KONEČNĚ PROJEV HODNÝ PRESIDENTA A MĚLA JEJ KANDIDÁTKA NA PRESIDENTKU.

VŠICHNI PÁNOVÉ, ZELENÍ, RUDÍ, MODŘÍ I RŮŽOVÍ BY SE MĚLI, ZA SVOJE PROJEVY A HLAVNĚ VIZE, PŘED TOUTO DÁMOU VELMI, ALE VELMI SKLONIT. POSUĎTE JAKO LIDÉ TOHOTO STÁTU A NA CHVÍLI ZAPOMEŇTE NA SVOJE ŽABOMYŠÍ POLICEJNÍ A CIVILO-POLICEJNÍ HÁDKY:


Jana Bobošíková: Jsme krok od mafiánského režimu
Jana Bobošíková u KSČM

11:45 | 15.2.2008 | Jana Bobošíková

Dobrý den dámy a pánové,

ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými. Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.

A já se Vás dámy a pánové ptám: Kolik let ještě budeme potřebovat, abychom dokázali nalézt svornost v životě? A tím vůbec nemyslím falešnou jednotu názorů a postojů. Naopak - čím pestřejší jsou, tím vytvářejí lepší podmínky pro společnou sílu a prosperitu. Svorností rozumím schopnost se domluvit na tom základním, co činí společnost společností lidskou. To je svoboda a z ní plynoucí odpovědnost, tolerance a ochota vyslechnout jiný názor, úcta jeden k druhému a ochrana slabých před případnou svévolí silných. Co nám brání dohodnout se na těchto hodnotách, respektovat je a tak si navzájem dopřát daru důstojnosti? Proč má být právě tento pamětihodný sál degradován na pouhé tržiště, kde se kupčí s lidským strachem? Nepatří sem spíš debaty a spory o myšlenky? Nepatří sem souboj kvalifikovaných argumentů těch, kterým dali občané důvěru, aby zastupovali jejich a nikoliv své vlastní zájmy?

Asi namítnete, že tento sál v polistopadové historii už zažil ledacos. Jenomže když jsme se v roce 1998 při volbě Václava Havla pohoršovali nad pískající první dámou, netušili jsme, čeho můžeme být svědky při prezidentské volbě deset let poté. Sprosté výhrůžky, vydírání, střelivo v dopisech...

Dámy a pánové, jsme na hranici. Nikoliv krok, ale pouhý krůček stačí a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne skutečná demokratická volba, svoboda, tolerance, ani úcta. Do režimu, kde není místo pro normálního slušného člověka. Do systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších.

Vydali jsme se špatnou cestou. Stejně rychle, jako mizí myšlenky a demokratické politické soupeření, nastupuje korupce a hrubá síla. Zájem mocných o osudy lidí této země se vytrácí. Před volbami si pak politické strany nechají udělat drahé průzkumy veřejného mínění. To aby věděly, co mají naslibovat a co vesměs nikdy nesplní. Jak si jinak vysvětlit, že tu dnes máme zákony, které vyhánějí nemocná batolata z léčeben? Platí dítě i jeho matka. A dohromady více jak tři tisíce za měsíc. Jsou rodiny a není jich málo, pro které je to náklad neúnosný. Věřím, že alespoň někoho z Vás to právě v této chvíli zajímá víc než špehování kolegů a fotky či videa z rádoby tajných schůzek.

Možná namítnete, že hlava státu s tím, vzhledem ke svým kompetencím, mnoho nezmůže. Proč tedy ten lítý boj? Není potom lhostejné, kdo tou hlavou bude? Ne, není a Vy to víte.

Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti. Když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem. Pokud bude mít stále na paměti, že stát musí především chránit slabé. Že musí trestat viníky a ne jejich oběti. A že musí zajistit všem rovnost před zákonem, ať už se liší v barvě pleti nebo politické příslušnosti. A to v našem právním systému ještě zdaleka není samozřejmostí.

Ten, komu svěříte prezidentský úřad, má jedinečnou možnost snímat hloupé nálepky, které staví nebezpečné bariéry mezi lidmi i myšlenkami. Proč například mezi demokraticky smýšlejícími politiky vzniká hráz kvůli referendu? Proč mají být jeho zastánci automaticky označeni za populisty, když jde o demokratický nástroj jako každý jiný? Proč každý, kdo mluví o solidaritě, hned dostane na čelo razítko nebezpečného bolševika? Vždyť solidarita se slabými je jednou ze základních vlastností, která odlišuje lidskou společnost od džungle, kde platí "zabij, nebo budeš zabit"!

Ten, kdo se bude dívat v příštích pěti letech na svět z výšky Pražského hradu, by měl vidět dál než ostatní. A udělat všechno pro to, aby každá lidská bytost mohla plně využít své schopnosti a nadání. Protože budoucnost nám chystá tvrdou výzvu. Obstojíme jen tehdy, když si začneme vážit kvalitního vzdělání. Nejen proto, že přináší konkrétní dovednosti. Kvalitní vzdělání otevírá mysl a tím i dveře do světa úspěšných. Do světa velkých ambicí, které se díky tvrdé práci proměňují v konkrétní hodnoty, sloužící celému lidstvu. Nikdy nerezignujme na velké cíle. S hrdostí a noblesou lva, kterého máme ve státním znaku, pojďme zápasit o místo na slunci v globální konkurenci. Potenciál občanů České republiky je obrovský a my máme šanci uspět. Jenom to nesmíme vzdát. Je to jediná cesta k zachování vlastní identity, jako hodnoty plynoucí ze zdravého sebevědomí a nikoliv jako stébla, kterého se marně chytá tonoucí.

Právě teď je před námi velká šance. Zanedlouho budeme předsedat Evropské Unii. A budoucí hlava státu by měla s veškerým úsilím přimět vládu i opozici, aby zanechaly planého hašteření, využily jedinečné možnosti udávat tón a nespokojily se s rolí pouhého údržbáře evropských procesů. Hlava státu prostě musí mít vizi a znát cíle pro budoucnost.
Vím, že bych toho chtěla příliš po jednom člověku. Hlava státu hodná svého titulu to ale může zvládnout. I když - jenom tehdy, pokud jí víc, než na osobním prospěchu bude záležet na osudu naší historicky těžce zkoušené země a lidí, kteří se tu narodili či usadili s nadějí, že tu najdou domov.

Dámy a pánové, nejsem jen kandidátka na prezidentku České republiky a europoslankyně. Jsem také dcera, manželka a matka. A moc dobře vím, že žádný domov se neobejde bez vzájemné úcty, pokory a již zmiňované svornosti a solidarity. Stvořit domov dokážou jen lidé, kteří vědí, že žádný strom neroste do nebe, a že i ti dnes nejsilnější se lehce mohou stát zítra těmi nejslabšími.
Vytvořme proto domov. Bez ohledu na různost názorů a postojů. Vytvořme domov hlavně těm, kteří jsou teď na prahu života. V nich je klíč k úspěchu. Bez nich nebude budoucnost ani naděje. Chraňme je. Pečujme o rodiny, ve kterých vyrůstají. Dopřejme jim ekonomicky důstojnou existenci a bezpečí. Jsou mnohem cennější než kariéry nás všech, kteří jsme dnes v tomto sále. A přesto jsme to právě my, komu reformní kroky vlády přihrály měsíčně navíc tisíce korun, zatímco dětem přikázaly platit za lékařskou péči a jejich matkám snížily mateřskou. Takhle se domov nestaví.

Naše země přitom v minulosti domovem byla. Jinak by pro ni lidé neumírali. Vraťme jí tu podobu. A lidem ochotu bránit ji i za cenu nejvyšší.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří mi touto kandidaturou umožnili promluvit do volby hlavy státu. Státu, jehož osud mi nikdy nebyl, není a nikdy nebude lhostejný.

Děkuji Vám.

...8. květen - vítězství čeho...

...Politické a společenské zřízení dnešních států je historickým omylem, metafyzikou rozumu, dílem víry ve vědeckotechnický pokrok s pozitivním chápáním úlohy člověka v něm. Tyto státy jsou primárním zlem a brzdou jakékoliv změny k lepšímu a měly by být odinstalovány stejným způsobem, jako vznikly. Tyto státy jsou hrobníky lidské kultury i humánní civilizace, nejsou schopny nést základní lidskou morálku ani pochopit smysl spravedlnosti tak, jak byl chápán a jak je přirozený pro společenství podrobená přirozené evoluci, tradiční hierarchii a morálce lidského soužití. Právo v těchto státech přestalo být právem a stalo se souborem organizačních nařízení, zákazů, direktiv, norem a represivních opatření podle konstruktivistických představ svých ideologů, jak by se lidé měli chovat ve veřejném zájmu, co to je sociální spravedlnost a jak by stát měl být řízen proti libovůli svých občanů. Takové zákony nemají nic společného s demokracií a bez ohledu na mínění občanů vznikají v hlavách zaujatých mozků chorých posedlostí po vlastní důležitosti. Je potom lhostejné, zda těmi mozky jsou národní či celoevropské zákonodárné sbory....

Teď má většina příslušníků dole hodnocení - dobré. Chcete se, ale hlásit do výběrového řízení - tůdle, potřebujete velmi dobré. Takže se nic nezměnilo, kdo poleze do zadku nadřízenému tak má šanci něco u sebe změnit, jinak smůla. Zase to nahrává známostem a protekcionářství, jak to bylo vždy v minulosti. Je to všechno nechutná špinavá hra, která nemá rovná pravidla.

Pozor-když už policista dostane příležitost a dostane se do vedení tak jsou mu vytvořeny dost nepříjemné podmínky, s dost podivným jednáním a tlakem na jeho osobu.
Inu staré struktury si dokázali pomoci....

Tak se snaž chytrej, nebo se smaž....., ale nepiš nesmyslné motoucí zprávy.

ten co vyrvava ze neni ministrem policie neni tedy ani ministrem hasicu a ani ministrem CO. tak at laskave drzi hubu a nehodnoti a neotravuje a neztezuje praci

Další a další policisté v produktivním věku 10-20 let odcházejí do civilu. Slibované přehodnocení systemizace 3TT se nekoná a kolaps PČR pokračuje neobjektivním ohodnocením pracovníků v managementu na úkor lidí na ulici.

Já viděl jak to házeli do igelitových pytlů a svinským způsobem už uváděli okolnosti ohledně pásů a rychlosti.
Tohle je typický příklad lidí z vedení jednotlivých ředitelství jak si chrání kožíšky a vlastní krky aniž by se slovem zastali svých podřízených, kteří běhají jak oni pískají-je to hnus této složky a proto to u policie tak vypadá.

Když jde o vysoký funkcionáře tak se to musí vyšetřovat, vyšetřovat, až se to úplně vytratí. Tady byli hotový raz dva - ubožáci.

Znám jeden případ najetí do školačky u ČB a postup vůči arogantnímu funkcionáři.
Být tam polda z ulice tak letí hned na dlažbu.

Ty debílku. Víš, že ten polda byl už odsouzen? Tak chytráku nepruď!

V neděli 6.5.2007 se jasně ukázalo jaký je rozdíl mezi příslušníky armády ČR a policisty PČR v této zemi - zatímco mrtvého vojáka AČR přivezli vojenským leteckým speciálem se všemi poctami s vlajkou na rakvi a čestnou stráží, kdy Parkanová uvedla, že voják, kterého zavalila lavina bude vyznamenán tak naopak 2 policisté, kteří přišli o životy také při plnění svých služ. povinností strčili do černých igelitových pytlů a jejich nadřízený ihned na místě neštěstí do médií sdělil, že porušili zákony, neboť jeli v obci nepřiměřeně rychle, bez zapnutého majáku a nepřipoutání bezp. pasy - co dodat. Je to velmi smutné a deprimující, už je na čase aby se něco stalo a aby "Vy nahoře" si konečně uvědomili, že i policisté jsou ve válce a to ve válce se zločinem a dle toho se k policistům chovali. Čest jejich památce / všem třem / a upřímnou soustrast jejich rodinám.

musím jen souhlasit - bohužel

Karle, možná to myslíš dobře ale toto bolestné téma na tyto stránky opravdu nepatří.

Vykřičníčku, právě naopak!!!

Četl jsem názory některých „spoluobčanů“ na jiných stránkách. Smutné. Tím, že to sem „hodíš“ dáváš prostor emočně sterilním a rozumově impotentním jedincům. A zde můžeš čekat opravdu cokoli. Je to nedůstojné.

V rámci defenestrace,by už každý ubohý politik měl skočit z okna

Slibuji, že zákon 361 přivedu k zlepšení a postarám se aby platy řadových policistů byly odpovídající platům u moderní ozbrojené složky a byly srovnatelné s platy managementu a lidí v bačkorách.

Slibuji, že budu chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a jinými mimořádnými událostmi, a to i s nasazením vlastního života. Při plnění svých povinností se budu řídit Ústavou, zákony a dalšími právními předpisy, důsledně plnit rozkazy a pokyny svých nadřízených a při svém jednání budu mít na zřeteli obecný zájem."

Služební přísaha Policie ČR:

"Slibuji, že budu čestným, statečným a ukázněným příslušníkem Policie České republiky. Své síly a schopnosti vynaložím ve prospěch společnosti tak, abych chránil práva občanů, veřejný pořádek a bezpečnost a ústavní zřízení České republiky, a to i s nasazením vlastního života. Při plnění svých služebních povinností se budu vždy řídit ústavou a zákony a v souladu s nimi i rozkazy a pokyny svých nadřízených. Tak přísahám."

Velmi zvažuji zříci se výše uvedeného díky paskvilu č.361/2003 Sb., v návaznosti na výklad tohoto zákona prostřednictvím nadřízených z PP PČR.

sloužit dnešním mocným je už samo o sobě obrovská hanebnost, jednání které se do považovat za čin proti lidskosti.