Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

DVA DOPRAVNÍ POLICISTÉ ZEMŘELI PŘI SLUŽBĚ VLASTI-ČEST JEJICH PAMÁTCE.

pro xxx,

Myslím, že jsi s informacemi trochu mimo, pokud vím tak hlavní představitelé iniciativy mají dost let, aby mohli od PČR v klidu odejít a na vojně také byli. O to, ale nejde. Osobně vidím problém v jejich protistraně, která nehraje fér hru a snaží se vše zamlžit, oddálit a určitým nátlakem ztížit jejich vyjednávací pozice. Požadavky iniciativy nejsou určitě nijak přehnané a odpovídají tristní situaci, která přišla s novým zákonem. To, že zástupci MV začali operovat s úpravou výsluh, která by měla má nastat pokud by došlo ještě v tomto roce ke zrušení 150 hod. zdarma považuji za normální vydírání nic jiného. Samozřejmě, že nemám detailní informace o jednání, k tomu by se museli vyjádřit přímo zástupci iniciativy, ale buďme rádi, že se vůbec někdo uvolil jednat, protože odbory do té doby hráli absolutně mrtvé brouky a předvedli se tak jak se to od nich dalo očekávat. Kdyby nebylo iniciativy tak by ani ta demonstrace nebyla, protože policajti byli a jsou normální v**ly, který ze sebou nechají vorat. Přece se nebudeme klepat kvůli tomu, že osekají výsluhy a jiné nespravedlnosti budou klidně dál existovat. Je potřeba se proti tomu postavit, ať to stojí co to stojí. A když to bude úplně neúnosné jít klidně pryč, existují také jiná zaměstnání. Jestli má někdo pocit, že se jinde neuplatní tak ani policii nebude moc platný. A nakonec - lidem a natož ministrům moc nevěř, jsou to někdy pěkný.... .........

ZAMĚSTNÁVACÍ OVLÁDACÍ PROGRAM (ZOP)

Tento ovládací program je postaven na myšlence, že když bytost lidskou zaměstnáte (čímkoliv), tak NEBUDE mít čas na sebe, svůj duchovní rozvoj, rozvoj vztahů s jinými lidmi, poznání přírody, osobní vzdělávání atp. NIKDO NEMÁ ČAS – je vidět hlavně ve velkých městech (Praha). Tím se nemůže vysvobodit z pasti negativního stavu – stále otročí, je unaven, ale i naštván, že si za výdělek nepořídí, co by chtěl - má hrubé vibrace. Součástí tohoto programu je program ZAMĚSTNÁNÍ – NEZAMĚSTNANOST – buď budeš otročit hodně, nebo budeš mít existenční problémy. Současně je zaměstnán nedůležitými činnostmi z hlediska svého duchovního růstu, a TO HLAVNÍ MU STÁLE UNIKÁ ! Např. při vstupu ČR do EU pan Klaus Václav oznámil na hoře Blaník důležité poselství: Budete stále hodně pracovat. Neříká to jen on, ale všichni další čelní představitelé. Tedy NEBUDE ZKRÁCENA PRACOVNÍ DOBA – STÁLE BUDETE OTROCI HMOTY, ale pracovní příležitosti jsou stále ve větší míře stavěny na VÍC než 8 hodin práce denně, takže na jedné straně lidé vytvářejí hodnoty, ale na straně druhé je NEMAJÍ KDY A JAK UŽÍVAT, navíc je jim odebírána značná část pracovní energie na negativní účely – hlavně DANĚ - mnohonásobným zdaněním – přes 50 % - pro státní systém (zdravotnictví – díra, školy – nesmyslné ovládací učivo (např. složitá gramatika českého jazyka – také ovládací program), dále přes firmy – výrobky a služby - negativní náklady na reklamu, sklady výrobků, nesmyslné hromadění soukromého majetku všude, kam se podíváte (hlavně v bytech), který je neúčelně a málo využit (mnoho soukromých aut stojících nesmyslně na ulicích a v garážích, nesmírně drahá, nebezpečná nesmyslná automobilová doprava současně ničící životní prostředí, přírodu i lidi, atp.). Jako další stupeň ovládání se k tomuto buduje a zavádí dnes v roce 2004 již mohutné čipové ovládací systémy – karty a čipy zvlášť – všude, do všeho, do všech výrobků (příprava), špionážní systémy - a tento drahý systém si opět lidé zaplatí sami jak v daních, tak v nákladech výrobků a služeb.
Více na našem webu(www.andele-svetla.cz) v MENU -OVLÁDACÍ PROGRAM SIL TEMNA.

V Markovicích na Chrudimsku havarovalo policejní auto. Dva policisté na místě zemřeli. Ani jeden z nich podle svědků nebyl připoután.

6.5. 2007 13:17 - 13:43 Aktualizováno
CHRUDIM - Příslušníci dopravní policie jeli přes Markovice (část Chrudimi) směrem od Heřmanova Městce. Nezvládli pravotočivou zatáčku při rychlosti, kterou místní lidé odhadují na 100 kmh. Narazili do obrubníku mostku a auto se převrátilo, nepřipoutaní policisté okamžitě zemřeli.

Policejní vůz měl zapnutou světelnou signalizaci a prý spěchal k nehodě na kruhovém objezdu v Chrudimi.

Silnice je uzavřená a bude ještě zhruba dvě hodiny neprůjezdná. Pohřební služba odvezla těla mrtvých, vyšetřování pokračuje.

Plyne z toho jediné - SPĚCHEJ POMALU! Není hrozné, když hlídka přijede o pár minut později, ale když nepřijede vůbec. Upřímnou soustrast pozůstalým.

zesnulí kolegové je mi to moc líto a přeji Vám klidný odpočinek a puzůstalým přeji upřímnou soustrast

http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article673612.ece?
token=null&offset=0

”Demokracie… vzniká jedině, kdykoliv chudí zvítězí a z přívrženců druhé strany jedny pobijí, jiné vyženou z obce, zbylým pak dají rovné právo v občanském životě i v úřadech…” (Ústava 557a) Platón

Staré české přísloví říká, že ryba „smrdí“ od hlavy a zřejmě je tomu tak i u nás v ČR. Dodávám, že bez výjimky prezidenta Václava Klause. Napomáhá tomu hrubý, bezohledný, sprostý, mravní cynismus některých našich představitelů. Tato současná morálka si v některých případech nic nezadá s morálkou ryze
nacionálsocialistickou.

Nelze vyloučit, že tón k tomu všemu co se u nás dnes děje udává v určitých případech i samotný premiér M. Topolánek. Svědčí o tom, jak jeho časté nevhodné výroky, tak i jeho chování. Kulantně řečeno, psychickou zátěž vyplývající z jeho funkce nezvládá. Jeho rétorika mnohdy přechází v „halekání“, aroganci, osobní výpady a především pak vulgarity. Stávají se však i případy, kdy zřejmě v určitém duševním pohnutí připomínají jeho výroky slogany třetí říše a nacistického hnutí.

Připomeňme si jen okrajově jeho slova o „osvětimské lži“, kterými v minulosti počastoval dnešního eurokomisaře a bývalého předsedu vlády V. Špidlu, či výtku bývalému premiérovi J. Paroubkovi, že na billboardech měl fašizoidní obličej. O tom, jaký obličej má však on sám se nikdy nezmínil. Je všeobecně známo, že M. Topolánek byl jedním z těch, kteří používali před senátními a krajskými volbami v roce 2004 pejorativní termín „grosstapo“. Nezapomenutelným se stalo i jeho prohlášení o „noci dlouhých nožů“ prezentované v diskusi s manažéry, když informoval o povolebních personálních změnách, apod. Bez komentáře pak zůstává jeho ostravský výrok v souvislosti se svojí oranžovou kravatou, že pod oranžovou ČSSD je rudá s nahnědlými skvrnami. Korunu tomu všemu pak dala jeho SMS-ka, kterou reagoval na dotaz redaktora deníku Šíp slovy „Es kommt der Tag“, kterými pobouřil řadu lidí, včetně Českého svazu bojovníků za svobodu. Aby nezůstal pozadu za svým šéfem, svoje sympatie k inkriminovanému období třetí říše duchaplně vyjádřil i Topolánkův „poradce“ M. Dalík, když se přirovnal k někdejšímu důvěrníku A. Hitlera M. Bormanovi. Svoji trošku do mlýna si přidal i místopředseda ODS P. Bendl, který se v rozhovoru pro deník Právo, zřejmě z neznalosti věci uvedl, že nacismus vzešel ze sociáldemokratických struktur.

Ponecháme-li už stranou Topolánkovy vulgární výrazy svědčící o jeho zřejmé zálibě ve fekáliích či análních otvorech, měl by si jmenovaný uvědomit, že svůj jadrný „humor“, dá-li se to tak ještě vůbec nazvat, nemůže přenášet z osobního do veřejného života. V této souvislosti nelze ani přitom vyloučit, že mu možná k takové „popularitě“ radí nějaký jeho dobrý přítel, který je přesvědčen, že tímto způsobem lze nejlépe realizovat heslo „K lidu níž, s lidem výš!“ Možná ale také, že se náš dnešní premiér shlédl v různých vzorech typu Mečiara, Sloty a jiných nám dobře známých osob, zde však nejmenovaných.

Co říci závěrem?

Že i ta timokracie se musí umět založit a že být jenom falešným, tupým a bohatým gaunerem prostě nestačí...

Je od Vás policistů trapné, když reagujete na primitivní a urážející články od civilistů. Uvědomte si, že jim tím děláte radost a také tímto snižujete prestiž policie. Trocha rozumu do hrsti.

Co furt brečíte? Tak jděte pracovat do civilu, třeba se někteří z vás uživíte i prací a ostatní mohou být na soc. dávkách. Je jedno z čeho vás platíme. Stejně máme nejpočetnější policii v Evropě a je to třeba zredukovat.

4 Civil - neboj, on se ten počet zredukuje sám, už teď jsou bezmála všude podstavy a ve finále budeš brečet ty, až ti někdo něco provede a policie přijede za několik hodin až na tebe přijde řada... Nesmysl? Neee, to už je realita dnes. A miluju ty kecy že nás někdo platí - proto bereme tak málo :-DDD. Btw. platíme daně jako každej.
Jinak se omlouvám že reaguju na řeči civilů kteří nevědí vo co go, ale na tohle se nedá nereagovat.

Pleteš se, vy daně neplatíte, vy jen vracíte trochu těch našich daní zpátky do rozpočtu.

Zrovna ty něco vyprávěj o daních a morálce. Seš na pracáku už kolik let a souzenej si taky byl za trestnou činnost. Tak s těma kecama jdi někam.

Jseš trocu mimo mísu parazite a pro pravdu se zlobíš. Jestli tak jak jsi odhadl mne i pracuješ, tak už vím proč jseš u policie a zřejmě pouze hlídkař. Prostě trefená husa.

4 Civil - co říci závěrem? Snad jen, svatá prostoto... Howg

ty jsi ale zmrd

Přečetl jsem si pozorně diskusi wwwLanger.cz, wwwpolicista.cz.Nechápu, jak odbory vůbec mohly připustit, aby se do konce roku 2007 nic nezměnilo, to znamená, že se bude vesele okrát dělný, policejní, hasičský, bachařský lid,neskutečné, hnus,hnus, hnus.!!!!!!!!!!!!!!! Shlédl jsem video na internetu wwwpolicista.cz, je zde vidět profesionalita pořádkové jednotky a dalších součástí, urážky zmrd físlácký, neskutečné, je jasné, že mladí lidé půjdou raději na diskošku, bavit se dokud mají mládí, dneska byl pochod za marušku, asi stát chce feťáky, mne se to nelíbí, mám 17 syna, ničit si zdraví. Je to mlůj názor, je zde velké nebezpečí, feťáku, viz případ feťáka z Litoměřic,víc nemusím rozebírat. Takže, kdo má nárok na výslužku, nebo kdo je ještě mladý a nedosáhne na 15 let výslužky,půjde do civilu též, mládí, zdraví se ještě v civilu platí, ne policista po 20 ti a více letech zhutovaný duševně, zdravotně, fyzicky, též to samé hasič, u nich mám velký obdiv, stát ne. Když třeba po 20 ti letech odejdete do civilu, máte štěstí že sloužíte od 20 ti let, tak je již problém ve 40 ti letech najít práci, ne že byl policista, ale mládí a zdraví již není takové jak při nástupu, pak ještě 25 let pracovat, to je nesmysl, znám dosti kolegů, co odešli podle starého zákona v 55 ti letech a spousta je již na nebi, 2-3 roky důchodku, u nás důchod v 63 letech, ale sloužit do 65 let, kdo tuto zhovadilost vymyslel. Je jasné, že odejde masa zkušených policistů, dále po 31,12,2007 možná rok, nebo 10 let se nebude zase nic dít, nebo se ořežou výsluhy, odchodné, aby jsme byli opravdu žebráci. Civilisté mají zkreslenou představu o policejním, hasičském, bachařském řemesle, media jim tlučou do hlavy samé bláboly, hnus, hnus, hnus. Panu Plechatému děkuji za práci, ale přiostřit sociální boj, nebo je s námi ámen. Všude ve vyspělé Evropě jsou slušné výslušky, ikdyž třeba mají kasu prázdnou, priorita občanů na prvním místě je bezpečnost, ale toto mocipáni, zákonodárci, pan Langer, a další nechápou, nedej bůh, jsem ale ateista, byly velké nepokoje, výtržnictví a nebyl by nikdo, kdo bude hájit zákon, pak se bude řvát, kde je policie,kde je polda, na ulici, pan Langer se směje, toho vůbec nezajímá resort, plat mu jde, má svoje jisté, nejhorší konstalace hvězd za sto let, p. Langer a pan Kalousek, ničitel policie, hasičů. Nezbývá, než bojovat, rentiéři též přišlu o valorizaci, souběh nemocenské,podpory, hnus, pro nechápající civilisty, toto není pláč, ale vykreslená skutečná nechutná realita, nikdo nebude dělat zadarmo, bez příplatků, dělám obdobnou práci, mám o 10000,-Kč více než jsem sloužil a jsem pan Marek. Nevěřím, že k polici půjdou mladí lidé, protože je to sebevražda, vedení je nutno zaplatit, ale ne aby byl nehorázný rozdíl mezi vrchností a dělníkem policie. Držím palce, kolegové nehádejme se, jsme na jedné lodi, zdraví bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy. Byl jsem 24 let v přímém výkonu, ve víru událostí, takže vím o čem píši, věřím v lepší budoucnost.

Souhlasím s tebou kolego ve všem co jsi tady popsal, ale nevěřím tomu, že by bezpečnostním složkám šáhli na výsluhu. Naprosto důvěřuji našemu ministrovi. Pokud tomu tak bude, mohlo by dojít u PČR ke kolapsu a stát by neušetřil nic a abych nezapomněl, pokud se tak stane, můžeme poděkovat naší iniciativě, která má slepé oči k tomu, vidět některé věci ve výhledu. Je to jejich právo si prosazovat některé věci, ale divím se, že se tím někdo zabývá, vždyť jsou dána pravidla pro všechny stejně a protože v současné době nedosáhnou na výsluhu, tak jen kritizují a kritizují a jenom závidí a brečí jako malé děti, hold ta vojna jim chybí a úcta k ostatním.
Ti, kteří se cítí být mojí reakcí uražení, nezlobte se na mne, vždyť jsem vyslovil svůj názor, tak jako vy.

4 xxx: Současná pravidla ani náhodou nejsou nastavena pro všechny stejně a pokud se navážíš do Iniciativy a jejich příznivců, věř, že většina těchto na výsluhu nárok dávno má, stejně jako vy připosránci, kteří se pořád jen něčeho bojíte! Mám na mysli otevření zákona, rušení výsluh apodobně! Holt my Češi jsme už bohužel takovej národ, žádné sebevědomí, nevyčnívat z řady, pořád se něčeho bát, je mi z toho na blití... :-(