1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Takže OKRÁDÁNÍ ŘADOVÝCH POLICISTŮ pokračuje dál, příchází na řadu cesťáky, směnnost a další svinstva. Za co tady mají lidi na ulici živit rodiny?

NEJHORŠÍ VARIANTA JE DÁT DOHROMADY KALOUSKA A LANGERA A VÝSLEDEK BUDE V LÉTĚ PŘÍMO KATASTROFICKÝ. BŮH S NÁMI.

Nejhorší varianta je narazit na blba, a ještě k tomu aktivního. Vy jste, ke své smůle, narazili hned na dva.

Never..to si musíš stěžovat jinde, tady ti to moc asi nepomůže.

Víš sám, že stěžovat si, nemá smysl. To spíš zavání inspirací k odchodu - protože nevím jak ostatní, ale když máš chodit na šichtu, která je neplacená, když máš mít noční, SO, NE a svátky, které jsou neplacené, tak se ti "chce" určitě do práce. Fakt mi to připomíná socialismus
:-(

Tak fakt už nevím co si o tom mám myslet, když policejní prezident říkal, že se nebudou dávat služby (hodiny zadarmo) jen tak i když k tomu není vyloženě důvod, řekl že se na to podívá a že z toho vyvodí důsledky, když zjistí, že se někde tak děje. Tak zřejmě přehlédl teplický okres. A asi i další. Nebo jsem špatně viděl a slyšel ???

Hele ono se šévstvo bude divit až zruší 150 hodin zadarmo, potom naše slavné balíčkové hodiny budou muset zaplatit nebo nechat vybrat v náhradném volnu. Až se zjistí, že je plánovali bez důvodu jen proto, aby mohli od září platit přesčasy. Pak budou mít ještě další problém, kdo bude sloužit, když si budeme muset hodiny vybrat. A 150 hodin je vlastně zhruba měsíc. To, že nám je počítají do balíčku v současné době zcela bezdůvodně jen tak, aby byl splněn plán podle nesmyslného zákona a na podzim se mohly vyčerpat peníze za přesčasy skutečné. Pak ti nakonec zaplatí tři přesčasové šichty - směšné peníze vzhledem ke 150 hodin zadarmo a šmitec. To kdyby veřejnost věděla jakej to je Kocourkov a že jim budou na případy jezdit unavení, znechucení a laksní policisté, hasiči a pod., protože budou v práci od nevidim do nevidim, aby splnili nesmyslnej balíček. Protože odpracovat 150 hodin znamená být stále v práci téměř bez volna a vlastně si tím naděláváme i tu jejich prodlouženou dovolenou, kterou Langer tak opěvuje. Nechápu, on si myslí, že jsme snad opravdu blbci a že si to nedokážeme v hlavě srovnat. Nebo co.

Přehlédl i mostecký okres. 150 hodin si hlídkaři odšlapou od 22,00 do 02,00 hodin. Náklady na opětovnou dopravu do zaměstnání si samozřejmě zaplatí ze svého.

Tak pol. prezidentovi pošlete podnět k přezkoumání jednání vašich horlivých vedoucích. A přímo jemu. Znáte to, filtry fungují spolehlivě. Pravda na začátku toku informací je na jeho konci lež.

dát mi službu od 22 do 2 zadarmo, tak se házim marod na půl roku, než se to vyřeší. Blázna bych jim nedělal.

služební zkouška-víte někdo něco bližšího o jejím průběhu
a jak k tomu zkušební komise přistupuje.

Ne a je mi líto těch co nastupují k tomuto spolku.

Ono to není jen pro ty, co teď přijdou, ale bohužel i pro ty, co nemají (respektive k 1.1.2007 neměli) odsloužené 3 roky! A to je teprve k blití!!

neda mi to,nebudu cist dolu vse,jestli uz si tu nekdo postezoval,k 1.3.07 v nasem okrese vsem dorovnali 500kacek do rizikace,jen poldum z obvodu,co jsou zarazeni v PJ a to petikilco uz za tuto cinnost meli nedal nikdo nic,tedy ucast v akcich PJ opet zadara,dekujeme,jak premyslite,páni manažéééři

Přečti si ZP PP 29/2007 a zjistíš-li, že u Tebe bylo postupováno v rozporu s jeho obsahem, upozorni nadřízeného, určitě v tom nebyl úmysl. Je to tam jasně napsáno a dvojí výklad není možný.

A co je prosímtě v tom závazném pokynu? Ještě se to k nám nedostalo, nebo možná jen k pánům vedoucím, ale zatím jsem nebyl s tímto nařízením seznámen. Děkuji za zevrubné INFO

Domnívám se, že diskuse na těchto stránkách je naprosto bezpředmětná. Objevují se tu příspěvky, jejichž autorům jde pouze o vyprovokování nějaké reakce. Vážení, PČR je stále ozbrojený sbor a ne spolek dobrovolných hasičů! Pokud mám výhrady ke svým nadřízeným, tak musím mít odvahu jim to říci do očí a za tuto odvahu nést také následky, protože, jak známo, současní šéfové jsou velmi velmi mstiví. Možnosti zjištění autora příspěvků jsou obrovské a jsem přesvědčen, že tyto stránky jsou pečlivě monitorovány k tomu určenými pohůnky šéfů resortu. Určitě jejich práce bude odpovídajícím způsobem oceněna.

Jardo, to musí být každému přece jasné. Jedná se přece o stránky pana MV a moc bych se divil, kdyby nedocházelo k jejich monitorování a vyhodnocování. Je to přece běžná policejní práce.

A za pár let, až se situace sklidní.....................

Neboj, do diskuse Police ČR a hasiči jsem se zaregistroval po svým jménem i služebním zařazením. Víš proš? Protože k 31.3. u tohoto spolku(to neberu jako urážku vás, kteří zůstáváte, ale co z vás dělají mocní) končím. 18 let mi stačilo, aby mi zůstali hezčí vzpomínky na kolegy, kteří dělali a dělají svou príci poctivě, než vzpomínky na prolhaného Husáká a bohulibě se vysmívajícího Langera.

Ví někdo, kde jsou uloženy dokumenty Občanských a Prověrkových komisí a zda budou někdy přístupné veřejnosti. Bylo by zajímavé jak asi vypovídali před těmito komisemi tehdejší předsedové a členové výborů KSČ, kteří se díky práskání na jiné udrželi a vysloužili si krásné důchody. Nyní jsou váženými demokraty a na svoji minulost už dávno zapoměli. Opravdu by mne zajímalo, kde jsou tyto dokumenty uloženy a kdy budou zveřejněny.Tak by se spousta bývalých kolegů dozvědělo, jak to skutečně v roce 1990 probíhalo.

Tvoje starosti bych chtěl mít! Mě osobně by více zajímal profil členů prověrkovýc komisí, protože se nesutále dovídám, že v tomto podivném institutu zasedala celá řada kriminálníků. A to tímto termínem nenazývám lidi, kteří byli údajně trestáni za svoji protistátní činnost. Zloděj je zloděj, ať krade za jakéhokoliv režimu a z jakékoliv pohnutky.

ane ministře, jsem řadový policista a opakovaně se Vás ptám, jaké zlepšení přinesl nový zákon o služebním poměru č. 361/03 Sb. výhody řadovým policistům, hasičům a dalším příslušníkům BS? Sloužím jako řadový policista už 14 let, jsem zařazen v 5PT a mohu Vám zcela upřímně říci, že u ne došlo o proti roku 2006 k platovému propadu o 2.000,-Kč měsíčně. Nebudu míchat jablka s hruškama, jak sám uvádíte, neměl jsem extrémě přesčasových hodin, za rok 2006 jsem měl cca 50, takže možná podprůměrně a přesto jsem v propadu, asi neumím počítat. Kde je to navýšení? Nechme být finanční prostředky, člověk by to měl dělat z přesvědčení, ale zadarmo mu nikdo nic nedá. Dle mého názoru tento zákon je tvořený pouze pro tvz. kancelářké od Po-Pá a příslušníky v nepřetržitém provozu diskriminikuje.
1. Snížená pracovní doba z 8 na 7.5 hodiny - není pravda, minulý rok pro příslušníky v nepřetržitém provozu byla doba stejná, 8 hodin měli tvz. kancelářští ( ve směném nebo nepřetržitém provozu je všude doba 7.5 hodiny), takže + pro kancelářské,
2. Týden dovolené navíc - není pravda, minulý rok jsem měl 37 dní dovolené ( So+Ne), letos mám 42 dní. To je sice pravda, ale počítejte se mnou. Každý pracovní den dovolené se mi započítávalo 8 hodin, letos pouze 7.5 hodiny, takže mi vychází pouze 2 dny dovolené navíc, zase + pro kancelářské,
3. státní svátky, kancelářským je svátek započten do fondu pracovní doby, v nepřetržitém provozu ne, příklad v lednu byl fond pracovní doby 172.5 hodiny, kancelářský byli fyzicky v práci 165 hodin, v nepřetržitém jsme byli fyzicky 172.5 hodiny, takže jako loni, ale za to jsme měli příplatek ve svátek 100%, takže letos si svátek vlastně nadělávám zadarmo, takže zase + pro kancelářské ( nehledě na to, že třeba tvz. mokří hasiči měli dodatkovou dovolenou týden navíc),
4. nechápu proč mají tvz. kancelářští ve stejné výši zvláštní ( rizikový) příplatek jako policisté na ulici, hasiči na výjezdech, já to prostě nechápu, asi kdyby spadli ze židle, další + pro kancelářské.
Dalo by se pokračovat dál, ale se nebudu raději už rozepisovat. Jenom Vás žádám, jestli si myslíte, jak jsem uvedl tyto 4. body, že je to správné, nechcete na tom něco změnit, tak mi to prosím co nejdřív sdělte, abych mohl dát výpoveď a v klidu odejít, že nemám na nic čekat. Hlavně nemíchejte jablka s hruškama. Co přinesl tento zákon řadovým příslušníkům BS, jak uvádíte tahle jsou nastavená nová pravidla? Děkuji za případnou odpověď, možná i za přečtení.

ta dodatková dovolená patří nakonec bodu 2, jak to okno je malé, tak se mi to nějak smíchalo, přehlédl jsem to.

Doporučuji ti doplnit si vzdělání a jít se "válet" do kanceláře. Můžeš pak o tom vyprávět. Takhle jen meleš nesmysly a neví š o čem mluvíš. Většina tzv. kancelářských si tu ulici také zkusila, ale protože měla snahu dělat práci na vyšší úrovni, tak postupovala dále. To, co píšeš, je trapné a lze předpokládat, že ti ministr neodpoví, protože na štváčské řeči se nereaguje. Mně to ale nedalo, protože nemám rád pomýlence.

Naprostý souhlas s Jardou. Všichni jsme si prošli ulicí, každý má svoje. Takže vy, kteří chcete zůstat na ulici, klidně si tam zůstaňte, ale přestaňte se navážet do ostatních. Chápu, že vám jde o lepší podmínky, ale při jejich získávání laskavě přestaňte řvát, jak ti v kanclu to mají vlastně za nic a vy si to strašně zasloužíte. Není to fér

pro Jardu
jediný pomýlenec si tady ty, protože co jsem napsal je pravda, zatím si stojím, vidím to u nás v práci a mysli si o mě co chceš.

V kanclu pijou akorát kafíčka a mají nohy na stole! Prošel jsem 3 místňáky a všude je to samé! Všechno odklepnou od stolu a o nic se nezajímají max. zvednou telefon a prošetři to přes telefon! To dozorčí, pomocníci dozorčích a hlídkovi se jen otačejí a pořád něco řeší! nazdar Bazar

pro xxx

Pane, je již zvykem a to v celém světě, že nejméně jsou placeni dělnící, lépe úředníci a tak dále. Nezáleží o to z jakých složek se ten plat skládá, je to prostě tak a ne jinak. S tím je nutné se smířit.

Je přece blbost rozebírat kdo bere víc a kdo méně. Tady jde přece o to, aby i ten nejnižší polda měl dost peněz a nejednalo se o almužnu se kterou se nedá pomalu vyžít a nesvádělo to k braní úplatků. I když u někoho v tom problém nebude ani s poslaneckým platem.

Pro doplnění bych se zeptal jak se dá postoupit na vyšší posty? Jak se leze do tzv prdele, protože to asi neumím. Pracuji jako výkoňák a u PČR jsem 14 let na OOP ve 4 PT . Jsem vysokoškolák a co si pamatuji tak u nás za posledních 5 let se na SKPV dostal jeden člověk. Tak co to tady melete vy, co máte nastláno? Každý má zájem jít výš ale všichni to asi dělat nebudou!!!!

Jsme všichni kolegové, tak by jsme měli brát stejné peníze za odvedenou práci! I ti řadoví hlídkovi!

Hoši, už jsem to tady psal nedávno, ale nedá mi to, abych znovu nereagoval. Dělení na "ulici" a "kancelář" už mě se*e. Jedni potřebují druhé a takovéto hádání není k ničemu, jenom tím ohromně pobavíte různá individua, která sem zhusta plácají svá "moudra". Nehledě na to, že na menších odděleních jsou všichni "kancelářsko-pouliční" - máme hromady spisů a zároveň lítáme venku, honíme drbany, děláme DBA, eskorty apod. Dle mého názoru jedním z velkých problémů nového zákona je nahrazení příplatků za noční, So, Ne a svátky jednotnou sazbou 10% pro dvou-, třísměnný a nepřetržitý provoz, takže ten, kdo udělá pár odpoledních ve všední den v 6. či 7. PT, bere vyšší příplatek za směnnost než ten, kdo ve 3. či 4. PT lítá venku v sobotu, neděli, v noci či ve svátek. To ovšem není chyba kluků tzv. "kancelářských", ale těch, kdo navrhli a umožnili schválení toho pokřiveného paskvilu 361. Kdyby se platily příplatky podle předchozího systému, určitě by tady takováhle zbytečná nevraživost nepanovala (i když jsou i tací, kteří nebudou spokojeni nikdy s ničím, ale to je jiný příběh...). Takže prosím, rozum do hrsti a když už rejt, tak do těch, kdo tohle zavinili.

Pan ministr by se měl lépe starat o úroveň jeho managmentu, protože ten při zavádění nového zákona do praxe totálně zaspal. O tomto zákoně se hovoří několik let, a na mě to dělá dojem, že zařažení do tříd bylo děláno nelogicky , jen aby to už bylo. Rizikový příplatek neslouží k ocenění rizika, ale k dorovnávání platů podle nějakého záhadného klíče. Je zcela běžné , že policisté dělající naprosto stejnou práci mají každý tento příplatek jiný.
Osobní ohodnocení ? Neznám u útvaru nikoho , kdo by měl alespoň o 1% vyšší os. ohodnocení než vloni. Nechali sumu, ale ta je procentuálně nižší než vloni, tak předpokládám , že pracujeme špatně. A tento managment by to měl nyní dávat do přádku? Po více než dvaceti letech služby jsem znechucen a odcházím.

Vitas: Jseš trapáček,ale předpokládám, že mluvíš o Praze, jenže ne všude to takhle chodí...

Pro toho, co se neumí podepsat ( pro Mirase a Jardu ): Předně mě opravdu sere názor, že na vyšší místo se dá dostat jenom lezením do prdele a podobnými praktikami. Přijde mi, že ti, co tohle tvrdí, jsou maličko zamindrákovaní. Samozřejmě, že se tak někde asi děje, ale uvědomte si, že takovýhlema kecama urážíte ty, kteří se na nějaký vyšší post dostali poctivě. Proto laskavě přestaňte paušalizovat a začněte myslet. Nebo se taky trošku snažit, abyste nemuseli věčně hnít ve 4 PT s VŠ.

Pro všechny bývalé příslušníky BS
---------------------------------------
Po jednání Iniciativy s PP ze dne 6.3.2007 se na mně obrátilo několik bývalých příslušníků bezpečnostních sborů s tím, že Iniciativa vůbec při jednání nepředestřela otázku poloviční valorizace příspěvku za službu - výsluhového příspěvku.
Byl bych velmi nerad, aby vznikl dojem, že na nás, na bývalé příslušníky BS Iniciativa zapomněla. Nemusíte mít obavy, ale uvědomte si také, co je v současné době prioritní a aktuální. Jsem také už civil, ale chápu, že v současné době se musí URYCHLENĚ řešit situace příslušníků v činné službě. Ať se nám to líbí nebo ne, naše situace v současné době není kritická tak, jako situace aktivních. Stejně musíme čekat na to, jak dopadne odvolací řízení. Tedy, nemusíme čekat na to JAK dopadne, ale KDY se to dozvíme. I když i zázraky se mohou dít.
Jde tu o to, že Iniciativa nemůže jednat o něčem, co v podstatě není ještě rozhodnuto ani v prvním kole.
O problémech aktivních příslušníků BS rozhodnuto JE ( platové výměry, zařazení do TT a další), proto se musí v první řadě vést rozhovory na toto téma.
Chápu vaše připomínky, ale pokuste se myslet realisticky a také trochu solidárně vůči svým kolegům, kteří jsou nyní v první linii. My jsme nyní prozatím v zázemí. Ale i na nás dojde.