Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

http://www.novinky.cz/krimi/policiste-postrelili-zenu--jejiz-pri tel-nezaplatil-za-benzin_112555_7p785.html

Úkol zněl jasně, muž s brašnou nesmí projet. Dvě dávky a bylo to ...

Počkejte soudruhu to chcete říci že jste ho??? Jo úkol zněl asně dvě dávky

A jedna dávka bude pro pana ministra

Mám jen malý dotaz, co je pravdy na tom, že důchodci, kteří jsou zaměstnáni na dobu neurčitou, nemohou brát zároveň mzdu i důchod. Narážím tím na to, že u policie tento systém funguje, kdy se vyplací mzda i důchod. Jak to tedy je?

Zákon č. 155/1995 Sb. - § 37
(1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat.

Policisté jsou ve služebním poměru a ne pracovním poměru. To je ten háček. Není politická vůle otevírat zákon o důchodovém pojištění a tak s tím do této doby nikdo nic nedělal. Proto si důchodci u Policie ČR ve vedoucích funkcí lebedí dokud udrží tužku a moč a nebo alespoň tužku...

Nazdar kolego je to úplně normální věc když v dnešní době jsou třeba na oparačních střediscích nalezlí důchodci a jsou tam pěkně schovaní za hezké peníze a k tomu ještě berou nádhernou výsluhu.U nás na okrese jsou 3 a kvůli takovým hamounům museli utéct jinam 3 noví a mladí lidé,protože oni dávno měli udělané prověrky na operačního a porád jim to slibovali. Ale co mě absolutně zaráží je to,že je to samý průser z jejich strany,protože oni neumí na počítači a třeba taková banální lustrace to je na 2 hodiny,Já bych je vykopal od tam taď ať táhnou k rybníku chytat ryby.

Co to povídáš, důchodce v 8. tř. bere jen asi 48 litříků a 10 l. důchodu. Za ten záhul se ti to zdá moc? Tak my tě po 31.12. pustíme, aby jsi vynikal. Dodělej si školičku a 1.12. přijď makat na zaučení. Budeš-li dobrý, vezmou tě.

Myslím, že by mělo platit ber důchod nebo plat, zejména u "firem", které platí stát a to policie je. Za pár let to sice bude jedno, protože dle navržené reformy se bude chodit
do důchodu v 65 a u policie můžeš být také jen do 65 . Jen nechápu proč mladí policisté půjdou do důchodu až v 65 a ti
co sloužili totálu již v 55. Je to normální ?
A k peticím, přečtěte si dnes zvěřejněný návrh reforem veřejných financí a pochopíte, že by museli protestovat jetě víc mladé rodiny, které se chystají mít rodinu atd. Ale máme-li rozum, tak to pochopíme, určitě však lépe když stát nebude platit důchod a současně plat jedné osobě .

Tak co je s vámi !!! Nemám se čemu smát .. pište sem hergot něco !! Rambo, co je s tebou ??? Tyhle stránky jsou zábavnější než Dikobraz a trnky-brnky ...

Langerovo motto: Jebe vám, přijďte k nám. S taňte se zaměstnanci Ministerstva vnitra.

Od 1.7. pouze dva hrubé platy, strop renty 5000 a zrušení přechodného období pro začátek dárek od pana Kalouska České policii.

tak utíkej, ať si první, třeba dostaneš bonus!!!!

Nic neroste do nebe, ani pan K. Nevěřte tomu, a vydržte 5 - 10 let. Uvidíte jak si vás potom politici budou hýčkat.

Nemáš pravdu - žádné odchodné, žádná renta a sloužit se bude zadarmo. Jsou to všechno převlečený komunisti - zlatá éra přichází.

Nevím kde jsi to vzal připadá mě,že jen šíříš poplašný zprávy.Navíc jak čtu tyto řádky mě připadá ,že smysl těchto stránek je již o ničem

Tak tohle je síla ! Kdo máte nějaké informátory v parlamentu nebo někoho z okruhu Kalouska, tak to rychle ověřte a potvrďte ! Protože tady už jde opravdu o hodně. Pokud je to pravda, tak je to neuvěřitelný výjeb z s poldy, kteří se sebou nechávají celá dlouhá léta zametat, ale s vidinou, že jednou budou mít zaslouženou výsluhu. A teď o ní přijdou ? Prostě v této zemi se můžeme dočkat čekoholiv.

se připravte, Kalousek je připraven výslužné policistům odebrat.

Bohužel pánové skutečnost je taková a tyto náležitosti budou velice brzy minulostí, škoda že se celá policie rozpadne a zůstanou jen mladí nezkušení bez motivace.

Co je kariérní řád : Policista dopravní služby je na tom stejně po 15 letech jako příchozí školák-HNUS a BÍDA.

PP na dobu určitou.

Vážený pane ministře,
V dnešních OVM jste vyjádřil myšlenku o "omezeném funkčním období policjeního prezidenta". Škoda, že jste neuvedl, že tato myšlenka byla již vyjádřena v programu pol. prezidenta Husáka "Na cestě za lepší policií".
Rovměž s "čestným kordem policie", kterým jste - podle tisk. odboruz MV "založil tradici" to nerní tak horké - myšlenka opět pochází z dílny pol. prezidia a je na to dokonce interní akt řízení - závazný pokyn pol. prezidenta, kde je jasně dáno, komu a za jakých okolností se uděluje
Ješte k funkčnímu období - zde je doslovná citace z materiálu datovaného 19.12.2005:

"Pojem kariérní řád je detailně definován v novém zákoně o služebním poměru. Vize kariérního řádu je hezká, chybí v ní však reakce na situace, kdy člověk přestává stačit na své úlohy. Je jednou ze základních etických hodnot každé společnosti, že se umí postarat o ty, kteří jí odevzdali své znalosti, vědomosti i zdraví a umožní jim důstojný odchod. Problémem je, nastane-li tato situace u člověka, který ještě není ve věku, kdy může odejít do důchodu. Na obdobné odchody (bohužel) u nás dosud není nijak důstojně pamatováno ). Obvyklým modelem řešení bývá to, že zvláště významné funkce bývají spojené s funkčním obdobím. Realizace tohoto přístupu je možná m.j. i pevnějším vymezením podmínek pro výkon funkce vrcholového managementu policie – jasnějším stanovením podmínek, za jakých lze ustanovit do funkce (a také odvolat z funkce) policejního prezidenta: např. stanovením pevného funkčního období, stanovením odborných a morálních předpokladů atd… Otázka existence funkčních období je ostatně stále neprobádaným územím v personální politice MV či policie. V zahraničí se přitom jedná o zcela běžný a používaný institut. Je tak zajištěn přirozený koloběh a obměna řídícího aparátu, přičemž odchod z funkce není chápán jako selhání.
Je proto žádoucí uvažovat i o tomto směru řešení a vyjmenované funkce – zejména u vrcholového managementu – obsazovat vždy na určité, pevně dané období. Uvedený princip je nutno kombinovat s rovněž ne vždy respektovaným principem přechodu na vyšší organizační článek – základem postupu vždy musí být znalost práce z nižšího článku, na konci pak služba např. u útvaru s republikovou působností (přičemž „čekací“ doby musí být zvoleny tak, aby se i do vyšších složek struktury dostávali lidé s dlouhodobou perspektivou)"

Praporčice Pouzarová a podporučík Pokorný postávali poblíž pankejtu. Placatá pokrývka přes plešku pomalu promokala.

Pro posílení psychologické převahy přichystali policisté plácačku, pistoli, pendrek, plastovou propisku, především pak pokutové potvrzenky. Přesně podle příručky publikované policejním prezidiem, protože pečlivá příprava preventivní práce prohlubuje popularitu policie.
Podívej Pokorný! Pravý pruh, Passat. Poznávačka pět pé pět pět pět pět. Pěkně prasí, plyn poblíž podlahy. Připrav plácačku, profoukni propisku, přelešti pistolku, pirát pozná pořádnou prudu. Prohlédneme papíry, prozkoumáme pneumatiky, prověříme povinné příslušenství, přistřihnem pirátovi pérka.

Pouzarová, přemýšlej. Protekční poznávačka patřívá prominentům. Přivoláváš pohromu.

Pokorný, pamatuješ policejní přísahu? Přestalo právo platit pro prominenty?

Policejní patrola pane. Předložte papíry, pohněte prdelí, pod pohrůžkou postihu podlézejte. Podívejme! Pan Přemysl Panděro, píár poradce! Pásy porozepínané, plechy promáčklé, plasty polámané, paraboly potemnělé, protektory postrádají předepsaný profil, převodovka propouští, předepsaná prohlídka propadlá. Počkat... poznávám povědomý puch. Pán posedával po putykách, ponocoval po pajzlech, popíjel pivo po půllitrech, přidal pár panáků pálenky, prase.

Půldruhé promile. Pěknej průser, připravte prachy. Požadujete potvrzení?

Polapený pirát policisty překvapil. Pouze pokukoval po policistech, poslouchal pitomou písničku, příslušníky policie povýšeně přehlížel.

Pokorný, podívej! Potížista. Panděro pasivně protestuje. Podej pendrek, pán potřebuje povzbudit.

Pazdráte, přestaň provádět pitomosti, připrav prkenici, prokaž proaktivní přístup. Perzekuce přijde. Předvedení, poučení, psaní protokolu, prověřování, pátrání, poplatky, peníze pro právníky. Pár pěstí přes papulu, pouta, podlitiny, pohmožděná prdel, průstřel plic.

Poslouchej píčo, polichotil Panděro policistce.

Panděro představil policistům pár přátel: Plukovníka, přednostu, poslance, primátora, především pak policejního prezidenta. Padla příjmení pověstných politiků, podnikatelů, publicistů, primáře patologie. Pořádáme party, pitky, pařby, popíjíme pivo, podnosy plné pochoutek, pikantní porno. Pozveme prvotřídní prostitutky. Právě přijaté pečlivě prověřené policistky provádějí perverznosti pod příslibem profesionálního postupu. Prdelaté poslankyně parlamentu poskytují potěšení pusou. Prostě pořádná pohoda.

Pokutu? Prosím vás, pokračoval Panděrovo proslov. Pozbyli průměrní policisté přirozené pudy? Plánujete posílit partu pořádkové policie, pracovat přesčas, prošoupat podešve polobotek, pronásledovat přičmoudlé poberty podivného původu, pomáhat poblitým pobudům, poklízet po psech?

Podporučík Pokorný pozorně poslouchal. Pěkná pohodová práce při policejních patrolách přinášela podstatné pozitivum. Práce policisty představovala pravidelný příjem. Paní Pokorná povila právě pátého parchanta. Pokorný podepsal půjčku Providentu, peníze proklatě postrádal. Porovnal příslušná pro/proti, pozapoměl přísahu, přirazil podpatky, pozvedl pravici, pozdravil, poděkoval, popřál pirátovi příjemný podvečer. Panděro polechtal plyn passatu, ponechávajíc párek policistů pochybám.

Pokořená policejní patrola poníženě přešlapovala. Pouzarová, pochopilas podstatu policejní práce, pravil Pokorný. Příště pruď pouze prolezlé prehistorické plechovky průměrných protekce prostých poskoků. Pravděpodobnost podobných problémů podstatně poklesne.

...

Panděro - pravděpodobně prý přehnaně pupkatý Paroubek (?)

překvapivě poutavý příběh plný pravdivých pikantních podrobností policejní praxe

PAN LANGER UDĚLAL DÍRKU DO LODI A PAN KALOUSEK JI V LÉTĚ POTOPÍ.

Přesně tak pan ministr udělal do lodičky dírku a my se s ní všichni pustíme ke dnu.Jo a stejně dostaneme všichni kulové s přehazovačkou jsou to jenom slibi paní chyby

p., Langer - zajímá Vás rodinnné příébuzenstvo v žadách PČR ? Je mi již po letech odporné dívát se na rodinný podnik dobře placený MV. Dalé - vaše výběrová řízrní dle zákona 361.... hmmmm dlouho jsem se tak nepobavil jak jsem se dozzvěděl, že na míszo jsou již vyvolení :-)). A to ještě studující :-(( Zákon 361 není pro sloužící dole ale pro ty kancelářské.....čekám jen, kdy? se Vám ta loď potopí.. Nechci psát o PT, ale jak můžete mluvit o tom, že policista má být bezúplatný..... když je v 3, PT a to u dopravní policie, která je s civilem v každodenním styku. Opavdu si myslíte , že policista ,kerý je v 3- TT je dobře zaplačen ??? Má v tomto případě být opravdu bezúhhonný ?? Jak je možné, že student poilicista bez praxe bez školy má tutéž PT jak ten na ulici po deseti letech ? Ostuda - bohužel skutečná věc !!! S pozdravem L.

OVLÁDAJÍ VÁS !
Milí lidé,
MYŠLENKY, KTERÉ MÁTE, NEJSOU Z 95 % VAŠE , ALE DODÁVANÝMI DO VAŠÍ PSEUDOMYSLI (uměle vytvořená mysl fyzického těla) NEGATIVNÍMI MIMOZEMŠŤANY, VTĚLENÝMI (v jiné dimenzi).MOZEK, NERVOVÁ SOUSTAVA A SEXUÁLNÍ OBLAST JE ZCELA „PŘEDRÁTOVÁNA“ BĚHEM STAMILIÓNŮ LET TRVAJÍCÍCH FABRIKACÍ ZVÍŘAT A LIDÍ TĚMITO PSEUDOTVŮRCI. SAMOTNÝ MOZEK POUŽÍVÁTE JEN NA NECELÝCH 5 %.VAŠIMI MYŠLENKAMI SE STÁVAJÍ Z VAŠÍ SVOBODNÉ VŮLE TÍM OKAMŽIKEM, KDY TYTO MYŠLENKY, NÁSILNĚ VLOŽENÉ PŘIJÍMÁTE ZA SVÉ ( VĚŘÍTE JIM ). FYZICKÉ TĚLO JEDNÁ DLE NICH JAKO LOUTKA PRÁVĚ ZE ZMÍNĚNÝCH 95 % . TEDY, JEN 5 % MYŠLENEK A ČINŮ POCHÁZÍ ODJINUD – OD VAŠEHO PRAVÉHO ZAPOUZDŘENÉHO DUCHA A VAŠI PRAVOU ZAPOUZDŘENOU DUŠI (obr. 448, 449, sdělení 1561, 1565-7, v pouzdrech je minimální otvůrek k přežití, ). Zde toto sdělení 1602 jsem velice zkrátil a celé ho najdete na našem webu (www.andele-svetla.cz).
5 % PRAVÉ KOMUNIKACE (cca 1 hodina intuice denně) VÁM VŽDY DÁVÁ MOŽNOST SE VYSVOBODIT A VRÁTIT SE ZPĚT DO PRAVÉHO STVOŘENÍ, ODKUD POCHÁZÍTE.Těchto 5 % ovšem pseudotvůrci připravují omezit na menší míru ČIPOVÝMI TECHNOLOGIEMI a jejich zavádění zde již probíhá - viz sdělení 1622 - PETICE PROTI ČIPOVÉ TOTALITĚ – najdete na předni straně našeho webu.

A jinak cejtíš se dobře?

Až na tu hlavu naprosto zdravý a normální, že?

Tenhle blbec je dobrej. Vyberte jej k PČR, dejte do 3. platové třídy a na DI. Bezmozek bude pracovat do roztrhání těla, téměř zadarmo, bez požadavků na proplácení nočních, sobot, nedělí a svátků a také přesčasy určitě nebude chtít proplatit. A 150 hodin navíc pro něj je norma na 1Q.

Andělé světla resp. odevzdejte nám své peněženky, my se vám o ně postaráme. Hele tady nejsi na správné adrese - mohl by jsi se dostat jen do nějakého problému chlapče.

Konečně člověk na vedoucí funkci u Policie ČR, nebo, ředitel psychiatrické léčebny s možným budoucím zařazením na ministra zdravotnictví.

pepíčku, už i tady ??? proboha nee

Vážený pane Benda!
Běžte ty svoje bludy psát někam jinam. Tady jde o velmi vážnou věc.Vaši Vesmírní lidé tomu určitě nepomůžou. Tady snad pomůže jenom zázrak a ten nesvedou ani Vaši Vesmírní lidé. Mějte se pěkně, přeji hodně kontaktů a dlouhéa dobré zdraví.