1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

V jihoafrickém Johannesburgu pokračuje v pondělí soudní proces, ve kterém se rozhoduje o propuštění uprchlého českého podnikatele Radovana Krejčíře na kauci. Podle medií vyjádřil soudce pochybnosti o délce trvání Krejčířova vyšetřování v České republice.

Soudce vedouci kauzu Krejčíře prohlásil, že se mu nelíbí, že vyšetřování v ČR se táhne dlouho. To podle něj může znamenat, že česká policie nemá proti Krejčířovi dost důkazů..." S rychlostí, jakou ČR případ vyšetřuje, to vypadá na dalších deset let"..., řekl soudce na adresu českých vyšetřovatelů. Soudce navíc kritizoval výpověď českého policisty Jiřího Nováka. Řekl, že Novák toho příliš nevěděl ani o svých vlastních případech.

Kauza Krejčíř stála český stát více než mandatorní výdaje pro nezaměstnané. Asi to s tím státním dluhem nebude až tak žhavé, když na mezistátní tragikomedii padnou takový mergle a všichni zainteresovaní jsou nevinní a hlavně naprosto spokojeni.

...a soudruh Langer významně mlčí. :-))

Sparta a komunisti je největší zlo na světě a tady je další důkaz, bože jak plno fanoušků věří ve spravedlnost a čistou hru jedněch i těch druhých!!!!!!!!! Fuj hanba!

Tohle je pravé ořechové. Opisuju:
Spíš by jej měli zajímat ti, co odejdou s koncem roku s "mega" příspěvky (30, 40 a víc tisíc měsíčně do smrti, samozřejmě že spravedlivě, dle dosud platného zákona) z vyšších a vysokých policejních postů.
Jestli toto uplatí?

Pánbůh českých bafuňářů Košťál Košťálovič na adresu statečných zástupců zákona, který pochopili, že bozi se netrestaj, páč sami jsou zákon: ...Po politickém řešení Odeesáckého Sarajeva a uličníka Luxe Mackem mě práce české policie začala prostě nudit... hutná úvaha, snad z přemíry bublinek a pořádný perdy, která zaváněla kerchovem a přivedla soudruha k nebojácným filozofickým úvahám o jeho brzkém mrzkém konci...

A že ho mohli postavit mimo službu - mohli. Na to asi měl "nahoře" moc kamarádů.

Nevím přesně, jak to bylo s tím Mihálovým lustračním osvědčením - zda-li on to předložil nebo to přišlo nadřízenému, ale pokud spolupracoval s rozvědkou, tak asi se shodneme, že vědomě. Kopíruju rozhodnutí NS v obdobné věci

Soubor NS sv. 25, č. T 604.

Jestliže pachatel svému zaměstnavateli předložil padělané potvrzení o zahájení studia a o řádném pokračování v něm, aby tak dosáhl zařazení do vyšší platové třídy, ač pro to nesplňoval požadavek potřebného vzdělání, tak zaměstnavatele uvedl v omyl, že splňuje potřebné požadavky pro zařazení do příslušné platové třídy.

Bylo-li pachateli na základě toho a podle příslušného předpisu upravujícího jeho platové poměry (např. nařízení vlády č. 253/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přiznáno vyšší platové zařazení, než jaké by mu správně náleželo, pak je zřejmé, že pobíral neoprávněně vyšší plat, než který mu skutečně náležel, a tím se ke škodě svého zaměstnavatele obohatil.

Za splnění dalších předpokladů lze v takovém jednání spatřovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 TrZ. Okolnost, zda a jakým způsobem pachatel vykonával práci ve funkci, do níž byl za těchto okolností neprávem zařazen, je z hlediska naplnění formálních znaků tohoto trestného činu irelevantní.

(usnesení ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 Tdo 417/2003)

To ti nevyvracím, ale jistě má vnitro své právníky a budem se o tom bavit až po rozhodnutí, pravomocném, soudu. Do té doby je to, a ty to víš, pouhopouhá spekulace.

A že ho mohli postavit mimo službu - mohli. Na to asi měl "nahoře" moc kamarádů.

Lustrační osvědčení nezasílají nadřízenémuá, ale osobě, které se týká. Je čistě na té osobě, jestli jej předloží a na základě toho splní podmínku pro ustanovení do funkce.
A tohle snad znáte všichni:
§ 250
Podvod
(1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Nechtěl by jsi toto zopakovat poslancům atd.?

to civil

No potom už není co řešit. A to ještě kdyby jste věděli komu byl přidělen dozor Čunkova trestňáku. -:(

Převzato z teletextu na ČT 1
-----------------------------

MIHÁL DOSTANE TUČNÉ ODSTUPNÉ
PRAHA - Policie vyplatí bývalému šéfovi Interpolu Pavolu Mihálovi na odchodném a výsluze zhruba 2 miliony korun. V pátek to uvedl Český rozhlas. Mihál policii opustil před čtyřmi měsíci na svoji žádost, když se zjistilo, že byl od roku 1983
spolupracovníkem rozvědky.

Policejní prezidium podle rozhlasu tají,kolik přesně Mihál dostane. Ze strohých údajů, které mu prezidium poskytlo, vyplývá, že Mihál dostal jako
odstupné 200 000 Kč a přes 1,7 milionu mu policie vyplatí do odchodu do důchodu.

"Nesouhlasím s tím, nelíbí se mi to,ale musím respektovat platný zákon," řekl ministr vnitra Ivan Langer (ODS).

Všem stejným metrem - ANI NÁHODOU!!!

Které trdlo to sem dalo. Je Vám snad každému jasné, že pokud jmenovaný pán odešel na příspěvek, nějakou kačku (zde uvedeno 200 000,- Kč) podle zákona, jeho platu a odsloužených roků dostane odchodné a pokud je mu např. 45 let, bude 20 let, do důchodu, dostávat ze stejných důvodů (podle zákona, jeho platu a odsloužených roků) příspěvek. Nu a pokud bude např dostávat 8,5 tisíce příspěvku 20 let , tak to každému, s alespoň s odkroucený 5. stupněm základní školy vyjde přes 2 mega. Mohl to napsat jen novinářský negramot navíc proti policejně zaměřený. Spíš by jej měli zajímat ti, co odejdou s koncem roku s "mega" příspěvky (30, 40 a víc tisíc měsíčně do smrti, samozřejmě že spravedlivě dle dosud platného zákona) z vysokých policejních postů. Nebo poslanci na konci období.

Vůbec mi nejde o výsluhu a odchodné jako takové, jde o to, že pan Pavol Mihál je podezřelý z trestného činu a když se na jeho podvod přišlo, nebyl postaven mimo službu jako běžný polda z ulice, kterému se to může stát za každou hovadinu, ale měl možnost odejít na vlastní žádost a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Také si myslím, že na jedné straně dopravák nedá dýchnout a je postaven mimo službu a tento na vysoké funkci je nějak mimo těchto postupů

A to je jen jedna z tisíců křiváren na řadového poldu. To jsou hotový raz dva a ještě vyřvávaj do médií jak s ním zatočí a tvrdě budou trestat. Stačí se podívat jak se trestají poldové z těch "lepších" útvarů a ti dole například za ztracený služebák či dopravní nehody. Tyhle nerovnosti a nepravosti pak působí na rozklad policie uvnitř jako mor. Že by to, ale někdo chtěl narovnat jsem nikde neslyšel. Jen snůška všeobecných blábolů, které stejně nikam nepovedou.

Cituji:"Ze stro-
hých údajů, které mu prezidium poskyt-
lo, vyplývá, že Mihál dostal jako od-
stupné 200 000 Kč a přes 1,7 milionu mu
policie vyplatí do odchodu do důchodu."


Ale,ale kolegové snad nejste tak naivní,jak ti naši novináři,kteří skočí těm našim "manažerům" na kdejaký špek.Nebo mi snad chcete říct,že šéf interpolu v ČR bral 33.333,33,- hrubého měsíčně? (200 000:6 max.odchodných platů)to má dnes kdejaký šéf OOP.A výsluhu 8,5tisíce no nenechte se vysmát!!!!!

Koukám, že služba u policie je to už jenom o ( špinavých) penězích a pokud možno bez námahy a práce, ano, ano, máte soudruzi příslušnici pravdu, i samotný nejvyšší místní neokomunistické zemičky Klaus jasně soudruhům novinářům při jednom interviu jasně řekl: ...sakra, neptejte se mně jaký jsem člověk, ale ptejte se kolik mám peněz!... :-)

Jan Malenovský

Pane ministře
jsem u policie již více jak 10 let vidím v poslední době zhoršující se personální situaci která se samozřejmě projevuje i na nižší kvalitě práce. Ptala se mně znám á která právě ukončila právnickou fakultu na možnost nastoupení k policii. Volal jsem tedy na personální oddělení a tam mi sdělili že jí mohou nabídnout druhou platovou třídu a obvodní oddělení s platem asi 16.000,- hrubého. Pokud se domníváte že takto přilíkáte lidi k policii tak se domnívám že pouze naprosté zoufalce a nebo někoho kdo zblbnul z detektivek ale toho na obvodě vyléčí do měsíce a uteče. Proto bych rád věděl jestli máte vůbec zájem o lidi s právnickým vzděláním když jim nejste schopni nabídnout alespoň o něco lepší podmínky. Další řeči personalistky o rychlejším postupu jsou alespoň dle mých zkušeností nesmysl protože takzvaný karierní řád je absolutně závislý na tom jak se zachová nadřízený policisty a pokud bude chtít může veškerý karierní postup zarazit tak jako se to v mnoha případech stává.

Jelikož mě odpověď na tuto otázku velmi zajímá a také mě zájímá Váš názor, dovolil jsem se ji zkopírovat ze sekce dotazy na MV. Vy diskutující, umožňili byste rychlejší služební postup nebo rovnou ustanovení na odpovídající služební místo absolventům právnických fakult (myslím kvalitních-takže veřejnoprávních) a civilním absolventům Akademie PČR? Ano nebo ne? Případně, proč ne?

Ne a ne. Proč ? Protože mne baví říkat ne. Protože je jednodušší říkat ne a konečně, protože mohu říkat ne.

Je sice pravdou, že předpoklady k tomu, aby člověk s právnickým vzděláním měl větší přehled, tu jsou, ALE!!! Už jste někdy, někde i v civilním sektoru viděli, aby někomu dali 50tisíc jen za VŠ vzdělání? Věříte, že člověk po ukončení studií je po praktické stránkce odborníkem? Já ne, takže je třeba spojení teorie s praxí a začít se má právě od běžné policejní práce a postupně krůček po krůčku nahoru (o výběrovém řízení a hodnocení raději pomlčím, to je kapitola sama pro sebe - bohužel). Jinak sám mám VŠ vzdělání, jsem na tabulce praporčické a zkušeností mám za 12 let dostatek a tenhle skok by byl i vůči mně podobným nespravedlivý a považoval bych to za odhození rovných šancí pro všechny. Tento můj názor ovšem nesouvisí s další věcí a to 16.000,-hrubého při nástupu.... to je samo o sobě k zamyšlení...a právníci se jistě nepohrnou.....

to můj názor

Děkuji za názor.
Ale v této chvíli musím oponovat, za profesní kariéru jsem poznal desítky policistů, ale skutečně do týmu bych si vzal tři, čtyři (především z hlediska odborného, lidského a přístupu k práci). Otázka byla kladena s vědomím, že by právníci měli zájem o místa vyšetřováků (sedmá platová). Za současného stavu se může právník po škole dostat na SKPV po šesti letech v uniformě, takže po šesti letech o ničem. Nezlob se na mě, ale ikdyž máš 12 let odslouženo, tak můj názor je takový, že právník (pokud má o práci skutečně zájem), Tě i s tvými zkušenostmi strčí po půl roce u cajtů hravě do kapsy.

to personální politika PČR

Ne a ne. Proč ? Protože mne baví říkat ne. Protože je jednodušší říkat ne a konečně, protože mohu říkat ne.

Celkem vtipný.

Ono je to jaksi ještě trochu jinak.

Na SKPV ( nemyslím kriminalisty ) je to jen o papírech, samozřejmě lepších teoretických znalostech práva ( bylo by špatné kdy by je neměli ) a také velmi často o lidech ( ne o všech ), kteří by ani na tom základním útvaru dělat nemohli, protože jaksi zkrátka to denní honění se po případech a jejich zpracování, tedy právě vyjíždění na několik oznámení současně a neustálého zhodnocování co nejříve, co potom, aby nebyl půser, že se nezajistilo místo činu - to s pravidelnými obědy na SKPV nemá nic společného a to jistě každý déle sloužící polda ví jak to je. Prostě na oddělení OOP, MOP je to denodenní chlebíček nestíhání přijímání oznámení, honění se a k tomuto srovnání jsou vyšetřováci dosti často nervozní, když při výjezdu jednou za měsíc nestíhají, protože se vyvrbily dva případy, které jsou věcně jejich. Tak to prostě je.

Někdo prostě zase není na to, aby byl den co den zavřený v kanceláři a při tom nápadu na základním útvaru se člověk alespoň trochu dostane ven.

Takže dle mého názoru je člověk s právnickým vzděláním na obvodě jen mrháním " lidského potenciálu " a je to nesmysl, takže jeho místo je okamžitě SKPV. Něco jiného jsou ale vysokoškoláci bez právního zaměření. Tam je VŠ úplně k ničemu. Mít VŠ není vůbec žádný předoklad k tomu, že si osvojil policejní práci za 1/10 doby co nevysokoškolák - to je o zkušenostech, zejména při práci s pachateli, jejich osobní znalost a pod.
Řada vyšetřováků co prošla od píky, tedy přes obvodní oddělení moc dobře ví, že to na tom oddělení není žádný med a že to je taková všehochuť práce - práce s drbanama, neustálé sepisování a přijímaní oznámení atd.. Přefiltrované ( něco ) potom odchází na SKPV, kde se to stává objektem zjednodušené kritiky, ale zase zasvěcení vědí, že se někdy dostat k výslechu podezřelých nebo i dalších poškozených je na obvodních odděleních k vůli neustálému přijímání nápadu trestné činnosti časově těžko zvládnutelné, tak jak si někdo naivně myslí, zejména ti vyšetřováci co nikdy na oddělení nebyli a nepoznali to " množství všechochuťi " a jsou schopni psát stěžovatelské romány na oddělení, jak nebylo " dostatečně " pracováno na spisu a proč nebylo uděláno tohle nebo onohle a kdyby jen věděli, jak se na tom oddělení nestíhá, tak by takové kraviny nepsali.

Takže tím jsem chtěl jen říci - právník a jeho odborné pravní kvality šupem na SKPV, ale bohužel to bude člověk, který nikdy nepozná ten frmol na odděleních a tedy to, že nad těmito lidmi není třeba ofrňovat nos. Každé má prostě svoje

Jinak jsem velmi zvědav, jak se v rámci kariérního řádu budou a hlavně kým naplňovat místa na OHK SKPV. Mám pocit, že do budoucna se v rámci těchto oddělení budou jen a pouze dělat c..... na úvěráky.

Je to vlastně problém věcné příslušnosti, ale proč se vlastně výživy prověřují na obvodech, když každé trestní oznámení na výživu je prakticky dneska už sděleno. Mám pocit, že je to vlastně ztráta času, když obvod nabere, prověří a postoupí na SKPV, kde se s tím vyšetřovák seznámí a sdělí - někdy to zabere i půl roku, přičemž v některých případech by šlo výživu udělat i ve "zkracáku".
Ale k našemu tématu, boční vstup existuje :-)

to, kdo by mě během půl roku strčil do kapsy s právnickým vzděláním, necháme koňovi....:-) určitě je nezbytná praxe a státní závěrečnou zkoušku z práva mám taky. Vše je o lidech, přístupu a schopnostech a je jedno, jaké má kdo vzdělání, praxí doženeš během "pár měsíců" (jsi-li schopný) i to, co ti studia nedala...hezký den

Ať už jdou ti 14 letí k šípku. Renty by měli dát ihned po 20 létech služby a byl by pokoj sakra. Takovejch vykutálenejch je většina. Zobani jedni!

někdo je vykutálený a někdo zase vylízaný, že fixo

Nevím kam tím míříš hele, ale tohle se nedělá se takhle vyjadřovat o vých kolezích

Tak už ten vegáč cizinecké policii skončí.Konečně budou muset taky něco dělat.