Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

policajti to maj fakt nejhorší na celým světě a hlavně v ČR!!!

Na Vaše nemístní narážky Vám odpovím. Dneska, co se děje, není žádná demokracie. Já jsem před cc 20 lety necinkal klíčemi na Václavském náměstí. Znám jich mnoho co cinkali, drtivá většina je dneska bez práce. Jinak , jestli jste postřehli, odešel jsem do civilu z vlastní vůle po letech služby. Mnoha lidem jsem pomohl, viděl hodně neštěstí, dělal jsem práci ve výkonu na úkor zdraví, rodiny.Ničeho nelituji. Nevím, kdo jste, přečtete si znovu, co jsem napsal. Já se za práci pro společnost nestydím, nepracoval jsem jenom u policie ČR. Urážet, hanit dělá jenom ubožák a to anonymně, S pozdravem pánové.

je to pořád dokola a kdo něco dá horníkům, co makaj celej život, je to už ubohé!!!! Znám že u PČR je vevětšině veget, stačí se podívat na vytíženost menších oddělení. Zrušil bych stavy tak o 20%.

cinkal jsem klíčema, protože jsem chtěl žít v normálním státě (i přes veškerou špínu a výhrady, které k timuto státu také mám) - když končil socialismus (i když vím, že o žádný socialismus nešlo, že šlo pouze o jeho karikaturu a korytáři a rozdíly mezi lidmi byly, a pořádné, i tehdy), bylo mi 18 let (byl jsem po střední škole, rok jsem makal na překladovém nádraží, protože jsem se nedostal na VŠ, a hrozilo mi 2 roky vojny) - hranice byly zašpérované jak v lágru, u nás směšná přestavba s lidmi ve vedení, kteří už si s ničím nevěděli rady, naše zboží (snad kromě zbraní, mlýnků na maso, petrolejek a dřeva) nechtěli ani v CCCP (v Rusku), takže jsme na sekeru dodávali holoprdelníkům, od kterých jsme zpět nedostali nic, ty tzv. jistoty byly takové, že jsme z ruky do huby kromě papalášů (všimněte si, že nepíši komunistů, protože znám i komunisty, kteří rudou knížku nezneužívali) a lidí, co se uměli a budou umět otáčet v každém režimu (veksláci, pumpaři, zelináři, podšéfové byťáků, pasáci) žili skoro všichni, ano mám k dnešnímu systému výhrady (tenhle systém dokáže být také krutý, i tenhle systém dokáže pouze odsouvat problémy, aby na ně nebylo vidět a nemusel je řešit, nebo je musel řešit někdo jiný), ale srovnání se socíkem - v tom systému jsem vyrůstal (a dělali ze mne blbce v pincku - PO SSM, svazu mládeže - SSM, účastnil se souěží o Partyzánský samopal, Dukelský závod branné zdatnosti, soutěže o Zemi, kde zítra již znamená včera, tzn. a v našem městě byly ruské kasárny, podepisoval jsem resoluce v prvním zaměstnání proti všelijakejm těm živlům, o kterých jsem nic nevěděl a ani vědět nemohl, takže to stejně nikdo nemohl brát vážně, včetně papalášů, zkrátka musel jsem dělat a pak i dělal dobrovolně povinně spoustu kompromisů) není na místě - stálo to za hovno
pro rentiére -už se zde opakuji - s braním renty nemám problém - při vší úctě k práci horníků ( a bratr dělal štajgra na Kooh-i-nooru v severních Čechách), srovnánat tuto práci nelze, horník po své těžké práci může skončit a může, samozřejmě na stejné úrovni a pokud bude obostranný zájem, nastoupit prkaticky kamkoli, budu mluvit za sebe - dělal jsem ve svě praxi i nějaký čas v utajení, nasazený v bance, kde byl člověk, který dělal neplechu, nechci konkretisovat, hádejte jakou mám šanci nastoupit ve stejné branži, když skončím u P ČR - všichni víme, že tenhle stát je malý, a třeba bankovní branže dost malá - co bude následovat - hele na toho si dejte pozor, ten tam a tam dělal tohle a tohle, to bude pěkná svině, a už si neškrtnu, dále jakémkoli nepodnikání (ne tedy jen, že můžu podnikat pouze se souhlasem zaměstnavatele) nebo zákazu možnosti legálního přívydělku, jinak vyhazov (a věřte, že nejsem neschopný člověk, a před P ČR jsem u makléřské firmy dělal), někdy mám pocit, že jde o naprosté nepochopení problému a divím se, že je někdo schopen se nad tím pozastavovat - dost jsem pro stát udělal (a také vydělal a zachránil), takže mi stát něco dluží (čili, jak to tady tak čtu a poslouchám nové papaláše, tak se na mne vy..re

přiznáváš : "cinkal jsem klíčema, protože jsem chtěl žít v normálním státě". No a co jsi si nejen pro sebe vycinkal? Takové Langry, Topolánky, Dalíky, a spousty dalších.... věříš tomu že jsou jiní než byli ti před cinkáním, věříš tomu že teď žiješ v tom "normálním státě" který jsi si vycinkal? Já necinkal,ale věřím, že je to v mnoha oblastech o moc horší než to bylo.

Ke zmíněným Langrům, Topolánkům, Dalíkům je nutno přidat i jim podobné Paroubky, Grosse, Tvrdíky, ................
Problém této společnosti je, že jsme onu demokratizaci nedotáhli do konce. Veškerá moc z rukou KSČ přešla po revoluci do rukou nových politických uskupení, ale k rukám občanů se nedostala žádná. Máme sice ony tři demokratické pilíře, moc soudní, zákonodárnou a výkonnou. Ty, ale mají i země jako Rusko, Irán, Turecko a možná i Kuba. Jediná možnost pro občana, jak dnes může ovlivnit něco ve státě, je jednou za čas přijít k volbám, a kdyby bylo hodně krušno, tak je tu ještě právo na stávku či demonstraci.
Ve skutečně demokratických zemích má občan, ale mnohem více možností jak ovlivňovat politiku a dění ve státě. Na pár z nich bych tu poukázal.
Volba starosty přímo občany. My jsme snad jediným státem v Evropě, kde si občané nesmí zvolit svého starostu. Můžeme volit jen zastupitele a ti si pak po utvoření vládnoucí kliky ze svého středu starostu vyberou. Je samozřejmé, že jeho vděk a odpovědnost nesměřuje k občanům, nýbrž k jeho "voličům".
Přímá volba prezidenta. Je celkem jedno jaké by měl v tomto případě pravomoci. Hlava státu má být ustanovena vůlí lidu.
Přímá volba městského nebo okresního soudce. Umíte si představit, že by se soudci na stole válely kauzy dvacet let, pokud by byl volen občany města.
Přímá volba státních zástupců. Demokratický stát jsou především občané. Proto také ve skutečných demokraciích mají právo si svého státního zástupce zvolit.
Občany zvolený šerif ( šéf městské policie ).
Místní a celostátní referendum. Pokud má být tento nástroj účinným, musí mít podobu zákona. Ne jako u nás, kde má pouze doporučující charakter a politici ho nemusí respektovat.
Zákon upravující princip - co je za veřejné peníze, podléhá veřejné kontrole. Na tomto poli se dějí skutečná zvěrstva. Jako příklad uvedu investici města Hradce Králové ve výši asi 1,5 miliardy, kdy se ani opoziční zastupitelé po několikaletých soudních sporech nedomohli možnosti nahlédnout do smluv uzavřených se stavebními firmami, odbyti výmluvou na obchodní tajemství. Je zde jednoznačně nadřazen obchodní zájem jednotlivců nad informovanost občanů, jak je zacházeno s jejich daněmi.
Výběr daní. U nás je výběr daní organizován centrálně a teprve poté jsou prostředky poukazovány nižším samosprávným jednotkám, neveřejným a úmyslně zamlženým způsobem. Mnohem průhlednějším, levnějším a méně zkorumpovaným způsobem, je výběr daní nejnižší samosprávnou jednotkou - obcí, která si určité procento ponechá a ostatní poukáže výš - na kraj, spolkovou zemi, stát, federaci a pod..
To je jen část principů, kterými bychom tento stát mohli posunout k větší svobodě a demokracii. Bohužel, zřejmě proti vůli zmiňovaných politiků.
St.

Přesně tak.Ať volíš koho chceš,vždy volíš komunistu

Pro pana xyz: Jste pěkný provokatér. Policistům se přidalo několik stovek korun hrubého na platě.Přidalo se též hasičům, bachařům, justičce a dalším, kteří spadají pod uvedený zákon č. 361/2003 Sb. Že se neotíráte, nenavážíte do dalších uváděných skupin občanů. Doporučuji Vám, běžte dělat uváděná povolání a já se Vás za 25 let služby zeptát, jak jste na to psychicky, fyzicky. O zvýšení platu jmenovaní nerozhodovali. Sám byste po nich hrábl. Jinak za posledních 4 roky, plat zůstal stejný.Někdo dle odloužených let poskočit o finanční tabulku výše, ale žádný zázrak. Ale peníze, jsou peníze.Je pochopitelné, že se bývalých kolegů,nejen jich ,zastávám, ale až něco dokážete, sdělte to všem zde.Dále nepočítám zajímavou inflaci za 5 let. Policisté nejsou sami, tento propad pociťujeme všichni, kdo pracovali , pracují na tento bordel, viz připravovaný , vypracovaný Janotův balíček. S pozdravem rentiér.

vy jste nepoznal pravou demokracii, kdy vám ze dne na den seberou ne 10%, ale 30% a nebo vás pro změnu vyhoděj. Mají dost peněz a kdo říká že ne- lže. MP má kolikrát větší hajzlové na řešení včetně bezdomovců. Nemluvím o rychlé!!!

ať jdou teda do toho vysněného civilu, když tam je tak fajn, ty máš prostě myndrák a chtěl by jsi moc zpátky.

kolego, pořád si tu píšeš s jedním a tím samým provokatérem (mění nicky jak ponožky), kterého jsme probrali na stránkách UBS, tímto ho zdravím :-)

na to zase kápnul. Ha ha

Sniper jde na noční se vyspat za prachy daňových poplatníků!!!!

Zdravím. Toto můžou praktikovat zákonodárci třeba 5 let. Pak je ještě otázka, zda se dožijeme nějakého důchodu. Poplatky ve zdravotnictví se neshodily, stačí si přečíst Janotův balíček. Mám nemocného syna od narození do smrti, takže mu při schválení balíčku klesně II stupeň závislosti z 4000,-Kč na 3.200,-Kč,. I stupeň z 2000,-Kč na 1000,Kč.Tento stupeň se týká maminky. Takto postižených jsou tisíce, kdy celý život dřeli na tento bordel. Mne nevadí nepřidání usmolených 130,-Kč, ale vadí mne to u bezbranných, mých rodičů, ostatních důchodců, invalidů . Jsem zvědav, o kolik procent si sníží platy a benefity zákonodárci. Pani Talmanová dle servu by měla dostat půl milionu na odchodném. Nevím proč, za tu nekvalitní práci, viz uvedený záporný deficit. Proti tomu, co dostane za odchodné třeba policista v přímém výkonu po 20 ti více let, je to nepoměr.Mohl bych dále pokračovat, ale v této situaci jsou tisíce, tisíce obyčejných rodin. Přečetl jsem si kolegy/klokan, fekete/, souhlasím, také jsem to prožil, tomu porozumí jenom kolega nebo rentiéři. Je mne líto kolegy z Prahy, vyjádřil jsem rodině a býval. kolegům úpřimnou soustrast na www.policista.cz. V této situaci jsem se jako mladý nadstrážmistr v Praze za komunistů ocitl také, nedošlo k úmrtí. V té době jsme měli škorpiony , každý jako osobní zbraň. Kdo s ním umí zacházet, je to velice účinná zbraň. Měli jej nechat ve výbavě. Vždy jsem bývalým kolegům psal, dejte na sebe ve službě pozor, nikdo Vám nic nedá, dneska mně není dobře na duši. Jinak příjemný večer přeje rentiér Ladislav Marek. Nikomu názory zde na webu neberu, ale měli by si provokatéři odpustit nemístné poznámky.

to co se stalo je skutečnou tragedií

Z netu : Předseda ODS Mirek Topolánek ve středu připustil, že platy ve veřejné sféře by měly klesnout o tři až deset procent. Podle Topolánka by se měly úspory dělat ze dvou třetin na výdajové stránce rozpočtu.

V lednu zjistíte, že jste nedosáhli loňského průměru dle evidenčního listu důchodového pojištění (-5až7%). Naplnění výše uvedeného scénáře p. Topolánka o až 10% a padáte s výsluhou o 2500 - 3000 Kč. Možno nechat vypočítat za poslední 3 roky, ale finančně padáte také. Na těžké rozhodnutí máme již jen pár dní.

Na rozhodnutí máte ještě celý rok, protože případné snížení platů se má týkat až příštího roku . Nebo se letos nepřidalo ? Většině určitě, zvýšení tarifů atd. A neříkejte, že to není pravda...

Jedna paní povídala pane xyz, zatím to není mé tvrzení.
Pracovní zdaněné odměny přesunuty do vyšších sfér, aby se tam udržela výše výsluh. Kázeňské odměny pro řadovky, tam není třeba zamezit poklesu výsluh. Zatím neověřeno a bráno jako FÁMA. Ale nikdy neříkej nikdy, protože na každém šprochu pravdy trochu.

Příští rok vláda policistům přidá 10 procent k platu, a místo 150 hodin do balíčku jich bude 500. To prý aby se policisté zbytečně neváleli doma s rodinou. Proto nikdo neodcházejte, je krize a 10 procent je 10 procent.

pro všechny závistivce
Každý z Vás tady závidi poldům zvýšení platu po 4 letech a neustále se tady omýlá krize. Díky krizi máme aspoň na našem oddělení více práce, kdy narůstá kriminalita a zhoršují se vztahy mezi lidmi, kteří jsou schopní se porvat kvůli kdejaké prkotině. Tento nárůst bude určitě v celé ČR, ale to nikoho z Vás nezajímá nebo si to nechcete přiznat! Není snad logické, že za více práce je logické brát více peněz ?

asi není výmysl,aspoň vidíme,co se děje v tomto státě...

Jojo, taky vidím:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=601785

Krakatice je odpískaná - bojí se jí všichni.

Íčko to tu maže jako o závod...Posílal jsem sem cca tři stejné příspěvky: Strana Svobodných Občanů - www.svobodni.cz a Íčko všechny smazalo. Zřejmě strach z konkurence...

co pořád dáváš nějaký svobodní. Jestli chceš kampaň, tak to dělej jako ty ostatní a běž se s těma svobodnýma vycpat. Ty tuhle republiku nezachráněj, dopadnete stejně jako zelení, rozhádaní a boj o koryta.

No, když myslíš...

Hele, m.bendo, nemáš náhodou něco společného s ódésáckým křovákem Markem Bendou?

Tak vidíš, Bendo, tvoji Svobodní jsou v hajzlu. Z utracených peněz se už těžko vzpamatují. Co s tím, Svobodní svobodně uděláte?

Nazdar Fekete. Tak jsem si myslel jak si prostřednictví těchto stránek "popovídáme" a ono se nám to jaksi ztratilo. Nemyslím, že by se jednalo o cenzuru, spíš nějaká technická závada (tedy doufám). Posledně si psal, že buď ještě sloužím, nebo jsem sloužil nedávno. Tak si to trefil, stále sloužím a doufám, že ještě dlouho budu.

jsem rád, že jsi se ozval Klokane, jinak já skončil v dubnu na OHK SKPV na krajské úrovni, takýe slušný plat, celkem slušné zacházení ( i když na policejní úrovni, jestli rozumíš), i ta práce mě bavila (operativní práce, když víš, co si můžeš a nemůžeš dovolit, a hlavně o té práci něco víš, je skvělá) - takže jsem s tím odchodem měl problém, ale přece jen - já jsem měl fakt strach - nicméně nyní dělám na Úřadu městské části v nejmenované Praze a na rovinu, chybí mi ta práce, tady se flákám tak, že jsem ani nevěřil, že je to tak možné, a hlavně, mám s tím fakt problém

No nevím, sice lepší vrabec v hrsti než-li holub na střeše, ale strachovat se, že přijdu o výsluhu a kvůli tomu odejít od práce, která mně baví, je myslím přinejmenším velká škoda. Já jsem u PČR již 19-tým rokem a ačkoliv také mám "jisté obavy" chci zůstat jen co to půjde.Dlouhou dobu jsem byl na obvodě, hezká práce, hodně prospěšná a důležitá, ale co si budem nalhávat, u PČR je to ten nejmenší post a když člověk slouží nějaký ten rok, začne také toužit po kariéře a tak po absolvování PA útvar s celostátní působností. Sice dojíždění, ale pěkná práce.

je to tak, opravdu s tím mám problém, ale pochop, Ty jsi v úplně jiné situaci (po 19 - ti letech služby), já z těch plonkových let měl strach (je mi jasné, že ty čtyři roky by mi to mohli dát sežrat a já bych nemohl prásknout dveřmi), ten pocit bezmoci, který jsem měl tak tři roky před vypršením doby pro nárok na výsluhu byl někdy k nepřečkání, zvláště v situacích, kdy jsem si připadal jako idiot (protežování lidí, kteří se uměli sotva podepsat, věčné šíbování s lidmi, nespravedlnost při odměňování - hlavně ta do očí bijící, jinak je to všude), a také mám velkou rodinu - 4 děti (kdo sem chodí z bývalých kolegů, tak hned musí vědět kdo je pod nickem fekete, protože 4 děti nemá dnes moc lidí), Klokane, a teď ruku na srdce, nevím na kterém republikovém útvaru sloužíš, ale nekopl by si vedení a metodiky a koordinátory do zadku za to, co kolikrát předvádějí ve vztahu k lidem

Ale jo, chápu Tě, je vidět že před sebou valíš ten velkej balvan odpovědnosti za svoji rodinu. Mně se také uvažovalo jinak, když jsem byl svobnodný a neměl za nikoho odpovědnost než dnes, kdy mám rodinu. A k Tvé otázce. Víš, že ani ne? Na tomto útvaru se chovají k lidem velmi slušně. Ředitel je na svém místě, asi po půl roce mi nabídl tykání, ačkoliv je o dost starší, prostě je to také jenom člověk a na nic si nehraje. Zato na obvodě jsem měl takové touhy velice často, ale to je už za mnou.

jo jo obvod, byl jsem tam jen rok a něco, tam jsem teprve získával k té práci nějaký vztah, jenže ... někdy až 30 spisů (a nadřízení se tvářili tak smrtelně vážně jako kdyby věřili, že to člověk mohl zvládnout ve všech termínech a hlavně pořádně, nejvíc mi dodalo, když jsme na velké poradě jdden po druhém dostali befélem, že musíme přinést každý měsíc 4 čárky - to kvůli statistice, myslím, že rok 2000), taky mi tam vadili, a dost, bývalí estébáci (nemám nic proti jejich minulosti) - dědkové, co byli naprosto neschopní a těžce chovní (tzv. na dožití a pořád s kalkulačkou v ruce a čekali na nový zákon), byl jsem i nahoře také na celorepublikovém útvaru, ale tam byly zase opravdu děsivé mezilidské vztahy, musím říci, že nejlepší to bylo pak na kraji (OHK SKPV hl. města Prahy), ale tam jsem měl skvělého šéfa, který o té práci něco věděl, byl tolerantní a nemusel si honit své ego vožením se po podřízených
kde sloužíš, myslím alespoň kraj

Mně obvod hrozně moc dal, opravdu bez nadsázky. Byly to opravdu krásné doby u policie. Celou dobu jsem dělal zpracovatele a nikdy na kluky z obvodu nedám dopustit. S těmi chovnými to znám, nejvíce lpěli na svých hodnostech, nadporučíci, ale spousta z nich byli velmi dobří policisté. Měli svá privilegia, ale budiž, bůh ví, jaký budu v jejich letech já. Nejvíce mi ale vadilo, že jsem musel znát všechno možné, obvod totiž prostě řeší vše, od sjeté pneu. až k té nezávažnější tr. činnosti. Bývá také hodně podceňován a určitě neprávem, protože když se někde něco stane, první vyráží obvoďáci. I přesto všechno se tam nechci vrátit, protože člověk hold prochází nějakým vývojem a má potřebu se dostat někam výš, alespoň něco málo dosáhnout. Tuto potřebu jsem měl i já a když z účinností nového zákona jsem byl "poslán" z důstojnické hodnosti zpět do praporčické, po těch letech a absolvování PA, řekl jsem si, že je třeba něco změnit. Sloužím v Praze, jak jsem uvedl již dřív a jsem rád. Ale přeci jenom ve mně to obvoďácké srdce stále bije, někdy mám pocit, že se toho asi nikdy nezbavím. A některá rozhodnutí našich velitelů? Jednou náš velitel šel v civilu do práce a snažil se umravnit cyklistu jedoucího po chodníku. Ten ho samozřejmě poslal do patřičného místa a náš šéf, hodně rozezlen, vyhlásil akci na cyklisty. Ale to je jenom prkotina. Také ty neustále dohady s vyšetřovačkou, jestli si případ převezme nebo ne, pan vyšetřovatel byl schopen po telefonu pravní kvalifikace a hned věděl, že to není pro něj, ale pro obvod a tak kolikrát bylo ve věci zahájeno pro něco, co to vůbec nemohlo být, neboť nebyly naplněny znaky SPTČ, ale ty byly naplněny u jiné SPTČ, kterou zase vyšetřovatel nechtěl dělat, takže stále dokola...

no ještě že jsi mi připomněl, vztahy s vyšetřovačkou, nakonec i po těch slavných reorganisacích to bylo vždy stejné - problém věc nacpat do vyšetřování (i když, já měl celkem štěstí na kolegu procesualistu - problémy byly spíš na obvodě a bývalém SPOK-u), jinak - obvoďáků si vážím - už jen kvůli tomu přetížení a hromadě věcí, které museli zvládnout - výš je ta práce přece jen více specialisovaná a pokud nenarazíš na blbce, tak i zajímavá (jestli jsi v Praze, tak můžeme skočit na jedno, rád zavzpomínám, třeba jak jsem sám, dobrovolně, pod cizím jménem - op. legenda - seděl ve směnárně a čekal na drbana nebo jak jsem v hotelu zařizoval fiktivní pobyt a v potom v recepci na pašíka, který sem měl přijet se zásilkou) - no a vidíš, když to tady pak člověk čte, tak se snad má stydět, že bere výsluhu - kdybych se v pár společnostech ještě teď objevil, tak mám při zdejší drbárně život jak špatně podřízlej krocan - a to jsem to dělal jen 10 let), bydlíš na ubytce? nezačíná na B.?

Díky, jsem rád, že se tady nechá s někým normálně nezaujatě hovořit. A k té výsluze, buď hrdý, že ji bereš, nebóť né každý z nás se jí dočká, stejně tak jako ten mladý kolega, který dnes položil život v boji se zločinem. Je to hrdina, konal a policista má konat. Čest jeho památce. Bohužel v poslední době je těch, co ve službě zemřeli až příliš. Zatím se měj co nejlépe, výsluhy si fakt užívej, zasloužíš si jí, máš jí podle zákona, tak žádný ostych. Klokan.

Čest jeho památce a upřímnou soustrast rodině.

s tím klukem je to opravdu smutná věc

Strana Svobodných Občanů - www.svobodni.cz