1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Jak to tu čtu za dva dny, bývalí kolegové, neblbněte, držme při sobě, nahráváte nehodným lidem, paskvil 361 je opravdu hnus, ale vyčítat si věk, co sloužili za minulého režimu, to je ubohé. Opravdu se naštvou řadoví policisté, v přímém výkonu, co zbyli z minulého režimu,půjdou všichni do civilu, a jsem zvědat při nápadu na OOP v republice, mrtvola, nedej bůh vražda, znásilnění, pak jakoby drobnosti krádeže, nějaká auta během několika hodin a mladíci , nevím, vím o čem mluvím, kdo Vás bude učit,sloužil jsem 24 let na ulici bývl. kolega z OOP Česká Lípa. Je nutno bojovat za body petice, ne se hádat, jinak mám radost, demonstrace super, a dále další demonstraci, masověji, v negativním případě, zdravím rentiér.

Drahý bývalý kolego:
... Vážím si Vašich slov, ale jednoznačně neodsuzujtre z. 361, neboť přinesl i kladné věci. V každém případě však s Vámi musím souhlasit v tom, že každý přísl. z min. režimu není ten, kdo by měl prioritně být vyloučen. Vždyť i tehdy každý konal podle svého "vědomí a svědomí" a kdo se skutečně zpronevěřil skutečné demokracii a lidskosti, ať je z další služby u PČR vyloučen. Jinak k dalšímu postupu přísl. PČR v hájení svých oprávněných zájmů jsem se již vyjádřil ve svých (viz.) předešlých příspěvcích.

Člověče, člověče, já se Ti divím. Já také sedím v kanceláři , také mám jako zpracovatel 5 T , ale kolegy na ulici neodsuzuji. Oni si zaslouží lepší peníze. Vůbec neuznávám nyní populární "KARIÉRNÍ ŘÁD". Kdo chce být na ulici ,ať tam klidně je neznamená to, že je blbec a že na postup nemá. Ahoj.

For zoufalec, Clusoue.
Vy jste policajti? To bych se divil, protože jestli jo, tak se vůbec nedivím, že má policie takový kredit ve společnosti, jaký má. Oba dva máte zřejmě nějaký mindrák, zřejmě z toho, že v té kanceláři nesedíte vy. Nechci se tu zastávat spokojenců, kteří ze svého kanclu nevytáhnou zadek a v klídku čekají na svou rentu. Myslím si, že až budete mít na rentu nárok vy, tak se taky budete snažit, aby to bylo odpovídající tomu, co jste pro společnost odvedli. Těžko do nového zákona (dle mého názoru bude jistě změněn), prosadíte rentu 50% hrubého po deseti letech. A něco pro zoufalce, když máš tak dobrého kamaráda na PP a pořát s ním tady operuješ, proč ti nepomohl k lepšímu fleku, třeba v kanceláři, po které tak toužíš? A ty, Clusoue, si fakt myslíš, že tvé dilema jsem já a mě podobní? Zajdi za psychologem, třeba ti s tvými mindráky poradí. Na doplnění - já jsem dle nového pseudozákona šel z kapitána na práporu, z 9 do 5 TT a platově vzhledem k tomu, že sloužím jako řadový na ZJ jsem na tom zhruba stejně.

Takže jsem tě odhadl dobře. Pan kapitán a dříve 9 TT. Tak to už rozumím tvé vehementní obhajobě nového zákona . Ale co ti ostatní, to tě asi moc nezajímá že ? Po mě potopa, že ano ? Hlavně teď vidina oních kýžených 50 %. Víš proč takové jako ty nemají ty dole rádi ? Třeba z důvodu, že řada těch obyčejných, kteří nastoupili po revoluci naprosto "čistí a neposkvrnění" s čistými lustračními osvědčeními, pokud neměli tlačenku o které sám píšeš, do dnes jsou maximálně podpraporčíci, šlapou chodník a tatíky z tvých starých dobrých časů to vůbec nikdy netrápilo a všemi možnými dostupnými prostředky se snažili všemožně těmto klukům vůbec nedat šanci ukázat co dovedou, nebo případně alespoň je nechat studovat. Takže v praxi je jejich karierní postup v trapu, jsou znechucení a nejhorší na tom je, že zcela ztratili MOTIVACI. A hlavně mi tu nevykládej pohádky, že každý má šanci. Tomu snad nevěříš ani ty sám. A věř mi, že ze svého okolí znám spoustu kvalitních a přirozeně inteligentních lidí, kteří by řadu funkcionářů svými znalostmi hravě strčili do kapsy.
Jinak se zde pořád opakuješ dokola, asi se rád sám posloucháš. Chci tě ubezpečit, že žádnými mindráky netrpím a proto ani nepotřebuji návštěvu psychologa. V jednom s tebou musím souhlasit. Ty opravdu nejsi mé dilema. Mým dilemem je, zda má smysl se podílet svojí prací na systému, který jsi ty a tobě podobní pomáhali svým jednáním vytvářet. Ty sám jako jedinec mi za to nestojíš, abych nad tebou a tvými pohnutkami meditoval a tím ztrácel drahocenný čas.

Člověče, člověče, já se Ti divím. Já také sedím v kanceláři , také mám jako zpracovatel 5 T , ale kolegy na ulici neodsuzuji. Oni si zaslouží lepší peníze. Vůbec neuznávám nyní populární "KARIÉRNÍ ŘÁD". Kdo chce být na ulici ,ať tam klidně je neznamená to, že je blbec a že na postup nemá. Ahoj.

Takže podle tebe je člověk co se snaží prosadit "spravedlivější" zacházení s policistou na ulici zamindrákovaný? ... to mě od tebe stačí - já si o tobě obrázek už udělal a dokáži si tě i představit - z hlavy máš kužel jak lezeš nadřízeným do řitního otvoru, pro kluky na oddělení jsi jen přítěží a ksyndlem, který jde proti nim jen proto, aby se udržel na svém fleku !!!

Zajímalo by mě prosím ,zda li někdo z diskutujíícíh neví kolik KČ bere policista na ZOP a zdali jsou propláceny cesty.Děkuji .

Doporučuji, aby jsi svůj obzor trochu rozšířil. Zjisti si kam by jsi mohl být po ZOP zařazen, co je to za práci a jaké jsou v tomto místě podmínky. Zajdi na okresní ředitelství či příslušný útvar a ptej se - nikdo tě nevyhodí. Vůbec je dobré mít již při nástupu ujasněné, co by jsi chtěl v budoucnu dělat a za tím si jít. Přečti si také nový zákon ať víš o čem to vše je - velmi důležité. Sháněj informace také jinde než u personalistů - ti tě pošlou spíše do toho nejhoršího, kde je nedostatek lidí, pokud tedy nemáš u policie kontakty. Nakonec toho všeho zjistíš, že peníze nejsou zde to nejdůležitější.

Ale pokud Tě teď momentálně zajímá služební příjem na ZOP, bude to přibližně 15.000,- hrubého (+- něco). Jak je to v současnosti s proplácením cesťáku Ti fakt říct nedokážu, nejlepší bude najít někoho, kdo tam momentálně je, nejlíp kdo nastoupil po Novém roce (i když ten asi ještě nebude ve škole). Jinak jak psal kolega výše, ptej se, ptej se a zase se ptej, a to tam, kde bys chtěl sloužit, ať víš, do čeho jdeš... Nic optimističtějšího ode mne dneska neuvidíš, ale je to hlavně Tvoje volba.

Na ZOP dostaneš opravdu 15 +- tis. hrubého ... co vím, tak cestovné ti proplatí a ubytování a jídlo máš zdarma - pokud to nezměnili, ale kluci z oddělení to tam ještě minulý rok měli!!!

Kdyby tihle ubozí žvanilové co sedí v hospodě a čekají až do nich narazí nějaké moudro aby se potom mohli vykecávat na netu a mysleli si jak jsou úžasní a jaké mají znalosti radši drželi svého kopyta nebo své popelnice bylo by to určitě pro spoustu lidí ulehčení.Vždyť to co tu někteří dokážou splodit je na zamyšlení jak je možné že v Bohnicích na pokojích pro chovance mají internet.

01.03.2007 17:33 Macík ... bohužel na tom našem OŘ se nejen za nás nikdo nepostavil, ale ještě z nás dělají blbce

Vím o dvou romech akorát dost kradou.

Co máš z toho, na našem oddělení nám stále vyhrožují,strhávají veškeré letáky a dělají z nás také hňupy.

Bez komentáře
----------------------------------------

www.legalnivrazda.cz
www.jirikajinek.cz
www.sinagl.cz
www.hucin.com
www.policejnistat.cz
www.policista.com
www.ivanroubal.blog.cz

Toto není reklama na naše webové stránky jak se někteří policisté mylně domnívají. Toto je reklama na práci některých policistů. Samozřejmě je to zároveň ostuda celé policie. Tuto reklamu sponzorují občané ČR na své náklady, tzv. sponzorský dar pro PČR.

Přesně tak nenechte se vyprovokovat, zákon bude hrozně vychvalovat ten co si od nového roku polepšil, to je přece logické. U nás na útvaru je nám vedením do hlavy vtloukáno, že demonstrace byla ubohá, že tudy cesta nevede. Ale nikdo nám už neřekne kudy ta cesta vede. Přitom, kdyby náš pan vedoucí přišel o jednu jedinou korunu na výplatě, tak to by se asi zbláznil. Pánové z prezidia to udělali moc šikovně, když rozdělili policisty na útvarech do několika tříd, přitom většina dělá všechnu práci, jenom jsou v jiných platových třídách.

Víte jaký je rozdíl mezi policistou z ulice a "křivákem" z OŘ? ... policista na ulici se honí 12 hodin za 16 tisíc. a na net může jen doma ve svém volnu ... "křivák" z OŘ si sedí na hemeroidech 7,5 hodiny v kanceláři za 50 tisíc a chatuje v pracovní době !!!!

já bych zase neházel všechny s OŘ do jednoho pytle, můj názor

01.03.2007 17:33 Macík ... bohužel na tom našem OŘ se nejen za nás nikdo nepostavil, ale ještě z nás dělají blbce

tak to alespoň přístě prosím upřesni na OŘ je i kriminálka a další lidé, mohl by jsi někoho nechtěně urazit. Jinak u nás to je podobně jak říkáš.

Ono to nechutné podlézání, vyhrožování a zacházení s podřízenými bude hodně podobné v celé republice. Atmosféra strachu a pomsty vládne tímto resortem.

Já v pozici "vyšetřovatele" na SKPV se neurážím a ačkoli jsem si platově osobně nepohoršil, souhlasím s tím, že to co platově, resp. zařazením do PT, provedli s přísl. O(M)OP je nehorázné a je skutečně nutné něco proti tomu činit. Přeji Vám úspěch.

Z některých příspěvků je vidět, že vnitro zvolilo taktiku psychologického rozkladu soudržnosti. Tříštěním témat pomocí vzájemným napadání se krásně naruší jednotnost a soudržnost těch, kteří proti zákonu 361 mají výhrady. Když si s tím dávají takovou práci je vidět, že setkání na fontáně na ně zapůsobilo.
Psycho poradci se činí :-)
Pomůže jediné - chlapi vemte rozum do hrsti a oddělte zrno od plev ;-)

Souhlasím, držme při sobě a nenechme se znechutit, zneklidnit, chce to čas a nepolevit ve víře a ve správný čas zase přijdeme. Horší podmínky už mít nemůžeme.

Pánové a Dámy u PČR.: PČR je jen jedna složka a tak se držme pohromadě, ať kdokoli-cololi dělá proti nám. Staré heslo praví "jen v jednotě je síla" a také "jeden prut přelomíš, ale když prutů dáš k sobě deset, již ne". Ať se ta politická i resortní suita staví proti našim oprávněným nárokům, nepovolme. Další manifestaci za Naše zájmy ev. dqlším peticím "HURÁ a ZDAZ".

Víte jaký je rozdíl mezi policistou z ulice a "křivákem" z OŘ? ... policista na ulici se honí 12 hodin za 16 tisíc. a na net může jen doma ve svém volnu ... "křivák" z OŘ si sedí na hemeroidech 7,5 hodiny v kanceláři za 50 tisíc a chatuje v pracovní době !!!!

:-)))