1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pane ministře, nevím, nevím co si mám o Vás myslet. Vaše arogantní vystoupení před médii k případu kladenských policistům - to byl vrchol. Co si to zrovna vy dovolujete? Vy, který jste zodpovědný za resort! Ale JÁ NIC - JÁ MUZIKANT! Co Kubiceho zpráva - to Vám nic neříká? Nemyslíte, že máte také máslo na hlavě? Na řadové policisty plivete jedovatou slinou, ale uznání jejich dobré práce to vám moc nevoní. Velice dobře jsem si všiml s jakým gustem o neúspěších Policie ČR hovoříte do médií. Co takhle vyzdvihnout úspěchy? Ale asi by toho bylo k zamyšlení více, viďte? Je mi srdečně jedno, zda je u moci Vaše rodná strana, ale ministr by měl pro svůj resort být příkladem, ale hlavně si ho hýčkat, chránit, brát se za něj. Vy děláte pravý opak. Já pevně doufám, že se vám to všechno vrátí. Buďte čestný a raději dělejte něco jiného. Jako ministr nestojíte za nic. Raději čestně ODSTUPTE. Za tento postoj si Vás budu moc, moc VÁŽIT.

Tak nám to dnes, v otázkách Václava Moravce na ČT-1, řekl pan Bém jasně! V otázkách mandatorních výdajů je potřeba ušetřit! Navíc upustil poznámku o tom, že pro příští rok navrhuje vláda zmrazit platy učitelům, policistům atd.. Každý ať si domyslí své! Pravděpodobně tato informace neměla být nyní zveřejněná a pan Bém se takříkajíc ukecnul. Ten to asi schytal od vedení ODS!!! Pokud je to pravda, a je velmi pravděpodobné, že to tak bude, tak bych si dovolil předpovídat nejdřív mírné a později silné nepokoje!!!

K otázce demonstrace bezpečnostních složek ještě tento rok jsem měl doposud postoj mírnější, ale pokud je výše popsané pravda, tak je demonstrace v tomto roce NEODVRATITELNÁ a NEZBYTNÁ

Pane ministře, máte založeno na kardinální průůůser!!!

Právě jsem si pustil na netu znovu celý pořad Otázky Václava Moravce. Pro upřesnění: Zmínku o záměru vlády zmrazit v příštím roce nárůst platů učitelům, hasičům a policistům neřekl Pavel Bém (ODS), nýbrž Bohuslav Sobotka (ČSSD), který je přirozeně obeznámen se záměry vlády. Každopádně Pavel Bém to nevyvrátil, naopak to potvrdil svými bláboly o tom, že ti dobří dostanou přidáno a ti horší zase ne. Takže skutečný záměr této vlády, tak jak jsme jej tušili, je venku a každý dobrý policista, který nedostal přidáno ani letos a naopak mu bylo ubráno si z toho tedy musí udělat závěr sám.....

JEDINĚ DEMONSTRACE V MNOHATISÍCOVÉM POČTU MŮŽE OTEVŘÍT OČI VŠEM, KTEŘÍ SI MYSLÍ, ŽE JSOU POLICISTÉ A HASIČI V NEJNIŽŠÍCH TŘÍDÁCH DOBŘE PLACENI. ODEBRÁNÍ HODNOSTÍ ZA MIMOŘÁDNÉ POVÝŠENÍ, NASTOLENÍ 150 HODIN, PŘIDĚLENÉ REHABILITACE DO VŠECH KOUTŮ REPUBLIKY A DALŠÍ PARADOXY A SVINSTVA NOVÉHO ZÁKONA.

Zabíjačka, květiny, stovky, pětistovky tisícovky - pánové to jste nezvládli. Kdyby jste totiž kradli milióny a miliardy nic by se Vám nestalo. Ale zase můžete být v klidu, soud už proběhl a dostali jste jen podmínky. Čágo belo šílenci.

11 jich muselo odejít s ostudou a další stovky a tisíce odejdou dobrovolně a s radostí do konce roku, aby se nemuseli na diskriminační zákon dívat.

Můj kamarád uzavírá stavební spoření a různé hypotéční smlouvy a když vidí přijmy dopraváků nebo hasičů tak tomu ani nemůže věřit jestli je něco podobného možné.
Opravdu kvalitní nový zákon udělal z chudáků ještě větší nuzáky. Mnoho policistů se nedokáže vyrovnat ani s degradací a ponížením, které nový zákon přinesl pro řadové příslušníky a hasiče.

Je jasné, že musí být mohutná demonstrace policistů, hasičů, bachařů, justička. Nebyl jsem týden na internetu, nic se nezměnilo, jenom stoupá rapidně počet odchodů do civilu, ani se nedivím. Plukovníci rok vydrží, pak civil, je jim to přáno, je to přirozené, pohoda, kdo má nárok na rentu, tak odejde dokud je mladý, v civilu kolem 35 let se dá najít slušná práce, připlácnout dva platy, jakoby, je to pořád více než potupných 15,000,-Kč plus mínus u hlídkaře, okrskáře a podobně. Pro civilisty, stačí si stáhnoust platové tabulky, kolik mají plukovníci, a kolik pěšáci. Je to v platě propastný rozdíl, tam jsou peníze pro policisty na ulici. Dále nechápu, když zaměstnavatel drží policisty z Moravy v Praze, ženaté, že se jim neplatí ubytovna, odlučné, jízdní výlohy, tyto mne byly placeny , když jsem sloužil,. tedy svobodnému ubytovna. Bylo zde sděleno, že po odečtu ubytovny, stravy, jízdného přiveze řadový policista z Prahy domů na Moravu cccc 8,000-9000,-Kč, asi na něj žena koukala jako z jara. Prostě hnus. U soukromníka se toto platí. Také neplatit příplatky v současné době, prostě hnus. Jestli se nezmění tento paskvil, aspoň na úroveň minulého zákona a zvýšit plat, tak je to nesmysl pro řadové policisty sloužit, ztráta času, stát si neváží práci řadového policisty. Nás rentiéry též okradli, poloviční valorizace, za několik let je to na lepší nákup, souběh nemocenské s rentou další hnus, tohoto se týká každého z nás. Šáhnout na platy, sociální jistoty, to se může stát jenom v tomto státě. Dle mého názoru mocipány p. Langra, Kalouska nezajímáme, spočítat kolik policistů přišlo o peníze, bachaři, justička, hasiči, ccc 25000 lidí, můj názor, ccc3000,-Kč x 12 měsíců, pěkných miliard, stejně ty ušetřené peníze jakoby se rozkradou, jak má policista dělat svoji práci, když nemá sociální jistoty, peníze na úrovni chudáka, občan druhé kategorie, kde kdo si na něj může beztrestně stěžovat a při podezření mu zaměstnavatel zničí život, pak se soudit o požitky, ale již bez této práce, další hnus, jít k polici , do přímého výkonu sebevražda, k rentám, kdo se dožije ccc 17 let v přímém výkonu, většina civil, stát ušetří, všude ve světe kratší doba a daleko vyšší renty, jak to, že to tam jde. Prostě levná kvalifikovaná pracovní síla, 10 plukovníků velí a strážmistr pracuje, poměr musí být opačný, tam jsou peníze. Nesmyslné budoby KŘP, PP,MV, zeštíhlit a zaplatit policistu na ulici, slova p. Langera, ale skutek utekl. V civilu to také není med, ale bez stresu, buzerace, jenom pro civilisty, zde není nářek, ale holá pravda, skutečný stav věci u těchto složek, byl jsem 24 let v přímém výkonu, nechápal jsem, jak to jde pořád s kopce. Držím palce bývalý kolega por Marek z OOP Česká Lípa.

Vážení páni kolegové, tak jsem náhodou narazil na tyto stránky a pročítám si zde ty vaše diskuze...No popravdě řečeno, pracoval jsem sem pět let ve fabrice na třísměnný provoz a nyní jsem již pátým rokem u HZS a musím říct, že Ti kdo nepoznali dřinu ve fabrice budou nadávat pořád..Ano te´d si možná říkáte, nějaký pan moralista co nastoupil k HZS jako úřada, ale omyl jsem výjezdový hasič a máme průměrně jeden až tři výjezdy za den, do toho práce na technice, školení, výcviky a pořád něco, někdy se zastavím až v deset večer. Vidím co se u HZS děje a vím jaké vychází občas nelogické rozkazy a pokyny v organizační řízení, vidím jak se myslí spíš na vedení HZS než na ti co riskují denně své životy,ale to co vy tady pořád kritizujete je skutečně někdy na pováženou. Vím na sto procent, že ani u hasučů, ani u policistů nikdy není a nebude taková pakárna jako ve fabrice, kde se na písknutí můžete jít vyčůrat a podobně, kde ráno končíte noční a oni vám řeknou ať ten samý den přijdete ještě na odpolední, kde vás nazývyjí partou hovad a cvičených opic a nadávají vám do čůráku, když se pan mistr zrovna špatně vyspí a podobně a kde pokud se vám to nelíbí, můžete jít jinam..Takže zkuste se někdy zamyslet jak to chodí jinde...Vím že policistů šáhli v důsledku nového zákona na peníze a některým příslušníkům HZS také a je dobře že se v tomto ohledu někdo ozval, ale stežovat si na to, že vám nepřispějí o pět korun víc na stravenky, to mi přijde malicherné a zavádějící...V civilní sféře si celý oběd budete platit sami...A když vidím jak dnes některé složky PČR fungují a s jaký nadšením a elánem svoji práci vykonávají, tak jsem rád, že pracuji jako hasič, protože bych se musel stydět - vlastní zkušenost !!! neříkám, že jsou všichni policisté špatní, ale .... ??? !!! A pokud se nám služební poměr nelíbí, můžeme přeci odejít jinam, kde budeme vydělávat více peněz...Nechci se zastávat pana Ministra a jeho poradců a generality našich složek, ale měli bychom více přemýšlět a kritizovat věci, které opravdu hraničí s lidkým rozumem a né si vymýšlet a chtít postel s nebesi...
A jestli si myslíte, že vaši přímý nadřízení jsou Ti hovad, co nechápou vaše mnohdy přehnané požadavky, tak si to někdy zkuste dělat velitele a zodpovídat za vše a být jebaný ze zhora i spoda...Já bych to dělat nechtěl...

Náčelník policie přijímá nováčky: "Tak vy se hlásíte k policii?"
"Ano."
"A umíte číst a psát?"
"Ano."
"A naučíte mě to?"

OOOO zase jeden ftipálek co ho nevzali k Policii

Chudáku....

Kdo používáte firefox můžete si stáhnout kontrolu pravopisu zde : http://www.czilla.cz/doplnky/kontrola-pravopisu/

Omlouvám se za chybu a opravuji E.mail. viz výše

Vážený pane ministře!
Chtěl bych protestovat proti Vašemu výroku v televizi, kdy jste uvedl, že 90% policistů je spokojených a jen 10 % částečně nespokojených. Nevím kde jste k těmto číslům a výrazu "částečně nespokojených" přišel, ale při pohledu na příspěvky do diskusního fóra na policejním intranetu to vidím jinak. Spokojený je vysoký management, který kritizujete za to, jak proplácel přesčasy, a proto došlo ke snížení platů řadových policistů. Já osobně jsem s aplikací nového zákona č. 361/2003 Sb., kterému říkám "Zákon o služebním nepoměru" hrubě nespokojen. O skupině nespokojených jste však neříkal v televizi nic. Já se ptám proč? Jestli Vám informace o spokojenosti či nespokojenosti policistů podávají Vaši podřízení z vysokého managementu Policie ČR, tak by jste měl rychle uvažovat o jejich výměně, protože Vám úmyslně lžou. Na závěr bych se chtěl ještě vyjádřit k Vaší kritice minulého vedení MV s odkazy na nesystémovost. Myslíte si, že dorovnávat platy v nejnižších platových třídách zvýšením osobního příplatku je systémové? Jestli ano, tak musím bohužel konstatovat, že by měli vyměnit i Vás, ale k tomu bohužel dojít nemůže, protože to by musel udělat pan premiér a to je systematik sám o sobě. Ne že bych čekal na vyjádření ke svým podnětům, ale je mi lépe, když se mohu k věci alespoň částečně vyjádřit. A úplně na závěr jednu dobrou radu! Pokud chcete umlčet davy policistů, kteří si připadají degradovaní snížením hodnosti, tak vysvětlete managerům na PP PČR, že se mají používat pouze hodnosti služební, kterými se budou všichni podepisovat a oslovovat, a že označení vojenskými hodnostmi je jen vyjádřením této hodnosti služební. Tím budete mít jeden z argumentů z krku. Ono to tak totiž bylo původně předkladateli zákona zamýšleno, ale TOP management PP PČR byl zase papežštější než papež. Jestli si můj příspěvek alespoň přečtete tak děkuji.

No myslím, že pan ministr logicky po vzoru ODS odvodil, že ti co se neodvolali do 15. ledna proti rozkazům o platových výměrech, tak jsou v podstatě spokojení. Tímto velmi náročným algoritmem mu skutečně vyšel výsledek spokojených a nespokojených policistů 9 ku 1. Já osobně jsem se neodvolával, protože 15. ledna jsem ještě nedokázal přesně posoudit dopady nového platového výměru, přesto se zřadím mezi velmi nespokojené. Je nutné konstatovat a k tomu bohužel nikdo z kompetentních nebude mít odvahu, že celý zákon o služebním poměru v současném znění je prostě absolutní paskvil už jen proto, že jeho hlavním účelem mělo být především ušetření finančních prostředků ze státního rozpočtu. Napravování jeho důsledků pak bude stát společnost mnohem větší prostředky. Prostě šetření na nepravém místě. Osobně se domnívám, že jediným okamžitým řešením je přiznat chybu, zákon v současném znění úplně zrušit, nechat dále platit původní a zodpovědně s posouzením všech možných dopadů vytvořit zákon zcela nový. Myslím, že by bohatě stačilo platové a sociální parametry zákona sladit s Armádou ČR. Už jsem jednou na této diskusi napsal, že nechápu, proč existuje tak propastný rozdíl mezi platy a sociálním zázemím řadových vojáků Armády ČR a příslušníků Policie ČR. Při vší úctě k armádě ( i když jí nemám podle čeho posoudit ) se domnívám, že policisté si jakékoliv výhody zaslouží mnohem více. Protože policisté jsou ve skutečné válce každý den a neví dne ani hodiny.