1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pánové celá systemizace je dostatečně sprasená pro policisty v přímém výkonu, ale nikoli pro fešáky na manažérských židlích. Těch se rozhodně plnění 150 h nedokne, těch se nedokne ani práce v noci, víkendech a svátcích protože nám ucpali hubu 10% směnnosti, která je postavena opět zády k lidem ve výkonu.

docela by jsi koukal jak lidi na PP v 9TT maji 10%. protoze chodi na smeny. ranni a odpoledni. to niiiiic

Tak to je velké svinstvo a rozmýšlím se, že to zabalím.

Pro mola a poldu:

Nesmyslně motáte pojmy a dojmy. Jakej dělník? Jsou zaměstnanci na státních úřadech také dělníci ?

takže pro méně chápající: jednalo se o přirovnání, např.: dělník, parťák, mistr, vedoucí dílny (cechmistr), vedoucí výroby, náměstek, ředitel, gen. ředitel ap. U PČR: policista(dělník), DS (VS), ZV V, velitel služby, náměstek, ředitel OŘ, atd až po PP , nebo např. OHS, OOP, SKPV na okrese , SKPV na kraji, ÚOOZ ap. chapišto? a trvám na tom, že zde brečíte na věřejném vebu a tvrdím, že čím služebně mladší kolega (samo, že ne všichni) tím se cítí důležitější a samo sebou nedoceněn, on nebude čekat on chce vše hned i na úkor třeba jiných (starších) a dále tvrdím - nemělo dojít v žádnem případě k propadům platů

ještě něco, stejně až se odstraní některé bludy 361, tak se stejně musíte smířit s tím, že práce(služba) se vždy bude hodnotit podle postu !!!!!! není možné aby pochůzkář měl větší peníze než třeba kriminalista, to je proti logice (porovnávám délku služby), než třeba jeho vedoucí, tak to je, tak to bude a tak to nebylo,

a tím chceš říci, že kdyby se odstranili problematické věci ze zákona, příp.srovnala aplikace do praxe a ten kolega měl stejné peníze jako loni, tak bude mít víc než vedoucí oddělení nebo kriminalista? Nenech se vysmát. A když už se vyjadřuješ k postupu dle starého zákona - to je jediné pozitivní a stejně se bude obcházet jako doposud. Ne všichni schopní a tvořiví se dostali na SKPV právem. Podívej se kolem sebe. Takový chlap z OOP (MOP) po 5 letech má víc zkušeností a znalostí z práva než kdokoliv jiný. V novém zákoně je další fígl, který bude bičem na to, aby schopní neodcházeli (nebo "rebelové") neměli šanci postupu. Tak to bylo, je a bude pořád

nechápeš? nemělo dojít k propadům a vedoucí jakýkoliv i v civilu nemá mít méně než jeho podřízený

myslíš, že je to taky v pořádku když můj ZV má o 6 litrů více?, ani náhodou mu to nezávidím, podívej se do tabulek , souhlasím, že řada bejkáren se dělala, dělá a vždy to česká hlavičky vymyslí tak, aby to nějak šlo (obsazování míst)

Pro MOLY: Zase špatně pane vedoucí. (jouda nevím, potrefený trošku a hnusnou kancelářskou krysou jste se ohodnotil Vy sám) Policista na ulici je úředník - VČ - prodloužená ruka zákona, které řeší problémy přímo v terénu a ne jen kanceláři. Takže žádný dělník. K tomu musí mít a také má patřičné vzdělání a další schopnosti (při vstupu apod.), aby takovou činnost byl schopen vykonávat. To není a nemůže být žádný blbý "dělník"! Takže "dělník" NE, ale úředník.
Tady je prosím problém jinde, který nastal až s uvedením zák.č. 361 do praxe.

A co takhlen dnešní praxe :

Přijde z civilu pan s VŠ, ohřeje se nějakých 5 měsíců na OOP (MOP) a najednou je s těmi svými 5 měsíčními zkušenostmi na kriminální službě - znalost pachatelů nicotná na rozdíl od dlouholetého kolegy, který si pachatele ukládal do hlavy celá léta ještě včera dělal " seznámení " alespoň s těmi nejčastějšími a že to trvá celá léta - každý déle sloužící policajt to moc dobře ví.
Co je to za dobu ? Zkušenosti nikoho nezajímají ? Je to jen o VŠ ? Bude ta vysokoškolská hysterie u Policie ČR znamenat, že bude nejvzdělanější a nejlepší ? Zkušení bez školy jsou odepsaní ? Zaslouží si kriminalista s 5 měsíční praxí ( tedy totální neznalostí pachatelů ) lepší ohodnocení než ten praktik z OOP (MOP) ?

ZRUŠIT zákon č. 361/2003 Sb. !!!

Čím dřív, tím líp. !!!

Co to tlacháš. Jen jej ještě nech, ať můžeme s 9 litry navýšení na 45 % pžíspěvečku k 31.12.2007 odejít. To se teprve budou divit jak jim zkušení, ne jako k poslednímu březnu staříci, a vedení naráz odejde s 25 až 40 litry příspěvku. To si budou drbat hlavy. Jen ať to do 31.12.2007 vydrží hošové.

361 byl stvořen pro určitou skupinu policistů, ale sociální jedinci v nejnižších třídách to nejsou.

Jen ten zákon nechte ještě v platnosti jak je. 31.12.2007 vám odejde vysoké vedení z okresních ředitelství, krajských správ s tlustými rentami a po nás potopa. Poté bude pan IL mudrovat v televizi, že odchází jenom staří a na jejich místa jsou přibíráni nový policisté. Tento den bude sodoma komora pro celou PČR.

Tvrdím to také, že 31.12.2007 bude masívní odchod policistů z vysokých funkcí! Už mám takové kusé informace, že to sice neříkají "na plnou hubu", neboť mají strach, že na jejich místa by mohli být v průběhu roku dosazeni jiní ambiciózní jedinci, kteří chtějí zůstat, ale že už někteří mají napsány žádosti v šuplíku s termínem posledního dne tohoto roku.

Jdu také je to v pr............

pro ty moly a poldy :


Nikdo zde nebrečí joudové :-))

Ale potrefení se vždycky ozvou :-D

Sami víte, že to povídáte jsou nesmysly :-)

jouda nejsem, potrefený taky ne, já jsem u sboru 15 let, dle Vás hnusná kancelářská krysa (vedoucí útvaru), v pořadí výše příjmu jsem figuroval asi někde uprostřed z celého útvaru, bylo to normální? když jsem si hledal ZV, tak dobří kluci, kteří by se na to hodili mě poslali někam, že co by tam jako dělali, nechali se buzerovat za méně peněz, stačí sem tam svátek, pár dalších příplatků a příplatek za vedení a větší osobku to hravě nahradilo, a pořád tvrdím, že nemělo dojít k propadu příjmu u žádného policisty

Všechny neřády z kanceláří vyhnat na mráz nic nevyřeší-stejně jsou vyhořelí a čekají jen na správný den.

je správně...:-) Problémem bude i to, že se v tomto syndromu budou nacházet i kolegové z výkonu (při podstavech). Nejsou s rodinami, společenské uznání u naší firmy neexistuje, pocity jsou dávno potlačeny, deprese na obrozu a psychosomatické problémy za prvním rohem. Začne to být tak extrémní, že se začnou množit případy absence a poslední zhasne....

na tom je i to, že i u kolegů věčně naplněných entusiasmem i tento odchází a pomaličku překračují fázi stagnace. Zbývají jen dvě, frustrace a izolace no a pak nechci vidět takového kolegu při řešení konfliktu.... Vlepíme tam pár zelených a bude vymalováno. Zamyslete se pánové než bude pozdě....

Co jsem slyšel, tak, na jenom Teplicku odcházejí další do "C" a další se pomalu připravují. Pořádá se tam bezpečnostní opatření, prý aby se s tím spláchly ty hodiny zadarmo do toho balíčku. Lidé v uniformě mají v měsíci, třeba jen pár dní volna. Za to neuniformovaní mají víkendy volné. A to ještě mají další výhody - při tělesných prověrkách, ale co je ještě zajímavější při střeleckých - takže mají o hodně menší náročnost, ale jsou ve vyšších TT a zatímco na uniformované složky jsou kladeny mnohem větší nároky (už při samotné práci s lidmi a na veřejnosti), a proto mají nižší TT. . SO, NE, NOČNÍ a svátky jsou mezi policisty nepoměrně rozdělované. A, že jich má někdo více a druhý méně to nikoho nezajímá.

Proto by to chtělo ZRUŠENÍ zák. 361/2003 Sb.
a nastolení normálního a spravedlivého odměňování zaměstnanců podle zákoníku práce !!! Jako je to v německu. Tenhle bordel, co je dnes u této firmy má málo společného s normální prací - díky POLITICKÝM VLIVŮM. Silná politická vůle (jak uvádí IL ve svém letáku pro PČR) už zde byla za KSČ ! A podle toho to také dopadlo. Ty pilíře si může strčit za klobouk. Každý policista chce za svou práci (a podle nároků, které jsou na něho kladeny jako na uniformovaného) spravedlivou odměnu.
Znovu opakuji, že UNIFORMOVANÁ POLICIE JE ZÁKLAD, která zajišťuje základní servis pro lidi a další složky !!! Nepochopení této definice pane manažére IL vede k sebedestruktivní selekci policie a blízkému kolapsu. Což už pana IL i napadlo, když v nouzi dostal nápad oživit jednotky PS VB. Teď je opravdu stav nouze - SOS - A už jsem dloho neviděl - hledáme nové partáky (kteří si nechají SR@T na hlavu).

OKAMŽITĚ ZRUŠIT deformační a degradační zák. č. 361 !!!

Všechno je to zde na tzv. " Na dlouhý loket", zbytečně dlouho se o některých záležitostech jedná a výsledek je zatím hodně záporný.

nebreč jak malé dítě, dělník je vždy dělníkem a základy jsou vždy dole i když jsou důležité, nelíbí se Ti to, tak odejdi a zase začneš jako základ a chceš-li být vyšší patro, tak pro to něco udělej, ale hlavně nebreč ......

nebuď závistivej, máš také možnost jít do vyšších TT - stačí jen se přihlásit do výběrového řízení a jestli se ti to nelíbí tak si můžeš jít do civilu vydělat víc

Pro poldu,

hm, už jsi něco slyšel o služebním hodnocení a jak se plošně zneužívá k tomu, aby se zabránilo lidem hlásit do výběrových řízení? A není to o tom jestli je někdo dobrý nebo velmi dobrý, je to o vztazích s nadřízeným. Ti co vymysleli a poté opakovaně měnili zákon nebyli totiž vůbec schopní domyslet důsledky jeho jednotlivých znění. Pokazili co se dalo. Je to dyletanství s katastrofickými důsledky do budoucnosti. Samozřejmě policie budu fungovat stále - ale jak?

s tím hodnocením souhlasím je to gordický uzel, nebo začarovaný kruh, anebo bejkárna jak si to přebereš ,u mně je absolutní podstav a představ si, že jsem krvácel a klukům co se přihlásili do výběrka na jiný útvar (jsme útvar nad hrobem - RCPP) jsem napsal "velmi dobré" zaslouží si to, ale teď už snad bude za ně sloužit uklízečka a já ....

Než si lidé z vedení policie propláchnou oči tak se jim ten slavný sbor rozpadne pod rukama. Na co by tady lidé čekali, když mají možnost odejít na lepší-to lepší je skoro všude bez stresů a napadání.

Výše uvedenou informaci ohledně odchodů mohu jen potvrdit protože i já jsem se rozhodl po 16 letech odejít. Už mi připadá zcela nelidské odpracovat při normálních směnách a "bezpečnostním opatření " v jednom týdnu( pardon od NE večer do Po rána dalšího týdne ) celkem 83 hod ve výkonu. Mám zato že tento počet hodin by " zabil i vola" Podal jsem výpověď a jdu protože tohle jednání nemá obdoby. A teď jedna dobře míněná rada p. Langerovi: Jsem zvědav komu budete velet a vydávat příkazy až z ulic zmizí policisté v uniformě.

Jinak zdravím všechny tepličáky kteří mě znali jako Olina

Pojďte se domluvit a když to nechtějí udělat odbory tak jako nátlakovou akci podáme výpovědi k jednomu datu. Nebo by to mohla organizovat Iniciativa.

tak začni, už jsi si ji podal? hlavo, ten nápad stál námahu

Kdo tady bude sloužit-Ukrajinci nebo Vietnamci?

já jsem šel na ulici o 3000,- dolů a důchodce VS co dělá max. 1 hod. denně šel o 6000,- nahoru. Děláte si prdel?

tak se pochlub, kde je ta fara, kde VS dělá 1 hodinu, kolik let ma odslouženo oproti Tobě? zase jenom závist, závist a rozeštvávat to Vám jde .....

nebuď závistivej Vožumbro až se dočkáš důchodu, tak ty peníze budeš mít také.

Tak se neboj ten kancelářský jednou bude sloužit sám na ulici, protože se mu mužstvo odebere do civilu.

v minulosti jsem se nikdy nehrnul dělat tvz. plánovaně neplánované přesčasy. Tuto možnost měli pouze prominenti. Přesto jsem nyní za mnohem víc práce se mzdou klesl min. o tisíc Kč za měsíc.

Tak si je teď užiješ, když se na tebe loni nedostalo. Ona spravedlnost musí být.

Však ono se to pánům tvůrcům zákona 361 v žaludku musí obracet jaká zvěrstva a rozdíly udělali mezi lidmi.

(dohromady) :-)

pan ministr nezažil život na ulici jak to tak vypadá.Myslí si asi,že je policie nepotřebná.At začne přemejšlet do předu!!!a rychle nebo mu u policie nikdo nezůstane.jestli to tak bude tak at se připraví na pořádnej sajgon vznikne tady bordel,který už nikdo nedá do hromady..........čaues

Ministr a celé vedení nemá představu o důsledcích, které dopadají na lidi v přímém výkonu a jak tyto lidi nutí odcházet.