik nevinných lidí bylo křivě obviněno a zatýkáno?

Nemohu sdělit přesné číslo ani jména osob. I zde totiž probíhá vyšetřování. Údaje mají k dispozici vyšetřovatel a státní zástupce. Víc opět nelze říct. Snad mohu jen zopakovat, že podezření z kriminalizace nevinných a další údaje byly předány orgánům činným v trestním řízení.

* Jak to bylo možné? Bylo to i tím, že třeba David Berdych znal díky zločinným policistům výslechy utajených svědků?

Ano. Poznatky, že Berdych disponuje výslechy utajených svědků, jsme měli. Bylo to i v původním vyhodnocení Mari z 23. května 2003.

* Jak jste poznatky získali?

Nemohu a nebudu hovořit o kriminálním zpravodajství. A nemluvil bych o tom s novináři, ani kdybych byl v této věci zproštěn mlčenlivosti. A je to navíc stále vyšetřováno.

* Vyhodnocení Mari shrnuje výsledky čtyřměsíční práce tohoto týmu. Obsahuje šokující informace o kriminalizaci nevinných lidí nepohodlných Berdychově gangu a policistům napojeným na gang (viz Právo 22. 12. 2004). Můžete potvrdit jeho autentičnost a vysvětlit, proč nejste autorem vyhodnocení, když jste tým vedl?

Se zmíněným vyhodnocením to bylo tak, že týden před mým zadržením, které se stalo 20. května 2003, jsem byl s náměstkem policejního prezidenta Jaroslavem Macháněm domluven na schůzce, kde on žádal, aby na schůzce se mnou mohl vidět vyhodnocení pracovní skupiny Mari.

Vyhodnocení jsem však osobně nemohl napsat. Bylo už proti mně vedeno trestní řízení, takže jsem měl úplně jiné starosti. Navíc jsem byl 21. května obviněn z trestné činnosti a postaven mimo službu, takže k mé schůzce s panem Macháněm už nedošlo. Musím zde ještě připomenout důležitou okolnost. V dubnu 2003 jsme se z policejního i kriminálního prostředí dozvěděli, že na některé členy týmu Mari se "šije šestka". Tedy kriminalizace se sazbou šest let vězení nepodmíněně.
Vyhodnocení, na které se tážete, v této situaci napsal můj zástupce v týmu Mari Radek Čermák. Je i autorem názvu Mari, protože na začátku roku 2001 založil pod tímto názvem spis, ve kterém shromažďoval informace o gangu lupičů v policejních uniformách. Vyhodnocení pan Čermák dopsal dva dny poté, kdy jsem už v důsledku obvinění a postavení mimo službu ve funkci nebyl.

* Řekl vám Čermák o osudech vyhodnocení Mari? Že musel vyřadit pasáže o únicích závažných policejních informací do podsvětí, vyřadit jména podezřelých vysokých policejních důstojníků i pasáže o kriminalizaci nevinných?

Někdy v létě 2003 mně pan Čermák řekl, že vyhodnocení Mari bylo napsáno a předáno nadřízenému na ÚOOZ plukovníku Stanislavu Plockovi. Ten je vrátil k přepracování s pokynem, že ve vyhodnocení musí být vynechány údaje o policistech. Čermák pokyn splnil. Takže druhá verze údaje, na které se ptáte, neobsahuje. A asi před třemi týdny mi pan Čermák řekl, že toto vše uvedl znovu i při posledním výslechu na inspekci ministra vnitra.

* Plukovník Plocek loni v prosinci Právu vše popřel. Řekl, že žádný pokyn Čermákovi nevydal.

Mohu říci, že o tom, co se dělo s vyhodnocením Mari, a o pokynu plukovníka Plocka jsem se dozvěděl i od jiných členů týmu Mari. Nemám důvod k pochybnostem o jejich sděleních.

* Dá se říci, že obvinění vznesené proti vám, tedy vaše kriminalizace a postavení mimo službu, se negativně promítlo i do další práce týmu Mari?

Mým zadržením a obviněním tým Mari prakticky zanikl, i když ještě asi tři měsíce existoval.

* Domníváte se, že váš případ je případem kriminalizace nepohodlného policisty? (A co kriminalizace nepohodlného občana??? Viz: http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2003101201)

Nepochybně ano. Byl jsem nepochybně kriminalizován. Jsem o tom zcela přesvědčen. Cílem také bylo znevěrohodnit celý tým Mari.

* Nezískali rozpadem týmu Mari gangsteři okolo Berdycha a na ně napojení policisté rok navíc, kterého mohli využít k zametání stop a další násilné trestné činnosti?

Každopádně už v roce 2003 podle vyhodnocení Mari bylo připraveno zatýkání pachatelů. Úkol dokončil tým Uniforma. Jako policista jsem rád, že tým Uniforma dokončil práci.

* Domníváte se, že na vaší kriminalizaci mohl mít někdo osobní zájem? Například bývalý šéf Inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin se minulý týden o vašem týmu dokonce vyjádřil jako o Vojtěchovského gangu.

Budu se držet faktů. Vím, že tehdejší šéf inspekce ministra vnitra Tomin měl nadstandardní vztahy s jedním ze tří oznamovatelů, kteří na mě 20. dubna 2003 podali trestní oznámení. Konkrétně s podnikatelem Karlem Kaprem. Tyto nadstandardní vztahy zatím více popisovat nemohu. Vyšetřování není ukončeno. A nejsem pro tyto otázky zproštěn mlčenlivosti. V této souvislosti chci ještě zdůraznit, že poznatky získanými týmem Mari pan Mikuláš Tomin vůbec neprocházel po celou dobu, co jsem tým vedl (vyšetřování nesměřovalo k Tominovi - pozn. red.).

* Vy jste s Kaprem neměl nadstandardní vztahy? Prý jste se s ním scházel a dokonce ho i podle televizních reportáží vydíral.

Já osobně jsem se dostal do styku s Kaprem pouze přes pana Víta Chalupu, který provozuje restauraci v Radonicích, kde bydlím. Pan Kapr mně řekl spoustu zajímavých věcí k různým osobám, což mě z trestního hlediska zajímalo. Kapr dával velmi zajímavé informace o trestné činnosti jiných osob. Byly později využitelné i v práci týmu Mari. Poslední informace mi Chalupa a Kapr dali v lednu 2003. Týkaly se policejní práce. Pak jsem se s nimi nesešel.

* Patřily ty osoby, na které Kapr poukázal, k Berdychovu gangu?

V současnosti se nemohu blíže vyjádřit. Jedná se o mimořádně závažnou trestnou činnost. Mohl bych narušit vyšetřování. A taky nejsem v tak širokém rozsahu zproštěn mlčenlivosti.

* Nezavinil jste si styky s Kaprem problémy sám? Tento podnikatel je z lecčeho podezírán. Prověřováním podezření okolo Kapra se zabýval příslušník ÚOOZ a pak pražského odboru pro boj s organizovaným zločinem Petr Koňařík. Loni na podzim byl Koňařík obviněn ze spolčení s gangem Berdycha.

S ohledem na závažnost věci si jako policista dovolím pouze říci, že podezření z násilné trestné činnosti podnikatele Karla Kapra vyšetřoval Petr Koňařík.

* Nepodezíráte Koňaříka, že se o vaši kriminalizaci zasadil?

Bez komentáře.

* Tominovy reakce na nález jeho směnek a smlouvy o půjčce v kriminálním prostředí v roce 2002 vašimi podřízenými byly neobvyklé (viz Právo 29. 1. 2005). Jako vysoký policejní důstojník vás a muže, které jste vedl, dokonce obvinil z pomstychtivosti. Domníváte se, že právě uvedené nálezy na jaře 2002 odstartovaly záměr vás kriminalizovat, obvinit, umlčet, zavřít?

Je to jedna z variant příčin mé kriminalizace. Může to tak být. Ale to by mělo odhalit vyšetřování. A musím zdůraznit, že jako policista nemohu a nesmím podléhat pomstychtivosti. Byl jsem vychován, vzdělán a vycvičen k úctě k zákonu a nadřazení zákona nad osobní vášně.

* Vysvětlíte, jak to ve skutečnosti se směnkami a půjčkou bylo?

Na jaře 2002 byly mými podřízenými nalezeny v kriminálním prostředí různé písemnosti, na kterých se vyskytovalo jméno Mikuláše Tomina. Jako vedoucí odboru obchodování s lidmi ÚOOZ jsem na pokyn nadřízeného toto sepsal a zaslal služebním postupem cestou policejního prezídia k adresátovi, kterým byl tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross.

* Jednalo se i o směnky avalované Mikulášem Tominem a jeho bratrem Alexejem v hodnotě 1,8 miliónu korun? Šlo i o nález smlouvy o půjče ve výši 1,8 miliónu korun, kterou Mikuláš Tomin poskytl svému arabskému příbuznému?

K osobě Mikuláše Tomina se zde nebudu vyjadřovat. Dovolím si říci, že avalovat směnky a poskytnout půjčku samo o sobě není trestné.

* Dosud jste mlčel k závažným obviněním, o kterých informovala média. Vaše žena měla ve firmě prát špinavé peníze, kontaktovat se s jakýmsi Sergejem z ruskojazyčné mafie , vy jste se měl jako náhončí snažit, aby starosta Jílového u Prahy Karel Dostálek prosadil změnu územního plánu tak, aby se údajně vaše žena dostala k lukrativním pozemkům.

V jedné televizi dokonce odvysílali, že jsem byl ve vazbě. A nebyla to pravda. Soud návrh na mé vzetí do vyšetřovací vazby zamítl.
Útoky na policisty a šíření nepravd o policistech jsou snadné, protože policista je vázán mlčenlivostí a může promluvit, až když je mlčenlivosti zproštěn. Vždy však pouze v rozsahu, který určí zproštění mlčenlivosti.
Mohu s čistým svědomím říci, že má žena se nikdy nedopustila žádného trestného činu stejně jako já. Neprala špinavé peníze. Neznáme žádného Sergeje. Dodnes jsem se nedopídil, kdo to je. S žádnými Rusy a žádnými jinými cizinci moje žena neobchodovala. Ani takový obchod nedomlouvala.
Daňové důkazy o podnikání mé ženy má k dispozici finanční úřad. Vyšetřovatelé mají k dispozici veškeré účetnictví mé ženy, které jim dobrovolně vydala při domovní prohlídce v listopadu 2003. Nikdo neshledal žádné pochybení. Pokusy o kriminalizaci od podzimu 2002 se prostě nezdařily.
K vystoupení pana Dostálka v televizi v červenci 2003 mohu uvést, že pan starosta ve svém vyjádření na Inspekci ministra vnitra vše, co řekl v televizi, popřel. Inspekci dokonce řekl, že mě vůbec nezná.




***

CHAPADLA, TĚLO A MOZEK
ČESKÉ POLICEJNÍ CHOBOTNICE


MOZEK: Vysocí policejní důstojníci - dosud na svobodě?

TĚLO:

1) Obvinění policejní důstojníci Josef Opava , Petr Koňařik, Jiří Žofčín... ze speciálního policejního Odboru pro boj s organizovaným zločinem – OBOZ : Dagestánské a ruskojazyčné gangy

2) Tomáš Půta s kontakty na italské a irské gangy

3) Maroš Šulej, Peter Zajak a slovenské gangy

4) Tajní informátoři OBOZ

5) Vykonavatelé: David Berdych a spol.

6) Gelani Aboud alias Samopalník Tony a arabské gangy


Na snímku zleva obžalovaní gangsteři Radek Trumpeš a David Berdych.


Foto PRÁVO - Michaela Říhová

Datum: 05.02.2005
Autor: Pavel Blažek
Zdroj: Právo
Strana: 16




BERDYCHŮV POLICEJNI GANG V DATECH

1990 až 1996: V Discolandu Sylvie Ivana Jonáka začali působit David Berdych a Antonín Slezák. S podnikem byla spojena násilná kriminalita. V dubnu 1994 byla zavražděna na Jonákovu objednávku jeho manželka Ludvika.

1996 až 2001: V čele gangu je Berdych. První známou akcí byl únos a zavraždění zlatníka Václava Tomana v listopadu 1996. Policie netušila, že šlo o Berdychův gang. Šéf 1. odboru středočeského úřadu vyšetřování Karel Malý v listopadu 1996 přiznal, že nezná motiv vraždy: „Nikdo ho ani nevydíral.“

2001 až 2002: Berdych ve vyšetřovací vazbě. Vedení gangu převzali Tomáš Půta a Maroš Šulej. Gang se rozdělil do skupin. Ve vybraných akcích se skupiny spojovaly. Řídili je: 1. skupina - Tomáš Půta, Daniel Herain alias Pomáda alias Dan Kočka; 2. skupina - Gelani Aboud alias Tony Arab alias Samopalník Tony; 3. skupina - David Berdych. Z gangu odešli a „udělali se pro sebe“: Tomáš Hofer (obviněný) začal spolupracovat s bulharským podsvětím , Jaroslav W. přešel do drogového podsvětí, Aleš L. začal spolupracovat s ruskojazyčným podsvětím .

2003: Zjištění policie, že obětí první známé akce je zavražděný pražský zlatník Václav Toman v listopadu 1996. Podezření, že gang v přestrojení za policisty a vybavený policejními průkazy a odznaky kriminálky spáchal okolo 80 loupežných akcí a zavraždil nejméně tři oběti . Závažné úniky informací z policie do podsvětí. Berdych až díky těmto únikům zjišťuje, že policisté z týmu Mari ÚOOZ znají většinu členů gangu přímo jmény, včetně dat narození. Členové gangu se do této doby totiž znali převážně jen pod přezdívkami.

2004 - 2005: Počet obviněných pachatelů dosáhl 41 osob. Policisté však stále nepozatýkali všechny členy Berdychova policejního gangu, který údajně čítal okolo 60 až 70 lidí. Předpokládá se další zatýkání. Dnes se zatím odhaduje, že ukořistili 50 milionů korun .


Datum: 29.01.2005
Autor: Pavel Blažek
Zdroj: Právo
Strana: 07



Berdychův policejni gang:
česká Chobotnice

Krvavá dramata, kdy se brutální zločinci spolčili s vysokými policejními důstojníky, jsme znali jen z akčních televizních seriálů a mysleli si, že něco takového není u nás možné. Z omylu nás šokujícím způsobem vyvedl gang kolem Davida Berdycha.
Organizovaný zločin prorostl s policií a léta společně neomezeně mučili, vraždili, vydírali a loupili. Ti, kdo ho měli zastavit, naopak brutální zvěrstva sami řídili či se dokonce na bestiálních činech přímo podíleli.

Krvavý tanec rozpoutali už v polovině devadesátých let. Klec začala padat teprve v září 2004. Do té doby se zločinci měli kromě přepadání kamionů dopustit kolem 80 loupežných akcí. Jen 22 z nich se však vyšetřuje, z toho ve třech z nich měl gang vraždit. Tělo oběti se našlo zatím jen ve dvou případech. Obětí české Chobotnice však bude nejspíš mnohem více.

Hovoří se až o dvaceti neobjasněných vraždách, vesměs bohatých lidí, které od roku 1996 přepadali gangsteři v policejních uniformách vybavení služebními průkazy a odznaky kriminálky či elitního Útvaru pro boj s organizovaným zločinem. Dostali je od policejních kompliců.

„Vyšetřujeme jen to, co se daří prokázat a kde se přihlásili poškození. Zatím neznámý počet obětí stále mlčí. Buď se z prožitých hrůz nevzpamatovaly, nebo mlčí ze strachu,“ vysvětlil Právu kriminalista.


Kápové na OBOZ

„Fungovala dohoda s policisty, že se pod jejich krytím bude páchat rozsáhlá trestná činnost,“ vypověděl u soudu Berdych. Uvedl, že činnost gangu, který své oběti unášel a mučil, neřídil on, nýbrž policejní důstojníci z pražského Odboru pro boj s organizovaným zločinem (OBOZ) Josef Opava a Petr Koňařík ve spojení s podnikatelem Luďkem Žaludem starším, majitelem sklenářství v Praze.

Žalud, Koňařík a Opava podle Berdycha dostávali 30 procent ze zisku, zbytek patřil ostatním z gangu.

Současní vyšetřovatelé teď musí vypátrat, jak, proč a kdy došlo k propojení gangu s policisty, kde je ukryta kořist, kolik únosů, loupeží a vražd zločinci spáchali.

Tělo oběti se našlo zatím jen ve dvou případech.

PĚKNĚ POHROMADĚ. Zleva Petr Koňařík, Josef Opava, Jiří Žofčín a František Brázdil.
Foto TV NOVA, Na vlastní oči

DAVID BERDYCH při soudním líčení zachovával ledový klid.

Foto PRÁVO - Lukáš Táborský

Datum: 29.01.2005
Autor: Pavel Blažek
Zdroj: Právo
Strana: 07



JAK ELITNÍ ZLOČINCI
SROSTLI S ELITNÍ POLICIÍ

Berdych s pomocí policistů
likvidoval konkurenční gangy

Nikdo zatím nespočítal, za kolika úspěšnými a široce medializovanými akcemi policie proti ozbrojeným lupičům stál v pozadí policejní informátor David Berdych a jeho komplicové. Neznámý je také počet konkurenčních lupičských gangů a policejních informátorů, které Berdych s komplici a policisty zločinci zlikvidovali.

Vyšetřovací spisy vedené pod dozorem středočeských žalobců Tomáše Milce a Svatopluka Nauše, který je také vyšetřujícím žalobcem, obsahují výpovědi, podle nichž Berdych jako policejní informátor využíval své pozice v boji proti konkurenčním gangům. Chystal pro ně údajně se svým řídícím policejním důstojníkem Petrem Koňaříkem a jeho policejními komplici i smrtelné pasti. Jedna z nich sklapla před pěti lety na Mělnicku ve Všetatech.

„Tehdy tu vyloupili pobočku České spořitelny. Bylo to 22. 11. 2000,“ vzpomínal starosta Všetat Miroslav Baloun. „Policisté po dohodě s personálem pobočky ji nechali vyloupit. Na ujíždějící auto s lupiči zaútočili, až když vyjelo ze Všetat. Tehdy jednoho z lupičů střelili přímo do hlavy,“ řekl starosta. Uvedl, že se o události mezi místními obyvateli dlouho hovořilo. „Už tehdy jsme si říkali, že se policisté chtěli někoho zbavit. Berdych nás napadl až loni. Když ho zatkli,“ poznamenal starosta. Za mrzuté označil, že centrála České spořitelny pobočku po loupeži zrušila.

Dozorový žalobce Milec se k informacím Práva a sdělením starosty Balouna nevyjádřil. „Je pracovně na policii,“ vysvětlila včera Právu pracovnice středočeského krajského zastupitelství.

Nová obvinění

Přepadení všetatské pobočky a její následné zrušení Právu potvrdila pracovnice tiskového oddělení centrály České spořitelny Helena Matušná. „Pobočka byla před pěti lety přepadena a pak zrušena,“ řekla Právu Matušná. Uvedla, že za posledních pět let došlo na pobočkách spořitelny ke 103 loupežným přepadením.

Kolik z uvedených loupeží zorganizoval informátor Berdych se svými policejními komplici, se neví. „Teprve se vše prověřuje,“ řekl Právu zdroj dobře seznámený s vyšetřováním.

Policisté a žalobci chtějí do září ukončit vyšetřování 25 násilných loupeží spáchaných Berdychovým gangem, který spolu s obviněnými policisty má tvořit 40 osob.
V posledních dnech však k uvedenému počtu přibyl další případ. Je jím oloupení podnikatele z Prahy 10, které se mělo stát v březnu 1996. Berdych se čtyřmi spolupachateli prý tehdy napadl podnikatele údery baseballové pálky do obličeje a naložil do auta. Pak oběť podle ČTK odvezli na chatu jednoho z lupičů a chtěli po ní výkupné deset miliónů. Sumu hledali i v bezpečnostní schránce oběti. Neuspěli, a tak nakonec podle obvinění uneseného podnikatele přiměli k tomu, aby telefonicky přesvědčil známého k vydání dvoumiliónové částky. Té se prý také dočkali.

Vraždili informátory?

Podle informací Práva uvedené obvinění zřejmě nebude poslední. Jedna z obětí Berdychova gangu Právu v pondělí sdělila, že k další loupeži došlo v Praze 10 v roce 1998.

„Byl to taky podnikatel. Lupiči jej v policejních uniformách sledovali na cestě s dcerkou do mateřské školy. Když dcerku předal, tak jej na zpáteční cestě nacpali do auta a odvezli na nějakou chatu. Tam ho dva dny mučili, aby vyzradil úkryt peněz a čísla bankovních kont. Podnikatel povolil, až když mu řekli, že zabijí jeho manželku a dceru. Telefonicky ho pak spojili s manželkou. Ta manželovi řekla, že je držena s dcerkou jako rukojmí. Teprve potom jim unesený podnikatel řekl, co chtěli,“ sdělil Právu svědek, který si nepřál být jmenován. „Berdychovci mě měli v rukou dvakrát. Mám strach,“ vysvětlil.

Zvláštní kapitolu v činnosti gangu tvoří zřejmě popravy informátorů policie. Jde například o táborského starožitníka Václava Skalu, který byl údajně naposledy viděn v jihočeských Kvašejovicích 16. 6. 2002 a od té doby po něm není ani vidu, ani slechu. „Skala byl policejním informátorem snad 30 let. Řídil ho v posledních letech nějaký Vorlíček z policejního prezidia a pak ho půjčili jako agenta Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. To byl Skalův konec,“ řekl Právu dobře informovaný zdroj. „Z vraždy Skaly jsou obviněni Daniel Herain alias Pomáda, Gelani Aboud alias Samopalník Tony a Martin Švec alias Marci. Obvinění je na vodě. Policisté nemají ani tělo, ani vražednou zbraň,“ řekl Právu advokát seznámený s případem.

Pavel Blažek

Právo 12.07.2005


MUŽI DVOJÍ TVÁŘE

Vyšetřování vázlo proto, že po gangu pátrali detektivové pražského Odboru pro boj s organizovaným zločinem (OBOZ). Obviněni jsou Koňařík, Opava, Žofčín a Kaňka. Právě je v listopadu 2004 označil zatčený Berdych za organizátory gangu. Podle něho měl dokonce být šéfem gangu bývalý důstojník OBOZ Josef Opava. Gangu pak měli vynášet utajované informace z policejního zákulisí důstojníci OBOZ Petr Koňařík a Jiří Žofčín.

Tak Zhouba to zabalil, kdo to ale dá do pořádku.

Ty si opravdu myslíš,že politikům jde o to,aby byl u policie pořádek?

to bylo ubohy ivane. jako pokus dobrej s tim trapnym utokem na topola. to jsi vymyslel sam??? ale jako odvedeni pozornosti od mafianske schuzky v toskansku to postaci. cesky lid je blbej.

:-))

A pak že není celé tohle fórum o sračkách

Naše učení není dogma, je to návod k myšlení a jednání.










Marxismus je jedním z mnoha názorů na svět. Má jedinou přednost: ještě nevznikl lepší.
(V roce 1999 byl Karel Marx v anketě britské BBC vyhlášen největším světovým myslitelem tisíciletí.
V listopadu 2003 byl celonárodním televizním hlasováním vyhlášen třetím nejlepším Němcem všech dob.)





Sociální i gnoseologické kořeny všeho jsou vždy konec konců materielně podmíněny




Georg Wilhelm Friedrich Hegel, 1770 - 1831, německý filozof, tvůrce teorie dialektiky. Jako prvý vytýčil úkol vypracovat celkové dialektické pojetí světa, tj. přírody, dějin i myšlení. Rozpracoval teorii rozporu, zákony dialektiky, spojil však svou vrcholnou dialektiku s idealistickým přístupem ke světu a odmítl materialismus.




Ludwig Andreas Feuerbach, 1804 - 1872, německý filozof, ateista. Odhalil příčiny vzniku náboženství.Vytvořil antropologický materialismus, kritizoval Hegelův idealismus, přičemž nepochopil význam jeho dialektiky. Tím podle Marxe "vylil s vaničkou i dítě". Jeho práce je vyvrcholením předcházejícího materialistického filozofického myšlení.




Adam Smith, 1723 - 1790, britský ekonom a filozof, jeden z představitelů klasické buržoazní politické ekonomie. Přispěl k vytvoření pracovní teorie hodnoty, vymezil směnnou a užitnou hodnotu, vyznačil třídní rozdíly kapitalistické společnosti. Snažil se o odhalení ekonomické podstaty hodnoty, zisku a renty.




David Ricardo, 1722 - 1823, britský ekonom, vycházel z toho, že práce je jediným zdrojem hodnoty, přispěl k rozvoji teorie rozdělování. Vytvořil základy teorie pozemkové renty a mzdy jako ceny práce. Směnu chápal jako směnu pracovních ekvivalentů. Jeho učení odráželo průmyslovou revoluci v Anglii a její sociálně-ekonomické důsledky.




Thomas More, 1477 - 1535, anglický filozof a lord kancléř, popraven a o 400 let později kanonizován. Jeden ze zakladatelů utopického komunismu. Ve spise "Utopie" poprvé vyslovil myšlenku odstranění soukromého vlastnictví a zespolečenštění výroby, spojenou s komunistickou organizací práce i rozdělováním a všestranným rozvojem osobnosti.




Robert Owen, 1771 - 1858, anglický utopický socialista. Uskutečnil nezdařený pokus o umělé vytvoření beztřídní společnosti. Budoucí společnost si představoval jako federaci samosprávných občin a družstevních podniků, kde by každý pracoval podle svých možností a dostával produkty podle svých potřeb.




Tommaso (Giovanni Domenico) Campanella, 1568 - 1639, italský mnich a filozof, utopický socialista. Kritik scholastiky, panteista, přívrženec senzualismu. Odsouzen na doživotí, napsal "Sluneční stát", v němž popsal budoucí komunistickou společnost z pozic protifeudální buržoazie. Ovlivnil myšlení utopických socialistů v 18. a 19. století.




Claude Henri Saint-Simon de Rouvroy, 1760 - 1825, francouzský hrabě, utopický socialista. Společenský vývoj pokládal za přísně determinovaný a jeho hnací sílu viděl v pokroku vědy. Poprvé použil termín "třídy". Předvídal vznik nové společnosti, kde politika splyne s ekonomikou a výroba bude plánována.




Franciois Marie Charles Fourier, 1772 - 1837, francouzský utopický socialista. Navrhoval organizovat společnost ve falangách, kde by byl odstraněn úzký profesionalismus, lidé by se střídali u různých druhů práce a její výsledky by byly rozdělovány podle práce a nadání. Socialismu chtěl dosáhnout propagováním jeho idejí.




Charles Robert Darwin, 1809 - 1882, britský přírodovědec. Objasnil vznik a vývoj rostlinných a živočišných druhů přírodním výběrem, popřel dosavadní názory o stálosti a neměnnosti přírody. To způsobilo převrat v přírodovědě i metodice; ovlivnilo a urychlilo vývoj marxistické filozofie. Myšlenku přírodního výběru však předtím vyslovil již Empedokles.




Snaha srovnávat komunismus a fašismus je vědomým podvodem. Zatímco komunismus bojuje proti kapitalismu, fašismus jej nejtvrdšími prostředky brání. Proto také prvními oběťmi fašismu jsou vždy komunisté. Společným jevem může být jenom to, že fašismus na rozdíl od buržoazního liberalismu akcentuje v obraně kapitalismu roli státu a na rozdíl od buržoazního individualismu využívá určité prvky kolektivismu.




Utopický socialismus a komunismus, to jsou reálné cíle spojené s nerealistickými prostředky jejich dosažení. Vysněná, sociálně spravedlivá společnost (u topos = neexistující místo), které lze dosáhnout pouhým rozumem, osvětou, přesvědčováním; tím, že se někdo vzdá moci a bohatství ve prospěch všech sám a dobrovolně. A v tom je ona utopie: v prostředcích - nikoliv v cílech.




Politická ekonomie, tj. nejobecnější ekonomická věda, zkoumající základní tj. výrobní vztahy dané společensko ekonomické formace a jejich vliv na společnost. Zabývá se společenskou stránkou výroby a ekonomickými vztahy tříd. Je to historicko-ekonomická věda. Vzniká od XVII. století jako reakce vědy na složitosti ekonomických vztahů rozvíjející se zbožní výroby.(jiná definice)




Buržoazie, společenská třída vlastníků velkých výrobních prostředků, vzniká v období renesance, po dlouhou dobu nejpokrokovější společenská síla. Po vítězství nad feudály zaujímá jejich místo, usiluje o zakonzervování společenských vztahů, které nastolila a stává se silou reakční. Dnes je vládnoucí třídou planety.




Jan Evangelista Purkyně, 1787 - 1869, český fyziolog, anatom, biolog a filozof. Odmítal tradiční náboženské představy i mechanický materialismus. V roce 1837 formuloval základy své buněčné teorie, kterou krátce nato rozpracovali a popularizovali jeho následovníci. Byl to jeden ze tří velkých přírodovědeckých objevů, které připravily půdu pro vznik dialektického materialismu.




Žádná společenská věda ve společnosti, která je rozdělena do protikladných tříd, nemůže být zcela nestranná. Jakmile se totiž dotkne zájmů tříd, stojí vždy na jedné straně, protože je tvořena lidmi, kteří k určitým třídám patří. Nedotkne-li se zájmů tříd - není vědou, protože přehlíží podstatný fakt, jenž ve společnosti reálně existuje a ovlivňuje ji.




Proletariát, z lat. proletarius - patřící k nemajetné vrstvě ve starém Římě, tento název se již před vznikem komunistického hnutí užíval pro označení třídy těch nemajetných, kteří v materiální výrobě pracují za mzdu, živících se prací. S rozvojem kapitalismu, který rozložil drobnou řemeslnou výrobu, se stal jednou ze základních společenských tříd a současně nejpočetnější skupinou lidí ve společnosti.




Karel Marx

Nic lidského mi není cizí.




Součásti marxismu, toto rozdělení provedl V. I. Lenin až 30 let po smrti Karla Marxe spíše pro snazší pochopení a studium než pro skutečnou oddělitelnost filozofických, ekonomických a politických názorů Marxe a Engelse. V jejich díle se toto rozdělení nevyskytuje, je organicky spojeno v jeden celek a jedině vcelku může být studováno. To platí o všech filozofiích, i když většina z nich není takto úplná.




sir William Petty, 1623 - 1687, anglický politik, národohospodář, ekonom a statistik, zakladatel buržoazní politické ekonomie, bývá považován i za otce statistiky. Jako první se snažil objasnit podstatu hodnoty, úroku a renty. Podle Marxe jeden z nejgeniálnějších a nejoriginálnějších ekonomických badatelů.




William Petty
Obchodníci a kramáři ... jsou jen hráči, kteří mezi sebou hrají o výsledky práce chudáků a sami nic nevytvářejí, jsou jen tepny .. různými směry rozdělují výživné látky společenského organismu, tj. produkty zemědělství a průmyslu.




Villiam Petty
Náboženství nejvíc vzkvétá, když se kněží kají,
stejně tak jako právu ... se daří nejlépe, když mají advokáti nejméně práce.





Je historickým paradoxem, že se marxismus zasloužil o přežívání kapitalismu:
buržoazie se z marxismu poučila často lépe, než její odpůrci.





Každý z otců medicíny by byl podle dnešních kriterií odsouzen jako šarlatán




Mendělejev Dmitrij Ivanovič, 1834 - 1907, ruský vědec, chemik, důsledný materialista a živelný dialektik. Vypracoval periodický systém chemických prvků, odhalující vztah vlastností prvků k jejich vnitřnímu složení. Obhajoval spojení vědy s výrobou, dialektiku teorie a praxe.




Dmitrij Ivanovič Mendělejev

Teorie, která nebyla ověřena zkušeností, ztrácí při vší krásné koncepci na vážnosti.




Nemajetné vrstvy, to byli vždy ti, kteří sice měli nezbytné osobní vlastnictví potřebné k životu, odpovídající dané době a společnosti, ale neměli majetek, který by rozmnožovala práce jiných. Dnešní nemajetný může mít auto, chatu i úspory, ale nemá nic, co by umožňovalo akumulaci jeho bohatství. Jeho majetek není kapitálem, jen je spotřebováván a udržován - růst může jen jeho vlastní prací.




Karel Marx
Je zapotřebí času a zkušenosti, aby se dělník naučil rozlišovat mezi strojem
a jeho kapitalistickým používáním a aby proto svoje útoky přenesl
z materiálních výrobních prostředků na společenskou formu jejich exploatace.




Charles Fouriere

Továrny jsou jen zmírněné galeje.




Mao Ce-tung

Marxismus je hledáním pravdy z faktů.





Mao Ce-tung, 1893 - 1976, čínský komunistický politik. Přijal marxismus, který však postupně přetvářel jako odraz nevyzrálé sociální struktury, a přidával do něj prvky konfucianismu a tradičního čínského nacionalismu spolu s avanturismem a sociálním utopismem. Marxismus tak z velké části opustil a vytvořil vlastní učení - maoismus.




Bedřich Engels
Politická ekonomie je v nejužším smyslu vědou o zákonech,
které ovládají výrobu a směnu životních hmotných prostředků
v lidské společnosti.


Manifest Komunistické strany
Proletariát se rekrutuje ze všech tříd obyvatelstva.










Frank Thiess

Člověk vynalezl všechno co potřeboval, ale vynalezl to až tehdy, když to potřeboval.




Frank Thiess, 1890 - 1977, německý spisovatel, intelektuální a senzibilní prozaik, specializující se na líčení konfliktních společenských situací a kritický román ze současnosti. Zavedl v Německu pojem "vnitřní emigrace", který pak byl disidenty přenášen do prostředí socialistických zemí.




T. G. Masaryk
A to jest nová doba ve vývoji smyšlení sociálního, že totiž socialismus přestává být náboženský.
Toto stádium vývoje nám prezentuje marxismus a to jest jeho veliká zásluha.




Karel Marx

Být radikální, znamená uchopit věc u kořene.




Willi Brandt
Cokoli se z Marxe dělalo nebo dělat chtělo: motivem jeho myšlení a jeho činů bylo usilování o svobodu, o osvobození člověka z poroby a nedůstojné závislosti. Jinými slovy byl demokratickým revolucionářem v době, kdy žádná demokracie v Evropě nikde neexistovala...




Willi Brandt, 1913-1992, německý politik, nositel Nobelovy ceny za mír. Předseda SPD, primátor Západního Berlína, poslanec Spolkového sněmu, ministr zahraničí, vicekancléř a kancléř Spolkové republiky Německo.




Černyševskij Nikolaj Gavrilovič, 1828 - 1889, ruský revoluční demokrat, materialistický filozof, utopický socialista a spisovatel. Carským režimem byl odsouzen k nuceným pracím a věčnému vyhnanství. Již ve své době byl považován za mučedníka. Je předchůdcem marxismu v Rusku.




Nikolaj Gavrilovič Černyševskij

Skutečnost v sobě zahrnuje nejen současnost, nýbrž i minulost a budoucnost.




Nikolaj Gavrilovič Černyševskij

Praxe, to je neklamný zkušební kámen každé teorie.




Nikolaj Gavrilovič Černyševskij

Abstraktní pravdy není.




Nikolaj Gavrilovič Černyševskij
Všechny obecně filozofické nauky byly vždy vytvářeny pod nejsilnějším vlivem toho společenského stavu,
k němuž (autoři) náleželi.




Nikolaj Gavrilovič Černyševskij
Každý filozof byl představitelem jedné z politických stran,
bojujících v jeho době za ovládnutí společnosti.




Nikolaj Gavrilovič Černyševskij
Všechny rasy pocházejí z jediných předků,
všechny vlastnosti, kterými se liší jedna od druhé, mají historický původ.




Nikolaj Gavrilovič Černyševskij
Až dosud nám historie nedala příklad,
kdy by bylo dosaženo úspěchu bez boje.




Eklekticismus, bezzásadové, mechanické, jen efektní spojování různých, často protikladných filozofických názorů, teoretických tezí, politických hodnocení a hledisek za účelem vytvoření zdánlivě originálního systému, který však nemá vnitřní logiku, je samoúčelný, nefunkční a odporuje poznání ostatních věd i praxi. Skutečná věda spočívá v organickém spojování různých poznatků v nový, logický celek. (Podle biblické knihy Eclestiastes, prodchnuté duchem cizím samé podstatě judaismu i křesťanství.)





Eklekticismus, to je škodovka s parním motorem a vrtulí.




Monismus, učení o jednotě světa, která je základním určením skutečnosti. Marxismus je materialistickým monismem, učení hledající jednotu v bohu, světovém duchu apod. jsou monismem idealistickým. Vedle toho existují i přístupy dualistické a pluralistické. Tyto pojmy necharakterizují konkrétní filozofii komplexně, označují pouze její vztah k jednotě světa.




Malthuziánství, nevědecká asociální doktrína kněze Malthuse, vycházející z jakéhosi nadhistorického populačního zákona, podle kterého se růst životních prostředků zvětšuje pouze aritmetickou řadou, zatímco populace roste řadou geometrickou. Vinu za stav společnosti sváděla na sociálně slabé, kteří se neodpovědně množí, ospravedlňovala válku, která tento růst zpomaluje apod.




Malthus Thomas Robert, 1766 - 1834, anglický kněz, národohospodář a historik, autor teorie přelidnění. Z pozic maloburžoazie vysvětloval nezaměstnanost, bídu a hlad a podléhaje pravici, svou teorii postupně zintenzivňoval. Jeho teorii věda nepřijala, poprvé ale upozornil na reálný problém a dokonce inspiroval Darwina k jeho teorii přirozeného výběru.




Tomas Malthus
Protože obyvatelstvo neustále se snaží překročit prostředky obživy, je dobročinnost bláznovstvím,
veřejným povzbuzováním bídy. Proto stát nemůže udělat nic jiného
než ponechat bídu jejímu osudu a nanejvýš zbídačelým ulehčovat umírání.




Bedřich Engels
... z Malthusovy teorie vyvozujeme nejpádnější ekonomické argumenty pro sociální přeměnu,
vždyť i kdyby měl Malthus úplně pravdu, bylo by nutno tuto přeměnu okamžitě provést ...





Krištof Kolumbus, 1451 - 1506, objevitel Ameriky. Gnoseologickým kořenem jeho objevu byly poznatky o Zemi jako kouli, sociálním kořenem pak rozvíjející se obchod, rostoucí potřeba zlata a s tím spojený kolonialismus. Gnoseologickým kořenem jeho omylu byla neznalost rozměrů Země, sociálním kořenem přezíravost vůči "domorodcům", která nevyžadovala potřebu rozlišovat je.




Kryštof Kolumbus
Zlato je báječná věc. Kdo je má, je pánem všeho, čeho se mu zachce.
Zlato dokonce otevírá duším brány ráje.




Karel Marx
Komunisté nevycházejí z té či oné filosofie, nýbrž z celých dosavadních dějin
a zvláště pak z jejich současných skutečných výsledků v civilizovaných zemích..."




Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho

Marxismus se stará o spravedlivé využívání výrobních prostředků a osud pracujících,
...myslím, že jsem poloviční marxista a poloviční buddhista.




Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho

Marxismus je založený na morálních principech,
zatímco kapitalismus se stará jen o zisk a výkonnost.




Dobroljubov Nikolaj Alexandrejevič, 1836 - 1861, ruský revoluční demokrat, spisovatel, kritik a publicista, rozvíjející materialistickou filozofii, estetiku a pedagogiku. Byl předchůdcem marxismu v Rusku.






RSDr. František Ledvina

A ještě jste pane Ledvino zapoměl chvalozpěv na Stalina. St.

Sem už může vážně každej :o)

Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Ivan Langer: Reakce na nepřijatelná vyjádření předsedy ČSSD Jiřího Paroubka
14.08.2009, zpravy.ods.cz
publikováno: 14.08.2009




Pro nikoho nemůže být důvěryhodný politik, který jeden den cokoli populisticky nebo ublíženecky plácne a druhý den se na oko omluví, nebo svá slova zapře. Pokud navíc kandiduje na premiéra, je to červená karta pro celou stranu.

Jiří Paroubek se v poslední době prezentuje jako neodpovědný a hloupý politik. Před nedávnem v rozhovoru v Mladé frontě dnes přirovnal své trápení s novináři k utrpení lidí pronásledovaných fašistickým a komunistickým režimem. Včera podle novinářů jen tak mimochodem pronesl při své návštěvě Úřadu práce v Kutné hoře, že by "nezaměstnával lidi z jiných kultur", protože to ve výsledku vyvolává "etnické problémy".

Pro odpovědného politika v civilizované Evropě je vyjádření s tak silným rasistickým a xenofobním podtextem naprosto nepřijatelné. V České republice nesmí být místo pro xenofobii a rasismus. Při oficiálních jednáních na evropských či dokonce světových fórech by takové vyjádření znamenalo nejen ostudu jeho, ale diskvalifikaci celého státu.

Ještě P.S. pro Jiřího Paroubka:

Zaznamenal jsem Vaše prohlášení, ve kterém jste mne obvinil, že jsem do celé věci vstoupil. Je tomu tak. Vetřel jsem se coby muška na ono jednání na kutnohorském Úřadu práce a zlá slova jsem Vám našeptal, abych Vás očernil před voliči. Potom jsem rychle přeletěl do Prahy a v převlečení za editora vyvěsil Vaše slova na web.

Kde asi soudruzi z Lidového domu udělali chybu?

MUDr. Mgr. Ivan Langer, místopředseda ODS a poslanec PČR

Pane Langer,máte smůlu.Naštvanost lidí je tak velká,že volby nemůžete vyhrát.Doufám,že po volbách začnou soudy řešit průšvihy členů nejvyššího vedení ODS a někteří skončí v teplákách.

zda vyhrají či nikoliv uvidíme po volbách, bohužel i někteří naštvaní lidé budou volit ODS (to sice nechápu, ale je to tak, nebo nepůjdou volit vůbec) se zdůvodněním, že "jsou všichni stejní".

To je právě škoda nevolit nikoho. Snažím se to každému taky vysvětlit, že je potřeba to někomu hodit. Otázka zní komu?Do modré krabice ani náhodou.Kalousek? :-) ani náhodou!!!ten bude dnes s tím a zítra s tím, viděli jsme sami-klasika.ČSSD - asi cesta nejmenšího odporu, ale se sebezapřením.Ještě pošilhávám po straně Věci veřejné, ale ještě jsem pořádně nečetl jejich program www.veciverejne.cz

Dvě věci co mě zaujali
1."05.08.2009 - Tomáš Chundela - Události a politika - str. 02
Mirek, Marek a Lucie
* Zápisník reportéra
Neobjednal jsem to ani nenatočil. Ale mohl jsem se k tomu dostat. Tak to nabízím.To jsou slova exšpiona Randáka, který přinesl tajně pořízenou nahrávku rozhovoru Marka Dalíka s Lucií Talmanovou v oblíbeném restaurantu po návratu z Itálie.
Dalík: Lucko, brzdi. Nabídnout Randákovi za fotky z dovči půl mega je fakt trochu moc.
Talmanová: Co je? Říkals – prachy neřeš.
Dalík: No to jsem ale nemyslel svoje. Tohle nikdo nezatáhne.
Talmanová: Určitě to nějak zařídíš, viď, Máro?
Dalík: Kde mám brát a nekrást? Talmanová: Tak to snad máš už dávno vyřešené.
Dalík: Hm. Tak aspoň příště řekni na dovolené včas o fotky mně.
Vždyť víš, že se Mirek beze mě ani... (není rozumět, do nahrávky zvoní Dimunův mobil).
Topolánkova partnerka autentičnost nahrávky nekomentuje, s médii se zásadně nebaví. Mluví jen s Mirkem a Markem. A ten se směje.
Foto popis|
O autorovi| Tomáš Chundela, editor MF DNES"

2." Jakub Kovář
Vážený pane Langre,...
1. Budete chtít být opět ministrem, až ODS drtivě vyhraje volby do PSP?
1. Ministrem vnitra bych byl znovu rád, protože jsem přesvědčen, že je třeba pokračovat v projektech, se kterými jsme započali. A rovněž se bojím, jak by Ministerstvo vnitra a policie mohli dopadnout v rukou sociální demokracie a úřadování pana ministra Peciny mne v tom jen utvrzuje... Ivan Langer"
Jen se nestačím divit

V téhle "demokratické" republice se už nedivím ničemu. Být o pár let mladší, tak zdrhám co nejdál. Nejlépe až na Nový Zéland.

Vysmívají se celém u národu do obličeje! :-(
Aj já být mladší, mažu odsaď co nejdál - absurdistán nevídaný :-(

názory na práci PČR http://www.novinky.cz/diskuse?id=176005&articleId=/krimi/177034- policie-zna-identitu-vrhacu-kameni-na-topolanka-slo-pry-o-akci-n a-objednavku.html§ionId=3