Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

http://jiri-paroubek-neni.borec.net/

...podílela se i "nezisková" nadace Julínka na podporu reformy ministerstva zdravotnictví, která dostala pro tento rok milionové dotace od nadnárodních farmaceutických firem. I když, jako ministr, by ze zákona neměl být v takové organizaci si svoji neomezenou mocenskou pozici, svévoli, ještě potvrdil přijetím dalšího aktivního pracovníka fa. Pfizer jako placeného poradce na MZ...asi to je ten, který v Africe hladovým dětem rozdával zkušebně antibiotikum trovan, které mělo za následek tak úspěšnou mortabilitu v zájmové skupině místních domorodců...jeho zkušennosti při boji se zbytečným plýtváním firemních peněz mohou být pro ODS při aplikaci modré šance opravdu přínosem... :-((

Ze stránek pana Langera : Reforma Policie ČR

Zloděj vám vykrade auto a vy hlásíte krádež. Policista už vás nepřijme za mříží za okénkem jako dnes, ale v recepci. Vedle na zdi minete tablo s fotografiemi všech jeho kolegů, takže si propříště najdete, že vaši ulici má na starosti třeba policista Jan Novák. Můžete s ním probrat, proč se necítíte ve své čtvrti bezpečně.

Vyšetřování případu, kde svědčíte, bude trvat kratší dobu, protože policisté a žalobce už si nebudou vyměňovat stohy papírů, ale maily. Možná vás ani nikdo neokrade, protože v ulicích přibude uniforem.

A když policista Novák něco provede, už ho nebudou vyšetřovat bývalí kolegové, kterých je inspekce plná a kteří s ním možná budou soucítit. Asi takhle by měla vypadat policie po změnách, které chce „naordinovat“ ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Jedním z hlavních motivů je snaha „vytáhnout“ policisty z kanceláří tím, že se jim ulehčí administrativní práce. „Policistů je dost, ale dělají práci, kterou by vůbec dělat nemuseli. Suplují pošťáky a nosí soudní obsílky, nebo dělají rozvažeče opilců,“ říká náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar. Dnes odhadem tráví policista na ulici pětinu pracovní doby, po změnách by to měla být třetina až půlka.

Ještě teď na jaře chce Langer reformu probírat s poslanci. Do půli roku chce ministerstvo podle Salivara sepsat nový zákon o policii. Platit má v roce 2009. Ale něco už se mění teď: dříve se na policii ťukalo na stroji a nešlo tam poslat mail. Loni se podle Salivara napojilo 864 služeben na internet.

Stínový ministr vnitra František Bublan (ČSSD) se reformě nebrání, ale podle něj musí nejdřív ministr „uhasit“ nespokojenost policistů s novým služebním zákonem. „Langer by měl přijmout nové policisty a zamezit útěkům těch stávajících,“ míní Bublan. Podle něj také policista na každém rohu ještě neznamená snížení kriminality. „Měli by se věnovat prevenci, pracovat s lidmi v ghettech, ze kterých rostou kriminálníci,“ říká Bublan. Bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor také radí, že každý policista by měl mít alespoň malý protiterostický výcvik.

Langerova reforma je také podle kritiků až příliš „organizační“. Mluví o územním členění policie (má být čtrnáct krajských ředitelství) na úkor receptů například na drobné krádeže.

***

* Změny v policii

1. Policista nebude úředníkem, bude více hlídat v ulicích.

2. Vyšetřování bude rychlejší, stohy papírů nahradí spis v mailu.

3. Opraví se policejní stanice.

4. Každý policista bude mít na starosti pár konkrétních ulic.

5. Inspekce bude nezávislá, policisty nebudou vyšetřovat „kamarádi“.

6. Má být jeden kriminální úřad a skončit „válka útvarů“.

7. Policista z notebooku vytiskne protokol na ulici, takže odpadnou některá předvolání na služebnu.

MF Dnes, 7. března 2007
---------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------

NÁZOR POLICISTY NA TEN BLÁBOL :

**** Tak když jsem si tohle přečetl jako policista a zrovna v době když jsem se díval v televizi na Terminátora, tak jsem si říkal, že je to již tady - a co je tady ? Nová doba, kdy bude všechni ideální. Na výše uvedený text, ale každý policista ví své a ideály politiků jsou hezké pro veřejnost , ne pro policisty, kteří jsou osoby znalé.

1 odstavec - Zloděj vám vykrade auto.......... - již dnes si občan může optáním na služebně zjistit, kdo z policistů z OOP s územní odpovědností “ dochází „ ve volném času do bydliště toho konkrétného občana a osobně já rád občanům vysvětluji proč se tolik krade a co je příčinou neb to moc dobře vím, jako moji kolegové.

2. odstavec - Vyšetřování případu, kde svědčíte ....... - no nevím jestli zrovna tohle bude znamenat, že to půjde rychleji. Stačí si vzpomenout na původní úvahy zkráceného přípravného řízení ( ve zkratce ZPŘ) , jeho rychlost, učinnost rychlého potrestání od spáchání skutku. Dnešní realita zkrácených řízení znamená - tlak na policistu aby stihnul lhůtu zkráceného řízení ( policista musí jet jak fretka, aby maximálně do 10 dnů spis odeslal na Statní zastupitelství při řešení dalších případů ). Na státním zastupiteství jsou těmito ZPŘ zavaleni a “ nestíhají “. Na soudě je to již jiné neboť tyto případy tam také někdy skončí ležením po dobu 6 měsíců případně více - a závěr - ten rychlý trest ? Častý trest obecně prospěšných prací na které má odsouzený čas k vykonání ve lhůtě 1 roku se kolikrát stává problémem pro Mediální a probažní službu, která má za úkol tyto lidi kontaktovat (často ale doslova vypátrat ) a zařídit jim práci. Samozřejmě, že řada odsouzených vzhledem, že to jsou toxikomani si hlavu s opracováním uložených hodin starost nedělají.

3. odstavec - A když policista Novák něco provede, už ho nebudou vyšetřovat bývalí olegové, kterých je inspekce plná a kteří s ním možná budou soucítit........ - Vždyt je to měšné. Pani kolegové z inspekce s námi soucítí ? Jakého blbce to mohlo napadnout. Vždyť ti htějí mít zásek na pažbě - uloveného policajta, protože jsou za to hodnoceni. Zná někdo jednání policistů z inspekce s řadovými policisty ?

4. odstavec - Ještě teď na jaře chce Langer reformu probírat s poslanci..... - Upřímně z toho mám strach, neb když vidím uvažování “ odborníků “, kteří strávili 20 let v kanceláři, případně prošli studiem VŠ a velkým skokem s vynecháním znalosti práce policistů na ulicích se ocitli na pozici vymýšlení chodu Policie ČR.

5. odstavec - Stínový ministr vnitra František Bublan (ČSSD) se reformě nebrání... - Když jsem dočítal spodek odstavce, kde se vyjadřuje pan Šandor, aby měl každý policista protiteroristický výcvik, tak jsem si uvědomil co se od nás všechno chce - když si někdo zabouchnedveře, tak zavolá na Policii ČR a dívá se na nás jako na zkušené zámečníky, jedna žena dokonce chtěla po mě jako po policistovi, abych jejímu manželovi zakázal chodit za jinou ženou, že to se přeci nesmí, Šandor by z nás chtěl mít vycvičené na teroristy a zkrátka každý kdo si dělá na svém písečku by od nás chtěl to jeho. Obávám se toho, že Supermani skutečně býti nemůžem.
A když to celé shrnu, jako bežný policista ?

1. Policie se topí v papírech a to je pravda s tím se musí něco udělat. Dokud se budou ale obyčejné přestupky dokumentovat téměř, jako trestné činy s protokolem ohledání místa činu a pod. tak to se práce nezjednoduší. Vždyť Městská policie vytvoří jeden úřední záznam společný s popisem místa a jeho poškození s digitálním fotoaparátem a na správním orgánu jim to stačí. U policie ČR ale musíme samozřejmě dělat těch papíru více, aby to nebylo tak jednoduché. Proč to u rozbitého okna se škodou 500,- Kč dělat jednoduše, když to jde dělat složitě. A toto platí i na jiné věci u Policie ČR. V Německu je systém z doslechu přeci jenom jiný, ale koho to u nás zajímá - stále jen řeči a řeči.

2. Zdaleka ale největší problém je, že se adekvátně neřeší ta neskutečně častá “bagatelní“ trestná činnost toxikomanů a dalších osob, které se dopouštějí sériové trestné činnosti, stále se nechávají na svobodě a páchají další trestnou činnost, kdy vytvářejí neskutečný počet poškozených lidí ( samozřejmě řádně nasraných a samozřejmě na policii, která není ale tím na koho by měli nasraní být ). Proč tito lidé dostávají obecně prospěšné práce, když stále kradou dál a příště dostanou zase obecně prospěšné práce, případně podmínku - tito lidé toho zkrátka nenechají z důvodu jim a nám známých.

Takže jsem zvědavý na tu reformu , ale vpravdě s velkou obavou co ještě mohou zhoršit.

Článek jsem četl a Tvá reakce mi mluví z duše. Ale ještě jsi zapoměl na tisknutí dokumentů na ulici z notebooku...... Vyfasujeme vozíček na notebook, tiskárnu, papíry, speciální výstroj na případný teroristický útok atd. Ať žijí světlé zítřky..

Přesně tak každý policista nafasuje kromě brašny s papíry batoh z noťasem na záda a vyrazí pěšky do úseku.

Slova, slova, slova... pánové jsou to politici, tudíž se jim nedá věřit. Jako důkaz uvádím, že se činí pravý opak, neboť u nás na obvodě snížili stav lidí o další dva, když už před tím jsme "horko těžko" obsadili služby a teď už je nám jen horko.. Ále co, já už jsem to vzdal a tomu pánovi co nám na policejním intranetu odmítl odpovídat, protože je uražen, že se policisté snaží ozývat proti současným podmínkám (že on prý zažil..) vzkazuji: Já nepatřím mezi žádné policejní mladíčky, už sloužím třetí desítku let (o své vůli pořád na ulici) a velmi dobře pamatuji dobu "na oltář vlasti".. Jenže doba se změnila a s touto musí jít i policie, víte?..pane tam na tom policejním nebíčku. JSME LIDÉ JAKO VŠICHNI OSTATNÍ A NENÍ DŮVOD NÁS TRESTAT JEN PROTO, ŽE JSME POLICISTÉ, PROTOŽE NIKDE JINDE NEEXISTUJE NĚCO PODOBNÉHO ČÍM NÁS "ČASTUJE" POLICEJNÍ ZÁKON! Takže holt odcházím, jednak nejsem pro policii perspektivní a ani se mi nechce sloužit pod stávajícím velením, které u mě svým přístupem k nám řadovým a způsobu vedení práce ztratilo zcela kredit. A Vám chlapi co zůstáváte držím pěstě, mě nezlomila práce na ulici, mě zlomil přístup vlastních nadřízených a také státu který jsem poctivě chránil ale který se za mě nikdy nepostavil..

S tím asi ani ve snu nepočítali, když v listopadu 89 se svým stěžejním agentem ciakgbstb Havlem započali operativní akci zvanou "sametová revoluce".
Konec devadesátých let minulého století byla jedna z nejbrutálnějších etap existence této civilizace. Ve válečných konfliktech zemřelo miliony bezbranných a nevinných lidí a další stovky milionů zemřelo hlady a žízní. Počet despotických vlád instalovaných americkými nadnárodními koncerny převýšil kritickou mez i pro udržení aspoň přirozeného primitivního vývoje v těchto zemích. Celý východní blok v tomto století vymře a bude otevřen pro další dobývací osidlovací kampaň, která bude mít všechny znaky konce této civilizace. Amerika dneška, její government - nechutná taškařice na cokoli co i omylem připomíná význam slova demokracie - je císařství bez císaře, kde vavřínový věnec na hlavu povinně nasadí vždy největšímu pitomci z místním bohatým krvavým rodokmenem....

zajímavé, sice trošku jako z Terminátora ale asi něco na tom bude. Hlavně s tím Havlem)))

Zapomínáš také na STbaky z ostatních politických stran, které zde vládnou. Většinou se navážíte do ODS, ale váš policejní zákon připravovala také ČSSD, třeba p. Bublan a další. Rok 1989 byla pouhá fraška zinscenovaná komunistickou STB.

U nás se nenosí kšiltovky ani čerňáky,jen uniforma! Pokud jdete na akci která vyžaduje čerňáky, tak před příjezdem na oddělení se musíte převléknout.Proč to dělat jednoduše a prakticky,když to jde složitě a nelogicky.

for Petr

V Ostravě se také nesmějí nosit kšiltovky

Když to nařídil PP tak je jasné, že nikde (jen v Přerově mají tu speciální vyjímku). Počkej - příště bude mít beranici. Internet mají všude na OŘ.

Měl jsem za to, že je to dle rozkazu p. Brázdy z PP pro uniformy, protože už tím předtím vyhrožoval. Ale jak jsem viděl dnes v TV, tak někde ty kšiltovky (které jsme si koupily za vlastní!) nosit můžou ? - viz akce "Mládež a alkohol". Krom toho, v současné době si ani polda na ulici nemůže být jist, že když náhodou nebude mít na hlavě za 1. tu "správnou" čepici a za 2. nebude ji mít vůbec, tak za jde hned "odměna". Bez čepice nejseš policista - natož správnej polda. Zase to je o přístupu k věci a problém, který v současné době letí a je to od nástupu toho shora jmenovaného pána, který má tolik titulů, že vlastně měl být rovnou policejním prezidentem. A možná by snad na tom postu měl snad už konečně jiné starosti, které by ho byly hodny.
Když čepice, tak pro všechny!

Takto to vypadá, když se čeládce pustí otěže.

Zastaví policajt řidiče a říká : pane máte sjeté protektoráty. Řidič na to : jaké protektoráty, snad protektory. Policajt : á pán je suvenýr.

V poslední době PP rozhodlo a zakázalo, alespoň v Praze, nosit na hlavách čepice kšiltovky. Rozhodnutí PP asi nedošlo dále mimo Prahu, protože tisková mluvčí z OŘP v Přerově dne 10.3. měla tuto čepici na hlavě. Mám tomu rozumět tak, že někteří můžou takto nedodržovat ústrojovou kázeň ?

Míšo, pěkný.... Vtipálka chválím za výdrž. Vtipy se mi líbí. Každý máme nějakou strategii a tady pánovi se policisté asi nelíbí. Nevadí. S tím se musí počítat a naopak nás to profesionalizuje – najdeme si lepší komunikační kanály : - ), nebo třeba ten pán tak dlouho nevydří, uvidíme….

Jdou takle dva policajti na obchůzku a ten první říká tomu druhému: "Ten náš šéf je fakt blb chtěl po mě abych mu koupil bublinku do vodováhy, von si snad myslí, že nevim, že maj v neděli v železářství zavřeno.

Jéé, ty jsi roztomilej. Víš, co se říká? Co se škádlívá, to se rádo mívá. Díky za ten humor, až budeš nějaký to bengo potřebovat, určitě si pěkně pokecáte. Jestli na sebe budeme mít štěstí, až ti třeba někdo vykrade byt nebo tě v noci přepadne, jistě oceníš moje vtipy zase ty.

IDIOT