Ivan Langer


Děkuji všem za dosavadní přízeň. Rád se s vámi potkám na mém Facebooku. Ivan Langer

Zaujalo mě...

Vrchní soud dal Ivanu Langerovi za pravdu ve sporu s vydavatelem MF DNES a idnes.cz (MAFRA, a.s.) o ochranu osobnosti a zrušil rozsudek soudu prvního...

více »

Ivan Langer
Curriculum vitea

Diskuze

Omlouvám se všem zájemcům o komunikaci se mnou na tomto webu, ale diskuse zde byla pozastavena, beru si na nějaký čas prázdniny :-)

Pokud máte zájem komunikovat se mnou i nadále, můžete využít můj Facebook, rád Vás přivítám mezi své přátele :-)

Ivan Langer

  03.10.2008 12:50 Mgr. Vladislav Kvasnička <vlada.kvasnicka@seznam.cz>
 
1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička
  29.04.2007 12:27 pro zasvěcenýho
 
Je dobré, že jsi si jako viníka svých osobních proher a problémů vybral organizaci a ne jednotlivce. Špatné není ani to, že své frustrace prezentuješ takto veřejně. Jen bys měl začít i s nějakou terapií . Zkus třeba denně desetkrát za sebou zopakovat:“ Mám rád Polici ČR“. A věř mi, že tvá nevyzrálá osobnost tomu za chvíli začne věřit. Pak budeš šťastnější i ty.
  29.04.2007 06:20 zasvěcený
 
Já myslí,,že celá Policie ČR je jeden obrovskej bordel.Dnes tam berou každého.Jinak ty příslušníky,co spinkali ve vozech bych okamžitě propustil.Ale oni by hošánkové pořád protestovali a chtěli více peněz.Za co?Za chrápání.nicnedělání.U policie pracuje maximálně kriminální policie,ale cizinecká,hlídkaři,obvod.dopravní-dobře placený zášev.Znám dost příslušníků,kteří si myslí,že když pracují u Policie,že jsou nadlidi.Takže mé doporučení zní-okamžitě Policii ČR zrušit,a přetransferovat do Městské policie,kdy její činnost bude pod dohledem orgánů města.Protože dnes policisté Policie ČR nemají nad sebou žádný bič.Potom ustrojovací kázeń vypadá tak jak vypadá a morálka policistů taktéž.Naše policie je největší zkorumpovaná banda na světě.Takže už s tím pane ministře začněte něco konečně dělat.Dejte šanci opravdovým dravým policistům obecním,kteří mají zájem něco pro společnost udělat a né si vozit zadky ve vozech a být všude poslední.Radši.Zamyleme se nad tímto problémem.
  29.04.2007 08:17 pop
 
JESTLI DĚLÁŠ U OBECNÍ POLICIE,TAK TOMU ODPOVÍDÁ TVOJE VZDĚLÁNÍ A PRAVOPIS.
  29.04.2007 09:09 xyz
 
Určitě nejsi zasvěcený, jinak bys nemohl napsat takovou blbost, opak je pravdou . Proč policisté spali nevím a nechci je obhajovat, mohli mít přestávku, být skutečně unaveni po tzv. 150 hodinách, co ale neomlouvá . "Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem".
  29.04.2007 11:07 Sniper
 
To psal nějakej anarchistickej dement, nechápu, proč na něho vůbec reagujete...
  29.04.2007 11:42 v úžasu
 
Ten ani psát neumí. Někomu stejně přihlouplému to diktoval.
Ale pro zasmání docela dobré.
  29.04.2007 11:50 ????????
 
Zasvěcený zasvěť mě. Co je to ta transverace ? A co si mám představit pod pojmem " Dravý policista obecní" ? A kde v tobě pramení ta odvaha se svou úrovní myšlení oslovovat dokonce i MV?
  30.04.2007 12:42 nuk
 
A jéje, zase jeden brouk pytlík, který rozumí všemu. Zapoj mozek inteligente a trochu přemýšlej. Jsi zřejmě ubožák, co je na pracáku nebo klape zboží přes pokladnu v supermarketu, protože tě jinam neveznou. Tak nezáviď a válej si tu svoji smaradlavou kuličku a moli se, abys policii nepotřeboval.
  01.05.2007 11:59 Polda 33
 
Pro nezasvěceného
Je vidět, že o Policii ČR nic nevíš a jenom tady meleš nesmysly. Pro tvojí informovanost 80 % veškerých oznámení zpracují obvodní a místní oddělení.
  03.05.2007 11:26 adin <adin.holecek@seznam.cz>
 
Páni svatí, to je blbec !!
  28.04.2007 18:44 hehe
 
http://s1.bitefight.cz/c.php?uid=16179
  27.04.2007 12:31 policista ČR
 
že jsem nešel radši k vojákům - policajtům ?????
  28.04.2007 12:12 .
 
Ono je to v podstatě úplně jedno u jakého spolu chceš být.Všude to stojí totiž za jedno veliké kulové HHH
  28.04.2007 22:38 Joe
 
To víš chlapče pracovat se musí všade. Pokud se ti to nelíbí zde, na zóně u dálnice scháněj za 10 litrů hrubýho hošany k pásu. Nenadřeš se, máš oběd za pár kaček, příplatek za so, ne a noční, placené přesčasy a příspěvek na cestu po 2x 3 měsíční zkušební době. Tak neber to. Jo a máš zaměstnavatele z ciziny.
  26.04.2007 21:29 odcházející asistent
 
150 h grátis, soboty a neděle, noční, třídá č. 3 takže taky pomalu balím, nemá to budoucnost.
  27.04.2007 12:06 .
 
Jo tak o tom teda opravdu něco vím z vlastní zkušenosti jelikož mám v měsíci květnu ze 4 víkendů 3 víkendy pracovní a jsem z toho opravdu ovdařený. Jo a hlavně zadarmo.
  27.04.2007 12:16 pro hňupa
 
Vždyť si myslím, že tě taky nikdo nedrží? Nebo tomu tak není?
  27.04.2007 14:42 POP
 
JÁ UŽ MÁM 125 HODIN PŘESČASŮ, TAK DOUFÁM ŽE TO ZAČNOU PLATIT. U NÁS NEJDE VYBRAT NÁHRADNÍ VOLNO.
  27.04.2007 14:54 asistent
 
Jasně že mě nikdo nedrží kdo by taky držel hňupa viď kolego beze jména?
  26.04.2007 14:55 Jarda
 
Sleduji Vaši činnost a ptám se:
Jste ještě hloupější než Pilip?
Díky za odpověď
  25.04.2007 22:18 Carierra
 
Postupuje se výš především za zásluhy, že dotyčný něco dokázal, je úspěšný "na pracovním poli" (k tomu je zapotřeba i určitých charakterových vlastností a znalostí, i trochu štěstí).
Proč fukcionáři po roce 1989 jezdili na stáže do Spojených států a dalších, kdy po té přednášeli o práci kolegů v zahraničí. A u toho zůstalo. Případně bylo do praxe i něco zavedeno jakoby fungující, ale přitom smysl postrádající např. osobní hodnocení-sebehodnocení (které bylo převzato od Kanadské královské jízdní), když plat bez osobního je stále stejný.
A motivace? Kdy některé služby jsou do tzv balíčku 150 HOD. - tj. zadarmo, případně za neznámou finanční odměnu za práci?
  27.04.2007 00:43 ??
 
Kdysi jsem byl v Praze na přednášce zástupců RCMP (Královské kanadské jízdní policie). Můžu tě ujistit, že zrovna tak sem mohli pozvat Marťany. Vzhlížet v našich podmínkách k tomuto sboru byl šílený a také asi hodně drahý nápad. Ostatně jejich jejich motto „Vždy dostaneme svého ...“ vyjadřuje vše.
  25.04.2007 12:34 ivan
 
Sloužín v opavské base 20let, v květnu mám státnice a jsou mi na ho..., dělal jsem 14 let služ. psovoda, před 4 roky nás zrušili a nechali 3 drogaře. V březnu odcházel můj bývalý šéf psovodů do důchodu, 4 roky přesluhoval, přihlásil jsem se do výběr. říření a neuspěl. Mé ženě, také tam pracuje řekli, že tam vzdělání nepotřebuji, mí nadřízení mají ve velké většině nižší vzdělání, jsou vysmátí a nic jim prostě nechybí, jsem služebně zařazen jako strážný a na stejné ůrovni s těmi, co nemají ani maturitu. Má to potom cenu, zvyšovat vzdělání, celé je to o poklonkování a vřelými vztahy s těmi nadřítenými, co rozhodují o jiných. Vězeňská služba si na venek hraje na moderní složku, ale to je omyl, pořád rozhodují staří soudruzi, co jsou na místech díky přídlušnosti ke straně, u nás se nic nezměnilo. Nový zákon je dobrý pro papaláše a ty, co mají odslouženo 30 a více let. Mám skoro dospělého syna, kdyby ale za mnou přišel a řekl mi, že chce jít do uniformy, pořádnou bych mu jednu ubalil!!!!!!!!Ahoj
  25.04.2007 19:54 najk
 
dobré ráno, byl jsi v Praze na Demo 361? Co jsi pro tu nespravedlnost do teď udělal? Že si o ničem nevěděl? Aha....
  26.04.2007 07:53 zkus to jinde
 
tak to zkus jinde, u policie atd. tam třeba s vysokou školou uspěješ
  26.04.2007 21:30 361 jen pro management
 
Tak se připrav na demonstraci, bude v létě.
  27.04.2007 12:20 FrantaŠ
 
Myslím, že kecáš, protože podle toho co píšeš nejsi schopen svou vlastní pomoci nějak dál postoupit.Já mám 29 let.uznaných a nejsem papaláš,ale inspektor u PČR a mám víc peněz,než loni.A s tou maturitou asi taky kecáš!
  27.04.2007 16:24 Polda 33
 
Pro Frantu Š
Tak jsi na tom dobře nebo neumíš počítat. Většina z nás budeme mít stejně jako minulý rok nebo méně. Za předpokladu nepřijetí nového zákona s 5 % valorizací bych měl za rok o 12 000,- Kč více. Za 10 let služby jsem u PČR neodpracoval tolik příplatkových hodin jako letos a k tomu těch 150 hodin zadarmo.
  28.04.2007 12:00 Rosťa
 
pro Frantu Š
Milý Frantíku, ten článek nelže. U nás ve Vězeňské službě se velmi často nehledí na vzdělání a morální kvality. V Opavě je jedna Bc. na pozici strážné ve 3.platové třídě, šlape normálně přes den i noc plac v base. Letos v květnu kočí magisterské studium. Je funkčně a platově na stejné pozici jako ti, co nemají ani tu maturitu!!!! Její kolegové mají ve velké míře 5.platovou třídu, myslím ty se základním vzděláním!! Je to tím, že je neschopná, naopak, myslí jí to, ale nadřízení mají strach a nemají rádi ve funkcích ženy. Tak to tam chodí. Tak tomu předšlému článku věř!!
  25.04.2007 00:27 pro všechny
 
A hlavně :
Sisyfovská práce je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako rčení, přirovnání. Vyjadřuje symbol nesmyslné, otupující či bezvýchodné činnosti, práce, ze které nemůže být žádný užitek; zbytečné stálé a stálé opakování něčeho s výsledkem nepřiměřeným nebo žádným.
Čímž bych rovněž definoval snahu něco, prostřednictvím těchto stránek, někomu vysvětlit či na něco upozornit.
  26.04.2007 11:12 jjjjjjjjj
 
vanitas vanitatum
  26.04.2007 14:43 yirka
 
... do mramoru ta slova tesat a hňupům je stále předčítat...
  26.04.2007 20:19 |~|
 
aneb pro ty co nevědí:
marnost nad marnost
  25.04.2007 00:16 pro .
 
A bonus pro tebe
Elektrická práce je fyzikální jev, při kterém elektrické pole působí elektrickou silou na elektricky nabité těleso a posouvá jím.
  25.04.2007 00:27 .
 
No tebe bych chtěl zažít u zkoušky, první minutu... a letěl bys, tedy bych tě "posunul", tvými slovy, tam kam patříš...
  25.04.2007 00:33 konečná pro .
 
nevěřím, že se svým slovníkem, myšlenkovými pochody a všeobecným přehledem, jsi schopen někoho přezkušovat