Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Usnesení Iniciativy a NOSP : V měsíci březnu se vzor petice a petiční archy budou rozesílat na všechna dostupná místa.Klidně stahujte z policista.cz a odesílejte na uvedené adresy. Petiční akce bude ukončena 1.4.2007 následně bude předaná na MV, PSP ČR, Senát ČR. Po lhůtě dané zákonem na odpověď 30 dnů budeme jednat co bude......záleží na odpovědi na petici. Některé závěry již zazněli na Manifestu 361.

Tvůj případ je možná vyjímka, která potvrzuje pravidlo. Jak zde již uvedli kolegové, v drtivé většině platí, že pokud nemáš tlačenku, pak můžeš mít třeba i několik VŠ a stejně ti to bude na nic. A to se nebudu zmiňovat o možnosti dalšího sebevzdělávání, které zaručuje ústava právem na vzdělání. V praxi to vypadáta tak, že na případné studium resortní VŚ nejsou vybíráni ti neschopnější z našich řad, kteří absolvovali ZOP s nejlepšími výsledky, případně své schopnosti prokázali pak vynikajícími výsledky svojí každodenní prací, ale opět je studium umořněno jen a pouze různým protekčním kamarádíčkům atd. Ono to totiž u policie není o kvalitě, ale spíše o kvantitě.
Ještě poznámka ke kariernímu řádu. Nejde dost dobře, aby všichni u policie pracovali na vedoucích funkcích. Mělo by však jít o to, aby lidé, kteří na těchto postech pracují zároveň věděli, že jejich funkce jim nejsou jaksi uděleny doživotně a tyto funkce by měli obhajovat v periodických ( řekněme řtyřletých ) výběrových řízeních, kterých se mohou zúčastňovat i jiní policisté s předepsaným vzděláním a praxí. Tomu se říká zdravé konkurenční prostředí. A pak by se nemohlo stát, že v kancelářích sedí pouze staří skostnatělí prďuchové, kteří vědí, že je nemůže nikdo ohrozit a jejichž jedinou starostí je, jak jakýmikoliv prostředky udržet ty dole na uzdě. Toje právě ta arogance moci. No a ti, kteří dosáhli předepsaného vzdělání a praxe ( jak jsem jiř uvedl, ne všichni mohou být na funkci ) by měli být považováni jako případné kádrové rezervy a dle toho by měli být také finančně ohodnoceni. Karierní řád v dnešní podobě totiž toto vůbec neumožňuje a tím pádem se stává naprosto demotivujícím pro lidi, kteří mají zájem a snahu na sobě pracovat a vzdělávat se, neboť tito lidé ví, a to znovu zdúrazňuji, že bohužel bez protekce jim samotný karierní řád vůbec nedává naději ve svém profesním růstu.

Ahoj všichni, 27.02. na Výstavišti vystoupil také advokát pan Janeček a mimochodem prohlásil, že zákon 361/2003Sb. chce napadnout soudně. Může mi někdo fundovaně vysvětlit co si pod tímto mám představit? Díky

zákon jako "zákonodárný sbor" může měnit nebo zrušit i Ústavní soud, pokud dá advokát AK ČR ústavní stížnost a Ústavní soud rozhodne, že je část v rozporu s ústavou, ústavními zákony, zákon může buď z části nebo celý zrušit, ale to je nereálné, takže se nech překvapit :-)

Ústavní soud funguje i jako tzv. negativní pramen práva, což znamená, že má pravomoc zrušit určitá ustanovení nějakého zákona nebo onen zákon zrušit úplně. A to v případě, pokud je v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Toť ve zkratce.....

způsob budování kariéry přeci nelze paušalizovat. Na jednom ředitelství se bojí konkurence mladých, na druhém si dokáží uvědomit, kde je schopnýho policajta nejvíc třeba. Měl jsem nálepku rebela a přesto jsem mohl mít budoucnost, kterou mi odstartovala tehdejší zvláštní skupina u vraždy. Stačilo si přečíst mých pár záznamů a viděli, že bych byl přínosem. Bohužel jsem věděl, co obnáší práce u KP, jak je placená a nebyl jsem z okresního města a tak jsem před spolehlivým člověkem řekl, že přijdu o hokej v Naganu a že se na to můžu ... Vyměnili mě za člověka, kterej bez problémů napsal brambori, ale byl aktivní. Vůbec jsem mu to nezáviděl, ani jeho pozdější fci zástupce na OOP, ze které stejně utekl do civilu. Korunu jsem tomu nasadil, když jsem před zástupcem ředitele, který jezdil na kontroly i s milenkou řekl, že jsem si to u policie taky představoval jinak poté, co mi sdělil, že mě měl za schopného poldu. Vadila mu bradka, kterou jsem začal nosit. Proč to píšu. Existuje řada okolností, díky kterým může mít blbej funkci, ale znám taky VŠ vzdělané lidi, kteří způsobují fronty na poště při vyplňování složenky. Jsou rovněž poznatky ze zahraničních společností, kde mají ve vedení raději středoškoláky se širším rozhledem, než VŠ, kteří jsou hodně dobří v té konkrétní věci. Na závěr bych jen chtěl doplnit, že ti rychlokvašní majoři a podplukovníci na prezidiu policii nic pozitivního nepřinášejí, jen odčerpávají spoustu peněz, který by mohly jít třeba na přesčasy. Mám rok VŠ, nelituju, že jsem odešel a jsem na tom o mnoho líp než hromada VŠ, ne vkůli pár korunám na rentě, ale kvůli tomu, že se snažím a musím snažit víc, než VŠ vzdělaní lidé.

for Exvedoucí OOP: Trefně napsáno..
for Luigi Putrone: Asi jsi mě nepochopil- myslel jsem maskovat neschopnost argumenty typu, že se nedá nikam dostat, jestliže nebonzuješ, nekouříš šéfům a podobné zcestnosti. Rozhodně mi neříkej, že jsem idealista pana Langra, nemám ho rád stejně jako asi všichni tady. Můj příspěvek rozhodně neměl bejt óda na nový karierní řád, o tom se teď vůbec nebavíme, tohle platilo vždy. Když někdo poctivě dělá a snahu se dostat vejš, tak to neni nemožný. Mě se to třeba povedlo až skoro po deseti letech a to jsem se nikam nehrnul, ale byl jsem osloven šéfem. Takže pánové, neříkejte, že to nejde !!!

Ještě drobnost. Pánové pracující v prostředí veřejnosti posílejte víc poznatků na SKPV ať mají PPLK. více odměn. A můžou se být v prsa jak jsou dobří. Ať si shánějí poznatky sami. Nedělejte jim pohunky.

V tom má KRAB pravdu, u nás to funguje stejně.

Pro všechny, co zde argumentují tím, že k postupu výš je třeba v každém případě lézt do prdele či kamarádíčky: Nemaskujete tím náhodou vaši neschopnost??? Zamyslete se... Někdy totiž stačí poctivě makat a on si vás někdo všimne, schválně to někdy zkuste !!! Brečíte tu furt jak malý děti..

JO JENŽE KAŽDEJ NEMUŽE BEJT VEDOUCÍ!To místo se musí nějak uvolnit a pak je možnost no ale to pak nebude mít kdo chodit a šlapat chodník!PŘEMEJŠLEJ MIRAS

Ty jsi asi u policie první den, že? Nechápu, jak můžeš vypustit něco takového z úst. U policie vždy fungovalo a fungovat bude ono lezení do zadku, protekcionismus a kamarádíčkování. A schopných lidí se vedoucí jen bojí a snaží se jim házet klacky pod nohy jen proto, aby je náhodou neohrozili na jejich pozici. A nedej bože, když si někdo nenechá vše líbit a kálet si na hlavu a projeví vlastní názor - to se pak dějí věci.

O jaké neschopnosti to mluvíš ? Já mám okolo sebe většinu podotýkám většinu / nemyslím všechny / schopných lidí. V tom to nevidím, nikdo nic nemaskuje. Maskovat neschopnost, co to je ? to je zajímavý pohled. Teď už stačí aby si řekl, že jsme jedličky. To je přemýšlení, neskutečný, tohle když někdo vypustí - idealista stojící vedle pana Langera - karierní řád, hezká věc.
Nic ve zlém ale v životě jsem zažil, že kariéristi nebyli zrovna féroví lidé a byl to styl přes mrtvoly, za každou cenu ať to stojí co to stojí a tak mě ten karierní řád nějak hořce zní. Jsou to jen životní zkušenosti, které mě zatím nezklamaly. Znám tyto lidi, ale ve většině případů bych s nimi nechtěl kamarádit - musel bych si totiž dávat pozor na pusu - co říkám.

pro Luigi Putrone
Třeba to vše bude tím, že jseš právě ty ten neschopný a proto okolo sebe vidíš samé schopné. Pak je ti za těžko dostat se na místo vedoucího. Já to dokázal za 12 let a prošel jsem jak pořádkovou tak kriminálku a bez nějakého řiťolezectví k nadřízeným. Jen tvrdou prací a spíše jako rebel. Ale kdo to z vás je schopen absolvovat? Chcete peníze hned a pak prý něco odvedete, ale tak to není zavedeno nikde na světě...Klidně mne nyní napadejte, ale jen vy, kdo jste něco dokázali a ne ti co si pobrekávají, že jsou po 15 letech stále na ulici. Já jsem ze své čety na ZOP rozhodně nekončil jako nejlepší. Moji spolužáci ze ZOP to dotáhli na jako já na vedoucí OOP, náměstka okresního ředitele, vyšetřováky s titulem JUDr., náměstka policejního prezidenta, náměstky ředitelů kraje, vedoucí odborů SKP na kraji. A to jen ze 30 lidí na ZOP. Že by slušnej oddíl? Ne práce, práce, práce a ne kecy, kecy, kecy!

proč kecy a ne keci

Ani to jsi nepochopil? Těžko něco dál psát.

Exvedoucí :

No vidíš jak je ten svět všelijaký, mnohotvárný, zajímavý, nepředvídatelný - Já jsem byl zase v běhu na ZOP ve skupině 11 nejlepších lidí z počtu 200 lidí, kdy jsem si na pódiu potřásl ruku s ředitelem školy za absolvování zkoušky s vyznamenáním ( vše ve známce výborný ), ale nikam se necpu, nikde to neventiluji, kromě teď. Dělám otrocky toho policejního dělníka - a řeknu upřímně, nechtěl bych ani žadnou funkci dělat, protože za dobu u Policie ČR člověk poznal spousty špatných věcí ( služebních ) a nechtěl bych být v roli, kdy člověk musí na podřízené přenášet věci o kterých jsem sám přesvědčen, že jsou špatné, ale shora se to prostě " chce ". Na to musí být žaludek vysvětlovat podřízeným některá, jakoby pozitiva, která jsou ve skutečnosti jen a jen negativa. Špatného v policii je spousta a každý polda to ví, nebudu to rozebírat. Pro mě jsou důležité morální vlastnosti lidí a já se snažím v tomto směru, abych se před sebou nemusel stydět a myslím, že do dnešní doby se mě to daří dobře.

Pro pplk.
Nenadávej nikomu do hlupáků, mám také vysokou školu, ale nelezl jsem do řiti služebním funkcionářům a tak sloužím ve směně. A mužu ti říct jen jedno, znám mnoho mých kolegů, kteří jsou na tom stejně. Asi pooužíváme málo indulony!!

VŠ není patent na rozum!

CHCEME BÝT JEN SLUŠNĚ ZAPLACENI TAK JAK JE ZVYKEM V DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOSTI. SITUACE LIDÍ V NEJNIŽŠÍCH TŘÍDÁCH JE VÍC NEŽ ŽALOSTNÁ.