1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

POLICEJNÍ SBOR JA POKRAJI KOLAPSU A TOTÁLNÍHO ROZVRATU, ALE NEUSTÁLE JSOU ZDE HÝČKÁNI STARÉ LEGENDY, KTERÉ SE PAKUJÍ NA ÚKOR LIDÍ V NEJNIŽŠÍCH TŘÍDÁCH STYLEM DŮCHOD+MANAŽERSKÝ PLAT.

Jakýpak starý. Nový. co měli vysokou za totáče a revoluce je vynesla do těchto funkcí. Tak nezoufej. Tak to halt být musí!

Trochu optimismu by to chtělo.

Pane ministře já být majitelem firmy která se jmenuje Policie,tak vám můžu garantovat že takového ředitele jako jste vy bych vyhodil na hodinu.V životě bych nedovolil aby mi utíkali zkzušení lidé a aby se mi po firmě poflakovali nějaká individua a důchoci.Jo já jsem vlastně zapoměl vy ještě žijete v socialismu že tak můžete tuhle firmu bezpečně ničit a tunelovat.Jebnou na vás dojde a přestanete se smát jako dement s nafouklou rybí tlamičkou.Tak papapa ministře

Vážený pane. Pochopte, že o to přeci jde Policii ČR destabilizovat a rozložit. Vedoucí pracovníci jsou již na svých místech, samozřejmě po výběrových řízeních dle zákona 361/2003 Sb.:-) a mladých, naivních, poddajných,poslušných oveček pro přímý výkon služby se snad snad také pár najde. Navenek to bude vypadat , že se nic vázného neděje. Policie již však delší dobu neplní svoji základní funkci.

Kdy budou u této složky peníze pro lidi ve výkonu?
Kdy se přestanou důchodcům hradit důchody a jěště platy, když dole není na nic?
Kdy bude mít policista v ČR nějakou prestiž a vážnost, když mu dnes nedají aní úvěr?

Nazdar kolego tak to přesně jsem měl také na mysli,ale ono se to podle mého názoru už nikdy nezlepší protože tady prostě chybí politická vůle a hlavně oni se tyna hoře strachy tetelí a by jim nesebrali tu vysněnou výsluhu.Slyšel jsem do dobrého zdroje že je to tak domluvené napříč politickou scénou.Tady nikdy nezáleželo na obyčejném policistovi a taky záležet nebude.Jediné co se v poslední době úspěšně děje je to že odcházejí zkušení policisté kteří mají odslouženo okolo 10 let a ještě by něco pro tuto společnost oni mohli udělat,ale za současné situace se na ten organizovaný bordel nemůžou dívat.jo hlavně že se tady pořád živí strašná sposta důchodců a podobného povlu.Každý si musí uvědomit ,že naše česká Policie je na dně a že to bude ještě horší.Ale až dojde na lámání chleba tak to odnesou jenom okresáci kterým vytknou že jsou personálně neschopní.Jo a o penzích se radši ani nebudu vyjadřovat prostě to stojí za veliké hovno.Člověk,který se denně handrkuje s kdejakým hajzlem bere úplné hovno a kdejakej lojza v civilu se má u tohohle spolku jako prasátko v žitě.Mě osobně už také dochází trpělivost.

Tak pane! Důchodci nejsou žádný povl. Taky možná jednou dostaneš za odpracované roky důchod či ještě dříve rentu do smrti což je pro nás stejné ač to mnoho zde píšících nepochopilo a tlachaj o tom jak budou na důchod sloužit do 65 let ač policajti z totáče odcházeli v 55. AŽ v 55, kolegáčku mohli! Ty můžeš i v 35 a za velmi slušných podmínek v 45 (s 25 lety odkroucenými). Tak tu neblbni.
Nu a že důchodci pracují a maldí jsou na pracáku je jen vina politické reprezentace. Kdyby dali důchod lidem dřív a těm co chtějí hamat dali jen plat a ne ještě důchod, tak by bylo jinak. Jenže je to nastaveno takto, tak se hamavým nediv. Ale je to jen na úkor jejich zdraví a kvality prožití života ve stáří. Já jim to přeju. Ať se nažerou a pak padnou. Je to jejich volba.

Jsi ubožák a s Tebou Frajere musím souhlasit, byť mi není ještě 40 let, ten soplák ani neví, co povídá a teče mu mléko po bradě. Zamysli se nad sebou a makej na sobě, třeba změníš svůj názor.

Na lidi ve výkonu se vysrali, tak se s tím smiř a najdi si jinou práci. Nemá cenu remcat, chce to jednat a jít do C. Dopřej to těm, pro které to posranci odhlasovali. tenhle reál nezměníš. Odejdi a umožni těm nahoře co zůstanou se realizovat. Třeba půjdou z kanclů rádi na procházku zrovna místo tebe:-)

Ministře Langere Langře
Obdivuji váši odvahu lhát takto na veřejnosti lidem do očí a ještě se utoho přitrouble smát.viz.foto nahoře.Co předvádíte na ministerstvu Vy, to snad ještě nikdo před vámi nezkusil.Měl byste voličům rovnou říct pravdu.A to, že se ze všech sil snažíte zničit policii.Vám na ni totiž vůbec nezáleží.Nejste totiž jak jste sám řekl její ministr.Vy jste ministr korýtko.Tímto vám dám dobrou radu.Aby ste se nad sebou zamyslel a radši to zabalil.Přeci ste jenom člověk a občan.Až vám totiž dá jednou někdo do dr..ky,tak tu nebude díky vaší práci žádná policie,aby vás ochránila.Všichni prý odcházejí najít si normální práci...
tak zdar

Jsem také velkým fandou MUDr. Langra. Rozhodl jsem se ho podpořit v jeho vizi a to tím, že odejdu do C. Podporuji jeho vizi destabilizace policie. Policii již v budoucnu nepotřebujeme, přišla doba ostrých loktů , dlouhých nožů a dlouhé ruky ODS:-)

Co to povídáš, důchodce v 8. tř. bere jen asi 48 litříků a 10 l. důchodu. Za ten záhul se ti to zdá moc? Tak my tě po 31.12. pustíme, aby jsi vynikal. Dodělej si školičku a 1.12. přijď makat na zaučení. Budeš-li dobrý, vezmou tě.

ČÍM TO JE ŽE JSOU VŠICHNI KOLEGOVÉ TAK IMUNNÍ A OTRÁVENÍ. CHYBÍ JIM JISKRA A TEN ELÁN JE TAKY PRYČ. VŠICHNI POUZE HOVOŘÍ O ODCHODU A SPOUSTĚ ADMINISTRATIVY NAVÍC. NĚJAK SE TEN SYSTÉM POLICEJNÍ PRÁCE A PRESTIŽE HROUTÍ.

OPRAVA ODPOVĚDÍ PANA MINISTRA LANGRA NA DOTAZY BLESKU:

Na pana ministra Langra mám dotaz. V odpovědích úmyslně lžete nebo nejste schopen rozumět zákonu, který jste sám vytvořil? Obé tyto možnosti vás v mých očích vyřazují z role dobrého a důvěryhodného ministra.

Oprava k odpovědi na první dotaz – Pane ministře, ve své odpovědi jste neuvedl, že policisté vyjeli prohledat Ruzyňské letiště na podnět senzibily. To by nebylo špatné, prověřit se musí každé oznámení, ale vy jste toto popíral. Co se ale nestalo, několik dní po vašich slovech, že nešlo o podnět senzibilky, unikl na veřejnost hovor občanky s operačním důstojníkem, ze kterého jednoznačně vyplývá, že se skutečně jednalo o podnět senzibilky.
V televizi jste také uvedl, že se nejednalo o výjimečné opatření, že na letišti zasahovalo jen 22 stále sloužící policistů. Proč ale na záběrech televizních kamer bylo jednoznačně vidět příslušníky Speciální pořádkové jednotky, kteří na letišti normálně neslouží? Proč pane ministře pořád lžete?

Oprava k odpovědi na druhý dotaz – Pane ministře v zákoně z roku 93 nebyla povinnost odpracovat 150 hodin zdarma. Zákon říkal, že za odpracované hodiny může dát funkcionář buď placené volno nebo ho musí zaplatit. O přesčasech zdarma ani slovo. Podle nového zákona nemusí dát placené volno ani zaplatit.
Dále zde tvrdíte, že příplatky jsou kompenzovány 10% příplatkem za směnnost. Pane ministře, jestli je něco kompenzováno, tak jenom částečně. Lidé ve směnách si musí oddělat i státní svátky, které ročně udělají 90 hodin navíc oproti nesměnému provozu. To znamená, že 60% tohoto příplatku pokrývá službu o svátcích.

Oprava k odpovědi na třetí dotaz – Pane ministře, pozorně čtěte § 158 o výměře výsluhového příspěvku a pak ještě pozorněji počítejte! Jestliže tvrdíte, že policista má po 25 letech služby 50% výluhový příspěvek, tak vám musím říci, že lžete nebo neumíte počítat. Po 25 letech služby má policista 45% výluhového příspěvku. Dále vás musím opravit, že výluhový příspěvek se nepočítá z hrubé mzdy, ale ze služebního příjmu. Možná si řeknete, že jde jen o slovíčkaření, ale mnozí policisté již pochopili, že díky slovíčkaření jde o dost velké peníze. Do služebního příjmu se nepočítá např. odměna za pohotovost a to je u hasičů nebo některých policistů dost podstatný rozdíl.

Základní výměra výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 20 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 3 % měsíčního služebního příjmu, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2 % měsíčního služebního příjmu a za dvacátý šestý a každý další ukončený rok služby o 1 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku může činit nejvýše 50 % měsíčního služebního příjmu.

Vachmajstr hlásí, že nálady obyvatelstva jsou 1A !

Podepsali jste "petici" pánové? Vstoupili jste do odborů nebo UBS? Ne? Tak držte ústa a krok. Pokud chcete změnu - tak pro ni něco dělejte. Na stříbrném talíři vám ji nikdo nepředloží.

Á pán je nějakej chytrej.Už dávno koluje po policejních oddělení petice a lidi ji podepisujou.Tak zklapni ty chytrej jeden.Myslím si že v dnešní době je u Policie asi už každý v odborech.

Na našem OŘ to podespalo cca 115 lidí a další podepisují. Btv: Já a další kolegové ( cca 10 ) se nepočítáme, protože jsem již podepsali v Praze na M361.

Z našeho oddělení podepsalo z řadových 3TT 98% stavu.

Za naše nejmenované oddělení v Ostravě bylo dnes posláno 70% podpisů. Není to moc ale alespoň něco. Zítra je poslední den k zaslání, tak posílejte všichni ať ta petice má smysl. Zdarec.

Doposud ještě naivní spasitel...............

Tak u nás na skupině už zase jeden odešl už se na to nemohl koukat.Co se děje v poslední době u české policie je už do nebe volající.Náš pan ministr si myslí že jsou asi všichni padlí na hlavu.Nejhorší je že veřejnost neví co se přesbně u nás děje a kydž jim náš pan lidumul Langer řekně že nevidí důvod k nespokojenosti atk mu to samotřejmě lidé sežerou i s naviákem. Teď to ještě jde, ale počkejte příští rok to bude takvej mazec s odchodama, že bude sloužitjá nevím kdo asi pan ministr sám.Je to hanba hanboucí oni si na hoře přidali takové hříšné peníze a na obyčejného policajta se vysr...Tak dyž nechtěli přidávat tak přeci nemuseli ani sobě.Měli nechat starý zákon a měli k tomu přihodit 10 procent a bylo by to fajn.Jak říkali že to museli udělat kvůli důchodovejm tak to není pravda,protože oni stejně neodejdou a budou se tam držet jako klíšťata. Chce se mi zvracet jak by řekl generál Čepička