Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

ŽÁDNÝ POLITIK NEMÁ V PROGRAMU LÁSKU A TOLERANCI !
Politika je ovládací program ještě rafinovanější než média, neboť vytváří dojem v lidech, že je nezbytná a že bez ní by zde nic nefungovalo. Není tomu tak.Více na našem webu(www.andele-svetla.cz)-sdělení 2634, 2270 .Každý politik myslí především na sebe a nikoli na lidi. Toto je důležitá pravda. Proto je zde tolik zla a podvodů. Vytvořme společnost, kde platí jen ZÁKONY LÁSKY. POLITIK NEPRACUJE S LÁSKOU !)

BRZY LIDÉ OBRŽÍ ČIP NA TĚLO (ČELO A RUKA) A NIKDO ANI NEMUKNE, NIKDO SE NEBRÁNÍ, JAKO PŘIPITOMĚLÍ KRÁLÍČCI, CO CHROUMAJÍ TRAVIČKU - JAK SNADNO OVLADATELNÍ JSOU LOUTKOLIDÉ ! TOMU TOPOLÁNEK ŘÍKÁ CIVILIZACE ! – více sdělení 1622 - PETICE PROTI ČIPOVÉ TOTALITĚ – najdete na přední straně našeho webu a 2759.

Ten samolibý pán je dobrý akorát, tak na teorii. Praxe mu nic neříká. Experimenty, který provádí na policistech v přímém výkonu se nazývá + LANGERPARTE 2007 +.
Jak by mohl takový študovaný člověk přijít s nápadem doplnit POLICII ČR pomocnou stráží ??? Jak může souhlasit s tím, že si SOUKROMÉ SUBJEKTY nebo FIRMY mohou pořídit radary a další příslušenství, aby mohli "pomáhat" vybírat pokuty a mít z toho samozřejmě profit - ze státního. S tím může souhlasit jedině protistátní diletant, který nechal rozpustit finančnní policii, která se mu také nehodila do krámu.
Tento samolibý pán přednáší prosím na Universitě Karlově a to prosím ti chudáci studenti musejí strávit hodně. Jinak by mu nemohlo projít, když jim tlačí do hlavy, že se proti terorismu bojuje Ústavou České republiky a usnesením o vyhlášení Listiny základních práv a svobod ! Viz následující - obrázek si každý o tom ...gogovi, může udělat sám.

„Svoboda a terorismus“ – přednáška Ivana Langera na právnické fakultě Univerzity Karlovy

- z 21.dubna 2004 - výňatek z toho, co Ivan Langer přednáší a sám nedodržuje !!!

V rámci druhé části definice, popis, ukotvení kategorie svobody v rámci ústavního pořádku České republiky jsem nemohl udělat nic, než si vzít tuto moudrou knížku, se kterou občas spávám pod polštářem, která se jmenuje Ústava České republiky a usnesení o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Říkám to s úsměvem, s vysokou dávkou nadsázky, ale vzhledem k tomu, že Na konkurenční právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Přednáším mimo jiné také problematiku zákonodárného procesu, Vždycky každému ze svých studentů říkám:„De fuckto k tomu,aby Jste mohli absolvovat kolokvium nebo zkoušku u mne potřebujete Dvě věci. Potřebujete tuto knížku, resp. Znalosti z klíčových principů, které se týkají problematiky zákonodárného procesu a potřebujete zdravý rozum, resp.schopnost ze všeho co tady je obsaženo dovodit něco konkrétního.“

Stačí číst samotnou preambuly Ústavy, která říká: „My občané České republiky, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme od Hodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu Nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. “Zdůrazňuji přívlastek nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. Následně potom článek I odst.1 Ústavy říká: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, Založený na úctě k právům a svobodám člověka. “Domnívám se, Že z toho co jsem řekl, jasně vyplývá, jaký význam má svoboda Jako obecná kategorie o jejíž definici jsem se svými slovy raději ani sám nepokoušel a použil jsem definici jiných.

Podíváme-li se do preambule Listiny základních práva svobod, nalezneme tam formulaci „Uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, pamětlivost trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány.“ Tuto pasáž jsem si vybral k tomuto témata zejména pro ten dovětek.Vím, že tady mohu působit téměř jako vetchý stařec, vzhledem k mému věku a ve srovnání s tím, co máte za sebou a před sebou vy. Právě proto na rozdíl od vás si docela dobře pamatuji, co takováto formulace znamená, resp. Proč je obsažena a dokonce Přímo v preambuli Listiny základních práva svobod. Zmiňuji to pro to, že základní svobody byly skutečně v naší zemi potlačovány vědomě, cíleně, na základě jakési ideologie. Byli-li jsme v minulosti svědky potlačování základních svobod občanů, potom v této době čelíme úplně jinému fenoménu. Na základě toho, jakým způsobem se mnozí z nás – a bojím se, Že výrazná většina společnosti – dívají na význam hodnoty svobody v našem životě, dochází k tomu, že se sami dobrovolně své svobody vzdáváme!
A nyní zpět ke svobodě v rámci ústavního pořádku České republiky:
Článek I Listiny základních práv a svobod dále říká: „Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelně a nezrušitelné.“ Článek IV odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká: Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Poslední výňatek z Listiny základních práv a svobod, který považuji za rovněž velmi důležitý, je to článek IV odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který říká: ‚Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“ Zkuste si, prosím, tuto část Listiny uchovat v paměti. Zejména v kontextu s citátem, kterým zakončím své dnešní vystoupení. Zkuste si zapamatovat, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod při jejich používání, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
„Svoboda a terorismus“ – přednáška Ivana Langera na právnické fakultě Univerzity Karlovy

- z 21.dubna 2004

Náborová akce NAJDI HLUPÁKA právě začíná. Nástupní plat je alarmující, práce u policie stresující, zdravotní problémy za mnoho let obrovské.

Ten samolibý pán, který je naším ministrem, si nejspíše myslí, že resort policie pod jeho vedením vzkvétá! Bohužel je to úplně naopak... Na obvodních odděleních na našem okrese je nedostatek policistů, a proto jsou služebny třeba přes noc zavřeny. Opravdu výborná služba veřejnosti. Do jejich rajónů tak dojíždí hlídky z jiných obvodů. Myslím, že tato situace netrápí pouze náš okres... Ke konci roku se má prý situace ještě zhoršovat! Tento stav velmi náhrává těm, ktěří jsou na tzv. "druhém břehu". Být zloděj, tak si pískám... Nejhorší na tom všem je, že občané za svůj např. vykradený automobil viní právě nás, protože nedokážeme jejich majetek uchránit. Pan ministr a další, kteří jsou za tento stav odpovědni, jsou stále v klidu...

To chce těm postiženým občanům vysvětlovat a radit, aby se obraceli se stížnostmi na stav v PČR na poslaneckou sněmovnu a PP. A říkat jim natvrdo, o co jde, nejsou hloupí.

...já začnu trochu věřit české policii až když zatknou v prvé řadě Langra...

...do kamene vytesat.

Kolaps policie pokračuje, po novém roce naprostá destrukce a překvapení od p. Kalouska a spol.

Pro nedostatek policistů a nezájem o tyto služby budou upraveny vstupní přijímací testy k policii-pane ministře a nejvyšší vedení policie ČR-spěje to tady ke všem čertům.

Ať je zrušej úplně a nedělaj z toho komedii, stejně to tak myslej, že vezmou každýho, kdo bude jen trochu způsobilej. V zákoně mají 3 letou zkušební dobu, tak nevim co řeší. Je to dokonalý rozklad - bravo. Velká pochybení vysoce postavených osob procházejí, malá pochybení těch dole jsou tvrdě trestána. To je pravý cukr a bič.

Vypadá to, že situace se stává zoufalou a to není ještě konec roku. A myslím si, že ani upravené vstupní testy situaci nezmění. Už vidím, jak za současného rozkladu bezpečnostních složek státu, se na nás v Schengenu přímo třesou. Díky pane Langře.

Ten pán se neusmívá ale vysmívá, nám všem. Podívej se na ten poťouchlý úsměv pořádně.

To je člověk, který zametá schody odspodu nahoru.

To je pán, který konkrétně u policie zametl ty nejspodnější schody. A to tak, že si teď všici nabijí ústa.

Néééé ten pán je prostě dementní

Proč by se neměl usmívat, když mu patří většina Olomouce(pozemky a nemovitosti), to by jste se taky smáli pořád!!! Vás policisty bere jako svého koníčka, bohužel:

Sivčo je gay!!

Kdy už někdy ten pán, co se na nás stále tak "hezky" usmívá, začně dělat pro policii opravdu něco pořádného! Zatím se mi zdá, že si chce "přes nás" pouze udělat kariéru... Tak třeba policejní školství. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl nastoupit k dopravní policii, byl jsem odeslán na ZOP do SPŠ MV v Jihlavě. Včetně praxe to byl docela příjemně strávený rok ve službě. Celá třída, do které jsem chodil, byla soustavně připravována pro výkon služby na I. sk. DI. Abych řekl pravdu.. pouze samá teorie a připravenost do výkonu nulová. Poté, co jsem byl pro výkon své funkce "vyškolen", jsem nenastoupil na I. skupinu DI, ale udělali ze mě nehodáře. Pro tuto práci byly moje znalosti téměř nulové. Hned první službu jsem si "nabíral" velké dopravní nehody. Velitelem hlídky byla kolegyně, která nastoupila ihned po ZOP také na SDN tři měsíce přede mnou. Tímto obdobím, kdy jsem se vše učil, jsem se nějak "prokousal" a byla to velmi dobrá škola, to uznávám. Prostě mě a spoustu jiných kolegů takříkajíc do toho "hodili". Teď se již snad mohu považovat za zkušeného nehodáře, a proto snad i mohu svoje znalosti předat dalším. Ale to je právě kámen úrazu. Nebaví mě stále někoho "zaučovat", když sám mám spisů nad hlavu!! Ze ZOP chodí stále noví kolegové na nehodařinu nepřipraveni. Stejně tak, jako kdysi já.. Pánové tam "nahoře", kteří to, že spousta zkušených kolegů od policie odešla zavinili, tyto naše téměř každodenní problémy neřeší. Je jim úplně jedno, že nás tím uvádějí do stresových situací a "my" si tím ničíme své zdraví! Práce mě baví, takže o změně zatím neuvažuji, ale jednou se budu taky chtít asi někam "zašít" a mít klid... Tak co, pane ministře, začnete se konečně zabívat prací na ministerstvu a ne prací na svojí kariéře?!

zabívat - oúúúú.

Bude líp - vize pana Ministra Langera, jak zastavit odchod policistů a nové lépe využít viz. :

Pomoci má náborová akce :
Policie chce do svých řad jednorázově přilákat nové lidi také pomocí náborové akce. Nový policejní prezident Martinů řekl, že se nebudou snižovat kritéria pro přijetí k policii. Zejména ne psychologické testy, na nichž nyní ztroskotá každý druhý uchazeč.

Nově by se zkoušky měly více zaměřit na dispozice budoucích policistů, aby je policie co nejlépe využila na místech, která jim budou nejvíce odpovídat.

Individuálním dispozicím budou odpovídat i fyzické testy. Obéznímu člověku, který nezvládne předepsané disciplíny, by se tak v budoucnu nemusela práce u policie automaticky uzavřít.

Vedení policie zvažuje dvě možnosti: buď takového přijme na dobu určitou, v níž na sobě bude muset zapracovat, anebo mu dá čas, aby si testy zopakoval, až se lépe připraví.
---------------------------------------------------------------- ----

Takže dle výše uvedeného budou na místech, která jim " budou nejvíce odpovídat " - stačí si jen vybrat - alá samopalčík, či motorový člun, nebo koňmo, případně dobrodružný motorkář. Takže ty problémy výše popisované už nebudou.

To je opravdu síla co to naše vedení pořád zkouší, už nevědí kudy kam, tak radši zmírní příjicí požadavky k PČR, než aby těm klukům co slouží na ulici přidali nějakou tu kačku na víc, aby se alespoň dostali na to, co měli loni. Letos to možná zaplácnou nějakou tou odměnou, ale příští rok to už nebude nikoho zajímat a skutek utekl. Každý pořád slibuje a nic se neděje, tak mám takové obavy, aby jim někdo u té policie vůbec zůstal, než si to pánové ujasní. Touto cestou bych chtěl ještě poděkovat tomu, kdo zrušil příplatky za noční, víkendy a svátky, jelikož to je ta největší podlost co může být. Někdo má za měsíc jednu nebo dvě noční a má stejný příplatek jako já co mám za měsíc tak 6 nočních a jeden volný víkend, ještě jednou díky vymysleli jste si to moc dobře.

Jsou to darebáci které práce řadových policistů.

..nezajímá

Předem upozorňuji, že jsem pravý Polda 33 a né ten oslík co se za mne vydával. Co se týká rent tak plně schvaluji rozhodnutí kolegů co odešli nebo chtějí odejít. Proč by se měli ohlížet na stát a společnost, která si jich neumí vážit ? Je to velký problém, že odchází a odejde mnoho kolegů, ale pro nic za nic přece neodchází ? K odchodů přece musí mít nějaké pádné důvody ? Tyto však nikoho z poslanců a ani veřejnosti moc nezajímají a budou se řešit až dojde k velkému personálnímu oslabení PČR. A vy služebně mladší kolegové co ještě nemáte nárok na rentu, buďte soudní a neodsuzujte ty kolegy co mají nárok na rentu a chtějí odejít. Upřimně zachovali byste se stejně.

Máš pravdu, kdo má nárok na rentu ten by odešel. Odchody policistů jsou z toho důvodu, že řadoví nemají důvěru ve své nadřízené od ZVO, VO víše. Když se dostaneš do plůseru, nikdo tě z toho nevyseká, nikdo tě nepodrží a tví trenéři tě jen potopí, aby si udrželi své koryta. Já jsem sloužil 13 let a vím, o čem mluvím. Za celou dobu jsem něměl žádný plůser ale přes to jsem odešel do " C " a nelituji toho. Bohužel dnes se razí to, aby měl policista vysokoškolské vzdělání, ale zapomíná se na skušenosti, které když policisté odejdou po 10 - 15 letech služby nověpřijatí policisté tak lechce nezískají. Na různych základních útvarech jsou lidi, kteří mají odslouženo 20 a více let a tito do platnosti nového zákona vysokoškolské vzdělání nepotřebovali a policie šlapala porfektně. Nechci podceňovat myšlení toho pana nahoře a jeho rádců, ale žene policie tam, odkuď se bude hodně dlouho zpamatovávat. Policisté odchází z důvodu jistoty aspoň něčeho co za odsloužené roky můžou mít do důchodu a hlavně z toho důvodu, že dnes nevěří svému managenantu a nadrřízeným, jelikož ten se stará jenom o své jistoty do konce roku a po nás potopa. Přeji heský den.

Také jsem se pokládal za pravého poldu, který svou prací žil, dal by za ní všechno, odsloužil jsem hodně pátků, dosáhl vysokého postavení ale přesto pracovat pod vedením .... a navíc pracovat za toto vedení, kdy mi odměnou bylo neustálého ponižování a nadřazování jak jsou nepostradatelní jsem řešil odchodem do civilu. A dobře jsem udělal. Vy co jste zůstali vyčkejte do příštího roku, kdy současné důchodové, přesluhující vedení, věku 60 a více let, které k 1.1.2007 snížilo platy řadovým policistům a naopak sobě několikanásobně navýšilo platy, odejde s vidinou doživotní renty, řádové čtyřicetitisícové. Přejme jim ji, snad si ji ve zdraví užijí a nebude je tížit svědomí.