4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

V jihoafrickém Johannesburgu pokračuje v pondělí soudní proces, ve kterém se rozhoduje o propuštění uprchlého českého podnikatele Radovana Krejčíře na kauci. Podle medií vyjádřil soudce pochybnosti o délce trvání Krejčířova vyšetřování v České republice.

Soudce vedouci kauzu Krejčíře prohlásil, že se mu nelíbí, že vyšetřování v ČR se táhne dlouho. To podle něj může znamenat, že česká policie nemá proti Krejčířovi dost důkazů..." S rychlostí, jakou ČR případ vyšetřuje, to vypadá na dalších deset let"..., řekl soudce na adresu českých vyšetřovatelů. Soudce navíc kritizoval výpověď českého policisty Jiřího Nováka. Řekl, že Novák toho příliš nevěděl ani o svých vlastních případech.

Kauza Krejčíř stála český stát více než mandatorní výdaje pro nezaměstnané. Asi to s tím státním dluhem nebude až tak žhavé, když na mezistátní tragikomedii padnou takový mergle a všichni zainteresovaní jsou nevinní a hlavně naprosto spokojeni.

...a soudruh Langer významně mlčí. :-))

Sparta a komunisti je největší zlo na světě a tady je další důkaz, bože jak plno fanoušků věří ve spravedlnost a čistou hru jedněch i těch druhých!!!!!!!!! Fuj hanba!

Tohle je pravé ořechové. Opisuju:
Spíš by jej měli zajímat ti, co odejdou s koncem roku s "mega" příspěvky (30, 40 a víc tisíc měsíčně do smrti, samozřejmě že spravedlivě, dle dosud platného zákona) z vyšších a vysokých policejních postů.
Jestli toto uplatí?

Pánbůh českých bafuňářů Košťál Košťálovič na adresu statečných zástupců zákona, který pochopili, že bozi se netrestaj, páč sami jsou zákon: ...Po politickém řešení Odeesáckého Sarajeva a uličníka Luxe Mackem mě práce české policie začala prostě nudit... hutná úvaha, snad z přemíry bublinek a pořádný perdy, která zaváněla kerchovem a přivedla soudruha k nebojácným filozofickým úvahám o jeho brzkém mrzkém konci...

A že ho mohli postavit mimo službu - mohli. Na to asi měl "nahoře" moc kamarádů.

Nevím přesně, jak to bylo s tím Mihálovým lustračním osvědčením - zda-li on to předložil nebo to přišlo nadřízenému, ale pokud spolupracoval s rozvědkou, tak asi se shodneme, že vědomě. Kopíruju rozhodnutí NS v obdobné věci

Soubor NS sv. 25, č. T 604.

Jestliže pachatel svému zaměstnavateli předložil padělané potvrzení o zahájení studia a o řádném pokračování v něm, aby tak dosáhl zařazení do vyšší platové třídy, ač pro to nesplňoval požadavek potřebného vzdělání, tak zaměstnavatele uvedl v omyl, že splňuje potřebné požadavky pro zařazení do příslušné platové třídy.

Bylo-li pachateli na základě toho a podle příslušného předpisu upravujícího jeho platové poměry (např. nařízení vlády č. 253/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přiznáno vyšší platové zařazení, než jaké by mu správně náleželo, pak je zřejmé, že pobíral neoprávněně vyšší plat, než který mu skutečně náležel, a tím se ke škodě svého zaměstnavatele obohatil.

Za splnění dalších předpokladů lze v takovém jednání spatřovat zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 TrZ. Okolnost, zda a jakým způsobem pachatel vykonával práci ve funkci, do níž byl za těchto okolností neprávem zařazen, je z hlediska naplnění formálních znaků tohoto trestného činu irelevantní.

(usnesení ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 7 Tdo 417/2003)

To ti nevyvracím, ale jistě má vnitro své právníky a budem se o tom bavit až po rozhodnutí, pravomocném, soudu. Do té doby je to, a ty to víš, pouhopouhá spekulace.

A že ho mohli postavit mimo službu - mohli. Na to asi měl "nahoře" moc kamarádů.

Lustrační osvědčení nezasílají nadřízenémuá, ale osobě, které se týká. Je čistě na té osobě, jestli jej předloží a na základě toho splní podmínku pro ustanovení do funkce.
A tohle snad znáte všichni:
§ 250
Podvod
(1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Nechtěl by jsi toto zopakovat poslancům atd.?

to civil

No potom už není co řešit. A to ještě kdyby jste věděli komu byl přidělen dozor Čunkova trestňáku. -:(

Převzato z teletextu na ČT 1
-----------------------------

MIHÁL DOSTANE TUČNÉ ODSTUPNÉ
PRAHA - Policie vyplatí bývalému šéfovi Interpolu Pavolu Mihálovi na odchodném a výsluze zhruba 2 miliony korun. V pátek to uvedl Český rozhlas. Mihál policii opustil před čtyřmi měsíci na svoji žádost, když se zjistilo, že byl od roku 1983
spolupracovníkem rozvědky.

Policejní prezidium podle rozhlasu tají,kolik přesně Mihál dostane. Ze strohých údajů, které mu prezidium poskytlo, vyplývá, že Mihál dostal jako
odstupné 200 000 Kč a přes 1,7 milionu mu policie vyplatí do odchodu do důchodu.

"Nesouhlasím s tím, nelíbí se mi to,ale musím respektovat platný zákon," řekl ministr vnitra Ivan Langer (ODS).

Všem stejným metrem - ANI NÁHODOU!!!

Které trdlo to sem dalo. Je Vám snad každému jasné, že pokud jmenovaný pán odešel na příspěvek, nějakou kačku (zde uvedeno 200 000,- Kč) podle zákona, jeho platu a odsloužených roků dostane odchodné a pokud je mu např. 45 let, bude 20 let, do důchodu, dostávat ze stejných důvodů (podle zákona, jeho platu a odsloužených roků) příspěvek. Nu a pokud bude např dostávat 8,5 tisíce příspěvku 20 let , tak to každému, s alespoň s odkroucený 5. stupněm základní školy vyjde přes 2 mega. Mohl to napsat jen novinářský negramot navíc proti policejně zaměřený. Spíš by jej měli zajímat ti, co odejdou s koncem roku s "mega" příspěvky (30, 40 a víc tisíc měsíčně do smrti, samozřejmě že spravedlivě dle dosud platného zákona) z vysokých policejních postů. Nebo poslanci na konci období.

Vůbec mi nejde o výsluhu a odchodné jako takové, jde o to, že pan Pavol Mihál je podezřelý z trestného činu a když se na jeho podvod přišlo, nebyl postaven mimo službu jako běžný polda z ulice, kterému se to může stát za každou hovadinu, ale měl možnost odejít na vlastní žádost a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Také si myslím, že na jedné straně dopravák nedá dýchnout a je postaven mimo službu a tento na vysoké funkci je nějak mimo těchto postupů

A to je jen jedna z tisíců křiváren na řadového poldu. To jsou hotový raz dva a ještě vyřvávaj do médií jak s ním zatočí a tvrdě budou trestat. Stačí se podívat jak se trestají poldové z těch "lepších" útvarů a ti dole například za ztracený služebák či dopravní nehody. Tyhle nerovnosti a nepravosti pak působí na rozklad policie uvnitř jako mor. Že by to, ale někdo chtěl narovnat jsem nikde neslyšel. Jen snůška všeobecných blábolů, které stejně nikam nepovedou.

Cituji:"Ze stro-
hých údajů, které mu prezidium poskyt-
lo, vyplývá, že Mihál dostal jako od-
stupné 200 000 Kč a přes 1,7 milionu mu
policie vyplatí do odchodu do důchodu."


Ale,ale kolegové snad nejste tak naivní,jak ti naši novináři,kteří skočí těm našim "manažerům" na kdejaký špek.Nebo mi snad chcete říct,že šéf interpolu v ČR bral 33.333,33,- hrubého měsíčně? (200 000:6 max.odchodných platů)to má dnes kdejaký šéf OOP.A výsluhu 8,5tisíce no nenechte se vysmát!!!!!

Koukám, že služba u policie je to už jenom o ( špinavých) penězích a pokud možno bez námahy a práce, ano, ano, máte soudruzi příslušnici pravdu, i samotný nejvyšší místní neokomunistické zemičky Klaus jasně soudruhům novinářům při jednom interviu jasně řekl: ...sakra, neptejte se mně jaký jsem člověk, ale ptejte se kolik mám peněz!... :-)

Jan Malenovský

Pane ministře
jsem u policie již více jak 10 let vidím v poslední době zhoršující se personální situaci která se samozřejmě projevuje i na nižší kvalitě práce. Ptala se mně znám á která právě ukončila právnickou fakultu na možnost nastoupení k policii. Volal jsem tedy na personální oddělení a tam mi sdělili že jí mohou nabídnout druhou platovou třídu a obvodní oddělení s platem asi 16.000,- hrubého. Pokud se domníváte že takto přilíkáte lidi k policii tak se domnívám že pouze naprosté zoufalce a nebo někoho kdo zblbnul z detektivek ale toho na obvodě vyléčí do měsíce a uteče. Proto bych rád věděl jestli máte vůbec zájem o lidi s právnickým vzděláním když jim nejste schopni nabídnout alespoň o něco lepší podmínky. Další řeči personalistky o rychlejším postupu jsou alespoň dle mých zkušeností nesmysl protože takzvaný karierní řád je absolutně závislý na tom jak se zachová nadřízený policisty a pokud bude chtít může veškerý karierní postup zarazit tak jako se to v mnoha případech stává.

Jelikož mě odpověď na tuto otázku velmi zajímá a také mě zájímá Váš názor, dovolil jsem se ji zkopírovat ze sekce dotazy na MV. Vy diskutující, umožňili byste rychlejší služební postup nebo rovnou ustanovení na odpovídající služební místo absolventům právnických fakult (myslím kvalitních-takže veřejnoprávních) a civilním absolventům Akademie PČR? Ano nebo ne? Případně, proč ne?

Ne a ne. Proč ? Protože mne baví říkat ne. Protože je jednodušší říkat ne a konečně, protože mohu říkat ne.

Je sice pravdou, že předpoklady k tomu, aby člověk s právnickým vzděláním měl větší přehled, tu jsou, ALE!!! Už jste někdy, někde i v civilním sektoru viděli, aby někomu dali 50tisíc jen za VŠ vzdělání? Věříte, že člověk po ukončení studií je po praktické stránkce odborníkem? Já ne, takže je třeba spojení teorie s praxí a začít se má právě od běžné policejní práce a postupně krůček po krůčku nahoru (o výběrovém řízení a hodnocení raději pomlčím, to je kapitola sama pro sebe - bohužel). Jinak sám mám VŠ vzdělání, jsem na tabulce praporčické a zkušeností mám za 12 let dostatek a tenhle skok by byl i vůči mně podobným nespravedlivý a považoval bych to za odhození rovných šancí pro všechny. Tento můj názor ovšem nesouvisí s další věcí a to 16.000,-hrubého při nástupu.... to je samo o sobě k zamyšlení...a právníci se jistě nepohrnou.....

to můj názor

Děkuji za názor.
Ale v této chvíli musím oponovat, za profesní kariéru jsem poznal desítky policistů, ale skutečně do týmu bych si vzal tři, čtyři (především z hlediska odborného, lidského a přístupu k práci). Otázka byla kladena s vědomím, že by právníci měli zájem o místa vyšetřováků (sedmá platová). Za současného stavu se může právník po škole dostat na SKPV po šesti letech v uniformě, takže po šesti letech o ničem. Nezlob se na mě, ale ikdyž máš 12 let odslouženo, tak můj názor je takový, že právník (pokud má o práci skutečně zájem), Tě i s tvými zkušenostmi strčí po půl roce u cajtů hravě do kapsy.

to personální politika PČR

Ne a ne. Proč ? Protože mne baví říkat ne. Protože je jednodušší říkat ne a konečně, protože mohu říkat ne.

Celkem vtipný.

Ono je to jaksi ještě trochu jinak.

Na SKPV ( nemyslím kriminalisty ) je to jen o papírech, samozřejmě lepších teoretických znalostech práva ( bylo by špatné kdy by je neměli ) a také velmi často o lidech ( ne o všech ), kteří by ani na tom základním útvaru dělat nemohli, protože jaksi zkrátka to denní honění se po případech a jejich zpracování, tedy právě vyjíždění na několik oznámení současně a neustálého zhodnocování co nejříve, co potom, aby nebyl půser, že se nezajistilo místo činu - to s pravidelnými obědy na SKPV nemá nic společného a to jistě každý déle sloužící polda ví jak to je. Prostě na oddělení OOP, MOP je to denodenní chlebíček nestíhání přijímání oznámení, honění se a k tomuto srovnání jsou vyšetřováci dosti často nervozní, když při výjezdu jednou za měsíc nestíhají, protože se vyvrbily dva případy, které jsou věcně jejich. Tak to prostě je.

Někdo prostě zase není na to, aby byl den co den zavřený v kanceláři a při tom nápadu na základním útvaru se člověk alespoň trochu dostane ven.

Takže dle mého názoru je člověk s právnickým vzděláním na obvodě jen mrháním " lidského potenciálu " a je to nesmysl, takže jeho místo je okamžitě SKPV. Něco jiného jsou ale vysokoškoláci bez právního zaměření. Tam je VŠ úplně k ničemu. Mít VŠ není vůbec žádný předoklad k tomu, že si osvojil policejní práci za 1/10 doby co nevysokoškolák - to je o zkušenostech, zejména při práci s pachateli, jejich osobní znalost a pod.
Řada vyšetřováků co prošla od píky, tedy přes obvodní oddělení moc dobře ví, že to na tom oddělení není žádný med a že to je taková všehochuť práce - práce s drbanama, neustálé sepisování a přijímaní oznámení atd.. Přefiltrované ( něco ) potom odchází na SKPV, kde se to stává objektem zjednodušené kritiky, ale zase zasvěcení vědí, že se někdy dostat k výslechu podezřelých nebo i dalších poškozených je na obvodních odděleních k vůli neustálému přijímání nápadu trestné činnosti časově těžko zvládnutelné, tak jak si někdo naivně myslí, zejména ti vyšetřováci co nikdy na oddělení nebyli a nepoznali to " množství všechochuťi " a jsou schopni psát stěžovatelské romány na oddělení, jak nebylo " dostatečně " pracováno na spisu a proč nebylo uděláno tohle nebo onohle a kdyby jen věděli, jak se na tom oddělení nestíhá, tak by takové kraviny nepsali.

Takže tím jsem chtěl jen říci - právník a jeho odborné pravní kvality šupem na SKPV, ale bohužel to bude člověk, který nikdy nepozná ten frmol na odděleních a tedy to, že nad těmito lidmi není třeba ofrňovat nos. Každé má prostě svoje

Jinak jsem velmi zvědav, jak se v rámci kariérního řádu budou a hlavně kým naplňovat místa na OHK SKPV. Mám pocit, že do budoucna se v rámci těchto oddělení budou jen a pouze dělat c..... na úvěráky.

Je to vlastně problém věcné příslušnosti, ale proč se vlastně výživy prověřují na obvodech, když každé trestní oznámení na výživu je prakticky dneska už sděleno. Mám pocit, že je to vlastně ztráta času, když obvod nabere, prověří a postoupí na SKPV, kde se s tím vyšetřovák seznámí a sdělí - někdy to zabere i půl roku, přičemž v některých případech by šlo výživu udělat i ve "zkracáku".
Ale k našemu tématu, boční vstup existuje :-)

to, kdo by mě během půl roku strčil do kapsy s právnickým vzděláním, necháme koňovi....:-) určitě je nezbytná praxe a státní závěrečnou zkoušku z práva mám taky. Vše je o lidech, přístupu a schopnostech a je jedno, jaké má kdo vzdělání, praxí doženeš během "pár měsíců" (jsi-li schopný) i to, co ti studia nedala...hezký den

Ať už jdou ti 14 letí k šípku. Renty by měli dát ihned po 20 létech služby a byl by pokoj sakra. Takovejch vykutálenejch je většina. Zobani jedni!

někdo je vykutálený a někdo zase vylízaný, že fixo

Nevím kam tím míříš hele, ale tohle se nedělá se takhle vyjadřovat o vých kolezích

Tak už ten vegáč cizinecké policii skončí.Konečně budou muset taky něco dělat.