1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

ŽÁDNÝ POLITIK NEMÁ V PROGRAMU LÁSKU A TOLERANCI !
Politika je ovládací program ještě rafinovanější než média, neboť vytváří dojem v lidech, že je nezbytná a že bez ní by zde nic nefungovalo. Není tomu tak.Více na našem webu(www.andele-svetla.cz)-sdělení 2634, 2270 .Každý politik myslí především na sebe a nikoli na lidi. Toto je důležitá pravda. Proto je zde tolik zla a podvodů. Vytvořme společnost, kde platí jen ZÁKONY LÁSKY. POLITIK NEPRACUJE S LÁSKOU !)

BRZY LIDÉ OBRŽÍ ČIP NA TĚLO (ČELO A RUKA) A NIKDO ANI NEMUKNE, NIKDO SE NEBRÁNÍ, JAKO PŘIPITOMĚLÍ KRÁLÍČCI, CO CHROUMAJÍ TRAVIČKU - JAK SNADNO OVLADATELNÍ JSOU LOUTKOLIDÉ ! TOMU TOPOLÁNEK ŘÍKÁ CIVILIZACE ! – více sdělení 1622 - PETICE PROTI ČIPOVÉ TOTALITĚ – najdete na přední straně našeho webu a 2759.

Ten samolibý pán je dobrý akorát, tak na teorii. Praxe mu nic neříká. Experimenty, který provádí na policistech v přímém výkonu se nazývá + LANGERPARTE 2007 +.
Jak by mohl takový študovaný člověk přijít s nápadem doplnit POLICII ČR pomocnou stráží ??? Jak může souhlasit s tím, že si SOUKROMÉ SUBJEKTY nebo FIRMY mohou pořídit radary a další příslušenství, aby mohli "pomáhat" vybírat pokuty a mít z toho samozřejmě profit - ze státního. S tím může souhlasit jedině protistátní diletant, který nechal rozpustit finančnní policii, která se mu také nehodila do krámu.
Tento samolibý pán přednáší prosím na Universitě Karlově a to prosím ti chudáci studenti musejí strávit hodně. Jinak by mu nemohlo projít, když jim tlačí do hlavy, že se proti terorismu bojuje Ústavou České republiky a usnesením o vyhlášení Listiny základních práv a svobod ! Viz následující - obrázek si každý o tom ...gogovi, může udělat sám.

„Svoboda a terorismus“ – přednáška Ivana Langera na právnické fakultě Univerzity Karlovy

- z 21.dubna 2004 - výňatek z toho, co Ivan Langer přednáší a sám nedodržuje !!!

V rámci druhé části definice, popis, ukotvení kategorie svobody v rámci ústavního pořádku České republiky jsem nemohl udělat nic, než si vzít tuto moudrou knížku, se kterou občas spávám pod polštářem, která se jmenuje Ústava České republiky a usnesení o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Říkám to s úsměvem, s vysokou dávkou nadsázky, ale vzhledem k tomu, že Na konkurenční právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Přednáším mimo jiné také problematiku zákonodárného procesu, Vždycky každému ze svých studentů říkám:„De fuckto k tomu,aby Jste mohli absolvovat kolokvium nebo zkoušku u mne potřebujete Dvě věci. Potřebujete tuto knížku, resp. Znalosti z klíčových principů, které se týkají problematiky zákonodárného procesu a potřebujete zdravý rozum, resp.schopnost ze všeho co tady je obsaženo dovodit něco konkrétního.“

Stačí číst samotnou preambuly Ústavy, která říká: „My občané České republiky, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme od Hodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu Nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. “Zdůrazňuji přívlastek nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. Následně potom článek I odst.1 Ústavy říká: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, Založený na úctě k právům a svobodám člověka. “Domnívám se, Že z toho co jsem řekl, jasně vyplývá, jaký význam má svoboda Jako obecná kategorie o jejíž definici jsem se svými slovy raději ani sám nepokoušel a použil jsem definici jiných.

Podíváme-li se do preambule Listiny základních práva svobod, nalezneme tam formulaci „Uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, pamětlivost trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány.“ Tuto pasáž jsem si vybral k tomuto témata zejména pro ten dovětek.Vím, že tady mohu působit téměř jako vetchý stařec, vzhledem k mému věku a ve srovnání s tím, co máte za sebou a před sebou vy. Právě proto na rozdíl od vás si docela dobře pamatuji, co takováto formulace znamená, resp. Proč je obsažena a dokonce Přímo v preambuli Listiny základních práva svobod. Zmiňuji to pro to, že základní svobody byly skutečně v naší zemi potlačovány vědomě, cíleně, na základě jakési ideologie. Byli-li jsme v minulosti svědky potlačování základních svobod občanů, potom v této době čelíme úplně jinému fenoménu. Na základě toho, jakým způsobem se mnozí z nás – a bojím se, Že výrazná většina společnosti – dívají na význam hodnoty svobody v našem životě, dochází k tomu, že se sami dobrovolně své svobody vzdáváme!
A nyní zpět ke svobodě v rámci ústavního pořádku České republiky:
Článek I Listiny základních práv a svobod dále říká: „Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelně a nezrušitelné.“ Článek IV odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká: Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Poslední výňatek z Listiny základních práv a svobod, který považuji za rovněž velmi důležitý, je to článek IV odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který říká: ‚Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“ Zkuste si, prosím, tuto část Listiny uchovat v paměti. Zejména v kontextu s citátem, kterým zakončím své dnešní vystoupení. Zkuste si zapamatovat, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod při jejich používání, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
„Svoboda a terorismus“ – přednáška Ivana Langera na právnické fakultě Univerzity Karlovy

- z 21.dubna 2004

Náborová akce NAJDI HLUPÁKA právě začíná. Nástupní plat je alarmující, práce u policie stresující, zdravotní problémy za mnoho let obrovské.

Ten samolibý pán, který je naším ministrem, si nejspíše myslí, že resort policie pod jeho vedením vzkvétá! Bohužel je to úplně naopak... Na obvodních odděleních na našem okrese je nedostatek policistů, a proto jsou služebny třeba přes noc zavřeny. Opravdu výborná služba veřejnosti. Do jejich rajónů tak dojíždí hlídky z jiných obvodů. Myslím, že tato situace netrápí pouze náš okres... Ke konci roku se má prý situace ještě zhoršovat! Tento stav velmi náhrává těm, ktěří jsou na tzv. "druhém břehu". Být zloděj, tak si pískám... Nejhorší na tom všem je, že občané za svůj např. vykradený automobil viní právě nás, protože nedokážeme jejich majetek uchránit. Pan ministr a další, kteří jsou za tento stav odpovědni, jsou stále v klidu...

To chce těm postiženým občanům vysvětlovat a radit, aby se obraceli se stížnostmi na stav v PČR na poslaneckou sněmovnu a PP. A říkat jim natvrdo, o co jde, nejsou hloupí.

...já začnu trochu věřit české policii až když zatknou v prvé řadě Langra...

...do kamene vytesat.

Kolaps policie pokračuje, po novém roce naprostá destrukce a překvapení od p. Kalouska a spol.

Pro nedostatek policistů a nezájem o tyto služby budou upraveny vstupní přijímací testy k policii-pane ministře a nejvyšší vedení policie ČR-spěje to tady ke všem čertům.

Ať je zrušej úplně a nedělaj z toho komedii, stejně to tak myslej, že vezmou každýho, kdo bude jen trochu způsobilej. V zákoně mají 3 letou zkušební dobu, tak nevim co řeší. Je to dokonalý rozklad - bravo. Velká pochybení vysoce postavených osob procházejí, malá pochybení těch dole jsou tvrdě trestána. To je pravý cukr a bič.

Vypadá to, že situace se stává zoufalou a to není ještě konec roku. A myslím si, že ani upravené vstupní testy situaci nezmění. Už vidím, jak za současného rozkladu bezpečnostních složek státu, se na nás v Schengenu přímo třesou. Díky pane Langře.

Ten pán se neusmívá ale vysmívá, nám všem. Podívej se na ten poťouchlý úsměv pořádně.

To je člověk, který zametá schody odspodu nahoru.

To je pán, který konkrétně u policie zametl ty nejspodnější schody. A to tak, že si teď všici nabijí ústa.

Néééé ten pán je prostě dementní

Proč by se neměl usmívat, když mu patří většina Olomouce(pozemky a nemovitosti), to by jste se taky smáli pořád!!! Vás policisty bere jako svého koníčka, bohužel:

Sivčo je gay!!

Kdy už někdy ten pán, co se na nás stále tak "hezky" usmívá, začně dělat pro policii opravdu něco pořádného! Zatím se mi zdá, že si chce "přes nás" pouze udělat kariéru... Tak třeba policejní školství. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl nastoupit k dopravní policii, byl jsem odeslán na ZOP do SPŠ MV v Jihlavě. Včetně praxe to byl docela příjemně strávený rok ve službě. Celá třída, do které jsem chodil, byla soustavně připravována pro výkon služby na I. sk. DI. Abych řekl pravdu.. pouze samá teorie a připravenost do výkonu nulová. Poté, co jsem byl pro výkon své funkce "vyškolen", jsem nenastoupil na I. skupinu DI, ale udělali ze mě nehodáře. Pro tuto práci byly moje znalosti téměř nulové. Hned první službu jsem si "nabíral" velké dopravní nehody. Velitelem hlídky byla kolegyně, která nastoupila ihned po ZOP také na SDN tři měsíce přede mnou. Tímto obdobím, kdy jsem se vše učil, jsem se nějak "prokousal" a byla to velmi dobrá škola, to uznávám. Prostě mě a spoustu jiných kolegů takříkajíc do toho "hodili". Teď se již snad mohu považovat za zkušeného nehodáře, a proto snad i mohu svoje znalosti předat dalším. Ale to je právě kámen úrazu. Nebaví mě stále někoho "zaučovat", když sám mám spisů nad hlavu!! Ze ZOP chodí stále noví kolegové na nehodařinu nepřipraveni. Stejně tak, jako kdysi já.. Pánové tam "nahoře", kteří to, že spousta zkušených kolegů od policie odešla zavinili, tyto naše téměř každodenní problémy neřeší. Je jim úplně jedno, že nás tím uvádějí do stresových situací a "my" si tím ničíme své zdraví! Práce mě baví, takže o změně zatím neuvažuji, ale jednou se budu taky chtít asi někam "zašít" a mít klid... Tak co, pane ministře, začnete se konečně zabívat prací na ministerstvu a ne prací na svojí kariéře?!

zabívat - oúúúú.

Bude líp - vize pana Ministra Langera, jak zastavit odchod policistů a nové lépe využít viz. :

Pomoci má náborová akce :
Policie chce do svých řad jednorázově přilákat nové lidi také pomocí náborové akce. Nový policejní prezident Martinů řekl, že se nebudou snižovat kritéria pro přijetí k policii. Zejména ne psychologické testy, na nichž nyní ztroskotá každý druhý uchazeč.

Nově by se zkoušky měly více zaměřit na dispozice budoucích policistů, aby je policie co nejlépe využila na místech, která jim budou nejvíce odpovídat.

Individuálním dispozicím budou odpovídat i fyzické testy. Obéznímu člověku, který nezvládne předepsané disciplíny, by se tak v budoucnu nemusela práce u policie automaticky uzavřít.

Vedení policie zvažuje dvě možnosti: buď takového přijme na dobu určitou, v níž na sobě bude muset zapracovat, anebo mu dá čas, aby si testy zopakoval, až se lépe připraví.
---------------------------------------------------------------- ----

Takže dle výše uvedeného budou na místech, která jim " budou nejvíce odpovídat " - stačí si jen vybrat - alá samopalčík, či motorový člun, nebo koňmo, případně dobrodružný motorkář. Takže ty problémy výše popisované už nebudou.

To je opravdu síla co to naše vedení pořád zkouší, už nevědí kudy kam, tak radši zmírní příjicí požadavky k PČR, než aby těm klukům co slouží na ulici přidali nějakou tu kačku na víc, aby se alespoň dostali na to, co měli loni. Letos to možná zaplácnou nějakou tou odměnou, ale příští rok to už nebude nikoho zajímat a skutek utekl. Každý pořád slibuje a nic se neděje, tak mám takové obavy, aby jim někdo u té policie vůbec zůstal, než si to pánové ujasní. Touto cestou bych chtěl ještě poděkovat tomu, kdo zrušil příplatky za noční, víkendy a svátky, jelikož to je ta největší podlost co může být. Někdo má za měsíc jednu nebo dvě noční a má stejný příplatek jako já co mám za měsíc tak 6 nočních a jeden volný víkend, ještě jednou díky vymysleli jste si to moc dobře.

Jsou to darebáci které práce řadových policistů.

..nezajímá

Předem upozorňuji, že jsem pravý Polda 33 a né ten oslík co se za mne vydával. Co se týká rent tak plně schvaluji rozhodnutí kolegů co odešli nebo chtějí odejít. Proč by se měli ohlížet na stát a společnost, která si jich neumí vážit ? Je to velký problém, že odchází a odejde mnoho kolegů, ale pro nic za nic přece neodchází ? K odchodů přece musí mít nějaké pádné důvody ? Tyto však nikoho z poslanců a ani veřejnosti moc nezajímají a budou se řešit až dojde k velkému personálnímu oslabení PČR. A vy služebně mladší kolegové co ještě nemáte nárok na rentu, buďte soudní a neodsuzujte ty kolegy co mají nárok na rentu a chtějí odejít. Upřimně zachovali byste se stejně.

Máš pravdu, kdo má nárok na rentu ten by odešel. Odchody policistů jsou z toho důvodu, že řadoví nemají důvěru ve své nadřízené od ZVO, VO víše. Když se dostaneš do plůseru, nikdo tě z toho nevyseká, nikdo tě nepodrží a tví trenéři tě jen potopí, aby si udrželi své koryta. Já jsem sloužil 13 let a vím, o čem mluvím. Za celou dobu jsem něměl žádný plůser ale přes to jsem odešel do " C " a nelituji toho. Bohužel dnes se razí to, aby měl policista vysokoškolské vzdělání, ale zapomíná se na skušenosti, které když policisté odejdou po 10 - 15 letech služby nověpřijatí policisté tak lechce nezískají. Na různych základních útvarech jsou lidi, kteří mají odslouženo 20 a více let a tito do platnosti nového zákona vysokoškolské vzdělání nepotřebovali a policie šlapala porfektně. Nechci podceňovat myšlení toho pana nahoře a jeho rádců, ale žene policie tam, odkuď se bude hodně dlouho zpamatovávat. Policisté odchází z důvodu jistoty aspoň něčeho co za odsloužené roky můžou mít do důchodu a hlavně z toho důvodu, že dnes nevěří svému managenantu a nadrřízeným, jelikož ten se stará jenom o své jistoty do konce roku a po nás potopa. Přeji heský den.

Také jsem se pokládal za pravého poldu, který svou prací žil, dal by za ní všechno, odsloužil jsem hodně pátků, dosáhl vysokého postavení ale přesto pracovat pod vedením .... a navíc pracovat za toto vedení, kdy mi odměnou bylo neustálého ponižování a nadřazování jak jsou nepostradatelní jsem řešil odchodem do civilu. A dobře jsem udělal. Vy co jste zůstali vyčkejte do příštího roku, kdy současné důchodové, přesluhující vedení, věku 60 a více let, které k 1.1.2007 snížilo platy řadovým policistům a naopak sobě několikanásobně navýšilo platy, odejde s vidinou doživotní renty, řádové čtyřicetitisícové. Přejme jim ji, snad si ji ve zdraví užijí a nebude je tížit svědomí.