1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Už si někdo z vás všiml toho, že po návštěvě těchto stránek je počítačem zjištěno, že z tohoto došlo ke stahování určitých souborů?

Ano, toho jsem si všiml také!!! Hlavně při přihlášení na emailovou adresu, ze které vkládám příspěvky do sekce PolicieČR, Hasiči!
I když mám vše vypnuté (jakoukoliv jinou datovou komunikaci), tak podle indikátoru aktuálního toku dat zjišťuji,
že mi semtam nějaké dost velké kilobajtíky odcházejí (malý tok při připojení nepočítám!). Jinde tento problém nemám.
Asi si to někdo čte ještě dřív, než to odkliknu a zveřejním.
V tomto státě se již nedivím ničemu!
Zkorumpovaní u koryta a slušní na ulici!!!
Jak se říká, jde to od desíti k pěti, ale já bych si to dovolil opravit, že to jde od desíti, ale jsme už u mínus pěti.

včera jsem viděl zase Langera v televizi. Mluvil v souvislosti s Kubiceho zprávou a odposloucháváním. Víc zášti z něj už nemohlo čišet, když řekl, že je třeba potrestat soudce, státní zástupce a policisty, jako by byl na opačné straně řeky. Jedno mu nelze upřít, má předpoklad, že se zapíše do dějin jako ministr rozkladu.

stáhnuto ze stranek :
http://www.osh.cz/clanky.asp?skupina=1&clanek=286

Z 1. koordinačního jednání OS státních orgánů, NOSP, UBS-Iniciativa a OSH o problematice nového zákona o služebním poměru: účast za OSSO předsedkyně Alena Vondrová a místopředsedové Ing. Jan Rovenský, a Pavel Bednář, za NOSP předseda JUDr.Milan Štěpánek a místopředsedové Ing. Alexander Burda, bc. Daniel Bláha, JUDr.Petr Tomek a Josef Horáček, za UBS – Iniciativa, policejní část, mluvčí Miloš Plechatý, Aleš Lehký a Milan Habelrštát, za hasičskou odnož Ondra Hess a za OSH předseda JUDr.Vladimír Mühlfeit a místopředsedové Zdeněk Oberreiter a Zdeněk Juřík. Jednání zahájil předseda OSH, který poděkoval všem za to, že přijali pozvání a zopakoval hlavní témata dle pozvánky. Seznámil přítomné s názory členů předsednictva OSH na dopady zavádění nového zákona o služebním poměru do praxe v podmínkách HZS ČR. Sdělil dále výsledky dosavadních jednání vedení OSH s ministrem vnitra o vývoji platů v r.2007 a v neposlední řadě zmínil hlavní pro a proti pro případ rychlé novelizace zákona o služebním poměru. Předsednictvo OSH preferuje řešení hlavního problému, za který považuje problematiku § 112 odst. 2 (až 150 hodin přesčasů ročně zdarma) cestou ústavní stížnosti, pokud renomovaný právní posudek, který jsme si zadali, potvrdí právní názor, že jde o ustanovení diskriminačního charakteru, které je v rozporu se zásadou spravedlivého odměňování, zakotvenou v čl.28 Listiny. Rychlé otevírání zákona ve sněmovně považuje předsednictvo za riskantní, nebude-li předem jednoznačně garantována dohoda všech politických stran na přesně vymezeném okruhu změn. Riziko při absenci takové garance v souvislosti s připravovanou reformou veřejných financí spatřujeme totiž nejen v restrikci tzv. výsluh, ale i pro systém odměňování ( tarify a další související platové instituty). Paní Vondrová seznámila přítomné mj. s výsledky svých dosavadních jednání s ministrem financí o reformě veřejných financí, zatím je záměr nejenom snížit počty státních zaměstnanců každý rok 3 roky po sobě o 3%, ale platy ve státní sféře nastavit pro r. 2008 na nárůst o cca 1,5%, což by při inflaci, odhadované odbory kolem 3% znamenalo propad reálné mzdy. To by se samozřejmě dotklo i příslušníků bezpečnostních sborů. OSSO není pro to, aby se letos, nebude-li garantována zmíněná dohoda napříč politickým spektrem, otevíral zákon v parlamentu. S názorem OSH na problematiku přesčasů se shoduje. Předseda NOSP JUDr. Štěpánek sdělil stanovisko NOSP: novela letos ne, s možnou výjimkou, pokud by bylo jisté, že existuje dohoda napříč politickým spektrem o rychlém způsobu s garancí nezhoršení výsluhových a platových náležitostí. Jinak vidí též příliš velká rizika zejména u výsluhových náležitostí. Mluvčí UBS-Iniciativy Miloš Plechatý – za současného stavu by zejména 150 hodin přesčasů cestou rychlé novely s podmínkou dodržení garancí, nastíněnou předsedou NOSP, bylo přijatelným řešením i pro nás. Kromě záležitostí kolem aplikace nového zákona o služebním poměru vyjádřil i názor UBS-Iniciativy, že policie se v poslední době politizuje, a to vč. personálních věcí.
Závěry :
1) shoda na tom, že hlavním problémem je 150 hodin přesčasů zdarma, hledat nejrychlejší cestu k řešení
2) shoda na požadavku, aby příslušníci v přímém výkonu služby byli zařazeni do 1. skupiny zvláštního (rizikového) příplatku dle § 120 odst. 3
3) shoda na tom, že společné jednání bylo přínosné a že je potřeba postupovat jednotně. Za tím účelem se po určitém časovém odstupu uskuteční další kolo koordinačního jednání, které slíbila zorganizovat paní Vondrová.
Zapsal: Z.J.Oberreiter, 1. místopředseda OSH




28.3.2007

takže tento rok se nic nestane , no pěkně děkuji,

Je mi z toho blijno. Musime dale manifestovat a vyjit do ulic, nezdá se Vám všem, že naše prvtní nadšení začíná opadat? Ti navrchu si jsou už jistí,že vyhráli!! Probuďme se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

No tak to je opravdu moc dobré.Já jsem to moc dobře věděl,že letos se nic dít nebude.Josu to jenom slibi od nich,ale já se divím našemu panu ministrovi,že má tak jkavlitní spánek,protože asi je opravdu hodně slepí když nevidí co se děje.U nás na 1.skupině DI už zůstyli jenom 3 lidi.Jenom sliby a sliby a skutek nikde.stejně nám nikdo nepřidá a jenom si z nás udělali blázny jako vždycky.

JÓ, KDO UTEČE VYHRAJE. KOUKNĚTE SE NA STRÁNKU HASIČSKÝCH ODBORŮ, POSLEDNÍ PŘÍSPĚVEK Z 28.3.2007, POZORNĚ ČTĚTE A PAK ODEJDĚTE.

Když na něco odkazuješ, máš tam dát www adresu.

Tak jo, udělám to za tebe: http://www.osh.cz/clanky.asp?skupina=1&clanek=286

včera jsem byl na vypouštění /do civilu/ na správě SVČ kraje kde konci měsíce Března odchází 176 lidí a v měsíci Dubnu už tam mají podaných 60 žádostí do Céčka. Tak nevím nevím kdo to bude dělat : viz Děčín,
hoši kdo uteče ten vyhraje - bude hůř

To nemůže bát pravda co říkáš. Do civilu odchází jen ti služebně nejstarší a v počtech, které zásadně nemůžou ovlivnit výkon služby a už vůbec ohrozit bezpečnostní situaci. Nebo snad ministr vnitra lže? (už od pohledu je to čestný muž).

Sorry za překlepy, mám malý monitor a tak blbě vidím na písmenka. Šetřím na nový, myslím, že si ho budu moci dovolit koupit již brzo, počítám v roce 2011. To už bude EURO a to teprve bude fičák až nám zase přidaj.

U OS již letos údajně přes 200 výpovědí. To je tedy síla.

Jo a není některý z vás u dálničního dohledu? Potřeboval bych nějaký informace z praxe.

buzerace, honění pokut, kontroly z vedení, venku za každého počasí, a každý den minimálně hodinu navíc než vše dáš do PC a někdy i dvě ale to ti nikdo nezaplatí, takže místo 7,5 hodiny tam máš tak 9 -10 hodin denně v po- pá a o víkendech to máš zadara. Dobrý ne. Jo a to jsi max ve 3 PT. Neber to.

Tak podívej tam to taky znám jak to chodí. Nejdřív dostaneš vybavení : lehkýho glocka, vysílačku motorola velikosti krabičky cigaret, velkej obušek, americký pouta s aretací a pepřový super sprej bulldock. Nakonec ti hodí klíčky od Mondea, jo přesně tak - kožený sedačky, vytuněnej motor, super houkačka USA. Skočíš před barákem do něj a ve chvíli se řítíš 250kou po dálnici a chytáš ujiždějící porscháky a bavoráky. Zkontroluješ, případně dáš pokuty s bodama. Vše na místě zadáš do PC, odešleš bez drátů na centrálu a zase jedeš dál. Takhle každej den pořád dokola. Jo, abych nezapomněl, každýho 15-týho ti přijde na účet výplata. Říkaš si, lepší job jsem nemohl sehnat. TAK TAKHLE TO CHODÍ U DÁLNIČNÍÍHO DOHLEDU A JINDE U POLICIE TO NENÍ JINÉ - NENÍ TO SUPER?

Tak teda nevím, ale každý píšete něco jinýho. Tak jak to teda je u toho dálničního dohledu? Není tu někdo, kdo tam pracuje?

a co si myslíš, že je pravda, zkus si vybrat z těch dvou příspěvků, který se ti líbí víc ,máš snad svůj rozum, mazat med kolem huby ti nebudu, nejlepší je, když se zajdeš na nějaké to nejbkližší oddělení a promluv si s klukama a né s vedením ti vědí houby, zajděte na kafe beo tak něco a uvidíš sám, já bych tuhle práci nepřál nikomu kdo to nezkusil neuvěří, nesmyslné papírovaní a stupidní kontrolní body a rozkazy, na vše plno lejster atd. prostě práce na posrání a ne poslání, všude se říká, že když to jde špatně tak to jde od 10 k 5 ale tytdy to je rovnou po stovkách tady už jsem na samém dně a lepší to opravdu nebude přečti si příspěvky viz. výše, mladým není opravdu coi závidět kriminalita se rozmáhá a lidí ubývá, no každý strujcem svého štěstí, zdarec, jestli nemusíš tak nechoď uvidíš sám,

Pro Michala,

prosim, tě byla to jen nadsázka. Snad jsi to pochopil.

Kluci policajští nevíte jaký je nástupní plat, když se studuje škola v hrubým.
Moc díky

Asi okolo 12000,- brácha kvůli tomu raději činnost u policie ukončil protože by svoji rodinu neuživil. Možná tak naverbujou ukrajince nebo Romy.

Pánové vy chcete mít za to, že chodíte do školy více zaplaceno ? V civilu se naopak platí !!!!!

nato že máš placené ubytování, stravu, ošatné a ještě k tomu bereš prachy si myslím že si není nač stěžovat, přece ti nemůžou dávat 15 tis. měsíčně za to že chodíš do školy,

Jestli máš zvláštní školu tak se přihlas. V současné době je práce policisty platově a společensky ohodnocena na úrovní tohoto "vzdělání". Budeš spokojený. To jsou samé přehlídky, parády a hlavně .. peníze.

Ty ji určitě máš, že ano? Ale to mezi vámi není nic nenormálního.

To víš, že jo. A ty budeš zase nějakej kriminálník. Každej jsme nějakej.

Je mi tě líto kam se chystáš.

Pro Michala,
jsem na škole půl roku a mám 13500 čistého.Někteří spolužáci 15500 čistého,podle toho kam jsou po škole zařazeni.
Nevím ,kde jste vzali 12000 hrubého.

tak to je smutný, dopravní dohled nemá ani tolik peněz /3 PT/ co mají někteří kluci na škole, karierní řád na prd,

Pro Matty

Zkratka EsPe je zneužívána nějakým kryplem, protože já jsem se zde příspěvkem nezapojil takových nějakých 20-30 dnů. Jsem policista z OOP

Co se bojíte, ke konci roku budete mít všichni víc peněz. Ale kde na to stát veme to nikdo neví, třeba z té nové "menší a spravedlivější, zejména pro bohaté" 15-cti procentní daně.