1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

policajti to maj fakt nejhorší na celým světě a hlavně v ČR!!!

Na Vaše nemístní narážky Vám odpovím. Dneska, co se děje, není žádná demokracie. Já jsem před cc 20 lety necinkal klíčemi na Václavském náměstí. Znám jich mnoho co cinkali, drtivá většina je dneska bez práce. Jinak , jestli jste postřehli, odešel jsem do civilu z vlastní vůle po letech služby. Mnoha lidem jsem pomohl, viděl hodně neštěstí, dělal jsem práci ve výkonu na úkor zdraví, rodiny.Ničeho nelituji. Nevím, kdo jste, přečtete si znovu, co jsem napsal. Já se za práci pro společnost nestydím, nepracoval jsem jenom u policie ČR. Urážet, hanit dělá jenom ubožák a to anonymně, S pozdravem pánové.

je to pořád dokola a kdo něco dá horníkům, co makaj celej život, je to už ubohé!!!! Znám že u PČR je vevětšině veget, stačí se podívat na vytíženost menších oddělení. Zrušil bych stavy tak o 20%.

cinkal jsem klíčema, protože jsem chtěl žít v normálním státě (i přes veškerou špínu a výhrady, které k timuto státu také mám) - když končil socialismus (i když vím, že o žádný socialismus nešlo, že šlo pouze o jeho karikaturu a korytáři a rozdíly mezi lidmi byly, a pořádné, i tehdy), bylo mi 18 let (byl jsem po střední škole, rok jsem makal na překladovém nádraží, protože jsem se nedostal na VŠ, a hrozilo mi 2 roky vojny) - hranice byly zašpérované jak v lágru, u nás směšná přestavba s lidmi ve vedení, kteří už si s ničím nevěděli rady, naše zboží (snad kromě zbraní, mlýnků na maso, petrolejek a dřeva) nechtěli ani v CCCP (v Rusku), takže jsme na sekeru dodávali holoprdelníkům, od kterých jsme zpět nedostali nic, ty tzv. jistoty byly takové, že jsme z ruky do huby kromě papalášů (všimněte si, že nepíši komunistů, protože znám i komunisty, kteří rudou knížku nezneužívali) a lidí, co se uměli a budou umět otáčet v každém režimu (veksláci, pumpaři, zelináři, podšéfové byťáků, pasáci) žili skoro všichni, ano mám k dnešnímu systému výhrady (tenhle systém dokáže být také krutý, i tenhle systém dokáže pouze odsouvat problémy, aby na ně nebylo vidět a nemusel je řešit, nebo je musel řešit někdo jiný), ale srovnání se socíkem - v tom systému jsem vyrůstal (a dělali ze mne blbce v pincku - PO SSM, svazu mládeže - SSM, účastnil se souěží o Partyzánský samopal, Dukelský závod branné zdatnosti, soutěže o Zemi, kde zítra již znamená včera, tzn. a v našem městě byly ruské kasárny, podepisoval jsem resoluce v prvním zaměstnání proti všelijakejm těm živlům, o kterých jsem nic nevěděl a ani vědět nemohl, takže to stejně nikdo nemohl brát vážně, včetně papalášů, zkrátka musel jsem dělat a pak i dělal dobrovolně povinně spoustu kompromisů) není na místě - stálo to za hovno
pro rentiére -už se zde opakuji - s braním renty nemám problém - při vší úctě k práci horníků ( a bratr dělal štajgra na Kooh-i-nooru v severních Čechách), srovnánat tuto práci nelze, horník po své těžké práci může skončit a může, samozřejmě na stejné úrovni a pokud bude obostranný zájem, nastoupit prkaticky kamkoli, budu mluvit za sebe - dělal jsem ve svě praxi i nějaký čas v utajení, nasazený v bance, kde byl člověk, který dělal neplechu, nechci konkretisovat, hádejte jakou mám šanci nastoupit ve stejné branži, když skončím u P ČR - všichni víme, že tenhle stát je malý, a třeba bankovní branže dost malá - co bude následovat - hele na toho si dejte pozor, ten tam a tam dělal tohle a tohle, to bude pěkná svině, a už si neškrtnu, dále jakémkoli nepodnikání (ne tedy jen, že můžu podnikat pouze se souhlasem zaměstnavatele) nebo zákazu možnosti legálního přívydělku, jinak vyhazov (a věřte, že nejsem neschopný člověk, a před P ČR jsem u makléřské firmy dělal), někdy mám pocit, že jde o naprosté nepochopení problému a divím se, že je někdo schopen se nad tím pozastavovat - dost jsem pro stát udělal (a také vydělal a zachránil), takže mi stát něco dluží (čili, jak to tady tak čtu a poslouchám nové papaláše, tak se na mne vy..re

přiznáváš : "cinkal jsem klíčema, protože jsem chtěl žít v normálním státě". No a co jsi si nejen pro sebe vycinkal? Takové Langry, Topolánky, Dalíky, a spousty dalších.... věříš tomu že jsou jiní než byli ti před cinkáním, věříš tomu že teď žiješ v tom "normálním státě" který jsi si vycinkal? Já necinkal,ale věřím, že je to v mnoha oblastech o moc horší než to bylo.

Ke zmíněným Langrům, Topolánkům, Dalíkům je nutno přidat i jim podobné Paroubky, Grosse, Tvrdíky, ................
Problém této společnosti je, že jsme onu demokratizaci nedotáhli do konce. Veškerá moc z rukou KSČ přešla po revoluci do rukou nových politických uskupení, ale k rukám občanů se nedostala žádná. Máme sice ony tři demokratické pilíře, moc soudní, zákonodárnou a výkonnou. Ty, ale mají i země jako Rusko, Irán, Turecko a možná i Kuba. Jediná možnost pro občana, jak dnes může ovlivnit něco ve státě, je jednou za čas přijít k volbám, a kdyby bylo hodně krušno, tak je tu ještě právo na stávku či demonstraci.
Ve skutečně demokratických zemích má občan, ale mnohem více možností jak ovlivňovat politiku a dění ve státě. Na pár z nich bych tu poukázal.
Volba starosty přímo občany. My jsme snad jediným státem v Evropě, kde si občané nesmí zvolit svého starostu. Můžeme volit jen zastupitele a ti si pak po utvoření vládnoucí kliky ze svého středu starostu vyberou. Je samozřejmé, že jeho vděk a odpovědnost nesměřuje k občanům, nýbrž k jeho "voličům".
Přímá volba prezidenta. Je celkem jedno jaké by měl v tomto případě pravomoci. Hlava státu má být ustanovena vůlí lidu.
Přímá volba městského nebo okresního soudce. Umíte si představit, že by se soudci na stole válely kauzy dvacet let, pokud by byl volen občany města.
Přímá volba státních zástupců. Demokratický stát jsou především občané. Proto také ve skutečných demokraciích mají právo si svého státního zástupce zvolit.
Občany zvolený šerif ( šéf městské policie ).
Místní a celostátní referendum. Pokud má být tento nástroj účinným, musí mít podobu zákona. Ne jako u nás, kde má pouze doporučující charakter a politici ho nemusí respektovat.
Zákon upravující princip - co je za veřejné peníze, podléhá veřejné kontrole. Na tomto poli se dějí skutečná zvěrstva. Jako příklad uvedu investici města Hradce Králové ve výši asi 1,5 miliardy, kdy se ani opoziční zastupitelé po několikaletých soudních sporech nedomohli možnosti nahlédnout do smluv uzavřených se stavebními firmami, odbyti výmluvou na obchodní tajemství. Je zde jednoznačně nadřazen obchodní zájem jednotlivců nad informovanost občanů, jak je zacházeno s jejich daněmi.
Výběr daní. U nás je výběr daní organizován centrálně a teprve poté jsou prostředky poukazovány nižším samosprávným jednotkám, neveřejným a úmyslně zamlženým způsobem. Mnohem průhlednějším, levnějším a méně zkorumpovaným způsobem, je výběr daní nejnižší samosprávnou jednotkou - obcí, která si určité procento ponechá a ostatní poukáže výš - na kraj, spolkovou zemi, stát, federaci a pod..
To je jen část principů, kterými bychom tento stát mohli posunout k větší svobodě a demokracii. Bohužel, zřejmě proti vůli zmiňovaných politiků.
St.

Přesně tak.Ať volíš koho chceš,vždy volíš komunistu

Pro pana xyz: Jste pěkný provokatér. Policistům se přidalo několik stovek korun hrubého na platě.Přidalo se též hasičům, bachařům, justičce a dalším, kteří spadají pod uvedený zákon č. 361/2003 Sb. Že se neotíráte, nenavážíte do dalších uváděných skupin občanů. Doporučuji Vám, běžte dělat uváděná povolání a já se Vás za 25 let služby zeptát, jak jste na to psychicky, fyzicky. O zvýšení platu jmenovaní nerozhodovali. Sám byste po nich hrábl. Jinak za posledních 4 roky, plat zůstal stejný.Někdo dle odloužených let poskočit o finanční tabulku výše, ale žádný zázrak. Ale peníze, jsou peníze.Je pochopitelné, že se bývalých kolegů,nejen jich ,zastávám, ale až něco dokážete, sdělte to všem zde.Dále nepočítám zajímavou inflaci za 5 let. Policisté nejsou sami, tento propad pociťujeme všichni, kdo pracovali , pracují na tento bordel, viz připravovaný , vypracovaný Janotův balíček. S pozdravem rentiér.

vy jste nepoznal pravou demokracii, kdy vám ze dne na den seberou ne 10%, ale 30% a nebo vás pro změnu vyhoděj. Mají dost peněz a kdo říká že ne- lže. MP má kolikrát větší hajzlové na řešení včetně bezdomovců. Nemluvím o rychlé!!!

ať jdou teda do toho vysněného civilu, když tam je tak fajn, ty máš prostě myndrák a chtěl by jsi moc zpátky.

kolego, pořád si tu píšeš s jedním a tím samým provokatérem (mění nicky jak ponožky), kterého jsme probrali na stránkách UBS, tímto ho zdravím :-)

na to zase kápnul. Ha ha

Sniper jde na noční se vyspat za prachy daňových poplatníků!!!!

Zdravím. Toto můžou praktikovat zákonodárci třeba 5 let. Pak je ještě otázka, zda se dožijeme nějakého důchodu. Poplatky ve zdravotnictví se neshodily, stačí si přečíst Janotův balíček. Mám nemocného syna od narození do smrti, takže mu při schválení balíčku klesně II stupeň závislosti z 4000,-Kč na 3.200,-Kč,. I stupeň z 2000,-Kč na 1000,Kč.Tento stupeň se týká maminky. Takto postižených jsou tisíce, kdy celý život dřeli na tento bordel. Mne nevadí nepřidání usmolených 130,-Kč, ale vadí mne to u bezbranných, mých rodičů, ostatních důchodců, invalidů . Jsem zvědav, o kolik procent si sníží platy a benefity zákonodárci. Pani Talmanová dle servu by měla dostat půl milionu na odchodném. Nevím proč, za tu nekvalitní práci, viz uvedený záporný deficit. Proti tomu, co dostane za odchodné třeba policista v přímém výkonu po 20 ti více let, je to nepoměr.Mohl bych dále pokračovat, ale v této situaci jsou tisíce, tisíce obyčejných rodin. Přečetl jsem si kolegy/klokan, fekete/, souhlasím, také jsem to prožil, tomu porozumí jenom kolega nebo rentiéři. Je mne líto kolegy z Prahy, vyjádřil jsem rodině a býval. kolegům úpřimnou soustrast na www.policista.cz. V této situaci jsem se jako mladý nadstrážmistr v Praze za komunistů ocitl také, nedošlo k úmrtí. V té době jsme měli škorpiony , každý jako osobní zbraň. Kdo s ním umí zacházet, je to velice účinná zbraň. Měli jej nechat ve výbavě. Vždy jsem bývalým kolegům psal, dejte na sebe ve službě pozor, nikdo Vám nic nedá, dneska mně není dobře na duši. Jinak příjemný večer přeje rentiér Ladislav Marek. Nikomu názory zde na webu neberu, ale měli by si provokatéři odpustit nemístné poznámky.

to co se stalo je skutečnou tragedií

Z netu : Předseda ODS Mirek Topolánek ve středu připustil, že platy ve veřejné sféře by měly klesnout o tři až deset procent. Podle Topolánka by se měly úspory dělat ze dvou třetin na výdajové stránce rozpočtu.

V lednu zjistíte, že jste nedosáhli loňského průměru dle evidenčního listu důchodového pojištění (-5až7%). Naplnění výše uvedeného scénáře p. Topolánka o až 10% a padáte s výsluhou o 2500 - 3000 Kč. Možno nechat vypočítat za poslední 3 roky, ale finančně padáte také. Na těžké rozhodnutí máme již jen pár dní.

Na rozhodnutí máte ještě celý rok, protože případné snížení platů se má týkat až příštího roku . Nebo se letos nepřidalo ? Většině určitě, zvýšení tarifů atd. A neříkejte, že to není pravda...

Jedna paní povídala pane xyz, zatím to není mé tvrzení.
Pracovní zdaněné odměny přesunuty do vyšších sfér, aby se tam udržela výše výsluh. Kázeňské odměny pro řadovky, tam není třeba zamezit poklesu výsluh. Zatím neověřeno a bráno jako FÁMA. Ale nikdy neříkej nikdy, protože na každém šprochu pravdy trochu.

Příští rok vláda policistům přidá 10 procent k platu, a místo 150 hodin do balíčku jich bude 500. To prý aby se policisté zbytečně neváleli doma s rodinou. Proto nikdo neodcházejte, je krize a 10 procent je 10 procent.

pro všechny závistivce
Každý z Vás tady závidi poldům zvýšení platu po 4 letech a neustále se tady omýlá krize. Díky krizi máme aspoň na našem oddělení více práce, kdy narůstá kriminalita a zhoršují se vztahy mezi lidmi, kteří jsou schopní se porvat kvůli kdejaké prkotině. Tento nárůst bude určitě v celé ČR, ale to nikoho z Vás nezajímá nebo si to nechcete přiznat! Není snad logické, že za více práce je logické brát více peněz ?

asi není výmysl,aspoň vidíme,co se děje v tomto státě...

Jojo, taky vidím:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=601785

Krakatice je odpískaná - bojí se jí všichni.

Íčko to tu maže jako o závod...Posílal jsem sem cca tři stejné příspěvky: Strana Svobodných Občanů - www.svobodni.cz a Íčko všechny smazalo. Zřejmě strach z konkurence...

co pořád dáváš nějaký svobodní. Jestli chceš kampaň, tak to dělej jako ty ostatní a běž se s těma svobodnýma vycpat. Ty tuhle republiku nezachráněj, dopadnete stejně jako zelení, rozhádaní a boj o koryta.

No, když myslíš...

Hele, m.bendo, nemáš náhodou něco společného s ódésáckým křovákem Markem Bendou?

Tak vidíš, Bendo, tvoji Svobodní jsou v hajzlu. Z utracených peněz se už těžko vzpamatují. Co s tím, Svobodní svobodně uděláte?

Nazdar Fekete. Tak jsem si myslel jak si prostřednictví těchto stránek "popovídáme" a ono se nám to jaksi ztratilo. Nemyslím, že by se jednalo o cenzuru, spíš nějaká technická závada (tedy doufám). Posledně si psal, že buď ještě sloužím, nebo jsem sloužil nedávno. Tak si to trefil, stále sloužím a doufám, že ještě dlouho budu.

jsem rád, že jsi se ozval Klokane, jinak já skončil v dubnu na OHK SKPV na krajské úrovni, takýe slušný plat, celkem slušné zacházení ( i když na policejní úrovni, jestli rozumíš), i ta práce mě bavila (operativní práce, když víš, co si můžeš a nemůžeš dovolit, a hlavně o té práci něco víš, je skvělá) - takže jsem s tím odchodem měl problém, ale přece jen - já jsem měl fakt strach - nicméně nyní dělám na Úřadu městské části v nejmenované Praze a na rovinu, chybí mi ta práce, tady se flákám tak, že jsem ani nevěřil, že je to tak možné, a hlavně, mám s tím fakt problém

No nevím, sice lepší vrabec v hrsti než-li holub na střeše, ale strachovat se, že přijdu o výsluhu a kvůli tomu odejít od práce, která mně baví, je myslím přinejmenším velká škoda. Já jsem u PČR již 19-tým rokem a ačkoliv také mám "jisté obavy" chci zůstat jen co to půjde.Dlouhou dobu jsem byl na obvodě, hezká práce, hodně prospěšná a důležitá, ale co si budem nalhávat, u PČR je to ten nejmenší post a když člověk slouží nějaký ten rok, začne také toužit po kariéře a tak po absolvování PA útvar s celostátní působností. Sice dojíždění, ale pěkná práce.

je to tak, opravdu s tím mám problém, ale pochop, Ty jsi v úplně jiné situaci (po 19 - ti letech služby), já z těch plonkových let měl strach (je mi jasné, že ty čtyři roky by mi to mohli dát sežrat a já bych nemohl prásknout dveřmi), ten pocit bezmoci, který jsem měl tak tři roky před vypršením doby pro nárok na výsluhu byl někdy k nepřečkání, zvláště v situacích, kdy jsem si připadal jako idiot (protežování lidí, kteří se uměli sotva podepsat, věčné šíbování s lidmi, nespravedlnost při odměňování - hlavně ta do očí bijící, jinak je to všude), a také mám velkou rodinu - 4 děti (kdo sem chodí z bývalých kolegů, tak hned musí vědět kdo je pod nickem fekete, protože 4 děti nemá dnes moc lidí), Klokane, a teď ruku na srdce, nevím na kterém republikovém útvaru sloužíš, ale nekopl by si vedení a metodiky a koordinátory do zadku za to, co kolikrát předvádějí ve vztahu k lidem

Ale jo, chápu Tě, je vidět že před sebou valíš ten velkej balvan odpovědnosti za svoji rodinu. Mně se také uvažovalo jinak, když jsem byl svobnodný a neměl za nikoho odpovědnost než dnes, kdy mám rodinu. A k Tvé otázce. Víš, že ani ne? Na tomto útvaru se chovají k lidem velmi slušně. Ředitel je na svém místě, asi po půl roce mi nabídl tykání, ačkoliv je o dost starší, prostě je to také jenom člověk a na nic si nehraje. Zato na obvodě jsem měl takové touhy velice často, ale to je už za mnou.

jo jo obvod, byl jsem tam jen rok a něco, tam jsem teprve získával k té práci nějaký vztah, jenže ... někdy až 30 spisů (a nadřízení se tvářili tak smrtelně vážně jako kdyby věřili, že to člověk mohl zvládnout ve všech termínech a hlavně pořádně, nejvíc mi dodalo, když jsme na velké poradě jdden po druhém dostali befélem, že musíme přinést každý měsíc 4 čárky - to kvůli statistice, myslím, že rok 2000), taky mi tam vadili, a dost, bývalí estébáci (nemám nic proti jejich minulosti) - dědkové, co byli naprosto neschopní a těžce chovní (tzv. na dožití a pořád s kalkulačkou v ruce a čekali na nový zákon), byl jsem i nahoře také na celorepublikovém útvaru, ale tam byly zase opravdu děsivé mezilidské vztahy, musím říci, že nejlepší to bylo pak na kraji (OHK SKPV hl. města Prahy), ale tam jsem měl skvělého šéfa, který o té práci něco věděl, byl tolerantní a nemusel si honit své ego vožením se po podřízených
kde sloužíš, myslím alespoň kraj

Mně obvod hrozně moc dal, opravdu bez nadsázky. Byly to opravdu krásné doby u policie. Celou dobu jsem dělal zpracovatele a nikdy na kluky z obvodu nedám dopustit. S těmi chovnými to znám, nejvíce lpěli na svých hodnostech, nadporučíci, ale spousta z nich byli velmi dobří policisté. Měli svá privilegia, ale budiž, bůh ví, jaký budu v jejich letech já. Nejvíce mi ale vadilo, že jsem musel znát všechno možné, obvod totiž prostě řeší vše, od sjeté pneu. až k té nezávažnější tr. činnosti. Bývá také hodně podceňován a určitě neprávem, protože když se někde něco stane, první vyráží obvoďáci. I přesto všechno se tam nechci vrátit, protože člověk hold prochází nějakým vývojem a má potřebu se dostat někam výš, alespoň něco málo dosáhnout. Tuto potřebu jsem měl i já a když z účinností nového zákona jsem byl "poslán" z důstojnické hodnosti zpět do praporčické, po těch letech a absolvování PA, řekl jsem si, že je třeba něco změnit. Sloužím v Praze, jak jsem uvedl již dřív a jsem rád. Ale přeci jenom ve mně to obvoďácké srdce stále bije, někdy mám pocit, že se toho asi nikdy nezbavím. A některá rozhodnutí našich velitelů? Jednou náš velitel šel v civilu do práce a snažil se umravnit cyklistu jedoucího po chodníku. Ten ho samozřejmě poslal do patřičného místa a náš šéf, hodně rozezlen, vyhlásil akci na cyklisty. Ale to je jenom prkotina. Také ty neustále dohady s vyšetřovačkou, jestli si případ převezme nebo ne, pan vyšetřovatel byl schopen po telefonu pravní kvalifikace a hned věděl, že to není pro něj, ale pro obvod a tak kolikrát bylo ve věci zahájeno pro něco, co to vůbec nemohlo být, neboť nebyly naplněny znaky SPTČ, ale ty byly naplněny u jiné SPTČ, kterou zase vyšetřovatel nechtěl dělat, takže stále dokola...

no ještě že jsi mi připomněl, vztahy s vyšetřovačkou, nakonec i po těch slavných reorganisacích to bylo vždy stejné - problém věc nacpat do vyšetřování (i když, já měl celkem štěstí na kolegu procesualistu - problémy byly spíš na obvodě a bývalém SPOK-u), jinak - obvoďáků si vážím - už jen kvůli tomu přetížení a hromadě věcí, které museli zvládnout - výš je ta práce přece jen více specialisovaná a pokud nenarazíš na blbce, tak i zajímavá (jestli jsi v Praze, tak můžeme skočit na jedno, rád zavzpomínám, třeba jak jsem sám, dobrovolně, pod cizím jménem - op. legenda - seděl ve směnárně a čekal na drbana nebo jak jsem v hotelu zařizoval fiktivní pobyt a v potom v recepci na pašíka, který sem měl přijet se zásilkou) - no a vidíš, když to tady pak člověk čte, tak se snad má stydět, že bere výsluhu - kdybych se v pár společnostech ještě teď objevil, tak mám při zdejší drbárně život jak špatně podřízlej krocan - a to jsem to dělal jen 10 let), bydlíš na ubytce? nezačíná na B.?

Díky, jsem rád, že se tady nechá s někým normálně nezaujatě hovořit. A k té výsluze, buď hrdý, že ji bereš, nebóť né každý z nás se jí dočká, stejně tak jako ten mladý kolega, který dnes položil život v boji se zločinem. Je to hrdina, konal a policista má konat. Čest jeho památce. Bohužel v poslední době je těch, co ve službě zemřeli až příliš. Zatím se měj co nejlépe, výsluhy si fakt užívej, zasloužíš si jí, máš jí podle zákona, tak žádný ostych. Klokan.

Čest jeho památce a upřímnou soustrast rodině.

s tím klukem je to opravdu smutná věc

Strana Svobodných Občanů - www.svobodni.cz