Ivan Langer


Děkuji všem za dosavadní přízeň. Rád se s vámi potkám na mém Facebooku. Ivan Langer

Zaujalo mě...

Vrchní soud dal Ivanu Langerovi za pravdu ve sporu s vydavatelem MF DNES a idnes.cz (MAFRA, a.s.) o ochranu osobnosti a zrušil rozsudek soudu prvního...

více »

Ivan Langer
Curriculum vitea

Diskuze

Omlouvám se všem zájemcům o komunikaci se mnou na tomto webu, ale diskuse zde byla pozastavena, beru si na nějaký čas prázdniny :-)

Pokud máte zájem komunikovat se mnou i nadále, můžete využít můj Facebook, rád Vás přivítám mezi své přátele :-)

Ivan Langer

  26.08.2009 01:03 trochu teorie
 
Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy
  18.03.2007 22:25 Macík
 
Tak nám v lednu 2007 na okresním ředitelství PČR mazali med kolem huby, že k propadu příjmů v žádném případě nedojde a že máme vydržet do března. Tak už čekám tři měsíce a nic se neděje, kdy je to tak jak jsem předpokládal a myslím si, že se nebude dít nic do konce roku. Co víc pan Bohm dnes v TV prohlásil, že se mají příští rok zmrazit platy státních zeměstnanců, mezi nimi i příslušníků PČR. Dnes, když jsem řekl klukům, že mám 17.500,-Kč čistýho po 7 letech služby, tak mi řekli, že by za tyto peníze práci u PČR nikdy nedělali. Dále mi řekli, že mi nevěří, že určitě méně jak 20000,- čistého nemám. Tak nevím co si mám o tom myslet a vážně přemyšlím o odchodu. Doufám, že se bude ještě nějaká demonstrace konat, rád bych se zúčastnil a vyjadřil bych tak nesouhlas se současným stavem. Je to síla.
  18.03.2007 23:12 Tesil
 
Jseš evidentně pomalejší (nechá se to napsat i jinak), pokud jsi již alespoň 16. ledna nedal výpověď, nejlépe dohodou k 31.1.2007. Ale i kdyby ti pan ředitlel na dohodu nešel, měl bys to teď ze zákona za pár. Na co čekáš? Zázrak se asi konat nebude, vejšku na 7 a vyšší třídu nemáš, tak jdi makat. Nebo budeš čekat na 15 let odsloužených a pokud se jich bez šrámu dočkáš na příspěvek za službu? Nu také řešení.
  19.03.2007 21:20 Karel
 
Co neudělal, může ještě stihnout do září, pokud mu vedení nenasype. Taky čekám na zrní (teda "cukr").
  21.03.2007 22:59 Karel
 
My též. Jinak to dáme k 31.5.07.
  18.03.2007 22:24 Luda
 
Pane ministře,
narozdíl od většiny zde diskutujících si nemyslím, že byste měl na současné situaci u policie rozhodující vinu, nicméně Vaše současná vyjádření vyvolávají dojem, že nemáte na spokojenosti řadových policistů žádný zájem. Vidím to kolem sebe, kolegové jsou vlivem nového služebního zákona znechuceni, dělají jen to co musí a dřívější zápal pro věc už u nich není. Vím, že služební zákon není jen o platech, ale větu "dělám jen do výše svého platu", jsem od nich dříve neslyšel. Když se pak v televizi nešťastně vyjádříte o tom, že propad je jen u těch, kteří měli příliš mnoho přesčasových hodin, důvěru si tím u nich nezískáte. Veřejnost, která neví o co jde to uspokojí, a možná tomu i sám věříte, protože Vám podklady dodává zřejmě někdo z PP, ale řadový policista si snadno spočítá, že v lednu a únoru 2006 měl plat i bez přesčasů vyšší než v roce 2007 a cítí se pak být Vámi podveden.
Odměňování je navíc nastaveno nespravedlivě, někdo má jednu noční službu a tráví víkendy s rodinou, někdo má deset nočních a rodinu o víkendu nevidí, ale oba za to mají stejné peníze, kdo si dříve huntoval zdraví nočními službami, byl za to alespoň ohodnocen finančně, dnes už je to jedno.
Jak jsem již uvedl, služební zákon není pouze o penězích, je tam více věcí, některé jsou kladné, jiné nikoli. O výběrovém řízení se nemá cenu šířeji zmiňovat, snad jen že si nemyslím, že by to něco řešilo, u policie je to jako všude jinde hlavně o známostech, ale pokud si někdo myslí, že je to krok správným směrem, budiž.
Rovněž si nemyslím, že by současný stav byl lákavý pro schopné lidi, kolik vysokoškoláků půjde k policii s tím, že se jim investice do vzdělání začne vracet až po několika letech, a to ještě jen v případě, budou-li mít zájem jít do nějaké funkce, které ale už budou na dlouho obsazené…?
Vámi proklamovaný „generační špunt“ také není veskrze kladná záležitost, na místa starších policistů nastoupí noví, ale ti bohužel nemají takové znalosti, nedokážou začínajícím ve všem poradit a dá se čekat, že pochybení policistů, hlavně těch začínajících, budou čím dál častější…
Měl bych toho na srdci více, ale nemyslím si, že by bylo k něčemu dobré zde všechno vyjmenovávat a navíc pochybuji, že to tady v té záplavě někdy až iracionálně nenávistných komentářů budete vůbec číst.
  19.03.2007 10:39 X1
 
S tímto příspěvkem se naprosto ztotožňuji. Také nechápu jak mohl někdo vymyslet paušální příplatek za směnost !!!!!
Je to naprosto nespravedlivé v porovnání, když někdo oddělá za měsíc 7 nočních, 7 odpoledních, 3 víkendy v hajzlu a jiný si oddělá těchto příplatkových hodin 1/4, každý víkend s rodinou doma a má stejné ohodnocení ( kompenzaci za zhoršené pracovní podmínky). Člověku co tohle vymyslel upřímně přeji vše nejhorší, neboť tento člověk nemá v sobě ani za mák spravedlnosti - spravedlnost v odměňování je nyní v bezpečnostních složkách otřesná.
  19.03.2007 10:54 X1
 
A ještě dodám : Tohle je hlavně o nočních směnách, které člověka slušně huntují. Jistě všichni, kdo dělají řadu let noční včetně spousty lidí v civilních zaměstnáních vědí že po těch nočních, kdy toho má ten bdící mozek dost, že i bolí hlava z nevyspání a člověk je i přes následný odpočinek - spinkání v denní dobu, jakoby malátný, zkrátka to tomu tělu nesedí. Noční dělám 21 let a vím co říkám a nočňáci to znají. Někdo to snáší lépe, někdo hůře a s přibývajícím věkem to člověk snáší hůře, což u sebe pozoruji.
Takže za tohle by mělo být spravedlivě účtováno a ne za nějaké odpolední směma. Dále je určitě spravedlivá odměna za zkurvené víkendy, kdy je rodinka hezky doma neúplná a za to je spravedlivá kompenzace včetně svátku v práci. Takže tohle jen někdo velmi vychcaně vymyslel hlavně s ohledem k nalití peněz směrem k těm co slouží odpolední, ale je to naprosto nespravedlivé - hnus.
  19.03.2007 17:46 svinstvo 361
 
Stáčí se podívat jak se pořád usmívá, jak vůbec nezná problematiku práce na ulici a v terénu.
  20.03.2007 18:42 ivan
 
02.02.2007 ivan pravda

Dobrý večer pane ministře.
Mám pouze dotaz a to ohledně toho jak je možné, že v Jižních čechách a slyšel jsem od kolegů i jinde se velmi rozmáhá to, že nadřízení na všech článcích řízení(vedoucí, zástupce OOP) sloužili do konce roku 2006 od pondělí do pátku 7-15 hodin. Teď v současné době si jeden z nich vezme každý týden jednu odpolední směnu třeba 12-20 hodin a hned jim náleží příplatek za směnnost. Toto se mi zdá velmi amorální, že k tomuto může dojít, když si vezmu to, že mi sloužíme noční, soboty, neděle a svátky a máme tento příplatek za směnnost + 10%, myslím si více než zasloužený a vedoucím článkům stačí 1 týdně odpolední a mají ho také. Doufám, že toto nedopustíte, již proto že by vedoucí pracovníci měli sloužit jako vzor svých podřízených ne v tomto smyslu, ale v tom, aby šli svým podřízeným příkladem. Snad nemají tak malé platy, aby toto museli provádět. Jsem zvědav co by na toto řekli předkladatelé našeho služebního zákona, a nebo to byl již od počátku záměr.


Dobrý den, jakkoli kritický bych mohl zastávat k takovému postupu názor, nemohu ho žádným způsobem ovlivnit, o příplatku za směnnost rozhodují příslušní vedoucí funkcionáři, nikoli ministr vnitra (ministr vnitra není ministrem policie, ale vnitřních věcí celkově, policie má své vlastní vedení). S pozdravem, Ivan Langer.
  18.03.2007 20:59 sniper
 
4 Rozvrat policie: To snad nemyslíš vážně, na to se mi ani nechce reagovat! Copak třídy něco řeší? Tobě připadá normální, když má někdo jednu a jinej deset nočních(nebo víkendy) a oba za stejný prachy??? A někdo odmaká na oltář vlasti 150 hodin, jinej ani jednu a oba za stejný prachy??? A tak bych mohl v argumentech pokračovat, ale asi to ve Tvém případě nemá cenu...
  18.03.2007 20:58 snížení aparátu
 
Dokud nezačnou od sebe, od těch prasat nahoře, co berou nehorázné peníze na krajích a menší na okresech, tak pro obyčejného poldu nezbude zhola nic. Přebujelý aparát!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jsem dva roky v C a v životě bych se nevrátil, protože jsem byl jenom smetí, které se nesmí na nic ptát, máš to rozkazem a neptej se proč a dělej. Bože jak jsem to mohl tak dlouho vydržet - je to banda kamarádíčků a vlezdoprdelků. Vážení tento stát musí zákonitě dostat takovej průjem, že až to bude cákat okolo nás, tak se teprv chytne někdo za hlavu. Jenže to už bude pozdě. Vše kromě ČEZu je prodané a co dál? Je mě z toho zle. Zdravotnictví , školství taky v prdeli!!!! a doplácet si budeme i za to, že dejcháme.
  19.03.2007 08:28 xy
 
Žádný problém, prodáme ČEZ, provize nám ( co jsme o prodeji politicky rozhodnuli), budou stačit do důchodu a možná i pro naše děti. A ostatní? Čert je vem, ať makají a utahují opasky.
  19.03.2007 17:49 Demonstrace
 
Prasata na prezidiu, krajích a okresech jsou placení z peněz řadových policistů na které už nic nezůstalo. DEMONSTRACE
  18.03.2007 19:31 Demonstrace
 
STOP OKRÁDÁNÍ ŘADOVÝCH POLICISTŮ !
  18.03.2007 19:08 platové rozdíly
 
Pane ministře radši odstupte, vaše působení u tohoto sboru nese jen známky chaosu, dezorientace a demotivace. Hlavně že je na platy managementu a PP zbytek ať vezme čert.
  18.03.2007 19:07 nalezeno na netu
 
Od: Jaryn z 16. 3. 22:02
Jestli je tady na chatu někdo od nás z Olomouce, tak si vzpomeňte na pplk.Langra (schválně zda uhodněte v jakém byl vztahu k ministrovi ???), velikého komunistu. Povídá se mezi jeho bývalými kolegy, že mu vojáci zdarma postavili z erárního materialu garáž - jen jako příklad.
  18.03.2007 18:51 jeden metr
 
Langer: O Husákovi rozhodnu až po šetření inspekce

Ministr vnitra Ivan Langer chce o osudu policejního prezidenta Vladislava Husáka rozhodnout až po skončení šetření své inspekce. Zabývá se podezřením, že Husák se zapletl do korupční aféry biolíh, při níž byli loni pozatýkáni lobbisté a státní úředníci z ČSSD, a že z jeho okolí unikly tajné informace o ruském agentovi. Langer to dnes řekl novinářům.

"Musím k tomu přistupovat uvážlivě a seriózně a do doby, než budu vědět co jsou fakta, nemůžu říct to ani to," odpověděl Langer na otázku ČTK, zda zvažuje Husákovo odvolání. Husák obě podezření zveřejněná v médiích rozhodně popírá.

Langer považuje informace o policejním prezidentovi za závažné. Výsledky šetření inspekce by rád obdržel co nejdříve, jak sám řekl, v řádu dní. Nové informace o Husákovi ale šetření inspekce zřejmě zkomplikují a protáhnou, uvedl.

Státní zástupce Michal Zachystal, který šetření inspekce dozoruje, dnes řekl, že Husáka šetří inspekce kvůli podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele případně nadržování. "Policisté nyní ověřují skutečnosti, které byly zmíněny v článku," řekl žalobce.

Policejní prezident si podle Mladé fronty Dnes (MfD) začátkem loňského roku před pozatýkáním takzvaného biolihového gangu intenzivně telefonoval s podnikatelem a bývalým poradcem expremiéra Miloše Zemana Miroslavem Šloufem. Podle zdroje MfD si Husák se Šloufem volal hned poté, co Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) přišel vedení policie informovat, že se chystá akce biolíh. Na kontakty prý přišla Bezpečnostní informační služba (BIS), když na žádost Národního bezpečnostního úřadu prověřovala Husákovy kontakty. Šlouf se pak podle listu spojil s hlavním podezřelým v kauze biolíh, olomouckým lobbistou Františkem Vybíralem, a varoval ho, ať se do ničeho neplete.

Dnes listy Právo a MfD uvedly, že tajná služba prověřuje Husáka také kvůli úniku informace o ruském agentovi a jeho kontaktech u české policie. Podle MfD získal Husák tuto zprávu od BIS. Tajná služba mu tehdy sdělila, že jeden pracovník policejního prezidia je ve spojení s agentem ruské zpravodajské služby GRU, aniž to sám policista tušil, píše list. Právo píše, že zpravodajci se zaměřují i na Husákovu přítelkyni a bývalou pracovnici kanceláře ministra vnitra Jitku Mitiskovou. Podle informací deníku upozornila přes prostředníka bývalého ředitele úřadu ministra vnitra a šéfa úřadu vlády Pavla Přibyla, že je odposloucháván.

Husák dnes v prohlášení uvedl, že obě obvinění odmítá. V budoucnu už prý na podobné "smyšlenky" nebude reagovat a vysvětlení poskytne pouze Inspekci ministra vnitra. Podle jeho informací se údajně články opírají o materiál, který byl nabídnut různým novinářům už v minulém týdnu. "Nevím, kdo tento materiál vyrobil, kdo ho médiím nabízel, ani jaký cíl tím sledoval. Každopádně jsem přesvědčen, že jde o cílenou snahu zneužít média k diskreditaci mé osoby, a prohlašuji, že jsem odhodlám jí se vší rozhodností čelit," uvedl Husák.

Podezření z trestné činnosti policistů vyšetřuje podle zákona o policii Inspekce ministra vnitra, jejíž šéf podléhá přímo ministrovi. Pokud dojde k závěru, že policista porušil zákon, předá věc s návrhem na obvinění specializovanému státnímu zástupci, který také zahajuje stíhání. Žalobce tak de facto vykonává stejnou práci, jakou u vyšetřování ostatních občanů dělá policie. Kromě toho může inspekce dospět k závěru, že se policista dopustil pouze kázeňského přestupku, a záležitost dostane k vyřízení policistův nadřízený. Třetí variantou je závěr o policistově nevině, kdy inspekce případ odloží.
  18.03.2007 19:11 zoro
 
To je hnus, pěšáka odstaví ihned a Husaka až potom. To je ten pravý meter na všechny policisty.
  18.03.2007 18:49 Lada
 
Tak,kdy bude konečně ta demonstrace??!!?? Víte někdo něco??!!?!!
  18.03.2007 18:48 Lada
 
TaK