1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pane ministře, tak dnes jste u mě a věřím i u většiny kolegů ztratil i ten poslední kousíček cti, Vy se nestydíte stále lhát a stále šíříte nepravdu!!! To že jste lhal ohledně opatření na letišti to ví každý policista a zvláště ty co tam běžně slouží, každý totiž ví že se jednalo o zesílení hlídek až na popud senzibilky!!!
Dnes jste mě i mé kolegy dorazil tím, že Vás nikdo nepozval ... ani Vás ani pana Husáka a zřejmě ani pana Salivara že?? Prosím chyťte se všichni za ruce a někde v ústraní se pěkně poplácejte po zádíčkách a pochvalte se!!! Nebojte se i na Vás dojde, jak jste dnes mohl na vlastní oči vidět, my se nenecháme zastrašit!!!
Smekám před panem Bublanem, ten si dnes vyslechl a popravdě i "slízl" vše za Vás a vaše figurky!!! Pan Bublan má i nadálé můj respekt a úctu, stejně jako bývalý ministr vnitra p. Gross, Vy těmto pánům nesaháte ani po kolena!!! Vím o čem mluvím pamatuji si co pro nás tyto ministři udělali a třeba i neudělali, ale prostě nepoškodili nása hlavně nás podporovali (viz MMF, různé nácviky a setkání) S vámi se já dobrovolně setkat nechci a určitě Vás a ani Vaši stranu volit nebudu!!! Lháře a lidi bez cti já zrovna nemusím!!!
A nemluvím jen za sebe, na Vás my určitě vzpomínat v dobrém nebudeme, na výše jmenované ano a mají mou úctu.
Odpověď nečekám, já se totiž na nic ani neptám a ani od Vás nic slyšet nechci, stejně by to byly jen lži a mlžení o věcech o kterých nic nevíte a slepě svým řečem věříte ....

Máš úplnou pravdu , na našem OO PČR máme všichni stejný názor. Langer je korytář , o Policii nemá zájem a vyžívá se jen v tom, když může někomu škodit.Hanba mu!!!

Promiň, ale abys tu dával za příklad Grosse to snad nemyslíš vážně ... no a pan Bublan byl jeden z ministrů socialistické vlády ČSSD podporované KSČM, který se podílel či nezabránil platnosti zákona č. 361 ... a o současném ministrovi se už ani vyjadřovat nebudu - ten se zařízl dokonale sám !!! Jinak pan Bublan se byl dnes jen zviditelnit - jemu taky nejde o nás, ale o koryto !!!

Máš pravdu pane kolego, pan Bublan to trošku schytal, ale myslím, že oprávněně a buďme na jednu stranu rádi, že mezi nás dnes nikdo z těch křiváků, o kterých hovoříš ve svém článku nepřišel. Myslím, že by ta demonstrace pak nebyla pokojná.

To co jsem uvedl o panu Grosovi, tak to co se mě týče tak je pravda, mám k němu daleko větší úctu než k nynějšímu ministrovi!!! Já se s panem Grosem několikrát setkal na nácviku v Milovicích a hlavně na MMF, kde nám šlo o životy ... je to můj názor a v tomto mám jasno. P. Langer u mě skončil ....

Já jsem byl také na setkáních Policie s Grosem a nemohu proti němu nic špatného říct. Byl o 100% lepší, než Langer.

Kolegové řekněme si to upřimně každý ministr byl lepší než pan Langer.

Langer je korytář a kálí na nás - s tím prostě nemohu nesouhlasit, je to tak a dnes a denně nás o tom přesvědčuje. Ale proč chválit Grossátko a Bublana?? Grossátku děkuji za to, že si díky jím požehnaným super nákupům výstrojních součástek pro policii (za které má byteček) kupuji vlastní výstroj za své, a Bublan se dnes na Fontáně předváděl, jako by snad ani nebyl v nedávné minulosti ministrem vnitra, a tedy spoluzodpovědný za současnou situaci. To svinstvo se totiž neupeklo za posledních 5 měsíců...

Neklépe by bylo kdyby jste pane ministře našel odvahu a navrhl ten z.č.361 zrušit!!!!!!!!!!!!!!!!

Pane ministře udělal jste velkou chybu když jste se neobjevil na manifestaci policistů k tomu legislativnímu"paskvilu" resp. k z.č.361, toto pronesl ministr Nečas k zákoníku práce, je možno udělat rovnítko.
Jsem na Vás moc zvědav co s tím s prezidentem uděláte.

Proboha, už nám prosím Vás nepřidávejte.Jestli chcete abych se mohl a většina z nás věnovat své práci a ne abych ve svém volně makal na brigádě.

ZÁKON MUSÍ BÝT OBJEKTIVNÍ PRO VŠECHNY A NÉ ZVÝHODŇOVAT JENOM MANAGEMENT.

Vystihnul bych to takhle: pokud ponořím pravou ruku do vařící vody a levou do studené, tak v průměru mi je pžíjemně.

For RAFn

Jen, aby Langer nám nechtěl do toho průměru zprůměrovat i ten jeho dluh :-)

dnes jsem slyšel, že Váš advokát chce dát návrh na zrušení zákona u ústavníhosoudu - pánové tak to je nejhorší věc kterou by jste mohliudělat, garantuji Vám, že pak přijdete o všechno a už Vám nikdypolitici žádný zákon neschválí, tak prosím dobře zvažujte, samozřejmě změna některých diskriminačníchpasáží, jako např. 150 hod zdarma, hodnostníoznačení,krácení výsluh atd. je na místě a je nutno to změnit, ale jak si necháte zrušitzákon jste v pr....
a to jak vy mladí tak i ti starší. Ještěpřed zrušením odejde víc jak polovina policajtů, kteří mají nárok na výsluhu.
Radím dobře, bojujte za změny, ale ne za zrušení zákona. Je nutné pohlížet na policii jako celek a ne jen co vyhovuje určité skupině lidí.

Než v této podobě nový zákon, tak to raději ať platí dál podmínky starého zákona, který byl pro řadové policisty lepší. Je jasné, že z případného zrušení nového zákona mají strach ti, kteří si nyní na jeho základě "mastí kapsy".

Pokud budu sedět v kanceláři na OŘ, tak se budu klepat taky, aby se nám to nepodařilo ... nebuď sobec

Já pracuji v kaneláři,ale jsem plně pro zrušení toho nenormálního zákona.Raději opravdu vrátit zpět starý zákon. Byl lepší a výhodnější jak pro policisty, tak zpětnou vazbou i pro občany.Tyden dovolené navíc ať si strčí někam , steně by nám poškodila výplatu. Stejný názor mám na rehabilitaci - lepší byla po staru. A nějaké zkrácení pracovní doby jsem nepostřehl -spíše naopak.

Jaké zkrácení pracovní doby, když máme z pokynu Krajského ředitele nařízeno vyčerpat 150 přesčasvých hodin do srpna a tedy asi za 6 měsíců budeme mít naordinováno celých 150 hodin, kdy tato akce jak ještě více nasrat policisty již má konkrétní podobu, kdy bylo ještě sděleno, že na množství čerpaných feudálních hodin bude mít vliv na to zda budou vůbec nějaké odměny. Co mají společného odměny za dobrou práci s čerpáním 150 hodin ?

A tobě právě vyhovuje stávající zákon, neboť máš dle odhadu odslouženo cca. 20 let a jsi v kanceláři. Že ?

Pánové policisté byli jste perfektní a máte mé uznání. Slyšel jsem o nepravostech toho zákona.

Ať jsi kdo jsi - děkuji ti za všechny ... většina těch co se starají o vaši bezpečnost a jsou takříkajíc vidět na ulici dostali "přes držku" zatímco vedoucí a vyšší úředníci se ve svých mzdách od nového roku přehrabují na svých teplých místech v kancelářích ... ( nejmenovaný ředitel OŘ v Pardubicích uvedl, že si to neumíme spočítat s tím, že jsem všichni od nového roku dostali přidáno ... ať se díváme jak se díváme, tak jsme všichni do jednoho co jsme na ulici dostali "ubráno" a to někteří i o 3 a více tisíc korun ) ... zřejmě zákonodárci chtěli vytvořit novou skupinu sociálně slabších !!!

I já děkuji každému v civilu, který se nenechá opít lacinou kritikou policie a dokáže věc posoudit s uvážením různých hledisek včetně známé politické arogance.
Spousta lidí v civilu je nespokojených s bezpečnostní situací a viníka hledá v policii v jejich amatérismu, " lenošení ", prostě nechuti dělat řádně svou práci, ale upřímně, není to jednoduché, nám to vadí také, ale spousta recidivistů je na svobodě v módě jsou z důvodu naplněnosti věznic podmínečné tresty, obecně prospěšné práce ukládané recidivistům, kteří jsou na našich odděleních ráno a večer již pro jinou trestnou činnost znovu. Toto nám také vadí, ale my si svou práci uděláme, víc již opravdu při náročné administrativě při dokumentování trestné činnosti nedokážeme dělat, kdy při naší práci velkou měrou i když to tak na první pohled nevypadá, stavíme hráz proti těmto parchantům - recidivistům, násilníkům a pod., kteří jsou naší protistranou, dobře je známe, oni znají nás a jejich míra živobytí a možností je námi omezována, alespoň na míru našich možností.
Takže díky každé podpoře, abychom se necítili, jako vykořisťovaní ubožáci, kteří nevědějí co chtějí a jsou prezentováni těmi znalými občany, kteří vědí všechno u sklenice piva, jako stádo vyžírků placených z daní, darmožroutů, neschopných a pod. Tito lidé nic o systému a podmínkách naší práce, negativách a rizicích této práce nevědí zhola nic a při jejich uvažování ani nebudou nic vědět, budou celý život jen kritizovat.

Kuk na vás z horní řádky této stránky. Dneska jste trochu zlobili. Ovšem nebylo to zas tak moc. Nechám vám výhody i nádále. Ale ještě jednou a uvidíte!
Váš Kapřík

Souhlasím s podpisovou akcí nebo peticí těch policistů jež považují své ohodnocení za neadekvátní pro ozbrojenou složku.

pěkné, ale asi to bude platné tak akorát jako zápis první projevené nespokojenosti bezp.sborů, pan ministr se vám stejně jako doposud směje z dlouhodobě polánované návštěvy Slovenska

Smích je přejde, až budou protestovat pánům poslancům
před sněmovnou a pánům Kalouskovi a Langerovi před ministerstvem. Pak pan Langer pochopí, že nás nevezmou do Schengenu kvůli Slovensku, ale pro bor..l, který způsobil doma.

no asi to budeme muset zopakovat jako kolegové na Slovensku
25. října 2005 - Na 2500 policistů z celého Slovenska demonstrovalo před sídlem vlády v Bratislavě za vyšší platy. Ministr vnitra jejich požadavky odmítl s tím, že stát poskytuje policistům nadstandardní mzdové podmínky.
3. prosince 2005 - Na 3000 slovenských policistů opět demonstrovalo před sídlem vlády, tentokrát i proti rozhodnutí ministra vnitra, který po říjnové demonstraci propustil z vysoké funkce na ministerstvu jejich odborářského předáka.

S tím počítáme, ale my to nevzdáme, my totiž nemůžeme odejít a předstírat, že je vše v pořádku. On tady jednoho dne skončí, což ví on sám nejlépe. My ale zůstáváme dál.