1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Co se odehrává na dopravních odděleních kde jsou všichni rozděleni ve 3TT bez rozdílu věku a praxe?
Co to je za sprostý systém kariérního řádu?

Komu se to nelíbí, může jít dělat na obvod nebo SKPV spisy - pak dostane vyšší třídu. Tak to je nastavené a tak to bylo asi i myšleno, protože s třídami spadli i na jiných útvarech, kde nejsou spisy. A jinak spravedlnost nehledej - nenajdeš ji.

Policii hrozí, že nebude mít peníze na benzín

V rozpočtu policie pro letošní rok zeje více než miliardová díra a podle některých odborníků tak koncem roku nemusí být peníze ani na běžné provozní výdaje jako benzín nebo hovorné, natož na investice. Prioritou číslo jedna přitom i letos pro ministerstvo vnitra zůstává projekt na rekonstrukci policejních služeben, který má spolykat stamilióny korun.
Mezi policejními funkcionáři se v poslední době objevuje názor, že modernizace mnohdy velmi zastaralých služeben je sice potřebná, ale v současné době by bylo užitečnější peníze „nasypat“ raději do věcí souvisejících s přímým výkonem služby.
Kvůli první fázi projektu P1000, která proběhla na popud ministra vnitra Ivana Langra (ODS) na konci loňského roku, už přitom policii chybí více než 400 miliónů. Peníze totiž původně měla dostat z resortu vnitra, Langer ale nedávno v rozhovoru pro Právo oznámil, že je musí najít ve svém rozpočtu.
„Bylo velmi nezodpovědné rozjet tak monstrózní akci, aniž na to byly peníze. Teď to může policii přivést do velkých problémů, které se můžou na podzim projevit i tak, že skutečně nebude třeba na benzín,“ řekl k tomu Právu Langrův předchůdce v čele vnitra a současný stínový ministr za ČSSD František Bublan.
reagovat

Proč si policejní špičky neváží policejního řemesla v nejnížščí třídě a šlapou po těchto lidech?
Proč musí na zákon 361 doplácet jen lidé v nejnižších třídách?
znamená snad 3TT pro lidi s 15 letou praxí STOP.

Tak to v kapitalismu je, systém tě nutí běžet stále dopředu a rychleji. Kdo nevydrží tak padne a pak po něm ostatní šlapou. Proto každý pořád něco vymýšlí, aby si pomohl. Bohužel se to někdy zvrtne špatným směrem. I zde s tím systém počítá, běžec je vyřazen a dav utíká dál hlava nehlava. Ale, abych tady nefilozofoval. Jediná řešení asi jsou udělat si VŠ a snažit se získat lepší místo, nebo jít pryč. Ty, kteří brečí nad rozlitým mlékem totiž stejně nikdo neposlouchá.

:o)) Co bude dál, až budou mít všichni VŠ? Alternativa by třeba byla, kdo hraje golf, nebo rybaří. Přínos pro práci policie to taky nemá žádný, ale nějak se to kastovat musí. Tak ty chceš na vedoucí místo? Hraješ golf? Ne! Tak máš smůlu a seď na zadnici. Dobrý, nééé? :o))

Že by ten Projekt P1000 neměl Ministr vnitra Iva Langer dostatečně finančně zajištěn ? Vždyť se dušoval, že to neohrozí chod policie. Snad nepřijdou doby policie, kdy se pachatelé převáželi tramvajemi a na ohledání místa činu se i někdy šlapalo nějaký ten kilometr ( osobně jsem zažil a ten údiv poškozených ). Snad nebudou chtít nadřízení, abychom o tom nikomu neříkali a dělali, že je všechno v pořádku včetně nevole nadřízených, když si kriminálky pojedou pro podezřelého - pravděpodobného pachatele a najedou nepředstavitelných 50 kilometrů - Že by se to vrátilo ?
*************************************************

Policii hrozí, že nebude mít peníze na benzín

V rozpočtu policie pro letošní rok zeje více než miliardová díra a podle některých odborníků tak koncem roku nemusí být peníze ani na běžné provozní výdaje jako benzín nebo hovorné, natož na investice. Prioritou číslo jedna přitom i letos pro ministerstvo vnitra zůstává projekt na rekonstrukci policejních služeben, který má spolykat stamilióny korun.
Mezi policejními funkcionáři se v poslední době objevuje názor, že modernizace mnohdy velmi zastaralých služeben je sice potřebná, ale v současné době by bylo užitečnější peníze „nasypat“ raději do věcí souvisejících s přímým výkonem služby.
Kvůli první fázi projektu P1000, která proběhla na popud ministra vnitra Ivana Langra (ODS) na konci loňského roku, už přitom policii chybí více než 400 miliónů. Peníze totiž původně měla dostat z resortu vnitra, Langer ale nedávno v rozhovoru pro Právo oznámil, že je musí najít ve svém rozpočtu.
„Bylo velmi nezodpovědné rozjet tak monstrózní akci, aniž na to byly peníze. Teď to může policii přivést do velkých problémů, které se můžou na podzim projevit i tak, že skutečně nebude třeba na benzín,“ řekl k tomu Právu Langrův předchůdce v čele vnitra a současný stínový ministr za ČSSD František Bublan.
(Pokračování na str. 4)

(Pokračování ze str. 1)
Ministerstvo už přitom počátkem roku seškrtalo policejní rozpočet pro investice o 65 miliónů a další stovky miliónů chybějí v kapitole provozních výdajů. Mezi ty patří např. platby za energie, výzbroj a výstroj, pohonné hmoty nebo náklady na údržbu a opravy techniky a nemovitostí.

Škrtů bude víc

„Majetek se neobnovuje a nemodernizuje, ale pouze se udržuje při životě. Dochází i k omezování prostředků na opravy, a tak majetek dál chátrá,“ řekl Právu ekonomický náměstek policejního prezidenta Pavel Bouberle s tím, že opakované škrty v policejním rozpočtu způsobují stále se zvyšující vnitřní zadlužení. To podle něj přesáhlo miliardu korun.
Policie v současné době vyjednává se zástupci ministerstva o dalším možném navýšení svého rozpočtu. „Budeme žádat vládu, aby uvolnila určitou částku z rezervního fondu,“ uvedl Langrův náměstek zodpovědný za ekonomiku resortu Vladimír Zeman. Zároveň dodal, že škrtů v policejním resortu ještě přibude, o jejich konkrétní podobě má Zeman podle svých slov jednat dnes s policejním prezidentem Vladislavem Husákem. „Budeme hledat další možnosti úspor, předpokládám, že se nám podaří ušetřit řádově stovky miliónů,“ řekl Zeman s tím, že šetřit se bude hlavně na nákupech a na dosud nezahájených stavbách. „Priorita, která má přednost, je projekt na modernizaci služeben a také přípravy na vstup do schengenského prostoru,“ doplnil Zeman s tím, že obavy policie z nedostatku peněz jsou zatím předčasné. Bouberle však v této souvislosti upozorňuje na to, že činnost policie je při neustálém snižování policejního rozpočtu zajišťována jen přeléváním peněz mezi nejpotřebnějšími položkami. „Spirála vnitřního zadlužení se tak roztáčí stále dál a výš,“ konstatoval Bouberle.

Jestli vyrazili 11 dopraváků, v okr. Liberec by vyrazili asi jenom jednoho, konkrétnímu kolegovi se ale omlouvám, neznám jej, beru to jako příklad. Toto je dopad hnusu č. 361, je možné, že někdo z nich měl existenční problémy, pak k tomuto nemusí docházet, ale nedělá se to. Je pravdou, že po nabytí rozsudku, by tento kolega měl sloužit, presumce neviny, protože nevěřím , že v tom jede asi celé oddělení. Takhle pročistit můžou celoplošně řadové plicisty, kteří ještě zbyli, a zamkneme policii , plukovníci do roka odejdou, tam problém není, jim to přejem, ale mne vadí, že jsem 24 let na ulici řešil zločin, stát si policejního řemesla nevážil a dále pořád neváží, nevím, zda má smysl dělat policistu, hasiče, bachaře, mocipáni mají ochranky, ale je potřeba, potřeba,policie, mám rodinu, chci bezpečí ve státě, proto jsem tuto práci dělal, ničeho nelituji. Pan Langer, pan Kalousek zde po čase nebudou, ale budou poctiví lidé, policisté, hasiči bachaři, mají mít sociální jistoty, finanční zajištění, též mi rentiéři mít jistotu. Mám dojem, že se zvedne opravdu vlna, kdo má nárok na rentu, řadoví, půjdou, v civilu se dá uživit, kdo chce pracovat, tak si práci najde, připlácne dva jakoby platy, ne těch ccc 14-17000,-.Kč žebráckých, služné na ulici, bez stresu, buzerování, čistá hlava, jste občan první kategoie, ne druhé, toto jsem řekl při odchodu plukovníkům, poldu bych dělal dále, ale společnost si musí vážit policisty, bachaře, hasiče, tedy poctivého. Kdo dělá poctivě jakokoliv práci, má být spravedlivě zaplacena, asi jsem idealista, věřím v lepší časy, bude nutná další masové demonstrace, nebo se nic nezmění, držím palce bývalý kolega z OOP Česá Lípa.

mám velmi vážný zájem o službu u dopravky v Kladně, teď bych se mohl chytnout, že?

Jen si koleduj .......

Práce u policie je tak akorát pro vedlejší pracovní příjem jestiže se jedná o práci na ulici v nejnižší třčídě.

Jelikož již jsem dva roky v C, tak zase mohu trochu lépe porovnat tyto sektory. Myslím, že jsem zažil u PČR oddělení, kde se člověk nezastavil a také fary, kde bylo těžké dožít konce služby a platově žádný rozdíl. Určitě znáte tyto pracoviště taky. Tam bych hledal kámen úrazu. Čtu tady příspěvky, že za 17 tis. Kč neuživí rodinu atd. možná i chápu, ale věřte, že znám odborníky v civilním sektoru, kteří jsou kapacity a to za stejný plat a vzpomenu na náplň činnosti tzn. jak jsem nazval fary s příjmem 28 tis. hrubého a je to fakt velkej nepoměr. Myslím, že nastavení plat. tarifů by mělo být pomocí nějakého přezkoumání vytíženosti přenastaveno do spravedlivější roviny. p.s. mluvil jsem před týdnem s kamarádem, který podával tr.oznámení na jednom oddělení PČR a práce policisty byla hodně špatná, vysvětlil jsem mu, jak se má příště zachovat, protože ten si nezaslouží za svou práci policisty ani zlámanou grešly
- prosím nenapadejte mě, je to podle pravdy a vyjádřil jsem svůj názor

Máš pravdu, snaží se to vyrovnat příplatkem za nebezpečnost, ale to je zcela nedostatečné. Myslím, že by policista z fary nešel na zatížené oddělení, ani kdyby mu dávali 5 tisíc navíc. Člověk žije život jen jednou a nechat si ho ničit za rozdíl páru tisícovek nemá cenu. Bohužel takových nerovností je celá řada.

Já jsem například z fary šel zpět do města, protože jsem se tam jednak nudil a po čase zjišťoval, že plno věcí už zapomínám, protože je nepotřebuju a cítil jsem se nevyužitej, což tam většině vyhovuje nic nedělat...to asi záleží na přístupu ke službě každého poldy

Ivan........krásně jsi to napsal...................

Tak jsem právě ve zprávách na ČT 1 shlédl dvě po sobě jdoucí zprávy.
Policejní prezident Husák je podezřelý z úniku informací v kauze "biolíh", ale MV Langer jej neodvolán neboť není důvod.
11 kladenských policistů z DI je PODEZŘELÝCH z braní úplatků a ještě před zahájením trestního stíhání jsou na hodinu propuštěni.
Asi bych chtěl žít v Kocourkově, tam bych aspoň chápal , co se vlastně děje.
Nebudu předjímat, zda Husák nebo dopraváci skutečně spáchali to, z čeho jsou podezřelí. Jde tu o to, že pro kmána nemá nikdo ani trochu zastání a tam se vyhazuje okamžitě a nekompromisně a je vinný vlastně hned od začátku. Páni jsou nevinní až do rozsudku nejvyššího soudu a ještě i potom tvrdí, že to byla politická hra a snaha je zdiskreditovat.

TO ZNÁŠ.
VŠICI JSME SI ROVNI,
ALE
NĚKTEŘÍ JSOU NEJROVNĚJŠÍ.

Vrána vráně oči nevyklove.

Na to si zvykneš. Honíme pachatele "závažné kriminality", kteří kradou v obchoďákách tatranky, protože mají hlad. Pro závratný úspěch na této úrovni, ve formě zkráceného přípr. řízení, nám nezbývá času na nic jiného. Mám takový dojem, že to vlastně nikomu nevadí. Vždyť jde jen o statistiky.

Všimli jste si všichni, jak vyšuměla aféra kolem Pavola Mihála, šéfa Interpolu? Nikde o něm ani slovo, zato o Čermákovi a policistovi, který vyfotil Svobodu se mluví a píše pomalu ještě teď.

VAROVÁNÍ – BUDOVÁNÍ ČIPOVÉ TOTALITY !!!

V současnosti je připravován (EU) do roku 2008 zaměřovací systém Galileo o soustavě 30 družic na 3 drahách (minimálně vždy 4 družice budou na aktivní měření každého místa na zemi), (vysílající nepřetržitý monitorující signál), který bude spolupracovat s nyní už fungujícím americkým systémem GPS. GPS má také soustavu 30 družic, které neustálým vysíláním monitorují pohyb každého člověka na planetě, s rozlišovací schopností 15 m. Při uvedení do provozu systému Galileo a při jejich spolupráci, bude možno všechny osoby či věci (s čipem) monitorovat s komerčním rozlišením na 2 m a to i v budovách, nákupních centrech a tunelech – což doposud nebylo možné (skutečné maximální technické rozlišení je několik cm). Sami tvůrci říkají, že tento systém má obrovské využití ve všech oblastech našeho života. Rozdělování frekvencí provádí Mezinárodní telekomunikační unie www.itu.int v Ženevě ve Švýcarsku. Pomocí frekvence lidských těl (i bez čipů) bude ihned od roku 2008 určena poloha každého člověka !!! Více na našem webu ( www.andele-svetla.cz ) – sdělení 2158 a 1622

zalez do díry magore, spletl si si posluchače

Ses díval na Terminátora co?

bože, bože ty jsi ale hňup, to se nevidí !! Přečti si něco o technologii GPS než napíšeš takový blábol. Satelit GPS nic nepřijímá, ale jen vysílá signál, který si přístroje GPS na zemi vyhodnotí vre svém procesoru a podle systému trojúhelníku změří a zaměří polohu. Takže ty GPS-ky na zemi NIC nevysílají, pouze přijímají signál, ale to je asi jako házet hrách na zeď.

tak proč už nechytili amíci Usamu bin Ládina??? :-D

Protože Usáma bydlí ve Farayadově kleci.