1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Je to tak jak jsem si myslel, žádná reakce. Takže můj finální názor je jasný. Prostě spratek, který nikdy nepracoval a pracovat nebude. Vzdělaný za peníze daňových poplatníků. Pánové nezbyde nám řady Policie ČR opustit, ať si to ten hajzlík dělá sám, můžou mu pomáhat generálové a plukovníci.
BOŽE TO JE HNUS!!!!!!!!!!!!!!!! A jestli kolegové z olomocké kriminálky nekecali a polovinu rodiny mu stíhala FIPO tak chápu, že je rozpustil. Zlatej Gross a jeho kamarádka bordelmamá.

Co by mohl asi tak dělat ?? Proto se dal na politiku, aby nemusel dělat vůbec nic. Je přinejmenším nešťasné, když ministra vnitra dělá člověk, který k policejní prací ani nepřičuchl, tak co potom můžeme chtít ?? Bohužel neřídí jen policii ČR. Ale jak známo - naši politikové umí vše. Od ministra zemědělství skočí na školství, pak na průmysl a obchod. Ve školce jsme tomu říkávali "škatulata hejbejte se". Mám vážné obavy, že by pan velevážený ministr neuměl nabrat ani přestupek proti občanskému soužití (návrhový delikt).
Přeji hezký večr všem slušným kolegům a civilistům. Zmetkům to nepřeju ;)

Odešel jsem do civilu po 22 letech služby. Není čeho se bát, ač jsem se bál, a dost. Našel jsem si práci , řekl bych dobrou. První dny a týdny byly trochu zmatené , ale později se vše uklidnilo a žasnul jsem , jak pohodově a klidně se dá vydělat to samé, co jsem bral u policie. Urovnal jsem si spánek, dal jsem se celkově do kupy, cítím, že i zdravotně. Žádné mrtvoly-smrad , opilci, feťáci, bezdomáči , pomatenci a šmejdi všeho druhu. Prostě nic hnusného , dnes mám klid na duši. Doporučuji si ale předem nějaké místo rozjednat , případně i dvě nebo tři a nastoupit rovnou, bez váhání, žádné válení a přešlapování, rovnou a makat . A nepodceňujte se, není proč ! Pokud chete znát důvod mého odchoud - pochopil, jsem , že na nás jako na policisty každý kašle, od Ministra, Pol. Presidenta až po přímé šéfy, každý jede jenom na sebe. Tendenční snižovanání prestiže policie je snad patrné na všech úrovních - od politiků, redaktorů - novinářů , umělců . Za čas zjišťujete , že jsou to ti , kolem kterých kdyby prošla poctivost a pravda tak chcípnou jenom z jejich smradu ! Já už prostě nechtěl těmto lidem sloužit. Politici se mění ve vztahu k policii v hluché bubeníky. Bubnují mimo jak pomatení, a orchestr hraje úplně jinak !

Napsal jste hořkou pravdu. Zbývá ta část slušných, poctivých občanů, kterým stojí zato sloužit. Ale tito občané si musí zároveň uvědomit, že teď potřebujete jejich podporu.

Pakovou pravdu, ani hořkou ani sladkou, tu dloho nikdo nenapsal. Díky.

Napsal jsi hořkou pravdu. Mám letos odslouženo 25 let, v přímém výkonu. U mě nastal stav vyhoření. Prostě apatie, nezájem.Hodně jsem od odchodu uvažoval, ale bude to správné a rozumné.Začít nový život, ten klidný. Nastavuju po pracovní době další hodiny, které mi nikdo nikdy stejně nezaplatí.Nic si v civilu si to nemaluji ružovými barvami, ale vím jedno. Budu žít. A důstojně jako člověk, nikoli jako občan II.kategorie.

...Za čas zjišťujete, že jsou to ti , kolem kterých kdyby prošla poctivost a pravda tak chcípnou jenom z jejich smradu !...

Napsal jsi to hezky a pravdivě.

Myslim, že jste si mohli zjistit, kolik budete v roce 2007 brát, již v průběhu roku 2006. Měl jsem to spočítaný s rozdílem několika stokorun již na jaře a tvrdil jsem každýmu, že se platy o hodně sníží. Taky jsem si včas podal žádost a od prosince 2006 jsem v civilu a konečně se po dlouhých letech cítim jako člověk. Nebojte se odchodů. V civilu je práce hromadu a líp placený neč u PČR.V klidu a bez nervů. Tak Vám držim palce, ale nemyslím si, že se u PČR nic nezmění, dokud tomu bude šéfovat tak skvělej ministr a policejní prezident.

A to ještě nikdo zde výrazně nepřipomíná další hořkou pravdu. Všichni st. zaměstnanci, mimo policistů atd., dostali navíc přidáno k platu 6%.
TAKŽE POLICISTÉ VE VÝKONU MINUS 1.000 AŽ MINUS 7.000 Kč HRUBÉHO a DÁLE MINUS 6% KE SVÉMU PLATU NAVÍC. KTERÉ MĚLI DOSTAT OD NOVÉHO ROKU JAKO VŠICHNI ST. ZAMĚSTNANCI. TO JE PARÁDA!

Analýza dopadů služebního zákona na příjmy pracovníků bezpečnostních sborů ukázala následující:
- U pracovníků Hasičského záchranného sboru se oproti prvnímu čtvrtletí výrazně snížil počet těch, u kterých došlo k poklesu příjmů na 56.
- Průměrný plat stoupl v 1. pololetí 2007 ve srovnání s 1. pololetím 2006 o téměř 2301 Kč.
- Průměrný plat u Policie ČR v 1. pololetí 2007 stoupl o 3400 Kč ve srovnání s 1. pololetím 2006.
- Výrazně poklesl počet příslušníků policie, kteří zaznamenali propad v příjmech z 5287 na 2440.
- 94% policistů jejich příjem stoupl.
- Ministr vnitra si v této souvislosti vyžádal podrobnou informaci o tom, proč propady u příslušníků stále existují.

Výsledky analýzy ukázaly, že každý příslušník PČR v průměru odpracuje 2 neplacené přesčasové hodiny měsíčně. Analýza dále ukázala, že aplikační praxe uplatňovaná při čerpání přesčasů je v jednotlivých krajských policejních správách rozdílná.

Odchody příslušníků PČR a HZS
HZS přijal do svých řad 81 příslušníků za 1. pololetí 2007. Za tuto dobu odešlo 289 příslušníků, 170 z nich sloužilo u HZS přes 20 let.

Od Policie ČR v 1. pololetí 2007 odešlo 2330 příslušníků a 718 jich bylo přijato. 61 % příslušníků, kteří odešli, sloužilo u policie déle, než 25 let.

STOP OŽEBRAČOVÁNÍ A DISKRIMINOVÁNÍ POLICISTŮ V NEJNIŽŠÍCH TŘÍDÁCH.

Čím to stopneš?

Masovými protesty, hladovkou s 25,- Kč stravenkami na den.

Ahoj, kolik za tu 25,- Kč stravenku platíš? U nas na sever. Moravě mame strevenky za 50,- Kč a platíme z vlastního 30,- Kč.

Stravenka 20,- Kč. a doplácíš 7nebo 8 kč.

Tak to snad není ani stravenka ani pivenka, ale odpustka na hlad

U nás stravenka 50,-Kč, doplácím 27,-Kč

Ústí je zřejmě moc dobrý oddíl

jihočech - stravenka 25,-Kč, platím si 16,-Kč. Zbytek mi doplácí FKSP, --- a kde jen těch 9,-Kč vezmou ??
Když si uvědomím, na kolik peněz za stravu má nárok osoba umístěná v cele, tak je mi do smíchu. Jsem veselá kopa ..... nic jiného nezbýva ...

Na Senátu dostaneš lísteček zadarmo. Koupíš si polévku cca 15,- Kč, chod cca 50,- až 80,- Kč, knedlíky cca 10,- Kč, pito 12,- Kč u pokladny ti to sečtou, odečtou 20 Kč za lísteček a ostatní hned zacáluješ.

Bez komentáře
----------------------------------------

www.legalnivrazda.cz
www.jirikajinek.cz
www.sinagl.cz
www.hucin.com
www.policejnistat.cz
www.policista.com
www.ivanroubal.blog.cz

Toto není reklama na naše webové stránky jak se někteří policisté mylně domnívají. Toto je reklama na práci některých policistů. Samozřejmě je to zároveň ostuda celé policie. Tuto reklamu sponzorují občané ČR na své náklady, tzv. sponzorský dar pro PČR.

Promiň, ale už jsi s tím trapný.

Nech jej. Kdo si hraje nezlobí. On je malej, nadanej, ale náš určitě není.

Dělal jsem si z vás srandu. Toto je opravdu reklama na naše webové stránky jak se někteří policisté správně domnívají. Toto není jen reklama na práci policistů, ale hlavně některé osoby, které mají problémy se zákonem. Samozřejmě je to zároveň i jejich ostuda. Tuto reklamu nesponzorují občané ČR, ale kriminálně závadové (i já :-)) a proto to není tzv. sponzorský dar pro PČR.

Patříš mezi drbany asi. Nebo se pletu?

Jak někdo může připravovat utahování opasků i u policie, když nový zákon ožebračil právě lidi venku v přímém výkonu.

STOP OŽEBRAČOVÁNÍ A DISKRIMINOVÁNÍ POLICISTŮ V NEJNIŽŠÍCH TŘÍDÁCH.

Proč má míti řadový kriminalista vysokou školu opravdu nechápu. To není nikde v Evropě běžné, vedoucí a velitelé, no to chápu. Vše je to výsledek lobování soukromých VŠ. Stejné lobování bylo při tvorbě zákona o státní službě pro státní úředníky kde bylo rovněž tlačeno na maximální vzdělanost opřenou o různé placené soukrové švindlkurzy VŠO nebo VŠ. Jde zase jenom o prachy! Průšvihem však je, že jazyková nevzdělanost u těchto lidí zůstává otřesná . Na jazykové vzdělání by mělo být především tlačeno, Právě u policistů a státních zaměstnaců , kde většina VŠ vzdělaných policistů neumí anglicka , německy ani promluvit ./Byl jsem svědkem kdy anglicky mluvící urážel policistu při vzájemném podávání rukou , policista se mile usmíval zatím co okolí učůrávalo smíchy/. Místo toho policejní vysokoškoláci pracně oprášili bukvy, aby nás obohatili říkankou OJ,OJ,OJ ubegájeť zájčik moj! Nechte stranou trapné soukromé vysoké školy a umožněte všem raději vzdělání JAZYKOVÉ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Právě přichází na oddělení jazykové kurzy.......

Máš částečně pravdu, ale nejdříve se musí mnozí naučit česky, viz. písemná vyjádření policistů na různých fórech.
Až absolvuješ některý "švindl-kurz", pak budeš mít právo se takto vyjadřovat. Tvé překlepy omlouvám .

Ty překlepy to pouze šifrování těchto příspěvků.

Pokud si někdo z vás myslíte, že se něco u PČR změní k lepšímu, jste najivkové. Je třeba šetřit a více pracovat.

http://www.novinky.cz/domaci/nekteri-policiste-se-dostanou-na-vs -bez-prijimacek_111623_oq1kc.html

Jak jsem to pochopil, tak pokud příslušník BS, který bude potřebovat VŠ vzdělání a který zároveň nebude lézt svému nadřízenému do .... bude vyřízený, protože podmínkou pro přijetí bude žádost nadřízeného.
Udělali to moc elegantně.

skutečně na zvracení, asi by to chtělo nový titul RBc. - rektální bakalář.

Na zvracení je celý služební zákon, je vysloveně určen pro horní patra policejní struktury.