Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Ottíku já přišel o rehabilitaci, kterou jsem vloni měl, o mimořádné povýšení a peníze za státní svátky, noci a víkendy jsou nenávratně pryč. Prasata z managementu se jenom smějí jak krásně jim zákon na úkor řadových policistů vyšel.

Chlapci hlavně zdraví, lepší už to (dole) nebude.- Napnout závity, udělat VŠ a vyhnat na příspěvek ty co již mají nahrabáno. Páčko.

to otto: mýlíš se, já jsem u VS ČR konkrétně u JS a pohoršil jsem si měsíčně cca 1000Kč

Pájo, o Justiční stráži jsem se nezmínil, i když patříte pod VS ČR. S problematikou JS nejsem seznámen, mluvil jsem o věznicích.

Vážení policisté, rád bych se podělil o své zkušenosti s Vámi rozumnými, těch je naprostá většina. Sloužím u Vězeňské služby více jak 18 let. Nevím, proč si mí kolegové na nový služební zákon stěžují. Nový zákon nám všem a za tímto si stojím, přinesl lepší finanční podmínky oproti starému zákonu. Každému příslušníku VS ČR vtrostl plat v průměru až o několik tisíc. To si prosím nevymýšlím. Ani těm, kteří měli důstojnické hodnosti a spadli až do 3.tř. se plat nesnížil!!!!!!! Platy jsme měli menší než policie, protože jsme byli zařazeni do nižších třid. Nyní se vše srovnalo. Ten, kdo Vám bude tvrdit, že si pohoršil a má menší plat, lže. Problém je, že se nám ani podle starého zákona neplatily několik let přesčasy a svátky. Konečné rozhodnutí, zda se budou platit, nebo ne, měl ředitel příslušné věznice. Přesčasy a svátky se platily hlavně na Pankráci a Ruzyni a tam, kde byl podstav. U nás v Opavě se nic neproplácelo. Tak se nedivte, když si tito budou stěžovat, že mají menší plat. Ano, mají, protože se platí jenom to, na co je nárok dle zákona. Praha a věznice v Čechách měly i daleko vyšší odměny než kolegové na Moravě. Toto je jádro problému. Kvůli platovým pomínkám nemají právo hulákat a demonstrovat. Jinak v ostatním s Vámi souhlasím, pracovat 150hod. zadarmo, kde to jsme? Je to jeden měsíc zadarmo pro dobro tohoto státu. Proto se nedivím policistům, že nejsou spokojeni se svým platovým ohodnocením. Práce u policie a ve věznicích se nedá srovnávat. Akorát mi vadí, že Váš ministr, i když mu nemůžete přjít na jméno, se aspoň k těmto věcem vyjadřuje. Jak ministr spravedlnosti, tak generální ředitel VS ČR s námi aspoň na takové ůrovni nikdy nekomunikoval. Doufám, že ti, co budou chtít, tomuto příspěvku budou věřit, ti ostatní, ať klidně nadávají.

11500 podepsaných peticí lidí, kterých se nový zákon doslova a do písmene dotknul v negativním slova smyslu.
A další stovky a tisíce těch, kteří jsou úplně imunní a vyhořelí vůči jakémukoliv odporu nebo odezvě.

Pro negativa 361. Vůbec jsi nic nepochopil, co chtěl říct otto je úplně jasné.

Já už to chápu, úplně všechno. 1.6. výpověď.

Ahoj OTTO. Mám uznané více jak 29 let.V podstatě s tebou musím souhlasit.Ale s těma platama loni u VS bych trochu podiskutoval.Brácha u vás dělá a viděl jsem kolik vám propláceli přesčas.Nám kdysi říkali pokud se ti nelíbí tak tě nikdo nedrží.Osobně se domnívám, že komu se nelíbí,tak ať nezdržuje.Někteří mlaďoši zapomínají, že jednou budou mít odslouženo taky tolik let,ale musí vydržet sloužit. Možná, že v 361-ce ,mohli prodloužit přechodné období z 3 na 6 let,aby ti vyčůraní kolegové nemuseli před 15-tim rokem služby odcházet.Prozatím jsem spokojen a zákon bych asi vůbec neměnil.

Zasvěcený, ty jedna zasvěcená buzničko... ano bohužel, k policii berou poslední dobou větší počet těch, kteří před pát lety neměli šanci, ale to ve tvém případě asi pořád nestačí . Tak se z tebe stal zatrpklý zasvěcený onanista pisálek sraček. Úplně tě vidim, jak stojíš někde v Tescu u pokladny ve fraku sračkový securitas a koukáš lidem do tašek a když vidíš jít kolem stáťáka, prohodíš s vážnou tváří "ahoj kolego" Takovýhle sráče jako jsi ty nemam rád. Ať jsou cajti jakkoliv na hovno, koho budeš volat, až na tebe bude soused blbě čumět, až ti ukradnou kolo, až ti někdo v tramvaji zatrhne podvazky, až ti někdo znásilní, rozbije hubu...a je jedno v jakým pořadí....budeš buzno volat 158... a to ti pak budou dobrý co, aby za tebe ty hovna řešili, co?

Hlavně ,že jsme slušní !!!!!!!!!!!!

Prosím, já bych mu znásilnil a rozbil hubu, můžu ? :-)))

Tak jsem dnes našel zajímavý článek, budí to dojem, v době kdy je nedostatek policistů, že je lepší zrušit oddělení na vesnicích a opticky zvýšit početní stavy ve větším městě a tvrdit, že policistů je dost. Tak jestli toto má být reforma policie tak se máme na co těšit. Zřejmě dle hesla Od lidí dále. Více na http://www.denikmostecka.cz/zpravy_region/zruseni20070430.html

Vážený pane Halberštáte, pochopil jste vysvětlení daného problému? Na každý problém je potřeba najít řešení. Myslím, že je potřeba jej řešit způsobem, který zákon umožňuje. Pak bude nastolena rovnováha mezi potřebami pracovníka, organizace a společnosti. A způsob řešení? - ten je přece tak jednoduchý ........

Přesně tak, zákon umožňuje podat prostřednictvím advokáta ústavní stížnost při podezření, že je zákon v rozporu s Ústavou ČR.......:-)

přesněji ústavními zákony, tedy i LZPS

29.04.2007



Vážený pane Halberštáte,



k „podnětu k nápravě“, který jste mi zaslal v příloze Vašeho dopisu ze dne 9. března 2007 elektronickou cestou, Vám po detailním zhodnocení záležitosti, na kterou upozorňujete, sděluji následující.



Uvádíte, že dochází k nedodržování výhod vyplývajících pro příslušníky bezpečnostních sborů ze dnů, které jsou prohlášeny za státní svátky ČR a tudíž k porušování mezinárodní smlouvy – Evropské sociální charty. Tento nedostatek, jak uvádíte, si vysvětlujete systémovou chybou v programu SAP a EKIS.Ubezpečuji Vás o tom, že se nejedná o závadu v počítačovém systému, ale, jak z následujícího vyplyne, o Vaši nesprávnou interpretaci jak zmíněné mezinárodní smlouvy, tak právních předpisů týkajících se dané věci.Ustanovení části II čl. 2 bodu 2 Evropské sociální charty, jíž je Česká republika vázána, obsahuje závazek poskytovat placené volno v době veřejných svátků. Jedná se o obecný závazek, který z důvodu zabezpečení potřeb společnosti nemůže platit bezvýjimečně. Proto ustanovení článku 31 (v části III) uvádí, že „Práva a principy stanovené v části I, pokud jsou účinně realizována, a jejich účinné uplatňování podle části II nebudou podléhat jakýmkoli restrikcím nebo omezením, která nejsou specifikována v těchto částech, s výjimkou případů, kdy takováto omezení jsou stanovena zákonem a jsou v demokratické společnosti nezbytná na ochranu práv a svobod jiných nebo na ochranu veřejného zájmu, národní bezpečnosti, veřejného zdraví nebo morálky“.



Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nemá vlastní ustanovení o svátcích. V § 126 odst. 1 tohoto zákona se užívá pojmu dny pracovního klidu, který je upraven zákoníkem práce (zákon č. 262/2000 Sb.). Je proto možné konstatovat, že na základě analogického použití § 91 odst. 1 zákoníku práce, jsou i pro příslušníka dny pracovního klidu dny nepřetržitého odpočinku v týdnu a svátky. Odstavec 4 uvedeného ustanovení § 91 stanoví, že ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu (jedná se o práce uvedené v 3. odstavci), práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele. Také ustanovení § 112 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. předpokládá výkon služby ve svátek, když uvádí, že příslušníkovi, který nevykonával službu proto, že na jeho obvyklý den výkonu služby připadl svátek, se služební příjem nekrátí.



Z uvedeného vyplývá, že nařizování služby příslušníkům bezpečnostních sborů ve dnech, na něž připadl svátek, není v rozporu ani s Chartou, ani s vnitrostátní legislativou. Služba, jíž vykonávají příslušníci, je bez jakékoli pochybnosti činností spojenou s ochranou veřejného zájmu, bezpečnosti a zdraví osob, které má na mysli již cit.ustanovení Charty.

Ještě k Vašemu vyjádření, že příslušníci zařazení ve směnném provozu nemají z neznámých důvodů výhody, které plynou ze státních svátků. Příslušník, který zajišťuje nepřetržitý provoz nebo jiný provoz, který vyžaduje stálý výkon služby, a pro něhož je den, na který připadl svátek, obvyklým dnem služby, nemůže mít v tento den volno, protože to neumožňuje právě zajištění služby v uvedeném provozu. Svátek v tomto režimu služby proto nemá v zásadě žádný význam. Skutečně odsloužená doba se samozřejmě zahrnuje do fondu základní doby služby.



Jak ukazují zkušenosti z praxe, někteří příslušníci konající službu v nepřetržitém provozu se mylně domnívají, že připadne-li svátek na den, který pro ně podle předem stanoveného harmonogramu směn není dnem služby, mají právo si tento svátek nahradit volnem některý jiný den. Pramení to z již zmíněné hluboce zafixované představy, že těmi „pravými” dny služby jsou pondělí až pátek. Vycházejí také ze skutečnosti, že příslušníci, kteří nezabezpečují nepřetržitý provoz, mají nepřítomnost ve službě omluvenu a omluvená doba je jim započtena jako výkon služby. Považují to za nespravedlivé a někdy to dokonce vnímají tak, že jsou nuceni si tento svátek „nasluhovat”. To je samozřejmě mylný názor. Jedná se o stejnou situaci, jako když příslušníkovi s rovnoměrným rozvržením připadne svátek na sobotu nebo neděli.



Takže jediný rozdíl mezi příslušníkem, který vykonává službu v nepřetržitém provozu a příslušníkem, který takový provoz nezabezpečuje, spočívá v tom, že připadne-li svátek na den služby příslušník v nepřetržitém režimu služby ji musí odsloužit, kdežto ostatní příslušníci nikoli. To se může zdát jako nespravedlivé, ale ve Vašem dopisu není ani zmínka o tom, že na rozdíl od těchto ostatních příslušníků, je poskytován příslušníkům ve směnném režimu služby zvýšený základní tarif ve smyslu § 114 odst. 2 zákona o služebním poměru. Za dobu kalendářního roku tudíž bude příslušníkovi vyplacen přibližně jeden služební příjem navíc.



Vážený pane Halberštáte, v rámci snahy o dobrou komunikaci mezi vedením Ministerstva vnitra a odborovou organizací a dodržování pravidel slušnosti bych uvítal, kdyby tato komunikace nebyla vedena na základě jednoznačných soudů o „rozporu s mezinárodním právem“, výzev „k co nejrychlejší nápravě“, požadavků na „informaci o tom, kdo způsobil neomluvitelnou chybu“ a výhrůžek „obrácením se žalobou na soud“ v případě, že nezaujmu stanovisko k Vašemu dopisu.



Ještě k závěru Vašeho dopisu, kde uvádíte, že problémů vytvářejících nespokojenost s nespravedlivými pracovními podmínkami je více, bych Vás chtěl požádat o jejich konkretizaci. Pokud mi nesdělíte, o jaké „nespravedlnosti“ jde, nejen, že se k nim nemohu vyjádřit, ale žádám Vás, abyste se o nich nadále nezmiňoval . O aktuální připomínky, podněty a doporučení, týkající se zákona č.361/2003 Sb., stejně jako otázky související s připravovanou reformou Policie ČR, jsem mimochodem požádal pana Plechatého v dopise, jímž jej zvu na pravidelné jednání předsedů odborových svazů, které se koná 30. dubna t.r. Pozvánka byla zaslána právě jemu na základě informace, jíž telefonicky sdělil dne 18. dubna ředitelce kabinetu ministra Mgr. Viktorové, že on, tj.pan Plechatý, je prozatímním předsedou UBS. Vaši odpověď týkající se mé žádosti z 21. března o poskytnutí bližších kontaktních údajů statutárních zástupců Vaší odborové organizace oprávněných jednat jejím jménem, jsem dosud nedostal.





S pozdravem



MUDr. Mgr. Ivan Langer

ministr vnitra a ministr informatiky

.

Chlumec n. C. dne 25. dubna 2007

Vážený pane ministře Langere,



děkuji Vám za odpověď na můj dopis ze dne 9.3.2007, který jsem včera obdržel. Dovolil bych si také zpětně reagovat.



Já i moji kolegové z UBS bereme na vědomí Vaše stanovisko k problematice státních svátků u příslušníků bezpečnostních sborů. Shodujeme se s Vámi v tom, že existují profese, při kterých se musí vykonávat práce i ve státní svátek. S Vaším dalším stanoviskem však nesouhlasíme a jsme z pochopitelných důvodů odhodláni pokračovat v této věci zákonnými prostředky. Byl bych nerad, aby to bylo pochopeno jako nějaká výhružka, jak mi již Vámi bylo vytknuto. Chápejte to, prosím, jako doklad toho, že se nehodláme vzdát našeho přesvědčení v prosazování spravedlivých podmínek pro všechny příslušníky bezp. sborů a chceme využít veškerých prostředků, které nám jsou poskytovány v naší demokratické společnosti.



Kvůli tomu, že současně nastavený systém státních svátků u bezp. sborů nebude pravděpodobně do konce roku změněn (jak jsem pochopil z Vašeho stanoviska), bych Vás chtěl dále informovat, že ve výpočtech provedených za účelem zjištění reálných propadů u příslušníků bezp. sborů za rok 2007, které Vám jsou od začátku roku předkládány, nejsou zohledněny dny státních svátků, které musejí příslušníci ve směném provozu odpracovat. Pro rok 2007 se jedná právě pro tuto skupinu příslušníků o 75 odpracovaných hodin navíc. A to je důvod poklesu celkového služebního příjmu těchto příslušníků za rok 2007 oproti roku 2006. O této skutečnosti Vás raději informuji předem, abyste na ni byl ke konci roku 2007 připraven, pokud budete chtít dostát slibu, aby celkový služební příjem za rok 2007 neklesl u žádného příslušníka a naopak byl navýšen o Vámi zveřejňovaných 7,5 % oproti roku 2006.



Na společné schůzce dne 30.4.2007, kterou pořádáte, Vám bude předána Vámi požadovaná konkretizace problémů, které vytvářejí nespokojenost s nastavenými nespravedlivými pracovními podmínkami mezi příslušníky bezp. sborů (na které již bylo mnohokráte veřejně upozorňováno). Dále Vám budou postoupeny bližší kontaktní údaje statutárních zástupců naší odborové organizace, kteří jsou oprávněni jednat jejím jménem.





S pozdravem



Milan Halberštát

prozatímní místopředseda UBS

svátky (jolaos, 29. 04. 2007 18:46)
Takže ještě jednou pane Langře. Pořád jste nepochopil o co vlastně jde. Je nám všem jasné, že pokud mi připdne služba na den, kdy státní svátek ji musím odsloužit. Problém, ale je, že fond pracovní doby pro policistu v nepřetržitém režimu je např. teď v květnu o 15!!!!hod větší než v tzv. pravidelném. O TO JDE!!!! To snad pochopí každý, že případné služby ve svátek, dále soboty , neděle a noční jsou v zákoně upraveny 10 procentním zvýšením tarifu. (mimochodem u mě by tato část příplatků dělala v průměru asi 20 procent ze základního tarifu!!!!)Ale netvrďte, že v tomto žebráckém navýšení jsou zahrnuty i svátky, které zvyšují fond pracovní doby pro nás nevolníky v nepřetržitém režimu o 75 hod za rok 2007. To je přece NESMYSL. No a když k tomu připočítám diskutovanýc 150 zdarma, které mají být pro změnu v základním tarifu, kam se dostaneme. Mimochodem, s kolegou jsme spočítali, že když vezmeme svůj základní plat, odečeteme přéplatek za riziko, svátky, 150 hod, příplatky, které bychom dostali za víkendy, noční, dále 25 procent za to, že si nemůžeme přivydělat a podnikat, údajně rozpuštěné 13.platy, čili všechno čím argumentujete, že máme v tarifu dostali jsme se konkrétně u mě, kdy sloužím 10 let a jsem ve 3 TT, k částce cca 8.000 Kč hrubého měsíčně!!!!!! Což je myslím částka minimálního platu určeného MPSV.
No odpověď nečekám, snad jen, pokud odpovídáte, tak prosím k věci a nemaťte a meníchejte hrušky s jablky.....Kde jsem to jen slyšel.

ještě svátky (jolaos, 29. 04. 2007 19:10)
Ještě bych se chtěl zmínit o tom, že uvedený problém řešil starý zákon tak, že příslušník v nepřetržitém provozu měl na rozdíl od příslušníků v jednosměnném provozu, kromě jiného, výhodu kratší pracovní doby v týdnu o 2,5 hodiny!!!!( 37,5 versus 40 hod) Právě tento rozdíl dělal právě 75-80 hod ročně a smazávala se jím nespravedlnost v plánování. V novém zákoně však zákonodárce pracovní dobu srovnal, ale my směnaři musíme svátky nadpracovávat dále. To je podstata problému, pane Langře!! A dále k Vašemu argumentu, že cituji:Z uvedeného vyplývá, že nařizování služby příslušníkům bezpečnostních sborů ve dnech, na něž připadl svátek, není v rozporu ani s Chartou, ani s vnitrostátní legislativou. Služba, jíž vykonávají příslušníci, je bez jakékoli pochybnosti činností spojenou s ochranou veřejného zájmu, bezpečnosti a zdraví osob, - konec citátu, uvádím, či se spíše ptám: příslušníci pracující v pravidelném provozu snad nezajišťují tuto citovanou činnost spojenou s ochranou veř. pořádku, bezpečnosti a zdraví osob?? Je jasné, že ano!! Pokud ne, nebyli by přece příslušníky BEZPEČN. sborů. No a ve smyslu této logiky je zřejmé, že buď mají mít všichni příslušníci fond bez svátků a nebo všichni s ním. Tady je ten rozpor!!! Děkuji předem za ospověď.

staženo z policisty, zde si to snad i přečtete pane ministře....

f

Kluci,má pravdu.zamysleme se nad sebou.Vždyt nás stejně městská policie brzy schramstne.Slyšel jsem to už od více zdrojů,maj udělat metropolitní,a nás a měštáky dát dohromady.Nevíte taky o tom běco?

To se jen Bémovi a spol. zdál sen.

Vezmi si prášek a běž se vypotit. Máš horečku a blouzníš.

Prosím tě už jen při tom názvu Metropolitní policie by ti mělo dojít, že to jde jenom v Praze a Brně. Časem možná v bývalých krajských městech, ale to je zatím všechno a většina menších měst o to nestojí.

Právě proto,že jsem zasvěcený do tajů problematiky této složky,si toto říci v žádném případě nemohu.Policie je draze zaplacený aparát tohoto státu,když je na takovéto ůrovní.Jsme bohužel takový národ a jste vzorek této společnosti.Peníze,moc,arogance,upocená skla vozidel a korupce.To je vše,co se dá o tomto sboru dobrovolných hasičů říci.Já být váš ministr,tak vás zruším jak žádost na byt.mě nemusíte vysvětlovat,jak je práce u policie namáhavá.Nejsem občan,který věří všemu,co vidí a slyší v TV a PRESSU,jsem zasvěcený.Takže mě med kolem huby nemažte stá´táčci.Mějte se a zamyslete se soudruzi.

blbe....

Tvoje žvásty jsou dostatečnou výpovědí tvých frustrací.

Jojojo jedna bába zase povídala že mu hrála viď?? Hele neotravuj tady lidi a jdi se s prominutím někam vysss.

Hele ten pravopis bych ti odpustil, jsi asi dyslektik, ale co máš pořád s tím“jsem zasvěcený“. Měl by se na tebe někdo mrknout. Zasvěceným to začíná a „ jsem vyvolený“ končí. Pak tě najdou rozmázlého na chodníku, protože ses domníval, že umíš i létat. A to by bylo škoda, protože jednou bys mohl být ředitelem té tvé přetransferované metroidní policie plné dravých policistů obecných. Pardon obecních.

Nejprve bych policii zrušil v místě tvého bydliště..

Ty zasvěcený tak víš co, když tomu tak rozumíš a je to taková pohoda tak pojď k nám. O korupci povídej něco kolegům z dopravky a zejména těm pražským. Já osobně jsem si v životě nevzal úplatek jestli tím nemyslíš třeba čaj nebo kávu od známého.