1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím, říká Ivan Langer


* Pane ministře, doufal jsem – určitě ne sám – že se nedožiju toho, že opravdu budete mým ministrem vnitra. Leč stalo se. Tak zkuste nás, nečleny vašeho fanklubu, přesvědčit, že to není taková tragédie. Pochlubte se, co jste za ten první půlrok v té funkci udělal dobrého.

Napřed vám musím poděkovat za to vyznání na mou adresu, pane Kramere. Pokud jde o to chlubení – půl roku je dost krátká doba na to, aby byly vidět nějaké konkrétní výsledky, ale budiž: Za prvé, zahájili jsme proces změn ve struktuře samotného ministerstva. Za druhé, v oblasti veřejné správy jsme přišli s ucelenou koncepcí tzv. e-governmentu (elektronizace výkonu veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií – pozn. A. K.). Tu už schválila vláda. Za třetí, vláda schválila i další strategický dokument, který jsme vypracovali: novou koncepci boje proti korupci. Za čtvrté jsem spustil jeden z klíčových projektů pro práci policie, tzv. Projekt 1000. A konečně za páté: zahájili jsme přípravu reformy Policie České republiky. Stačí vám tenhle stručný a neúplný výčet?

* Určitě by stačil na několik samostatných rozhovorů, tak se zkusím ptát konkrétněji. Například: Je součástí té nové koncepce boje proti korupci váš odpor proti tomu, aby byl novelizován zákon o střetu zájmů – tak, aby umožňoval zveřejňovat majetková přiznání politiků?

Pane Kramere, já jsem při projednávání tohoto zákona předložil řadu pozměňovacích návrhů, které významně rozšiřují okruh osob, na něž se tato povinnost vztahuje! Ale tady vedle sebe stojí dvě hodnoty: na jedné straně zájem na veřejné kontrole, na druhé straně ochrana soukromí těch osob. Uvědomme si, že drtivá většina z nich nejsou politici, ale policisté, státní zástupci, soudci a řada dalších. Právě rozšíření okruhu těch povinných osob bylo důvodem, proč nebyla zvolena filozofie zveřejňování, ale filozofie zpřístupnění. Vám přece tento zákon nijak nebrání, abyste si ty informace zjistil – a abyste v okamžiku, kdy se budete domnívat, že někdo něco zatajil nebo je v nějakém střetu zájmů, tu osobu zažaloval.

* Jako novinář bych dal přednost tomu, kdybych to, co zjistím, směl zveřejnit. Mimochodem, Hospodářské noviny si to „lajsly“, a díky tomu jsme se dozvěděli o vašem sedmimiliónovém dluhu. Takhle zadluženého ministra vnitra jsme ještě asi neměli, přiznám se, že mě to trošku znepokojuje…

Pokud máte obavy, že jsem se zadlužil nerozumně, tak vás mohu uklidnit. On totiž není dluh jako dluh. Mně tento dluh vznikl v souvislosti s rekonstrukcí domu, ve kterém bydlím a který mi na pronájmech vynáší dostatek finančních prostředků na to, abych byl schopen své závazky platit. Takže spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím.

* Výborně, tak pojďme dál. Významnou součástí reformy policie, kterou chystáte, je nový služební zákon. Proti tomu tento týden v Praze demonstrovali policisté a hasiči… a z ministerstva vnitra se tam nikdo neukázal. Proč?

Mě přístup organizátorů toho protestu velmi mrzí. Absolvoval jsem mnoho schůzek se zástupci odborového svazu policie, svazu hasičů a svazu zaměstnanců v rozpočtové sféře – to jsou moji oficiální partneři a já v jednáních s nimi pokračuji. Organizátorům této akce jsem rovněž jasně sdělil, že jsem připraven s nimi jednat o tématech, která považují za důležitá, ale ta nabídka zůstala nevyslyšena. Jedná se u jednacího stolu – nikoli někde na náměstí nebo na pražském Výstavišti.

* Jenže vy jste v projevu, jímž jste se na kongresu ODS ucházel o funkci místopředsedy strany, řekl: „Se mnou si můžete být jistí, že mám statečné srdce.“ Nebyla tohle dobrá příležitost dokázat to?

Já to statečné srdce opravdu mám – kdybych ho neměl, tak bych tuto práci nemohl dělat, po všech těch podpásovkách, kopancích, faulech, útocích a plivancích.

* Skutečně vás někdo pokopal a poplival?

Samozřejmě to myslím obrazně. A jestliže organizátoři této akce tvrdí, že mě na ni pozvali, tak to prostě není pravda, stejně jako není pravda, že jsem v době jejího konání utekl; byl jsem na oficiální návštěvě Slovenska v souvislosti se vstupem do schengenského prostoru.

* Zreformovat policii se snažil už nejeden z vašich předchůdců –

Žádný z nich nepřišel s takto ucelenou, konkrétní a časově rozvrženou představou!

* – tak uvidíme, zda budete první, komu se to opravdu podaří. Jeden primát už teď každopádně máte: jste první ministr vnitra, za kterého policie spustila na pražském letišti bezpečnostní akci na podnět senzibilky…

Pane Kramere, musím říct, že od vás bych nečekal, že budete přebírat hlouposti šířené politiky, kteří se snaží degradovat práci policistů. Ten postup byl zcela standardní, nebyla to žádná mimořádná akce a už vůbec to nebyl ten typ záležitostí, o kterých rozhoduje ministr vnitra.

* Vyrazila policie do té akce na podnět senzibilky, pane ministře – ano, nebo ne?

Když policie dostane oznámení o tom, že hrozí nějaké nebezpečí, musí na něj zareagovat; současně probíhá proces vyhodnocování informací, detailů, osoby, která to oznámení učinila… Na základě toho se potom rozhodne, jestli se to opatření zpřísní nebo utlumí. Tady se to vyhodnotilo a to opatření bylo utlumeno.

* Odpovídáte mi v úředničině – já se vás česky ptám, zda příslušní policejní činitelé v okamžiku, kdy tu akci spustili, věděli, že osoba, která jim k tomu dala podnět, je vědma?

To je otázka pro policii, ne pro ministra vnitra.

* Vy to nevíte? Doteď jste se jich na to nezeptal?

Ten detailní časový průběh neznám. Říkám vám to, o čem jsem byl informován, že když policie obdržela tento podnět, tak na něj zareagovala a zároveň začala vyhodnocovat –

* Ano, to už jste řekl. Ale nepřipadá vám normální, že když od někoho dostanu takovouhle informaci, tak první, co udělám, je, že se toho člověka zeptám, odkud to ví? A že když ten člověk odpoví, že se mu o tom zdálo, tak žádnou takovou spektakulární akci nerozjedu?

Je vidět, že neznáte práci policie. Vy musíte zjistit, kde to oznámení bylo podáno, jak bylo zadáno do informačního systému, na co se zareagovalo, a teprve pak následuje ta zpětná reakce podle toho, co se zjistí na místě. Ta akce nebyla spektakulární, pane redaktore, nebyli tam lidé ze speciální jednotky, bylo tam 22 policistů –

* – a obrněný transportér.

Ten je na letišti už více než půl roku.

* Předpokládám, že je schovaný v nějaké garáži.

Při takovýchto informacích je aktivován a buď vyjede, nebo nevyjede, a pak se vrátí, nebo se nevrátí. Ti policisté prostě dělali svou práci – a mne velmi mrzí, že to pan Paroubek a pan Bublan karikují. Oba tím jen dokazují, že absolutně nerozumějí způsobu práce policie.

* Není to zvláštní, že pan Bublan po těch letech, kdy stál v čele ministerstva vnitra, neví o práci policie tolik, co vy za šest měsíců?

Ano – mě to taky velice překvapuje.

* Hmm, tak pojďme dál. Podobných planých poplachů bylo v tom posledním půlroce víc. Mě by nejvíc zajímalo, pane ministře, co to bylo za informaci, na jejímž základě jste na začátku října minulého roku oznámili, že hlavnímu městu – speciálně pražským židovským objektům – hrozí teroristický útok?

Víte, jsou věci, které bohužel nelze zveřejnit. Takováto opatření se často dělají na základě informací od partnerských zpravodajských služeb a zveřejněním té informace by mohl být ohrožen její zdroj. Ale mohu vás ujistit o jednom: v tomto případě jsme o detailech té záležitosti v maximální možné míře informovali i opozici.

* Čtenáři tohoto rozhovoru nejsou zasvěcení opoziční funkcionáři – ale jsou to daňoví poplatníci, za jejichž peníze jste tu rozsáhlou bezpečnostní akci uskutečnili. Proto si myslím, že jim dlužíte konkrétnější vysvětlení.

Pane redaktore, já vaše čtenáře mohu ujistit, že ta akce byla důvodná a že to nebezpečí bylo reálné. Nic konkrétnějšího vám k tomu neřeknu; to se raději od vás nechám takto kritizovat a zesměšňovat.

* Já vás teď nezesměšňuju – docela vážně vás podezírám, že za tím říjnovým poplachem byla v lepším případě snaha předvést se, jak občany chráníte před teroristy… a v horším případě záměr vyvolat těsně před hlasováním o důvěře vládě atmosféru ohrožení, v níž by nějaký opoziční poslanec upřednostnil „stabilitu“.

Jak to první, tak to druhé je hloupost. Vy samozřejmě máte na ty své pochybnosti právo, pane Kramere – ale nepropadejte v takové míře obsesi, že jsem skutečně takový, jak mě vykreslují někteří mí opoziční kolegové.

* Jak chcete, pane ministře, docílit toho, aby policie, která má občany chránit před zločinci, nebyla sama jednou z nejkriminálnějších profesních skupin?

To je nesmírně těžký úkol a každý ministr, který prohlásí, že ho zvládne během svého čtyřletého mandátu, buď neví, o čem mluví, nebo lže. Je to dlouhodobý proces a já mohu pouze nastolit jeho základní předpoklady. Jedním z těch předpokladů je právě služební zákon: když těm policistům jasně nastavíte pozitivní a negativní motivaci, aby se jim vyplatilo dělat svoji práci dobře a když budou vědět, že když selžou, tak u té policie končí. Tohle jsou pravidla – druhý předpoklad je, že ta pravidla nekompromisně uplatňujete v praxi. Třetí předpoklad je, že pracujete na posílení firemní kultury, aby ti policisté byli hrdí na to, že jsou policisty.

* Doufám, pane ministře, že se shodneme, že k firemní kultuře policie nepřispívá to, že někteří policisté rádi bijí lidi. Když jste byl v opozici, kritizoval jste ostře policejní zásah proti CzechTeku 2005. Co říkáte tomu, že policie i teď tvrdí, že tam z její strany nedošlo k žádným trestným činům?

To netvrdí policie, tvrdí to státní zástupce.

* Na základě –

– zjištění Inspekce ministra vnitra, ano. Já jsem k tomu jasně řekl, že mé výhrady vůči tomu zásahu přetrvávají, že nadále trvám na tom, že ten zásah vůbec neměl v té podobě proběhnout. Víc v tom bohužel udělat nemohu, protože z právního pohledu jsou ty věci teď již promlčeny.

* Odpovědnost za tu ukázku policejní brutality nesl i policejní prezident Husák – čím se vám zavděčil, že jste ho ponechal ve funkci?

Pan Husák se mi nemusí ničím zavděčovat, o tom to není. Je to o tom, jestli jsme schopni spolupracovat, jestli je náš vztah jasný, férový, otevřený, tvrdý a partnerský současně. A jestli jeho tým zvládne ty kroky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou správné. Zatím ta spolupráce funguje, nicméně, jak pravili klasici, nikdy nic nelze míti za definitivní.

* Z jiného soudku: v časopisu CEVRO Revue vyšel před týdnem váš článek Zakažme i komunistické symboly, v němž jsem si přečetl i myšlenkové perly jako: „Nacismus je nacionalistickou variantou socialismu. Nacismus a komunismus jsou jen rozdílné metody, jak dospět k témuž.“ Bohužel tady nemám dost místa k polemice, tak se jen ptám: které konkrétní komunistické symboly chcete zakázat?

Položme si otázku, pane Kramere: existuje rovnítko mezi nacismem a komunismem? Já jsem přesvědčen, že ano. Pokud toto rovnítko existuje a pokud platí, že nacismus a jeho projevy mají být postihovány, tak by to mělo stejně platit i v případě komunismu. Symbolem nacismu je hákový kříž – symboly komunismu jsou rudá hvězda, srp a kladivo.

* Srp a kladivo má ve svém státním znaku Rakousko – čeští komunisté místo nich mají ve svém logu třešničky. K rudé vlajce, jako k mezinárodnímu symbolu levice, se hlásím i já. Zavřete mě za to?

Ministr vnitra nikoho nezavírá. Já si myslím, že si lze vydefinovat, co je možné považovat za symboly nacismu a komunismu. A pokud bychom se na tom my dva neshodli, tak tady od toho máme soudní znalce na oblast extremismu.

* A myslíte si, že je v pořádku, když vysoký státní úředník veřejně vystupuje s návrhy tohoto typu?

Nevidím na tom nic nepatřičného – jsem přece také občan, který má nějaký názor.

* Jenže když občan Ivan Langer něco řekne, tak to zároveň říká ministr vnitra, že?

Pane Kramere, tohle je názor, na který mám právo a který mi nikdo nevezme!

* Tak jo. Jste, pane ministře, tajně hrdý na to, že jste spolu s panem Kubicem lvím dílem přispěl k vítězství své strany ve volbách?

Jak moc jsem k tomu vítězství ODS přispěl osobně já, to si netroufám posoudit – ale v žádném případě jsem se na něm nepodílel tak, jak to tou svou ironickou otázkou naznačujete. Po iksté opakuji, že se zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy jsem neměl nic společného… a že se naopak v té zrůdné mašinérii, která se kolem toho rozjela, cítím jako osoba poškozená, protože s největší pravděpodobností bylo zasaženo nejen do mých ústavou garantovaných práv a svobod, ale i do práv a svobod mých blízkých.

* Co tedy říkáte slovům poslance ČSSD Davida Ratha v Nedělní partii na TV Prima: „Langer a Vidím to upekli s Kubicem. (…) Mám z Langra velký strach“? A že útvar pana Kubiceho nazval LangerStasi?

Říkám, že ta slova vypovídají dostatečně o jejich autorovi. Takže není třeba, abych je komentoval; každý soudný člověk si jistě udělá svůj závěr sám.

* Přiznám se, pane ministře, že mně to vaše nynější „já muzikant“ připadá asi tak stejně věrohodné, jako když jste v roce 2002 popíral, že jste se pokoušel ovlivňovat poměry v České televizi, ačkoliv jste si v průběhu té televizní krize 138krát telefonoval s tehdejším předsedou Rady ČT Miroslavem Marešem…

Pane Kramere, to je nádherný oslí můstek, co jste teď vytvořil! Každý, kdo tenkrát o tom měl víc informací, věděl, že s panem Marešem jsem si sice telefonoval, ale v žádném případě jsem nezasahoval do toho, kdo má být novým generálním ředitelem ČT!

* S panem Kubicem jste si taky telefonoval jen tak?

Jak víte, že jsem si s ním telefonoval?! Protože to tvrdí Jiří Paroubek a David Rath? Já vám říkám, že to je nesmysl, pomluva a lež! Stejně jako to, co tvrdil pan Bublan: že jsem se předtím s panem Kubicem scházel.

* Takže Inspekce ministra vnitra nemohla získat výpisy o těch telefonátech?

Já jsem ty výpisy na rozdíl od Jiřího Paroubka neviděl – což je samo o sobě velmi zvláštní, poskytovat někomu při vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu pomluvy výpisy telefonních rozhovorů jiných osob… Nicméně znovu opakuji: je to lež!

* Dozvíme se někdy, jak to doopravdy bylo?

Já doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování toho případu úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!

* Který útvar ten únik vyšetřuje?

Ty policisty samotné vyšetřovala Inspekce ministra vnitra a pokud vím, bylo to ukončeno s tím, že tam nebyl spáchán trestný čin. Tu další část, která se týká civilních osob, převzal Útvar pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti.

* Chcete, abych věřil tomu, že se nějaký policista odváží nezávisle vyšetřovat svého ministra?

To záleží na těch policistech. Pokud jsou to skuteční profesionálové, tak určitě ano. Nemluvě o tom, že já nejsem šéf policie. A ujišťuji vás, že ani nepřímo na nikoho žádný nátlak nevyvíjím.

***

Doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!




Alexandr Kramer

Jsi IDIOT ... pro tebe: Je to prvni (nejlehci) stupen oligofrenie (mentalni retardace, slabomyslnosti). Druhy stupen je imbecil a nejtezsi - idiot. Kazdopadne to neni nadavka ale diagnoza.....

Spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím, říká Ivan Langer


* Pane ministře, doufal jsem – určitě ne sám – že se nedožiju toho, že opravdu budete mým ministrem vnitra. Leč stalo se. Tak zkuste nás, nečleny vašeho fanklubu, přesvědčit, že to není taková tragédie. Pochlubte se, co jste za ten první půlrok v té funkci udělal dobrého.

Napřed vám musím poděkovat za to vyznání na mou adresu, pane Kramere. Pokud jde o to chlubení – půl roku je dost krátká doba na to, aby byly vidět nějaké konkrétní výsledky, ale budiž: Za prvé, zahájili jsme proces změn ve struktuře samotného ministerstva. Za druhé, v oblasti veřejné správy jsme přišli s ucelenou koncepcí tzv. e-governmentu (elektronizace výkonu veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií – pozn. A. K.). Tu už schválila vláda. Za třetí, vláda schválila i další strategický dokument, který jsme vypracovali: novou koncepci boje proti korupci. Za čtvrté jsem spustil jeden z klíčových projektů pro práci policie, tzv. Projekt 1000. A konečně za páté: zahájili jsme přípravu reformy Policie České republiky. Stačí vám tenhle stručný a neúplný výčet?

* Určitě by stačil na několik samostatných rozhovorů, tak se zkusím ptát konkrétněji. Například: Je součástí té nové koncepce boje proti korupci váš odpor proti tomu, aby byl novelizován zákon o střetu zájmů – tak, aby umožňoval zveřejňovat majetková přiznání politiků?

Pane Kramere, já jsem při projednávání tohoto zákona předložil řadu pozměňovacích návrhů, které významně rozšiřují okruh osob, na něž se tato povinnost vztahuje! Ale tady vedle sebe stojí dvě hodnoty: na jedné straně zájem na veřejné kontrole, na druhé straně ochrana soukromí těch osob. Uvědomme si, že drtivá většina z nich nejsou politici, ale policisté, státní zástupci, soudci a řada dalších. Právě rozšíření okruhu těch povinných osob bylo důvodem, proč nebyla zvolena filozofie zveřejňování, ale filozofie zpřístupnění. Vám přece tento zákon nijak nebrání, abyste si ty informace zjistil – a abyste v okamžiku, kdy se budete domnívat, že někdo něco zatajil nebo je v nějakém střetu zájmů, tu osobu zažaloval.

* Jako novinář bych dal přednost tomu, kdybych to, co zjistím, směl zveřejnit. Mimochodem, Hospodářské noviny si to „lajsly“, a díky tomu jsme se dozvěděli o vašem sedmimiliónovém dluhu. Takhle zadluženého ministra vnitra jsme ještě asi neměli, přiznám se, že mě to trošku znepokojuje…

Pokud máte obavy, že jsem se zadlužil nerozumně, tak vás mohu uklidnit. On totiž není dluh jako dluh. Mně tento dluh vznikl v souvislosti s rekonstrukcí domu, ve kterém bydlím a který mi na pronájmech vynáší dostatek finančních prostředků na to, abych byl schopen své závazky platit. Takže spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím.

* Výborně, tak pojďme dál. Významnou součástí reformy policie, kterou chystáte, je nový služební zákon. Proti tomu tento týden v Praze demonstrovali policisté a hasiči… a z ministerstva vnitra se tam nikdo neukázal. Proč?

Mě přístup organizátorů toho protestu velmi mrzí. Absolvoval jsem mnoho schůzek se zástupci odborového svazu policie, svazu hasičů a svazu zaměstnanců v rozpočtové sféře – to jsou moji oficiální partneři a já v jednáních s nimi pokračuji. Organizátorům této akce jsem rovněž jasně sdělil, že jsem připraven s nimi jednat o tématech, která považují za důležitá, ale ta nabídka zůstala nevyslyšena. Jedná se u jednacího stolu – nikoli někde na náměstí nebo na pražském Výstavišti.

* Jenže vy jste v projevu, jímž jste se na kongresu ODS ucházel o funkci místopředsedy strany, řekl: „Se mnou si můžete být jistí, že mám statečné srdce.“ Nebyla tohle dobrá příležitost dokázat to?

Já to statečné srdce opravdu mám – kdybych ho neměl, tak bych tuto práci nemohl dělat, po všech těch podpásovkách, kopancích, faulech, útocích a plivancích.

* Skutečně vás někdo pokopal a poplival?

Samozřejmě to myslím obrazně. A jestliže organizátoři této akce tvrdí, že mě na ni pozvali, tak to prostě není pravda, stejně jako není pravda, že jsem v době jejího konání utekl; byl jsem na oficiální návštěvě Slovenska v souvislosti se vstupem do schengenského prostoru.

* Zreformovat policii se snažil už nejeden z vašich předchůdců –

Žádný z nich nepřišel s takto ucelenou, konkrétní a časově rozvrženou představou!

* – tak uvidíme, zda budete první, komu se to opravdu podaří. Jeden primát už teď každopádně máte: jste první ministr vnitra, za kterého policie spustila na pražském letišti bezpečnostní akci na podnět senzibilky…

Pane Kramere, musím říct, že od vás bych nečekal, že budete přebírat hlouposti šířené politiky, kteří se snaží degradovat práci policistů. Ten postup byl zcela standardní, nebyla to žádná mimořádná akce a už vůbec to nebyl ten typ záležitostí, o kterých rozhoduje ministr vnitra.

* Vyrazila policie do té akce na podnět senzibilky, pane ministře – ano, nebo ne?

Když policie dostane oznámení o tom, že hrozí nějaké nebezpečí, musí na něj zareagovat; současně probíhá proces vyhodnocování informací, detailů, osoby, která to oznámení učinila… Na základě toho se potom rozhodne, jestli se to opatření zpřísní nebo utlumí. Tady se to vyhodnotilo a to opatření bylo utlumeno.

* Odpovídáte mi v úředničině – já se vás česky ptám, zda příslušní policejní činitelé v okamžiku, kdy tu akci spustili, věděli, že osoba, která jim k tomu dala podnět, je vědma?

To je otázka pro policii, ne pro ministra vnitra.

* Vy to nevíte? Doteď jste se jich na to nezeptal?

Ten detailní časový průběh neznám. Říkám vám to, o čem jsem byl informován, že když policie obdržela tento podnět, tak na něj zareagovala a zároveň začala vyhodnocovat –

* Ano, to už jste řekl. Ale nepřipadá vám normální, že když od někoho dostanu takovouhle informaci, tak první, co udělám, je, že se toho člověka zeptám, odkud to ví? A že když ten člověk odpoví, že se mu o tom zdálo, tak žádnou takovou spektakulární akci nerozjedu?

Je vidět, že neznáte práci policie. Vy musíte zjistit, kde to oznámení bylo podáno, jak bylo zadáno do informačního systému, na co se zareagovalo, a teprve pak následuje ta zpětná reakce podle toho, co se zjistí na místě. Ta akce nebyla spektakulární, pane redaktore, nebyli tam lidé ze speciální jednotky, bylo tam 22 policistů –

* – a obrněný transportér.

Ten je na letišti už více než půl roku.

* Předpokládám, že je schovaný v nějaké garáži.

Při takovýchto informacích je aktivován a buď vyjede, nebo nevyjede, a pak se vrátí, nebo se nevrátí. Ti policisté prostě dělali svou práci – a mne velmi mrzí, že to pan Paroubek a pan Bublan karikují. Oba tím jen dokazují, že absolutně nerozumějí způsobu práce policie.

* Není to zvláštní, že pan Bublan po těch letech, kdy stál v čele ministerstva vnitra, neví o práci policie tolik, co vy za šest měsíců?

Ano – mě to taky velice překvapuje.

* Hmm, tak pojďme dál. Podobných planých poplachů bylo v tom posledním půlroce víc. Mě by nejvíc zajímalo, pane ministře, co to bylo za informaci, na jejímž základě jste na začátku října minulého roku oznámili, že hlavnímu městu – speciálně pražským židovským objektům – hrozí teroristický útok?

Víte, jsou věci, které bohužel nelze zveřejnit. Takováto opatření se často dělají na základě informací od partnerských zpravodajských služeb a zveřejněním té informace by mohl být ohrožen její zdroj. Ale mohu vás ujistit o jednom: v tomto případě jsme o detailech té záležitosti v maximální možné míře informovali i opozici.

* Čtenáři tohoto rozhovoru nejsou zasvěcení opoziční funkcionáři – ale jsou to daňoví poplatníci, za jejichž peníze jste tu rozsáhlou bezpečnostní akci uskutečnili. Proto si myslím, že jim dlužíte konkrétnější vysvětlení.

Pane redaktore, já vaše čtenáře mohu ujistit, že ta akce byla důvodná a že to nebezpečí bylo reálné. Nic konkrétnějšího vám k tomu neřeknu; to se raději od vás nechám takto kritizovat a zesměšňovat.

* Já vás teď nezesměšňuju – docela vážně vás podezírám, že za tím říjnovým poplachem byla v lepším případě snaha předvést se, jak občany chráníte před teroristy… a v horším případě záměr vyvolat těsně před hlasováním o důvěře vládě atmosféru ohrožení, v níž by nějaký opoziční poslanec upřednostnil „stabilitu“.

Jak to první, tak to druhé je hloupost. Vy samozřejmě máte na ty své pochybnosti právo, pane Kramere – ale nepropadejte v takové míře obsesi, že jsem skutečně takový, jak mě vykreslují někteří mí opoziční kolegové.

* Jak chcete, pane ministře, docílit toho, aby policie, která má občany chránit před zločinci, nebyla sama jednou z nejkriminálnějších profesních skupin?

To je nesmírně těžký úkol a každý ministr, který prohlásí, že ho zvládne během svého čtyřletého mandátu, buď neví, o čem mluví, nebo lže. Je to dlouhodobý proces a já mohu pouze nastolit jeho základní předpoklady. Jedním z těch předpokladů je právě služební zákon: když těm policistům jasně nastavíte pozitivní a negativní motivaci, aby se jim vyplatilo dělat svoji práci dobře a když budou vědět, že když selžou, tak u té policie končí. Tohle jsou pravidla – druhý předpoklad je, že ta pravidla nekompromisně uplatňujete v praxi. Třetí předpoklad je, že pracujete na posílení firemní kultury, aby ti policisté byli hrdí na to, že jsou policisty.

* Doufám, pane ministře, že se shodneme, že k firemní kultuře policie nepřispívá to, že někteří policisté rádi bijí lidi. Když jste byl v opozici, kritizoval jste ostře policejní zásah proti CzechTeku 2005. Co říkáte tomu, že policie i teď tvrdí, že tam z její strany nedošlo k žádným trestným činům?

To netvrdí policie, tvrdí to státní zástupce.

* Na základě –

– zjištění Inspekce ministra vnitra, ano. Já jsem k tomu jasně řekl, že mé výhrady vůči tomu zásahu přetrvávají, že nadále trvám na tom, že ten zásah vůbec neměl v té podobě proběhnout. Víc v tom bohužel udělat nemohu, protože z právního pohledu jsou ty věci teď již promlčeny.

* Odpovědnost za tu ukázku policejní brutality nesl i policejní prezident Husák – čím se vám zavděčil, že jste ho ponechal ve funkci?

Pan Husák se mi nemusí ničím zavděčovat, o tom to není. Je to o tom, jestli jsme schopni spolupracovat, jestli je náš vztah jasný, férový, otevřený, tvrdý a partnerský současně. A jestli jeho tým zvládne ty kroky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou správné. Zatím ta spolupráce funguje, nicméně, jak pravili klasici, nikdy nic nelze míti za definitivní.

* Z jiného soudku: v časopisu CEVRO Revue vyšel před týdnem váš článek Zakažme i komunistické symboly, v němž jsem si přečetl i myšlenkové perly jako: „Nacismus je nacionalistickou variantou socialismu. Nacismus a komunismus jsou jen rozdílné metody, jak dospět k témuž.“ Bohužel tady nemám dost místa k polemice, tak se jen ptám: které konkrétní komunistické symboly chcete zakázat?

Položme si otázku, pane Kramere: existuje rovnítko mezi nacismem a komunismem? Já jsem přesvědčen, že ano. Pokud toto rovnítko existuje a pokud platí, že nacismus a jeho projevy mají být postihovány, tak by to mělo stejně platit i v případě komunismu. Symbolem nacismu je hákový kříž – symboly komunismu jsou rudá hvězda, srp a kladivo.

* Srp a kladivo má ve svém státním znaku Rakousko – čeští komunisté místo nich mají ve svém logu třešničky. K rudé vlajce, jako k mezinárodnímu symbolu levice, se hlásím i já. Zavřete mě za to?

Ministr vnitra nikoho nezavírá. Já si myslím, že si lze vydefinovat, co je možné považovat za symboly nacismu a komunismu. A pokud bychom se na tom my dva neshodli, tak tady od toho máme soudní znalce na oblast extremismu.

* A myslíte si, že je v pořádku, když vysoký státní úředník veřejně vystupuje s návrhy tohoto typu?

Nevidím na tom nic nepatřičného – jsem přece také občan, který má nějaký názor.

* Jenže když občan Ivan Langer něco řekne, tak to zároveň říká ministr vnitra, že?

Pane Kramere, tohle je názor, na který mám právo a který mi nikdo nevezme!

* Tak jo. Jste, pane ministře, tajně hrdý na to, že jste spolu s panem Kubicem lvím dílem přispěl k vítězství své strany ve volbách?

Jak moc jsem k tomu vítězství ODS přispěl osobně já, to si netroufám posoudit – ale v žádném případě jsem se na něm nepodílel tak, jak to tou svou ironickou otázkou naznačujete. Po iksté opakuji, že se zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy jsem neměl nic společného… a že se naopak v té zrůdné mašinérii, která se kolem toho rozjela, cítím jako osoba poškozená, protože s největší pravděpodobností bylo zasaženo nejen do mých ústavou garantovaných práv a svobod, ale i do práv a svobod mých blízkých.

* Co tedy říkáte slovům poslance ČSSD Davida Ratha v Nedělní partii na TV Prima: „Langer a Vidím to upekli s Kubicem. (…) Mám z Langra velký strach“? A že útvar pana Kubiceho nazval LangerStasi?

Říkám, že ta slova vypovídají dostatečně o jejich autorovi. Takže není třeba, abych je komentoval; každý soudný člověk si jistě udělá svůj závěr sám.

* Přiznám se, pane ministře, že mně to vaše nynější „já muzikant“ připadá asi tak stejně věrohodné, jako když jste v roce 2002 popíral, že jste se pokoušel ovlivňovat poměry v České televizi, ačkoliv jste si v průběhu té televizní krize 138krát telefonoval s tehdejším předsedou Rady ČT Miroslavem Marešem…

Pane Kramere, to je nádherný oslí můstek, co jste teď vytvořil! Každý, kdo tenkrát o tom měl víc informací, věděl, že s panem Marešem jsem si sice telefonoval, ale v žádném případě jsem nezasahoval do toho, kdo má být novým generálním ředitelem ČT!

* S panem Kubicem jste si taky telefonoval jen tak?

Jak víte, že jsem si s ním telefonoval?! Protože to tvrdí Jiří Paroubek a David Rath? Já vám říkám, že to je nesmysl, pomluva a lež! Stejně jako to, co tvrdil pan Bublan: že jsem se předtím s panem Kubicem scházel.

* Takže Inspekce ministra vnitra nemohla získat výpisy o těch telefonátech?

Já jsem ty výpisy na rozdíl od Jiřího Paroubka neviděl – což je samo o sobě velmi zvláštní, poskytovat někomu při vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu pomluvy výpisy telefonních rozhovorů jiných osob… Nicméně znovu opakuji: je to lež!

* Dozvíme se někdy, jak to doopravdy bylo?

Já doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování toho případu úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!

* Který útvar ten únik vyšetřuje?

Ty policisty samotné vyšetřovala Inspekce ministra vnitra a pokud vím, bylo to ukončeno s tím, že tam nebyl spáchán trestný čin. Tu další část, která se týká civilních osob, převzal Útvar pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti.

* Chcete, abych věřil tomu, že se nějaký policista odváží nezávisle vyšetřovat svého ministra?

To záleží na těch policistech. Pokud jsou to skuteční profesionálové, tak určitě ano. Nemluvě o tom, že já nejsem šéf policie. A ujišťuji vás, že ani nepřímo na nikoho žádný nátlak nevyvíjím.

***

Doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!




Alexandr Kramer

Spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím, říká Ivan Langer


* Pane ministře, doufal jsem – určitě ne sám – že se nedožiju toho, že opravdu budete mým ministrem vnitra. Leč stalo se. Tak zkuste nás, nečleny vašeho fanklubu, přesvědčit, že to není taková tragédie. Pochlubte se, co jste za ten první půlrok v té funkci udělal dobrého.

Napřed vám musím poděkovat za to vyznání na mou adresu, pane Kramere. Pokud jde o to chlubení – půl roku je dost krátká doba na to, aby byly vidět nějaké konkrétní výsledky, ale budiž: Za prvé, zahájili jsme proces změn ve struktuře samotného ministerstva. Za druhé, v oblasti veřejné správy jsme přišli s ucelenou koncepcí tzv. e-governmentu (elektronizace výkonu veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií – pozn. A. K.). Tu už schválila vláda. Za třetí, vláda schválila i další strategický dokument, který jsme vypracovali: novou koncepci boje proti korupci. Za čtvrté jsem spustil jeden z klíčových projektů pro práci policie, tzv. Projekt 1000. A konečně za páté: zahájili jsme přípravu reformy Policie České republiky. Stačí vám tenhle stručný a neúplný výčet?

* Určitě by stačil na několik samostatných rozhovorů, tak se zkusím ptát konkrétněji. Například: Je součástí té nové koncepce boje proti korupci váš odpor proti tomu, aby byl novelizován zákon o střetu zájmů – tak, aby umožňoval zveřejňovat majetková přiznání politiků?

Pane Kramere, já jsem při projednávání tohoto zákona předložil řadu pozměňovacích návrhů, které významně rozšiřují okruh osob, na něž se tato povinnost vztahuje! Ale tady vedle sebe stojí dvě hodnoty: na jedné straně zájem na veřejné kontrole, na druhé straně ochrana soukromí těch osob. Uvědomme si, že drtivá většina z nich nejsou politici, ale policisté, státní zástupci, soudci a řada dalších. Právě rozšíření okruhu těch povinných osob bylo důvodem, proč nebyla zvolena filozofie zveřejňování, ale filozofie zpřístupnění. Vám přece tento zákon nijak nebrání, abyste si ty informace zjistil – a abyste v okamžiku, kdy se budete domnívat, že někdo něco zatajil nebo je v nějakém střetu zájmů, tu osobu zažaloval.

* Jako novinář bych dal přednost tomu, kdybych to, co zjistím, směl zveřejnit. Mimochodem, Hospodářské noviny si to „lajsly“, a díky tomu jsme se dozvěděli o vašem sedmimiliónovém dluhu. Takhle zadluženého ministra vnitra jsme ještě asi neměli, přiznám se, že mě to trošku znepokojuje…

Pokud máte obavy, že jsem se zadlužil nerozumně, tak vás mohu uklidnit. On totiž není dluh jako dluh. Mně tento dluh vznikl v souvislosti s rekonstrukcí domu, ve kterém bydlím a který mi na pronájmech vynáší dostatek finančních prostředků na to, abych byl schopen své závazky platit. Takže spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím.

* Výborně, tak pojďme dál. Významnou součástí reformy policie, kterou chystáte, je nový služební zákon. Proti tomu tento týden v Praze demonstrovali policisté a hasiči… a z ministerstva vnitra se tam nikdo neukázal. Proč?

Mě přístup organizátorů toho protestu velmi mrzí. Absolvoval jsem mnoho schůzek se zástupci odborového svazu policie, svazu hasičů a svazu zaměstnanců v rozpočtové sféře – to jsou moji oficiální partneři a já v jednáních s nimi pokračuji. Organizátorům této akce jsem rovněž jasně sdělil, že jsem připraven s nimi jednat o tématech, která považují za důležitá, ale ta nabídka zůstala nevyslyšena. Jedná se u jednacího stolu – nikoli někde na náměstí nebo na pražském Výstavišti.

* Jenže vy jste v projevu, jímž jste se na kongresu ODS ucházel o funkci místopředsedy strany, řekl: „Se mnou si můžete být jistí, že mám statečné srdce.“ Nebyla tohle dobrá příležitost dokázat to?

Já to statečné srdce opravdu mám – kdybych ho neměl, tak bych tuto práci nemohl dělat, po všech těch podpásovkách, kopancích, faulech, útocích a plivancích.

* Skutečně vás někdo pokopal a poplival?

Samozřejmě to myslím obrazně. A jestliže organizátoři této akce tvrdí, že mě na ni pozvali, tak to prostě není pravda, stejně jako není pravda, že jsem v době jejího konání utekl; byl jsem na oficiální návštěvě Slovenska v souvislosti se vstupem do schengenského prostoru.

* Zreformovat policii se snažil už nejeden z vašich předchůdců –

Žádný z nich nepřišel s takto ucelenou, konkrétní a časově rozvrženou představou!

* – tak uvidíme, zda budete první, komu se to opravdu podaří. Jeden primát už teď každopádně máte: jste první ministr vnitra, za kterého policie spustila na pražském letišti bezpečnostní akci na podnět senzibilky…

Pane Kramere, musím říct, že od vás bych nečekal, že budete přebírat hlouposti šířené politiky, kteří se snaží degradovat práci policistů. Ten postup byl zcela standardní, nebyla to žádná mimořádná akce a už vůbec to nebyl ten typ záležitostí, o kterých rozhoduje ministr vnitra.

* Vyrazila policie do té akce na podnět senzibilky, pane ministře – ano, nebo ne?

Když policie dostane oznámení o tom, že hrozí nějaké nebezpečí, musí na něj zareagovat; současně probíhá proces vyhodnocování informací, detailů, osoby, která to oznámení učinila… Na základě toho se potom rozhodne, jestli se to opatření zpřísní nebo utlumí. Tady se to vyhodnotilo a to opatření bylo utlumeno.

* Odpovídáte mi v úředničině – já se vás česky ptám, zda příslušní policejní činitelé v okamžiku, kdy tu akci spustili, věděli, že osoba, která jim k tomu dala podnět, je vědma?

To je otázka pro policii, ne pro ministra vnitra.

* Vy to nevíte? Doteď jste se jich na to nezeptal?

Ten detailní časový průběh neznám. Říkám vám to, o čem jsem byl informován, že když policie obdržela tento podnět, tak na něj zareagovala a zároveň začala vyhodnocovat –

* Ano, to už jste řekl. Ale nepřipadá vám normální, že když od někoho dostanu takovouhle informaci, tak první, co udělám, je, že se toho člověka zeptám, odkud to ví? A že když ten člověk odpoví, že se mu o tom zdálo, tak žádnou takovou spektakulární akci nerozjedu?

Je vidět, že neznáte práci policie. Vy musíte zjistit, kde to oznámení bylo podáno, jak bylo zadáno do informačního systému, na co se zareagovalo, a teprve pak následuje ta zpětná reakce podle toho, co se zjistí na místě. Ta akce nebyla spektakulární, pane redaktore, nebyli tam lidé ze speciální jednotky, bylo tam 22 policistů –

* – a obrněný transportér.

Ten je na letišti už více než půl roku.

* Předpokládám, že je schovaný v nějaké garáži.

Při takovýchto informacích je aktivován a buď vyjede, nebo nevyjede, a pak se vrátí, nebo se nevrátí. Ti policisté prostě dělali svou práci – a mne velmi mrzí, že to pan Paroubek a pan Bublan karikují. Oba tím jen dokazují, že absolutně nerozumějí způsobu práce policie.

* Není to zvláštní, že pan Bublan po těch letech, kdy stál v čele ministerstva vnitra, neví o práci policie tolik, co vy za šest měsíců?

Ano – mě to taky velice překvapuje.

* Hmm, tak pojďme dál. Podobných planých poplachů bylo v tom posledním půlroce víc. Mě by nejvíc zajímalo, pane ministře, co to bylo za informaci, na jejímž základě jste na začátku října minulého roku oznámili, že hlavnímu městu – speciálně pražským židovským objektům – hrozí teroristický útok?

Víte, jsou věci, které bohužel nelze zveřejnit. Takováto opatření se často dělají na základě informací od partnerských zpravodajských služeb a zveřejněním té informace by mohl být ohrožen její zdroj. Ale mohu vás ujistit o jednom: v tomto případě jsme o detailech té záležitosti v maximální možné míře informovali i opozici.

* Čtenáři tohoto rozhovoru nejsou zasvěcení opoziční funkcionáři – ale jsou to daňoví poplatníci, za jejichž peníze jste tu rozsáhlou bezpečnostní akci uskutečnili. Proto si myslím, že jim dlužíte konkrétnější vysvětlení.

Pane redaktore, já vaše čtenáře mohu ujistit, že ta akce byla důvodná a že to nebezpečí bylo reálné. Nic konkrétnějšího vám k tomu neřeknu; to se raději od vás nechám takto kritizovat a zesměšňovat.

* Já vás teď nezesměšňuju – docela vážně vás podezírám, že za tím říjnovým poplachem byla v lepším případě snaha předvést se, jak občany chráníte před teroristy… a v horším případě záměr vyvolat těsně před hlasováním o důvěře vládě atmosféru ohrožení, v níž by nějaký opoziční poslanec upřednostnil „stabilitu“.

Jak to první, tak to druhé je hloupost. Vy samozřejmě máte na ty své pochybnosti právo, pane Kramere – ale nepropadejte v takové míře obsesi, že jsem skutečně takový, jak mě vykreslují někteří mí opoziční kolegové.

* Jak chcete, pane ministře, docílit toho, aby policie, která má občany chránit před zločinci, nebyla sama jednou z nejkriminálnějších profesních skupin?

To je nesmírně těžký úkol a každý ministr, který prohlásí, že ho zvládne během svého čtyřletého mandátu, buď neví, o čem mluví, nebo lže. Je to dlouhodobý proces a já mohu pouze nastolit jeho základní předpoklady. Jedním z těch předpokladů je právě služební zákon: když těm policistům jasně nastavíte pozitivní a negativní motivaci, aby se jim vyplatilo dělat svoji práci dobře a když budou vědět, že když selžou, tak u té policie končí. Tohle jsou pravidla – druhý předpoklad je, že ta pravidla nekompromisně uplatňujete v praxi. Třetí předpoklad je, že pracujete na posílení firemní kultury, aby ti policisté byli hrdí na to, že jsou policisty.

* Doufám, pane ministře, že se shodneme, že k firemní kultuře policie nepřispívá to, že někteří policisté rádi bijí lidi. Když jste byl v opozici, kritizoval jste ostře policejní zásah proti CzechTeku 2005. Co říkáte tomu, že policie i teď tvrdí, že tam z její strany nedošlo k žádným trestným činům?

To netvrdí policie, tvrdí to státní zástupce.

* Na základě –

– zjištění Inspekce ministra vnitra, ano. Já jsem k tomu jasně řekl, že mé výhrady vůči tomu zásahu přetrvávají, že nadále trvám na tom, že ten zásah vůbec neměl v té podobě proběhnout. Víc v tom bohužel udělat nemohu, protože z právního pohledu jsou ty věci teď již promlčeny.

* Odpovědnost za tu ukázku policejní brutality nesl i policejní prezident Husák – čím se vám zavděčil, že jste ho ponechal ve funkci?

Pan Husák se mi nemusí ničím zavděčovat, o tom to není. Je to o tom, jestli jsme schopni spolupracovat, jestli je náš vztah jasný, férový, otevřený, tvrdý a partnerský současně. A jestli jeho tým zvládne ty kroky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou správné. Zatím ta spolupráce funguje, nicméně, jak pravili klasici, nikdy nic nelze míti za definitivní.

* Z jiného soudku: v časopisu CEVRO Revue vyšel před týdnem váš článek Zakažme i komunistické symboly, v němž jsem si přečetl i myšlenkové perly jako: „Nacismus je nacionalistickou variantou socialismu. Nacismus a komunismus jsou jen rozdílné metody, jak dospět k témuž.“ Bohužel tady nemám dost místa k polemice, tak se jen ptám: které konkrétní komunistické symboly chcete zakázat?

Položme si otázku, pane Kramere: existuje rovnítko mezi nacismem a komunismem? Já jsem přesvědčen, že ano. Pokud toto rovnítko existuje a pokud platí, že nacismus a jeho projevy mají být postihovány, tak by to mělo stejně platit i v případě komunismu. Symbolem nacismu je hákový kříž – symboly komunismu jsou rudá hvězda, srp a kladivo.

* Srp a kladivo má ve svém státním znaku Rakousko – čeští komunisté místo nich mají ve svém logu třešničky. K rudé vlajce, jako k mezinárodnímu symbolu levice, se hlásím i já. Zavřete mě za to?

Ministr vnitra nikoho nezavírá. Já si myslím, že si lze vydefinovat, co je možné považovat za symboly nacismu a komunismu. A pokud bychom se na tom my dva neshodli, tak tady od toho máme soudní znalce na oblast extremismu.

* A myslíte si, že je v pořádku, když vysoký státní úředník veřejně vystupuje s návrhy tohoto typu?

Nevidím na tom nic nepatřičného – jsem přece také občan, který má nějaký názor.

* Jenže když občan Ivan Langer něco řekne, tak to zároveň říká ministr vnitra, že?

Pane Kramere, tohle je názor, na který mám právo a který mi nikdo nevezme!

* Tak jo. Jste, pane ministře, tajně hrdý na to, že jste spolu s panem Kubicem lvím dílem přispěl k vítězství své strany ve volbách?

Jak moc jsem k tomu vítězství ODS přispěl osobně já, to si netroufám posoudit – ale v žádném případě jsem se na něm nepodílel tak, jak to tou svou ironickou otázkou naznačujete. Po iksté opakuji, že se zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy jsem neměl nic společného… a že se naopak v té zrůdné mašinérii, která se kolem toho rozjela, cítím jako osoba poškozená, protože s největší pravděpodobností bylo zasaženo nejen do mých ústavou garantovaných práv a svobod, ale i do práv a svobod mých blízkých.

* Co tedy říkáte slovům poslance ČSSD Davida Ratha v Nedělní partii na TV Prima: „Langer a Vidím to upekli s Kubicem. (…) Mám z Langra velký strach“? A že útvar pana Kubiceho nazval LangerStasi?

Říkám, že ta slova vypovídají dostatečně o jejich autorovi. Takže není třeba, abych je komentoval; každý soudný člověk si jistě udělá svůj závěr sám.

* Přiznám se, pane ministře, že mně to vaše nynější „já muzikant“ připadá asi tak stejně věrohodné, jako když jste v roce 2002 popíral, že jste se pokoušel ovlivňovat poměry v České televizi, ačkoliv jste si v průběhu té televizní krize 138krát telefonoval s tehdejším předsedou Rady ČT Miroslavem Marešem…

Pane Kramere, to je nádherný oslí můstek, co jste teď vytvořil! Každý, kdo tenkrát o tom měl víc informací, věděl, že s panem Marešem jsem si sice telefonoval, ale v žádném případě jsem nezasahoval do toho, kdo má být novým generálním ředitelem ČT!

* S panem Kubicem jste si taky telefonoval jen tak?

Jak víte, že jsem si s ním telefonoval?! Protože to tvrdí Jiří Paroubek a David Rath? Já vám říkám, že to je nesmysl, pomluva a lež! Stejně jako to, co tvrdil pan Bublan: že jsem se předtím s panem Kubicem scházel.

* Takže Inspekce ministra vnitra nemohla získat výpisy o těch telefonátech?

Já jsem ty výpisy na rozdíl od Jiřího Paroubka neviděl – což je samo o sobě velmi zvláštní, poskytovat někomu při vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu pomluvy výpisy telefonních rozhovorů jiných osob… Nicméně znovu opakuji: je to lež!

* Dozvíme se někdy, jak to doopravdy bylo?

Já doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování toho případu úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!

* Který útvar ten únik vyšetřuje?

Ty policisty samotné vyšetřovala Inspekce ministra vnitra a pokud vím, bylo to ukončeno s tím, že tam nebyl spáchán trestný čin. Tu další část, která se týká civilních osob, převzal Útvar pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti.

* Chcete, abych věřil tomu, že se nějaký policista odváží nezávisle vyšetřovat svého ministra?

To záleží na těch policistech. Pokud jsou to skuteční profesionálové, tak určitě ano. Nemluvě o tom, že já nejsem šéf policie. A ujišťuji vás, že ani nepřímo na nikoho žádný nátlak nevyvíjím.

***

Doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!




Alexandr Kramer

„Co do jména“ promlouvá Hamlet. A zde asi opravdu nepotřebujeme znát ta svá. Je však až k podivu, jak si někteří z vás dokáží svou anonymitu užít. Jak se z lesa …….na hrubý pytel …..zákon o akci a reakci, ano to vše také znám. Ale bojím se, že vulgarismy, ke kterým se tady někteří uchylujete, by mohly být rysem vaší běžné komunikace. U toho popeláře budiž, ale páni policisté? Takže hulváti (obecně), zkuste potlačit svou přirozenost. A pokud je to jen maska pozor, mohla by vám i slušet.

A pro pana ministra, který mluví, ale asi nenaslouchá, kdyby náhodou četl…..( ne z mé hlavy)
K velkým blbostem je potřeba velké pravomoci.
Těžko vám budou tleskat ti, kterým jste svázal ruce.
A vždy se najdou eskymáci, kteří vypracují pokyny pro dobyvatele Konga. Rozhlédněte se kolem sebe.

Nutíte policisty pracovat 150 hod. ZADARMO !!!
Pane LANGERE, tohle je názor, na který mám právo a který mi nikdo nevezme ! Cítím se jako osoba poškozená, protože s největší pravděpodobností bylo zasaženo nejen do mých ústavou garantovaných práv a svobod, ale i do práv a svobod ostatních, kterých se 150 hod. zadarmo pro stát týká.

Zajímavý Langerův výrok: "když těm policistům jasně nastavíte pozitivní a negativní motivaci" tzn. co? Momentálně je to jasně to druhé vzhledem ke shora zjištěným skutečnostem.

Chci zpět své postavení, hodnost a plat odpovídající policistovi v 21. století.

Stačí odkaz na stránky, nemusíš to kopírovat celé. Je to jednodušší. Pokud to však zvládneš.

PRO 04.03.2007 16:32 Právo dne 3.3.2007 ... KRETÉNISMUS – onemocnění, které vzniká při snížené činnosti štítné žlázy (*hypotyreóze) v časném dětství, pokud tato hormonální porucha není včas léčena. Projevuje se narušeným tělesným vývojem (malý vzrůst) a duševní zaostalostí. V minulosti byl častý v oblastech s nedostatkem *jodu (endemický k.), může být i důsledkem vzácné vrozené poruchy štítné žlázy ... JSI PŘESNĚ TENTO TYP ČLOVĚKA - KAŽDÉMU TO STAČÍ PŘEKOPÍROVAT JEDNOU, ALE TY TO MUSÍŠ KOPÍROVAT STÁLE A STÁLE DOKOLA!!!

Asi to udělal proto, abys to pochopil i ty.

Spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím, říká Ivan Langer


* Pane ministře, doufal jsem – určitě ne sám – že se nedožiju toho, že opravdu budete mým ministrem vnitra. Leč stalo se. Tak zkuste nás, nečleny vašeho fanklubu, přesvědčit, že to není taková tragédie. Pochlubte se, co jste za ten první půlrok v té funkci udělal dobrého.

Napřed vám musím poděkovat za to vyznání na mou adresu, pane Kramere. Pokud jde o to chlubení – půl roku je dost krátká doba na to, aby byly vidět nějaké konkrétní výsledky, ale budiž: Za prvé, zahájili jsme proces změn ve struktuře samotného ministerstva. Za druhé, v oblasti veřejné správy jsme přišli s ucelenou koncepcí tzv. e-governmentu (elektronizace výkonu veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií – pozn. A. K.). Tu už schválila vláda. Za třetí, vláda schválila i další strategický dokument, který jsme vypracovali: novou koncepci boje proti korupci. Za čtvrté jsem spustil jeden z klíčových projektů pro práci policie, tzv. Projekt 1000. A konečně za páté: zahájili jsme přípravu reformy Policie České republiky. Stačí vám tenhle stručný a neúplný výčet?

* Určitě by stačil na několik samostatných rozhovorů, tak se zkusím ptát konkrétněji. Například: Je součástí té nové koncepce boje proti korupci váš odpor proti tomu, aby byl novelizován zákon o střetu zájmů – tak, aby umožňoval zveřejňovat majetková přiznání politiků?

Pane Kramere, já jsem při projednávání tohoto zákona předložil řadu pozměňovacích návrhů, které významně rozšiřují okruh osob, na něž se tato povinnost vztahuje! Ale tady vedle sebe stojí dvě hodnoty: na jedné straně zájem na veřejné kontrole, na druhé straně ochrana soukromí těch osob. Uvědomme si, že drtivá většina z nich nejsou politici, ale policisté, státní zástupci, soudci a řada dalších. Právě rozšíření okruhu těch povinných osob bylo důvodem, proč nebyla zvolena filozofie zveřejňování, ale filozofie zpřístupnění. Vám přece tento zákon nijak nebrání, abyste si ty informace zjistil – a abyste v okamžiku, kdy se budete domnívat, že někdo něco zatajil nebo je v nějakém střetu zájmů, tu osobu zažaloval.

* Jako novinář bych dal přednost tomu, kdybych to, co zjistím, směl zveřejnit. Mimochodem, Hospodářské noviny si to „lajsly“, a díky tomu jsme se dozvěděli o vašem sedmimiliónovém dluhu. Takhle zadluženého ministra vnitra jsme ještě asi neměli, přiznám se, že mě to trošku znepokojuje…

Pokud máte obavy, že jsem se zadlužil nerozumně, tak vás mohu uklidnit. On totiž není dluh jako dluh. Mně tento dluh vznikl v souvislosti s rekonstrukcí domu, ve kterém bydlím a který mi na pronájmech vynáší dostatek finančních prostředků na to, abych byl schopen své závazky platit. Takže spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím.

* Výborně, tak pojďme dál. Významnou součástí reformy policie, kterou chystáte, je nový služební zákon. Proti tomu tento týden v Praze demonstrovali policisté a hasiči… a z ministerstva vnitra se tam nikdo neukázal. Proč?

Mě přístup organizátorů toho protestu velmi mrzí. Absolvoval jsem mnoho schůzek se zástupci odborového svazu policie, svazu hasičů a svazu zaměstnanců v rozpočtové sféře – to jsou moji oficiální partneři a já v jednáních s nimi pokračuji. Organizátorům této akce jsem rovněž jasně sdělil, že jsem připraven s nimi jednat o tématech, která považují za důležitá, ale ta nabídka zůstala nevyslyšena. Jedná se u jednacího stolu – nikoli někde na náměstí nebo na pražském Výstavišti.

* Jenže vy jste v projevu, jímž jste se na kongresu ODS ucházel o funkci místopředsedy strany, řekl: „Se mnou si můžete být jistí, že mám statečné srdce.“ Nebyla tohle dobrá příležitost dokázat to?

Já to statečné srdce opravdu mám – kdybych ho neměl, tak bych tuto práci nemohl dělat, po všech těch podpásovkách, kopancích, faulech, útocích a plivancích.

* Skutečně vás někdo pokopal a poplival?

Samozřejmě to myslím obrazně. A jestliže organizátoři této akce tvrdí, že mě na ni pozvali, tak to prostě není pravda, stejně jako není pravda, že jsem v době jejího konání utekl; byl jsem na oficiální návštěvě Slovenska v souvislosti se vstupem do schengenského prostoru.

* Zreformovat policii se snažil už nejeden z vašich předchůdců –

Žádný z nich nepřišel s takto ucelenou, konkrétní a časově rozvrženou představou!

* – tak uvidíme, zda budete první, komu se to opravdu podaří. Jeden primát už teď každopádně máte: jste první ministr vnitra, za kterého policie spustila na pražském letišti bezpečnostní akci na podnět senzibilky…

Pane Kramere, musím říct, že od vás bych nečekal, že budete přebírat hlouposti šířené politiky, kteří se snaží degradovat práci policistů. Ten postup byl zcela standardní, nebyla to žádná mimořádná akce a už vůbec to nebyl ten typ záležitostí, o kterých rozhoduje ministr vnitra.

* Vyrazila policie do té akce na podnět senzibilky, pane ministře – ano, nebo ne?

Když policie dostane oznámení o tom, že hrozí nějaké nebezpečí, musí na něj zareagovat; současně probíhá proces vyhodnocování informací, detailů, osoby, která to oznámení učinila… Na základě toho se potom rozhodne, jestli se to opatření zpřísní nebo utlumí. Tady se to vyhodnotilo a to opatření bylo utlumeno.

* Odpovídáte mi v úředničině – já se vás česky ptám, zda příslušní policejní činitelé v okamžiku, kdy tu akci spustili, věděli, že osoba, která jim k tomu dala podnět, je vědma?

To je otázka pro policii, ne pro ministra vnitra.

* Vy to nevíte? Doteď jste se jich na to nezeptal?

Ten detailní časový průběh neznám. Říkám vám to, o čem jsem byl informován, že když policie obdržela tento podnět, tak na něj zareagovala a zároveň začala vyhodnocovat –

* Ano, to už jste řekl. Ale nepřipadá vám normální, že když od někoho dostanu takovouhle informaci, tak první, co udělám, je, že se toho člověka zeptám, odkud to ví? A že když ten člověk odpoví, že se mu o tom zdálo, tak žádnou takovou spektakulární akci nerozjedu?

Je vidět, že neznáte práci policie. Vy musíte zjistit, kde to oznámení bylo podáno, jak bylo zadáno do informačního systému, na co se zareagovalo, a teprve pak následuje ta zpětná reakce podle toho, co se zjistí na místě. Ta akce nebyla spektakulární, pane redaktore, nebyli tam lidé ze speciální jednotky, bylo tam 22 policistů –

* – a obrněný transportér.

Ten je na letišti už více než půl roku.

* Předpokládám, že je schovaný v nějaké garáži.

Při takovýchto informacích je aktivován a buď vyjede, nebo nevyjede, a pak se vrátí, nebo se nevrátí. Ti policisté prostě dělali svou práci – a mne velmi mrzí, že to pan Paroubek a pan Bublan karikují. Oba tím jen dokazují, že absolutně nerozumějí způsobu práce policie.

* Není to zvláštní, že pan Bublan po těch letech, kdy stál v čele ministerstva vnitra, neví o práci policie tolik, co vy za šest měsíců?

Ano – mě to taky velice překvapuje.

* Hmm, tak pojďme dál. Podobných planých poplachů bylo v tom posledním půlroce víc. Mě by nejvíc zajímalo, pane ministře, co to bylo za informaci, na jejímž základě jste na začátku října minulého roku oznámili, že hlavnímu městu – speciálně pražským židovským objektům – hrozí teroristický útok?

Víte, jsou věci, které bohužel nelze zveřejnit. Takováto opatření se často dělají na základě informací od partnerských zpravodajských služeb a zveřejněním té informace by mohl být ohrožen její zdroj. Ale mohu vás ujistit o jednom: v tomto případě jsme o detailech té záležitosti v maximální možné míře informovali i opozici.

* Čtenáři tohoto rozhovoru nejsou zasvěcení opoziční funkcionáři – ale jsou to daňoví poplatníci, za jejichž peníze jste tu rozsáhlou bezpečnostní akci uskutečnili. Proto si myslím, že jim dlužíte konkrétnější vysvětlení.

Pane redaktore, já vaše čtenáře mohu ujistit, že ta akce byla důvodná a že to nebezpečí bylo reálné. Nic konkrétnějšího vám k tomu neřeknu; to se raději od vás nechám takto kritizovat a zesměšňovat.

* Já vás teď nezesměšňuju – docela vážně vás podezírám, že za tím říjnovým poplachem byla v lepším případě snaha předvést se, jak občany chráníte před teroristy… a v horším případě záměr vyvolat těsně před hlasováním o důvěře vládě atmosféru ohrožení, v níž by nějaký opoziční poslanec upřednostnil „stabilitu“.

Jak to první, tak to druhé je hloupost. Vy samozřejmě máte na ty své pochybnosti právo, pane Kramere – ale nepropadejte v takové míře obsesi, že jsem skutečně takový, jak mě vykreslují někteří mí opoziční kolegové.

* Jak chcete, pane ministře, docílit toho, aby policie, která má občany chránit před zločinci, nebyla sama jednou z nejkriminálnějších profesních skupin?

To je nesmírně těžký úkol a každý ministr, který prohlásí, že ho zvládne během svého čtyřletého mandátu, buď neví, o čem mluví, nebo lže. Je to dlouhodobý proces a já mohu pouze nastolit jeho základní předpoklady. Jedním z těch předpokladů je právě služební zákon: když těm policistům jasně nastavíte pozitivní a negativní motivaci, aby se jim vyplatilo dělat svoji práci dobře a když budou vědět, že když selžou, tak u té policie končí. Tohle jsou pravidla – druhý předpoklad je, že ta pravidla nekompromisně uplatňujete v praxi. Třetí předpoklad je, že pracujete na posílení firemní kultury, aby ti policisté byli hrdí na to, že jsou policisty.

* Doufám, pane ministře, že se shodneme, že k firemní kultuře policie nepřispívá to, že někteří policisté rádi bijí lidi. Když jste byl v opozici, kritizoval jste ostře policejní zásah proti CzechTeku 2005. Co říkáte tomu, že policie i teď tvrdí, že tam z její strany nedošlo k žádným trestným činům?

To netvrdí policie, tvrdí to státní zástupce.

* Na základě –

– zjištění Inspekce ministra vnitra, ano. Já jsem k tomu jasně řekl, že mé výhrady vůči tomu zásahu přetrvávají, že nadále trvám na tom, že ten zásah vůbec neměl v té podobě proběhnout. Víc v tom bohužel udělat nemohu, protože z právního pohledu jsou ty věci teď již promlčeny.

* Odpovědnost za tu ukázku policejní brutality nesl i policejní prezident Husák – čím se vám zavděčil, že jste ho ponechal ve funkci?

Pan Husák se mi nemusí ničím zavděčovat, o tom to není. Je to o tom, jestli jsme schopni spolupracovat, jestli je náš vztah jasný, férový, otevřený, tvrdý a partnerský současně. A jestli jeho tým zvládne ty kroky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou správné. Zatím ta spolupráce funguje, nicméně, jak pravili klasici, nikdy nic nelze míti za definitivní.

* Z jiného soudku: v časopisu CEVRO Revue vyšel před týdnem váš článek Zakažme i komunistické symboly, v němž jsem si přečetl i myšlenkové perly jako: „Nacismus je nacionalistickou variantou socialismu. Nacismus a komunismus jsou jen rozdílné metody, jak dospět k témuž.“ Bohužel tady nemám dost místa k polemice, tak se jen ptám: které konkrétní komunistické symboly chcete zakázat?

Položme si otázku, pane Kramere: existuje rovnítko mezi nacismem a komunismem? Já jsem přesvědčen, že ano. Pokud toto rovnítko existuje a pokud platí, že nacismus a jeho projevy mají být postihovány, tak by to mělo stejně platit i v případě komunismu. Symbolem nacismu je hákový kříž – symboly komunismu jsou rudá hvězda, srp a kladivo.

* Srp a kladivo má ve svém státním znaku Rakousko – čeští komunisté místo nich mají ve svém logu třešničky. K rudé vlajce, jako k mezinárodnímu symbolu levice, se hlásím i já. Zavřete mě za to?

Ministr vnitra nikoho nezavírá. Já si myslím, že si lze vydefinovat, co je možné považovat za symboly nacismu a komunismu. A pokud bychom se na tom my dva neshodli, tak tady od toho máme soudní znalce na oblast extremismu.

* A myslíte si, že je v pořádku, když vysoký státní úředník veřejně vystupuje s návrhy tohoto typu?

Nevidím na tom nic nepatřičného – jsem přece také občan, který má nějaký názor.

* Jenže když občan Ivan Langer něco řekne, tak to zároveň říká ministr vnitra, že?

Pane Kramere, tohle je názor, na který mám právo a který mi nikdo nevezme!

* Tak jo. Jste, pane ministře, tajně hrdý na to, že jste spolu s panem Kubicem lvím dílem přispěl k vítězství své strany ve volbách?

Jak moc jsem k tomu vítězství ODS přispěl osobně já, to si netroufám posoudit – ale v žádném případě jsem se na něm nepodílel tak, jak to tou svou ironickou otázkou naznačujete. Po iksté opakuji, že se zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy jsem neměl nic společného… a že se naopak v té zrůdné mašinérii, která se kolem toho rozjela, cítím jako osoba poškozená, protože s největší pravděpodobností bylo zasaženo nejen do mých ústavou garantovaných práv a svobod, ale i do práv a svobod mých blízkých.

* Co tedy říkáte slovům poslance ČSSD Davida Ratha v Nedělní partii na TV Prima: „Langer a Vidím to upekli s Kubicem. (…) Mám z Langra velký strach“? A že útvar pana Kubiceho nazval LangerStasi?

Říkám, že ta slova vypovídají dostatečně o jejich autorovi. Takže není třeba, abych je komentoval; každý soudný člověk si jistě udělá svůj závěr sám.

* Přiznám se, pane ministře, že mně to vaše nynější „já muzikant“ připadá asi tak stejně věrohodné, jako když jste v roce 2002 popíral, že jste se pokoušel ovlivňovat poměry v České televizi, ačkoliv jste si v průběhu té televizní krize 138krát telefonoval s tehdejším předsedou Rady ČT Miroslavem Marešem…

Pane Kramere, to je nádherný oslí můstek, co jste teď vytvořil! Každý, kdo tenkrát o tom měl víc informací, věděl, že s panem Marešem jsem si sice telefonoval, ale v žádném případě jsem nezasahoval do toho, kdo má být novým generálním ředitelem ČT!

* S panem Kubicem jste si taky telefonoval jen tak?

Jak víte, že jsem si s ním telefonoval?! Protože to tvrdí Jiří Paroubek a David Rath? Já vám říkám, že to je nesmysl, pomluva a lež! Stejně jako to, co tvrdil pan Bublan: že jsem se předtím s panem Kubicem scházel.

* Takže Inspekce ministra vnitra nemohla získat výpisy o těch telefonátech?

Já jsem ty výpisy na rozdíl od Jiřího Paroubka neviděl – což je samo o sobě velmi zvláštní, poskytovat někomu při vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu pomluvy výpisy telefonních rozhovorů jiných osob… Nicméně znovu opakuji: je to lež!

* Dozvíme se někdy, jak to doopravdy bylo?

Já doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování toho případu úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!

* Který útvar ten únik vyšetřuje?

Ty policisty samotné vyšetřovala Inspekce ministra vnitra a pokud vím, bylo to ukončeno s tím, že tam nebyl spáchán trestný čin. Tu další část, která se týká civilních osob, převzal Útvar pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti.

* Chcete, abych věřil tomu, že se nějaký policista odváží nezávisle vyšetřovat svého ministra?

To záleží na těch policistech. Pokud jsou to skuteční profesionálové, tak určitě ano. Nemluvě o tom, že já nejsem šéf policie. A ujišťuji vás, že ani nepřímo na nikoho žádný nátlak nevyvíjím.

***

Doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!




Alexandr Kramer

Nám to stačí jednou MAGORE !!!!

PRO 04.03.2007 16:32 Právo dne 3.3.2007 ... KRETÉNISMUS – onemocnění, které vzniká při snížené činnosti štítné žlázy (*hypotyreóze) v časném dětství, pokud tato hormonální porucha není včas léčena. Projevuje se narušeným tělesným vývojem (malý vzrůst) a duševní zaostalostí. V minulosti byl častý v oblastech s nedostatkem *jodu (endemický k.), může být i důsledkem vzácné vrozené poruchy štítné žlázy ... JSI PŘESNĚ TENTO TYP ČLOVĚKA - KAŽDÉMU TO STAČÍ PŘEKOPÍROVAT JEDNOU, ALE TY TO MUSÍŠ KOPÍROVAT STÁLE A STÁLE DOKOLA!!!

Asi to udělal proto, abys to pochopil i ty.

Spěte klidně, to sedí, on je to hrobař.

Spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím, říká Ivan Langer


* Pane ministře, doufal jsem – určitě ne sám – že se nedožiju toho, že opravdu budete mým ministrem vnitra. Leč stalo se. Tak zkuste nás, nečleny vašeho fanklubu, přesvědčit, že to není taková tragédie. Pochlubte se, co jste za ten první půlrok v té funkci udělal dobrého.

Napřed vám musím poděkovat za to vyznání na mou adresu, pane Kramere. Pokud jde o to chlubení – půl roku je dost krátká doba na to, aby byly vidět nějaké konkrétní výsledky, ale budiž: Za prvé, zahájili jsme proces změn ve struktuře samotného ministerstva. Za druhé, v oblasti veřejné správy jsme přišli s ucelenou koncepcí tzv. e-governmentu (elektronizace výkonu veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií – pozn. A. K.). Tu už schválila vláda. Za třetí, vláda schválila i další strategický dokument, který jsme vypracovali: novou koncepci boje proti korupci. Za čtvrté jsem spustil jeden z klíčových projektů pro práci policie, tzv. Projekt 1000. A konečně za páté: zahájili jsme přípravu reformy Policie České republiky. Stačí vám tenhle stručný a neúplný výčet?

* Určitě by stačil na několik samostatných rozhovorů, tak se zkusím ptát konkrétněji. Například: Je součástí té nové koncepce boje proti korupci váš odpor proti tomu, aby byl novelizován zákon o střetu zájmů – tak, aby umožňoval zveřejňovat majetková přiznání politiků?

Pane Kramere, já jsem při projednávání tohoto zákona předložil řadu pozměňovacích návrhů, které významně rozšiřují okruh osob, na něž se tato povinnost vztahuje! Ale tady vedle sebe stojí dvě hodnoty: na jedné straně zájem na veřejné kontrole, na druhé straně ochrana soukromí těch osob. Uvědomme si, že drtivá většina z nich nejsou politici, ale policisté, státní zástupci, soudci a řada dalších. Právě rozšíření okruhu těch povinných osob bylo důvodem, proč nebyla zvolena filozofie zveřejňování, ale filozofie zpřístupnění. Vám přece tento zákon nijak nebrání, abyste si ty informace zjistil – a abyste v okamžiku, kdy se budete domnívat, že někdo něco zatajil nebo je v nějakém střetu zájmů, tu osobu zažaloval.

* Jako novinář bych dal přednost tomu, kdybych to, co zjistím, směl zveřejnit. Mimochodem, Hospodářské noviny si to „lajsly“, a díky tomu jsme se dozvěděli o vašem sedmimiliónovém dluhu. Takhle zadluženého ministra vnitra jsme ještě asi neměli, přiznám se, že mě to trošku znepokojuje…

Pokud máte obavy, že jsem se zadlužil nerozumně, tak vás mohu uklidnit. On totiž není dluh jako dluh. Mně tento dluh vznikl v souvislosti s rekonstrukcí domu, ve kterém bydlím a který mi na pronájmech vynáší dostatek finančních prostředků na to, abych byl schopen své závazky platit. Takže spěte klidně: nejsem sociální demokrat, své dvě děti určitě nezadlužím.

* Výborně, tak pojďme dál. Významnou součástí reformy policie, kterou chystáte, je nový služební zákon. Proti tomu tento týden v Praze demonstrovali policisté a hasiči… a z ministerstva vnitra se tam nikdo neukázal. Proč?

Mě přístup organizátorů toho protestu velmi mrzí. Absolvoval jsem mnoho schůzek se zástupci odborového svazu policie, svazu hasičů a svazu zaměstnanců v rozpočtové sféře – to jsou moji oficiální partneři a já v jednáních s nimi pokračuji. Organizátorům této akce jsem rovněž jasně sdělil, že jsem připraven s nimi jednat o tématech, která považují za důležitá, ale ta nabídka zůstala nevyslyšena. Jedná se u jednacího stolu – nikoli někde na náměstí nebo na pražském Výstavišti.

* Jenže vy jste v projevu, jímž jste se na kongresu ODS ucházel o funkci místopředsedy strany, řekl: „Se mnou si můžete být jistí, že mám statečné srdce.“ Nebyla tohle dobrá příležitost dokázat to?

Já to statečné srdce opravdu mám – kdybych ho neměl, tak bych tuto práci nemohl dělat, po všech těch podpásovkách, kopancích, faulech, útocích a plivancích.

* Skutečně vás někdo pokopal a poplival?

Samozřejmě to myslím obrazně. A jestliže organizátoři této akce tvrdí, že mě na ni pozvali, tak to prostě není pravda, stejně jako není pravda, že jsem v době jejího konání utekl; byl jsem na oficiální návštěvě Slovenska v souvislosti se vstupem do schengenského prostoru.

* Zreformovat policii se snažil už nejeden z vašich předchůdců –

Žádný z nich nepřišel s takto ucelenou, konkrétní a časově rozvrženou představou!

* – tak uvidíme, zda budete první, komu se to opravdu podaří. Jeden primát už teď každopádně máte: jste první ministr vnitra, za kterého policie spustila na pražském letišti bezpečnostní akci na podnět senzibilky…

Pane Kramere, musím říct, že od vás bych nečekal, že budete přebírat hlouposti šířené politiky, kteří se snaží degradovat práci policistů. Ten postup byl zcela standardní, nebyla to žádná mimořádná akce a už vůbec to nebyl ten typ záležitostí, o kterých rozhoduje ministr vnitra.

* Vyrazila policie do té akce na podnět senzibilky, pane ministře – ano, nebo ne?

Když policie dostane oznámení o tom, že hrozí nějaké nebezpečí, musí na něj zareagovat; současně probíhá proces vyhodnocování informací, detailů, osoby, která to oznámení učinila… Na základě toho se potom rozhodne, jestli se to opatření zpřísní nebo utlumí. Tady se to vyhodnotilo a to opatření bylo utlumeno.

* Odpovídáte mi v úředničině – já se vás česky ptám, zda příslušní policejní činitelé v okamžiku, kdy tu akci spustili, věděli, že osoba, která jim k tomu dala podnět, je vědma?

To je otázka pro policii, ne pro ministra vnitra.

* Vy to nevíte? Doteď jste se jich na to nezeptal?

Ten detailní časový průběh neznám. Říkám vám to, o čem jsem byl informován, že když policie obdržela tento podnět, tak na něj zareagovala a zároveň začala vyhodnocovat –

* Ano, to už jste řekl. Ale nepřipadá vám normální, že když od někoho dostanu takovouhle informaci, tak první, co udělám, je, že se toho člověka zeptám, odkud to ví? A že když ten člověk odpoví, že se mu o tom zdálo, tak žádnou takovou spektakulární akci nerozjedu?

Je vidět, že neznáte práci policie. Vy musíte zjistit, kde to oznámení bylo podáno, jak bylo zadáno do informačního systému, na co se zareagovalo, a teprve pak následuje ta zpětná reakce podle toho, co se zjistí na místě. Ta akce nebyla spektakulární, pane redaktore, nebyli tam lidé ze speciální jednotky, bylo tam 22 policistů –

* – a obrněný transportér.

Ten je na letišti už více než půl roku.

* Předpokládám, že je schovaný v nějaké garáži.

Při takovýchto informacích je aktivován a buď vyjede, nebo nevyjede, a pak se vrátí, nebo se nevrátí. Ti policisté prostě dělali svou práci – a mne velmi mrzí, že to pan Paroubek a pan Bublan karikují. Oba tím jen dokazují, že absolutně nerozumějí způsobu práce policie.

* Není to zvláštní, že pan Bublan po těch letech, kdy stál v čele ministerstva vnitra, neví o práci policie tolik, co vy za šest měsíců?

Ano – mě to taky velice překvapuje.

* Hmm, tak pojďme dál. Podobných planých poplachů bylo v tom posledním půlroce víc. Mě by nejvíc zajímalo, pane ministře, co to bylo za informaci, na jejímž základě jste na začátku října minulého roku oznámili, že hlavnímu městu – speciálně pražským židovským objektům – hrozí teroristický útok?

Víte, jsou věci, které bohužel nelze zveřejnit. Takováto opatření se často dělají na základě informací od partnerských zpravodajských služeb a zveřejněním té informace by mohl být ohrožen její zdroj. Ale mohu vás ujistit o jednom: v tomto případě jsme o detailech té záležitosti v maximální možné míře informovali i opozici.

* Čtenáři tohoto rozhovoru nejsou zasvěcení opoziční funkcionáři – ale jsou to daňoví poplatníci, za jejichž peníze jste tu rozsáhlou bezpečnostní akci uskutečnili. Proto si myslím, že jim dlužíte konkrétnější vysvětlení.

Pane redaktore, já vaše čtenáře mohu ujistit, že ta akce byla důvodná a že to nebezpečí bylo reálné. Nic konkrétnějšího vám k tomu neřeknu; to se raději od vás nechám takto kritizovat a zesměšňovat.

* Já vás teď nezesměšňuju – docela vážně vás podezírám, že za tím říjnovým poplachem byla v lepším případě snaha předvést se, jak občany chráníte před teroristy… a v horším případě záměr vyvolat těsně před hlasováním o důvěře vládě atmosféru ohrožení, v níž by nějaký opoziční poslanec upřednostnil „stabilitu“.

Jak to první, tak to druhé je hloupost. Vy samozřejmě máte na ty své pochybnosti právo, pane Kramere – ale nepropadejte v takové míře obsesi, že jsem skutečně takový, jak mě vykreslují někteří mí opoziční kolegové.

* Jak chcete, pane ministře, docílit toho, aby policie, která má občany chránit před zločinci, nebyla sama jednou z nejkriminálnějších profesních skupin?

To je nesmírně těžký úkol a každý ministr, který prohlásí, že ho zvládne během svého čtyřletého mandátu, buď neví, o čem mluví, nebo lže. Je to dlouhodobý proces a já mohu pouze nastolit jeho základní předpoklady. Jedním z těch předpokladů je právě služební zákon: když těm policistům jasně nastavíte pozitivní a negativní motivaci, aby se jim vyplatilo dělat svoji práci dobře a když budou vědět, že když selžou, tak u té policie končí. Tohle jsou pravidla – druhý předpoklad je, že ta pravidla nekompromisně uplatňujete v praxi. Třetí předpoklad je, že pracujete na posílení firemní kultury, aby ti policisté byli hrdí na to, že jsou policisty.

* Doufám, pane ministře, že se shodneme, že k firemní kultuře policie nepřispívá to, že někteří policisté rádi bijí lidi. Když jste byl v opozici, kritizoval jste ostře policejní zásah proti CzechTeku 2005. Co říkáte tomu, že policie i teď tvrdí, že tam z její strany nedošlo k žádným trestným činům?

To netvrdí policie, tvrdí to státní zástupce.

* Na základě –

– zjištění Inspekce ministra vnitra, ano. Já jsem k tomu jasně řekl, že mé výhrady vůči tomu zásahu přetrvávají, že nadále trvám na tom, že ten zásah vůbec neměl v té podobě proběhnout. Víc v tom bohužel udělat nemohu, protože z právního pohledu jsou ty věci teď již promlčeny.

* Odpovědnost za tu ukázku policejní brutality nesl i policejní prezident Husák – čím se vám zavděčil, že jste ho ponechal ve funkci?

Pan Husák se mi nemusí ničím zavděčovat, o tom to není. Je to o tom, jestli jsme schopni spolupracovat, jestli je náš vztah jasný, férový, otevřený, tvrdý a partnerský současně. A jestli jeho tým zvládne ty kroky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou správné. Zatím ta spolupráce funguje, nicméně, jak pravili klasici, nikdy nic nelze míti za definitivní.

* Z jiného soudku: v časopisu CEVRO Revue vyšel před týdnem váš článek Zakažme i komunistické symboly, v němž jsem si přečetl i myšlenkové perly jako: „Nacismus je nacionalistickou variantou socialismu. Nacismus a komunismus jsou jen rozdílné metody, jak dospět k témuž.“ Bohužel tady nemám dost místa k polemice, tak se jen ptám: které konkrétní komunistické symboly chcete zakázat?

Položme si otázku, pane Kramere: existuje rovnítko mezi nacismem a komunismem? Já jsem přesvědčen, že ano. Pokud toto rovnítko existuje a pokud platí, že nacismus a jeho projevy mají být postihovány, tak by to mělo stejně platit i v případě komunismu. Symbolem nacismu je hákový kříž – symboly komunismu jsou rudá hvězda, srp a kladivo.

* Srp a kladivo má ve svém státním znaku Rakousko – čeští komunisté místo nich mají ve svém logu třešničky. K rudé vlajce, jako k mezinárodnímu symbolu levice, se hlásím i já. Zavřete mě za to?

Ministr vnitra nikoho nezavírá. Já si myslím, že si lze vydefinovat, co je možné považovat za symboly nacismu a komunismu. A pokud bychom se na tom my dva neshodli, tak tady od toho máme soudní znalce na oblast extremismu.

* A myslíte si, že je v pořádku, když vysoký státní úředník veřejně vystupuje s návrhy tohoto typu?

Nevidím na tom nic nepatřičného – jsem přece také občan, který má nějaký názor.

* Jenže když občan Ivan Langer něco řekne, tak to zároveň říká ministr vnitra, že?

Pane Kramere, tohle je názor, na který mám právo a který mi nikdo nevezme!

* Tak jo. Jste, pane ministře, tajně hrdý na to, že jste spolu s panem Kubicem lvím dílem přispěl k vítězství své strany ve volbách?

Jak moc jsem k tomu vítězství ODS přispěl osobně já, to si netroufám posoudit – ale v žádném případě jsem se na něm nepodílel tak, jak to tou svou ironickou otázkou naznačujete. Po iksté opakuji, že se zveřejněním tzv. Kubiceho zprávy jsem neměl nic společného… a že se naopak v té zrůdné mašinérii, která se kolem toho rozjela, cítím jako osoba poškozená, protože s největší pravděpodobností bylo zasaženo nejen do mých ústavou garantovaných práv a svobod, ale i do práv a svobod mých blízkých.

* Co tedy říkáte slovům poslance ČSSD Davida Ratha v Nedělní partii na TV Prima: „Langer a Vidím to upekli s Kubicem. (…) Mám z Langra velký strach“? A že útvar pana Kubiceho nazval LangerStasi?

Říkám, že ta slova vypovídají dostatečně o jejich autorovi. Takže není třeba, abych je komentoval; každý soudný člověk si jistě udělá svůj závěr sám.

* Přiznám se, pane ministře, že mně to vaše nynější „já muzikant“ připadá asi tak stejně věrohodné, jako když jste v roce 2002 popíral, že jste se pokoušel ovlivňovat poměry v České televizi, ačkoliv jste si v průběhu té televizní krize 138krát telefonoval s tehdejším předsedou Rady ČT Miroslavem Marešem…

Pane Kramere, to je nádherný oslí můstek, co jste teď vytvořil! Každý, kdo tenkrát o tom měl víc informací, věděl, že s panem Marešem jsem si sice telefonoval, ale v žádném případě jsem nezasahoval do toho, kdo má být novým generálním ředitelem ČT!

* S panem Kubicem jste si taky telefonoval jen tak?

Jak víte, že jsem si s ním telefonoval?! Protože to tvrdí Jiří Paroubek a David Rath? Já vám říkám, že to je nesmysl, pomluva a lež! Stejně jako to, co tvrdil pan Bublan: že jsem se předtím s panem Kubicem scházel.

* Takže Inspekce ministra vnitra nemohla získat výpisy o těch telefonátech?

Já jsem ty výpisy na rozdíl od Jiřího Paroubka neviděl – což je samo o sobě velmi zvláštní, poskytovat někomu při vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu pomluvy výpisy telefonních rozhovorů jiných osob… Nicméně znovu opakuji: je to lež!

* Dozvíme se někdy, jak to doopravdy bylo?

Já doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování toho případu úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!

* Který útvar ten únik vyšetřuje?

Ty policisty samotné vyšetřovala Inspekce ministra vnitra a pokud vím, bylo to ukončeno s tím, že tam nebyl spáchán trestný čin. Tu další část, která se týká civilních osob, převzal Útvar pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti.

* Chcete, abych věřil tomu, že se nějaký policista odváží nezávisle vyšetřovat svého ministra?

To záleží na těch policistech. Pokud jsou to skuteční profesionálové, tak určitě ano. Nemluvě o tom, že já nejsem šéf policie. A ujišťuji vás, že ani nepřímo na nikoho žádný nátlak nevyvíjím.

***

Doufám, že v okamžiku, kdy bude vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy ukončeno, se všichni dozvědí, co to vyšetřování provázelo, jakým způsobem postupovala Inspekce ministra vnitra… A že to bude také odpověď na otázku, jestli to náhodou v této kauze nejsem já, kdo by měl nejvíc křičet!




Alexandr Kramer