1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

DVA DOPRAVNÍ POLICISTÉ ZEMŘELI PŘI SLUŽBĚ VLASTI-ČEST JEJICH PAMÁTCE.

pro xxx,

Myslím, že jsi s informacemi trochu mimo, pokud vím tak hlavní představitelé iniciativy mají dost let, aby mohli od PČR v klidu odejít a na vojně také byli. O to, ale nejde. Osobně vidím problém v jejich protistraně, která nehraje fér hru a snaží se vše zamlžit, oddálit a určitým nátlakem ztížit jejich vyjednávací pozice. Požadavky iniciativy nejsou určitě nijak přehnané a odpovídají tristní situaci, která přišla s novým zákonem. To, že zástupci MV začali operovat s úpravou výsluh, která by měla má nastat pokud by došlo ještě v tomto roce ke zrušení 150 hod. zdarma považuji za normální vydírání nic jiného. Samozřejmě, že nemám detailní informace o jednání, k tomu by se museli vyjádřit přímo zástupci iniciativy, ale buďme rádi, že se vůbec někdo uvolil jednat, protože odbory do té doby hráli absolutně mrtvé brouky a předvedli se tak jak se to od nich dalo očekávat. Kdyby nebylo iniciativy tak by ani ta demonstrace nebyla, protože policajti byli a jsou normální v**ly, který ze sebou nechají vorat. Přece se nebudeme klepat kvůli tomu, že osekají výsluhy a jiné nespravedlnosti budou klidně dál existovat. Je potřeba se proti tomu postavit, ať to stojí co to stojí. A když to bude úplně neúnosné jít klidně pryč, existují také jiná zaměstnání. Jestli má někdo pocit, že se jinde neuplatní tak ani policii nebude moc platný. A nakonec - lidem a natož ministrům moc nevěř, jsou to někdy pěkný.... .........

ZAMĚSTNÁVACÍ OVLÁDACÍ PROGRAM (ZOP)

Tento ovládací program je postaven na myšlence, že když bytost lidskou zaměstnáte (čímkoliv), tak NEBUDE mít čas na sebe, svůj duchovní rozvoj, rozvoj vztahů s jinými lidmi, poznání přírody, osobní vzdělávání atp. NIKDO NEMÁ ČAS – je vidět hlavně ve velkých městech (Praha). Tím se nemůže vysvobodit z pasti negativního stavu – stále otročí, je unaven, ale i naštván, že si za výdělek nepořídí, co by chtěl - má hrubé vibrace. Součástí tohoto programu je program ZAMĚSTNÁNÍ – NEZAMĚSTNANOST – buď budeš otročit hodně, nebo budeš mít existenční problémy. Současně je zaměstnán nedůležitými činnostmi z hlediska svého duchovního růstu, a TO HLAVNÍ MU STÁLE UNIKÁ ! Např. při vstupu ČR do EU pan Klaus Václav oznámil na hoře Blaník důležité poselství: Budete stále hodně pracovat. Neříká to jen on, ale všichni další čelní představitelé. Tedy NEBUDE ZKRÁCENA PRACOVNÍ DOBA – STÁLE BUDETE OTROCI HMOTY, ale pracovní příležitosti jsou stále ve větší míře stavěny na VÍC než 8 hodin práce denně, takže na jedné straně lidé vytvářejí hodnoty, ale na straně druhé je NEMAJÍ KDY A JAK UŽÍVAT, navíc je jim odebírána značná část pracovní energie na negativní účely – hlavně DANĚ - mnohonásobným zdaněním – přes 50 % - pro státní systém (zdravotnictví – díra, školy – nesmyslné ovládací učivo (např. složitá gramatika českého jazyka – také ovládací program), dále přes firmy – výrobky a služby - negativní náklady na reklamu, sklady výrobků, nesmyslné hromadění soukromého majetku všude, kam se podíváte (hlavně v bytech), který je neúčelně a málo využit (mnoho soukromých aut stojících nesmyslně na ulicích a v garážích, nesmírně drahá, nebezpečná nesmyslná automobilová doprava současně ničící životní prostředí, přírodu i lidi, atp.). Jako další stupeň ovládání se k tomuto buduje a zavádí dnes v roce 2004 již mohutné čipové ovládací systémy – karty a čipy zvlášť – všude, do všeho, do všech výrobků (příprava), špionážní systémy - a tento drahý systém si opět lidé zaplatí sami jak v daních, tak v nákladech výrobků a služeb.
Více na našem webu(www.andele-svetla.cz) v MENU -OVLÁDACÍ PROGRAM SIL TEMNA.

V Markovicích na Chrudimsku havarovalo policejní auto. Dva policisté na místě zemřeli. Ani jeden z nich podle svědků nebyl připoután.

6.5. 2007 13:17 - 13:43 Aktualizováno
CHRUDIM - Příslušníci dopravní policie jeli přes Markovice (část Chrudimi) směrem od Heřmanova Městce. Nezvládli pravotočivou zatáčku při rychlosti, kterou místní lidé odhadují na 100 kmh. Narazili do obrubníku mostku a auto se převrátilo, nepřipoutaní policisté okamžitě zemřeli.

Policejní vůz měl zapnutou světelnou signalizaci a prý spěchal k nehodě na kruhovém objezdu v Chrudimi.

Silnice je uzavřená a bude ještě zhruba dvě hodiny neprůjezdná. Pohřební služba odvezla těla mrtvých, vyšetřování pokračuje.

Plyne z toho jediné - SPĚCHEJ POMALU! Není hrozné, když hlídka přijede o pár minut později, ale když nepřijede vůbec. Upřímnou soustrast pozůstalým.

zesnulí kolegové je mi to moc líto a přeji Vám klidný odpočinek a puzůstalým přeji upřímnou soustrast

http://www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/article673612.ece?
token=null&offset=0

”Demokracie… vzniká jedině, kdykoliv chudí zvítězí a z přívrženců druhé strany jedny pobijí, jiné vyženou z obce, zbylým pak dají rovné právo v občanském životě i v úřadech…” (Ústava 557a) Platón

Staré české přísloví říká, že ryba „smrdí“ od hlavy a zřejmě je tomu tak i u nás v ČR. Dodávám, že bez výjimky prezidenta Václava Klause. Napomáhá tomu hrubý, bezohledný, sprostý, mravní cynismus některých našich představitelů. Tato současná morálka si v některých případech nic nezadá s morálkou ryze
nacionálsocialistickou.

Nelze vyloučit, že tón k tomu všemu co se u nás dnes děje udává v určitých případech i samotný premiér M. Topolánek. Svědčí o tom, jak jeho časté nevhodné výroky, tak i jeho chování. Kulantně řečeno, psychickou zátěž vyplývající z jeho funkce nezvládá. Jeho rétorika mnohdy přechází v „halekání“, aroganci, osobní výpady a především pak vulgarity. Stávají se však i případy, kdy zřejmě v určitém duševním pohnutí připomínají jeho výroky slogany třetí říše a nacistického hnutí.

Připomeňme si jen okrajově jeho slova o „osvětimské lži“, kterými v minulosti počastoval dnešního eurokomisaře a bývalého předsedu vlády V. Špidlu, či výtku bývalému premiérovi J. Paroubkovi, že na billboardech měl fašizoidní obličej. O tom, jaký obličej má však on sám se nikdy nezmínil. Je všeobecně známo, že M. Topolánek byl jedním z těch, kteří používali před senátními a krajskými volbami v roce 2004 pejorativní termín „grosstapo“. Nezapomenutelným se stalo i jeho prohlášení o „noci dlouhých nožů“ prezentované v diskusi s manažéry, když informoval o povolebních personálních změnách, apod. Bez komentáře pak zůstává jeho ostravský výrok v souvislosti se svojí oranžovou kravatou, že pod oranžovou ČSSD je rudá s nahnědlými skvrnami. Korunu tomu všemu pak dala jeho SMS-ka, kterou reagoval na dotaz redaktora deníku Šíp slovy „Es kommt der Tag“, kterými pobouřil řadu lidí, včetně Českého svazu bojovníků za svobodu. Aby nezůstal pozadu za svým šéfem, svoje sympatie k inkriminovanému období třetí říše duchaplně vyjádřil i Topolánkův „poradce“ M. Dalík, když se přirovnal k někdejšímu důvěrníku A. Hitlera M. Bormanovi. Svoji trošku do mlýna si přidal i místopředseda ODS P. Bendl, který se v rozhovoru pro deník Právo, zřejmě z neznalosti věci uvedl, že nacismus vzešel ze sociáldemokratických struktur.

Ponecháme-li už stranou Topolánkovy vulgární výrazy svědčící o jeho zřejmé zálibě ve fekáliích či análních otvorech, měl by si jmenovaný uvědomit, že svůj jadrný „humor“, dá-li se to tak ještě vůbec nazvat, nemůže přenášet z osobního do veřejného života. V této souvislosti nelze ani přitom vyloučit, že mu možná k takové „popularitě“ radí nějaký jeho dobrý přítel, který je přesvědčen, že tímto způsobem lze nejlépe realizovat heslo „K lidu níž, s lidem výš!“ Možná ale také, že se náš dnešní premiér shlédl v různých vzorech typu Mečiara, Sloty a jiných nám dobře známých osob, zde však nejmenovaných.

Co říci závěrem?

Že i ta timokracie se musí umět založit a že být jenom falešným, tupým a bohatým gaunerem prostě nestačí...

Je od Vás policistů trapné, když reagujete na primitivní a urážející články od civilistů. Uvědomte si, že jim tím děláte radost a také tímto snižujete prestiž policie. Trocha rozumu do hrsti.

Co furt brečíte? Tak jděte pracovat do civilu, třeba se někteří z vás uživíte i prací a ostatní mohou být na soc. dávkách. Je jedno z čeho vás platíme. Stejně máme nejpočetnější policii v Evropě a je to třeba zredukovat.

4 Civil - neboj, on se ten počet zredukuje sám, už teď jsou bezmála všude podstavy a ve finále budeš brečet ty, až ti někdo něco provede a policie přijede za několik hodin až na tebe přijde řada... Nesmysl? Neee, to už je realita dnes. A miluju ty kecy že nás někdo platí - proto bereme tak málo :-DDD. Btw. platíme daně jako každej.
Jinak se omlouvám že reaguju na řeči civilů kteří nevědí vo co go, ale na tohle se nedá nereagovat.

Pleteš se, vy daně neplatíte, vy jen vracíte trochu těch našich daní zpátky do rozpočtu.

Zrovna ty něco vyprávěj o daních a morálce. Seš na pracáku už kolik let a souzenej si taky byl za trestnou činnost. Tak s těma kecama jdi někam.

Jseš trocu mimo mísu parazite a pro pravdu se zlobíš. Jestli tak jak jsi odhadl mne i pracuješ, tak už vím proč jseš u policie a zřejmě pouze hlídkař. Prostě trefená husa.

4 Civil - co říci závěrem? Snad jen, svatá prostoto... Howg

ty jsi ale zmrd

Přečetl jsem si pozorně diskusi wwwLanger.cz, wwwpolicista.cz.Nechápu, jak odbory vůbec mohly připustit, aby se do konce roku 2007 nic nezměnilo, to znamená, že se bude vesele okrát dělný, policejní, hasičský, bachařský lid,neskutečné, hnus,hnus, hnus.!!!!!!!!!!!!!!! Shlédl jsem video na internetu wwwpolicista.cz, je zde vidět profesionalita pořádkové jednotky a dalších součástí, urážky zmrd físlácký, neskutečné, je jasné, že mladí lidé půjdou raději na diskošku, bavit se dokud mají mládí, dneska byl pochod za marušku, asi stát chce feťáky, mne se to nelíbí, mám 17 syna, ničit si zdraví. Je to mlůj názor, je zde velké nebezpečí, feťáku, viz případ feťáka z Litoměřic,víc nemusím rozebírat. Takže, kdo má nárok na výslužku, nebo kdo je ještě mladý a nedosáhne na 15 let výslužky,půjde do civilu též, mládí, zdraví se ještě v civilu platí, ne policista po 20 ti a více letech zhutovaný duševně, zdravotně, fyzicky, též to samé hasič, u nich mám velký obdiv, stát ne. Když třeba po 20 ti letech odejdete do civilu, máte štěstí že sloužíte od 20 ti let, tak je již problém ve 40 ti letech najít práci, ne že byl policista, ale mládí a zdraví již není takové jak při nástupu, pak ještě 25 let pracovat, to je nesmysl, znám dosti kolegů, co odešli podle starého zákona v 55 ti letech a spousta je již na nebi, 2-3 roky důchodku, u nás důchod v 63 letech, ale sloužit do 65 let, kdo tuto zhovadilost vymyslel. Je jasné, že odejde masa zkušených policistů, dále po 31,12,2007 možná rok, nebo 10 let se nebude zase nic dít, nebo se ořežou výsluhy, odchodné, aby jsme byli opravdu žebráci. Civilisté mají zkreslenou představu o policejním, hasičském, bachařském řemesle, media jim tlučou do hlavy samé bláboly, hnus, hnus, hnus. Panu Plechatému děkuji za práci, ale přiostřit sociální boj, nebo je s námi ámen. Všude ve vyspělé Evropě jsou slušné výslušky, ikdyž třeba mají kasu prázdnou, priorita občanů na prvním místě je bezpečnost, ale toto mocipáni, zákonodárci, pan Langer, a další nechápou, nedej bůh, jsem ale ateista, byly velké nepokoje, výtržnictví a nebyl by nikdo, kdo bude hájit zákon, pak se bude řvát, kde je policie,kde je polda, na ulici, pan Langer se směje, toho vůbec nezajímá resort, plat mu jde, má svoje jisté, nejhorší konstalace hvězd za sto let, p. Langer a pan Kalousek, ničitel policie, hasičů. Nezbývá, než bojovat, rentiéři též přišlu o valorizaci, souběh nemocenské,podpory, hnus, pro nechápající civilisty, toto není pláč, ale vykreslená skutečná nechutná realita, nikdo nebude dělat zadarmo, bez příplatků, dělám obdobnou práci, mám o 10000,-Kč více než jsem sloužil a jsem pan Marek. Nevěřím, že k polici půjdou mladí lidé, protože je to sebevražda, vedení je nutno zaplatit, ale ne aby byl nehorázný rozdíl mezi vrchností a dělníkem policie. Držím palce, kolegové nehádejme se, jsme na jedné lodi, zdraví bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy. Byl jsem 24 let v přímém výkonu, ve víru událostí, takže vím o čem píši, věřím v lepší budoucnost.

Souhlasím s tebou kolego ve všem co jsi tady popsal, ale nevěřím tomu, že by bezpečnostním složkám šáhli na výsluhu. Naprosto důvěřuji našemu ministrovi. Pokud tomu tak bude, mohlo by dojít u PČR ke kolapsu a stát by neušetřil nic a abych nezapomněl, pokud se tak stane, můžeme poděkovat naší iniciativě, která má slepé oči k tomu, vidět některé věci ve výhledu. Je to jejich právo si prosazovat některé věci, ale divím se, že se tím někdo zabývá, vždyť jsou dána pravidla pro všechny stejně a protože v současné době nedosáhnou na výsluhu, tak jen kritizují a kritizují a jenom závidí a brečí jako malé děti, hold ta vojna jim chybí a úcta k ostatním.
Ti, kteří se cítí být mojí reakcí uražení, nezlobte se na mne, vždyť jsem vyslovil svůj názor, tak jako vy.

4 xxx: Současná pravidla ani náhodou nejsou nastavena pro všechny stejně a pokud se navážíš do Iniciativy a jejich příznivců, věř, že většina těchto na výsluhu nárok dávno má, stejně jako vy připosránci, kteří se pořád jen něčeho bojíte! Mám na mysli otevření zákona, rušení výsluh apodobně! Holt my Češi jsme už bohužel takovej národ, žádné sebevědomí, nevyčnívat z řady, pořád se něčeho bát, je mi z toho na blití... :-(