1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

http://jiri-paroubek-neni.borec.net/

...podílela se i "nezisková" nadace Julínka na podporu reformy ministerstva zdravotnictví, která dostala pro tento rok milionové dotace od nadnárodních farmaceutických firem. I když, jako ministr, by ze zákona neměl být v takové organizaci si svoji neomezenou mocenskou pozici, svévoli, ještě potvrdil přijetím dalšího aktivního pracovníka fa. Pfizer jako placeného poradce na MZ...asi to je ten, který v Africe hladovým dětem rozdával zkušebně antibiotikum trovan, které mělo za následek tak úspěšnou mortabilitu v zájmové skupině místních domorodců...jeho zkušennosti při boji se zbytečným plýtváním firemních peněz mohou být pro ODS při aplikaci modré šance opravdu přínosem... :-((

Ze stránek pana Langera : Reforma Policie ČR

Zloděj vám vykrade auto a vy hlásíte krádež. Policista už vás nepřijme za mříží za okénkem jako dnes, ale v recepci. Vedle na zdi minete tablo s fotografiemi všech jeho kolegů, takže si propříště najdete, že vaši ulici má na starosti třeba policista Jan Novák. Můžete s ním probrat, proč se necítíte ve své čtvrti bezpečně.

Vyšetřování případu, kde svědčíte, bude trvat kratší dobu, protože policisté a žalobce už si nebudou vyměňovat stohy papírů, ale maily. Možná vás ani nikdo neokrade, protože v ulicích přibude uniforem.

A když policista Novák něco provede, už ho nebudou vyšetřovat bývalí kolegové, kterých je inspekce plná a kteří s ním možná budou soucítit. Asi takhle by měla vypadat policie po změnách, které chce „naordinovat“ ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Jedním z hlavních motivů je snaha „vytáhnout“ policisty z kanceláří tím, že se jim ulehčí administrativní práce. „Policistů je dost, ale dělají práci, kterou by vůbec dělat nemuseli. Suplují pošťáky a nosí soudní obsílky, nebo dělají rozvažeče opilců,“ říká náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar. Dnes odhadem tráví policista na ulici pětinu pracovní doby, po změnách by to měla být třetina až půlka.

Ještě teď na jaře chce Langer reformu probírat s poslanci. Do půli roku chce ministerstvo podle Salivara sepsat nový zákon o policii. Platit má v roce 2009. Ale něco už se mění teď: dříve se na policii ťukalo na stroji a nešlo tam poslat mail. Loni se podle Salivara napojilo 864 služeben na internet.

Stínový ministr vnitra František Bublan (ČSSD) se reformě nebrání, ale podle něj musí nejdřív ministr „uhasit“ nespokojenost policistů s novým služebním zákonem. „Langer by měl přijmout nové policisty a zamezit útěkům těch stávajících,“ míní Bublan. Podle něj také policista na každém rohu ještě neznamená snížení kriminality. „Měli by se věnovat prevenci, pracovat s lidmi v ghettech, ze kterých rostou kriminálníci,“ říká Bublan. Bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor také radí, že každý policista by měl mít alespoň malý protiterostický výcvik.

Langerova reforma je také podle kritiků až příliš „organizační“. Mluví o územním členění policie (má být čtrnáct krajských ředitelství) na úkor receptů například na drobné krádeže.

***

* Změny v policii

1. Policista nebude úředníkem, bude více hlídat v ulicích.

2. Vyšetřování bude rychlejší, stohy papírů nahradí spis v mailu.

3. Opraví se policejní stanice.

4. Každý policista bude mít na starosti pár konkrétních ulic.

5. Inspekce bude nezávislá, policisty nebudou vyšetřovat „kamarádi“.

6. Má být jeden kriminální úřad a skončit „válka útvarů“.

7. Policista z notebooku vytiskne protokol na ulici, takže odpadnou některá předvolání na služebnu.

MF Dnes, 7. března 2007
---------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------

NÁZOR POLICISTY NA TEN BLÁBOL :

**** Tak když jsem si tohle přečetl jako policista a zrovna v době když jsem se díval v televizi na Terminátora, tak jsem si říkal, že je to již tady - a co je tady ? Nová doba, kdy bude všechni ideální. Na výše uvedený text, ale každý policista ví své a ideály politiků jsou hezké pro veřejnost , ne pro policisty, kteří jsou osoby znalé.

1 odstavec - Zloděj vám vykrade auto.......... - již dnes si občan může optáním na služebně zjistit, kdo z policistů z OOP s územní odpovědností “ dochází „ ve volném času do bydliště toho konkrétného občana a osobně já rád občanům vysvětluji proč se tolik krade a co je příčinou neb to moc dobře vím, jako moji kolegové.

2. odstavec - Vyšetřování případu, kde svědčíte ....... - no nevím jestli zrovna tohle bude znamenat, že to půjde rychleji. Stačí si vzpomenout na původní úvahy zkráceného přípravného řízení ( ve zkratce ZPŘ) , jeho rychlost, učinnost rychlého potrestání od spáchání skutku. Dnešní realita zkrácených řízení znamená - tlak na policistu aby stihnul lhůtu zkráceného řízení ( policista musí jet jak fretka, aby maximálně do 10 dnů spis odeslal na Statní zastupitelství při řešení dalších případů ). Na státním zastupiteství jsou těmito ZPŘ zavaleni a “ nestíhají “. Na soudě je to již jiné neboť tyto případy tam také někdy skončí ležením po dobu 6 měsíců případně více - a závěr - ten rychlý trest ? Častý trest obecně prospěšných prací na které má odsouzený čas k vykonání ve lhůtě 1 roku se kolikrát stává problémem pro Mediální a probažní službu, která má za úkol tyto lidi kontaktovat (často ale doslova vypátrat ) a zařídit jim práci. Samozřejmě, že řada odsouzených vzhledem, že to jsou toxikomani si hlavu s opracováním uložených hodin starost nedělají.

3. odstavec - A když policista Novák něco provede, už ho nebudou vyšetřovat bývalí olegové, kterých je inspekce plná a kteří s ním možná budou soucítit........ - Vždyt je to měšné. Pani kolegové z inspekce s námi soucítí ? Jakého blbce to mohlo napadnout. Vždyť ti htějí mít zásek na pažbě - uloveného policajta, protože jsou za to hodnoceni. Zná někdo jednání policistů z inspekce s řadovými policisty ?

4. odstavec - Ještě teď na jaře chce Langer reformu probírat s poslanci..... - Upřímně z toho mám strach, neb když vidím uvažování “ odborníků “, kteří strávili 20 let v kanceláři, případně prošli studiem VŠ a velkým skokem s vynecháním znalosti práce policistů na ulicích se ocitli na pozici vymýšlení chodu Policie ČR.

5. odstavec - Stínový ministr vnitra František Bublan (ČSSD) se reformě nebrání... - Když jsem dočítal spodek odstavce, kde se vyjadřuje pan Šandor, aby měl každý policista protiteroristický výcvik, tak jsem si uvědomil co se od nás všechno chce - když si někdo zabouchnedveře, tak zavolá na Policii ČR a dívá se na nás jako na zkušené zámečníky, jedna žena dokonce chtěla po mě jako po policistovi, abych jejímu manželovi zakázal chodit za jinou ženou, že to se přeci nesmí, Šandor by z nás chtěl mít vycvičené na teroristy a zkrátka každý kdo si dělá na svém písečku by od nás chtěl to jeho. Obávám se toho, že Supermani skutečně býti nemůžem.
A když to celé shrnu, jako bežný policista ?

1. Policie se topí v papírech a to je pravda s tím se musí něco udělat. Dokud se budou ale obyčejné přestupky dokumentovat téměř, jako trestné činy s protokolem ohledání místa činu a pod. tak to se práce nezjednoduší. Vždyť Městská policie vytvoří jeden úřední záznam společný s popisem místa a jeho poškození s digitálním fotoaparátem a na správním orgánu jim to stačí. U policie ČR ale musíme samozřejmě dělat těch papíru více, aby to nebylo tak jednoduché. Proč to u rozbitého okna se škodou 500,- Kč dělat jednoduše, když to jde dělat složitě. A toto platí i na jiné věci u Policie ČR. V Německu je systém z doslechu přeci jenom jiný, ale koho to u nás zajímá - stále jen řeči a řeči.

2. Zdaleka ale největší problém je, že se adekvátně neřeší ta neskutečně častá “bagatelní“ trestná činnost toxikomanů a dalších osob, které se dopouštějí sériové trestné činnosti, stále se nechávají na svobodě a páchají další trestnou činnost, kdy vytvářejí neskutečný počet poškozených lidí ( samozřejmě řádně nasraných a samozřejmě na policii, která není ale tím na koho by měli nasraní být ). Proč tito lidé dostávají obecně prospěšné práce, když stále kradou dál a příště dostanou zase obecně prospěšné práce, případně podmínku - tito lidé toho zkrátka nenechají z důvodu jim a nám známých.

Takže jsem zvědavý na tu reformu , ale vpravdě s velkou obavou co ještě mohou zhoršit.

Článek jsem četl a Tvá reakce mi mluví z duše. Ale ještě jsi zapoměl na tisknutí dokumentů na ulici z notebooku...... Vyfasujeme vozíček na notebook, tiskárnu, papíry, speciální výstroj na případný teroristický útok atd. Ať žijí světlé zítřky..

Přesně tak každý policista nafasuje kromě brašny s papíry batoh z noťasem na záda a vyrazí pěšky do úseku.

Slova, slova, slova... pánové jsou to politici, tudíž se jim nedá věřit. Jako důkaz uvádím, že se činí pravý opak, neboť u nás na obvodě snížili stav lidí o další dva, když už před tím jsme "horko těžko" obsadili služby a teď už je nám jen horko.. Ále co, já už jsem to vzdal a tomu pánovi co nám na policejním intranetu odmítl odpovídat, protože je uražen, že se policisté snaží ozývat proti současným podmínkám (že on prý zažil..) vzkazuji: Já nepatřím mezi žádné policejní mladíčky, už sloužím třetí desítku let (o své vůli pořád na ulici) a velmi dobře pamatuji dobu "na oltář vlasti".. Jenže doba se změnila a s touto musí jít i policie, víte?..pane tam na tom policejním nebíčku. JSME LIDÉ JAKO VŠICHNI OSTATNÍ A NENÍ DŮVOD NÁS TRESTAT JEN PROTO, ŽE JSME POLICISTÉ, PROTOŽE NIKDE JINDE NEEXISTUJE NĚCO PODOBNÉHO ČÍM NÁS "ČASTUJE" POLICEJNÍ ZÁKON! Takže holt odcházím, jednak nejsem pro policii perspektivní a ani se mi nechce sloužit pod stávajícím velením, které u mě svým přístupem k nám řadovým a způsobu vedení práce ztratilo zcela kredit. A Vám chlapi co zůstáváte držím pěstě, mě nezlomila práce na ulici, mě zlomil přístup vlastních nadřízených a také státu který jsem poctivě chránil ale který se za mě nikdy nepostavil..

S tím asi ani ve snu nepočítali, když v listopadu 89 se svým stěžejním agentem ciakgbstb Havlem započali operativní akci zvanou "sametová revoluce".
Konec devadesátých let minulého století byla jedna z nejbrutálnějších etap existence této civilizace. Ve válečných konfliktech zemřelo miliony bezbranných a nevinných lidí a další stovky milionů zemřelo hlady a žízní. Počet despotických vlád instalovaných americkými nadnárodními koncerny převýšil kritickou mez i pro udržení aspoň přirozeného primitivního vývoje v těchto zemích. Celý východní blok v tomto století vymře a bude otevřen pro další dobývací osidlovací kampaň, která bude mít všechny znaky konce této civilizace. Amerika dneška, její government - nechutná taškařice na cokoli co i omylem připomíná význam slova demokracie - je císařství bez císaře, kde vavřínový věnec na hlavu povinně nasadí vždy největšímu pitomci z místním bohatým krvavým rodokmenem....

zajímavé, sice trošku jako z Terminátora ale asi něco na tom bude. Hlavně s tím Havlem)))

Zapomínáš také na STbaky z ostatních politických stran, které zde vládnou. Většinou se navážíte do ODS, ale váš policejní zákon připravovala také ČSSD, třeba p. Bublan a další. Rok 1989 byla pouhá fraška zinscenovaná komunistickou STB.

U nás se nenosí kšiltovky ani čerňáky,jen uniforma! Pokud jdete na akci která vyžaduje čerňáky, tak před příjezdem na oddělení se musíte převléknout.Proč to dělat jednoduše a prakticky,když to jde složitě a nelogicky.

for Petr

V Ostravě se také nesmějí nosit kšiltovky

Když to nařídil PP tak je jasné, že nikde (jen v Přerově mají tu speciální vyjímku). Počkej - příště bude mít beranici. Internet mají všude na OŘ.

Měl jsem za to, že je to dle rozkazu p. Brázdy z PP pro uniformy, protože už tím předtím vyhrožoval. Ale jak jsem viděl dnes v TV, tak někde ty kšiltovky (které jsme si koupily za vlastní!) nosit můžou ? - viz akce "Mládež a alkohol". Krom toho, v současné době si ani polda na ulici nemůže být jist, že když náhodou nebude mít na hlavě za 1. tu "správnou" čepici a za 2. nebude ji mít vůbec, tak za jde hned "odměna". Bez čepice nejseš policista - natož správnej polda. Zase to je o přístupu k věci a problém, který v současné době letí a je to od nástupu toho shora jmenovaného pána, který má tolik titulů, že vlastně měl být rovnou policejním prezidentem. A možná by snad na tom postu měl snad už konečně jiné starosti, které by ho byly hodny.
Když čepice, tak pro všechny!

Takto to vypadá, když se čeládce pustí otěže.

Zastaví policajt řidiče a říká : pane máte sjeté protektoráty. Řidič na to : jaké protektoráty, snad protektory. Policajt : á pán je suvenýr.

V poslední době PP rozhodlo a zakázalo, alespoň v Praze, nosit na hlavách čepice kšiltovky. Rozhodnutí PP asi nedošlo dále mimo Prahu, protože tisková mluvčí z OŘP v Přerově dne 10.3. měla tuto čepici na hlavě. Mám tomu rozumět tak, že někteří můžou takto nedodržovat ústrojovou kázeň ?

Míšo, pěkný.... Vtipálka chválím za výdrž. Vtipy se mi líbí. Každý máme nějakou strategii a tady pánovi se policisté asi nelíbí. Nevadí. S tím se musí počítat a naopak nás to profesionalizuje – najdeme si lepší komunikační kanály : - ), nebo třeba ten pán tak dlouho nevydří, uvidíme….

Jdou takle dva policajti na obchůzku a ten první říká tomu druhému: "Ten náš šéf je fakt blb chtěl po mě abych mu koupil bublinku do vodováhy, von si snad myslí, že nevim, že maj v neděli v železářství zavřeno.

Jéé, ty jsi roztomilej. Víš, co se říká? Co se škádlívá, to se rádo mívá. Díky za ten humor, až budeš nějaký to bengo potřebovat, určitě si pěkně pokecáte. Jestli na sebe budeme mít štěstí, až ti třeba někdo vykrade byt nebo tě v noci přepadne, jistě oceníš moje vtipy zase ty.

IDIOT