4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

ŽÁDNÝ POLITIK NEMÁ V PROGRAMU LÁSKU A TOLERANCI !
Politika je ovládací program ještě rafinovanější než média, neboť vytváří dojem v lidech, že je nezbytná a že bez ní by zde nic nefungovalo. Není tomu tak.Více na našem webu(www.andele-svetla.cz)-sdělení 2634, 2270 .Každý politik myslí především na sebe a nikoli na lidi. Toto je důležitá pravda. Proto je zde tolik zla a podvodů. Vytvořme společnost, kde platí jen ZÁKONY LÁSKY. POLITIK NEPRACUJE S LÁSKOU !)

BRZY LIDÉ OBRŽÍ ČIP NA TĚLO (ČELO A RUKA) A NIKDO ANI NEMUKNE, NIKDO SE NEBRÁNÍ, JAKO PŘIPITOMĚLÍ KRÁLÍČCI, CO CHROUMAJÍ TRAVIČKU - JAK SNADNO OVLADATELNÍ JSOU LOUTKOLIDÉ ! TOMU TOPOLÁNEK ŘÍKÁ CIVILIZACE ! – více sdělení 1622 - PETICE PROTI ČIPOVÉ TOTALITĚ – najdete na přední straně našeho webu a 2759.

Ten samolibý pán je dobrý akorát, tak na teorii. Praxe mu nic neříká. Experimenty, který provádí na policistech v přímém výkonu se nazývá + LANGERPARTE 2007 +.
Jak by mohl takový študovaný člověk přijít s nápadem doplnit POLICII ČR pomocnou stráží ??? Jak může souhlasit s tím, že si SOUKROMÉ SUBJEKTY nebo FIRMY mohou pořídit radary a další příslušenství, aby mohli "pomáhat" vybírat pokuty a mít z toho samozřejmě profit - ze státního. S tím může souhlasit jedině protistátní diletant, který nechal rozpustit finančnní policii, která se mu také nehodila do krámu.
Tento samolibý pán přednáší prosím na Universitě Karlově a to prosím ti chudáci studenti musejí strávit hodně. Jinak by mu nemohlo projít, když jim tlačí do hlavy, že se proti terorismu bojuje Ústavou České republiky a usnesením o vyhlášení Listiny základních práv a svobod ! Viz následující - obrázek si každý o tom ...gogovi, může udělat sám.

„Svoboda a terorismus“ – přednáška Ivana Langera na právnické fakultě Univerzity Karlovy

- z 21.dubna 2004 - výňatek z toho, co Ivan Langer přednáší a sám nedodržuje !!!

V rámci druhé části definice, popis, ukotvení kategorie svobody v rámci ústavního pořádku České republiky jsem nemohl udělat nic, než si vzít tuto moudrou knížku, se kterou občas spávám pod polštářem, která se jmenuje Ústava České republiky a usnesení o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Říkám to s úsměvem, s vysokou dávkou nadsázky, ale vzhledem k tomu, že Na konkurenční právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Přednáším mimo jiné také problematiku zákonodárného procesu, Vždycky každému ze svých studentů říkám:„De fuckto k tomu,aby Jste mohli absolvovat kolokvium nebo zkoušku u mne potřebujete Dvě věci. Potřebujete tuto knížku, resp. Znalosti z klíčových principů, které se týkají problematiky zákonodárného procesu a potřebujete zdravý rozum, resp.schopnost ze všeho co tady je obsaženo dovodit něco konkrétního.“

Stačí číst samotnou preambuly Ústavy, která říká: „My občané České republiky, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme od Hodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu Nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. “Zdůrazňuji přívlastek nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. Následně potom článek I odst.1 Ústavy říká: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, Založený na úctě k právům a svobodám člověka. “Domnívám se, Že z toho co jsem řekl, jasně vyplývá, jaký význam má svoboda Jako obecná kategorie o jejíž definici jsem se svými slovy raději ani sám nepokoušel a použil jsem definici jiných.

Podíváme-li se do preambule Listiny základních práva svobod, nalezneme tam formulaci „Uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, pamětlivost trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány.“ Tuto pasáž jsem si vybral k tomuto témata zejména pro ten dovětek.Vím, že tady mohu působit téměř jako vetchý stařec, vzhledem k mému věku a ve srovnání s tím, co máte za sebou a před sebou vy. Právě proto na rozdíl od vás si docela dobře pamatuji, co takováto formulace znamená, resp. Proč je obsažena a dokonce Přímo v preambuli Listiny základních práva svobod. Zmiňuji to pro to, že základní svobody byly skutečně v naší zemi potlačovány vědomě, cíleně, na základě jakési ideologie. Byli-li jsme v minulosti svědky potlačování základních svobod občanů, potom v této době čelíme úplně jinému fenoménu. Na základě toho, jakým způsobem se mnozí z nás – a bojím se, Že výrazná většina společnosti – dívají na význam hodnoty svobody v našem životě, dochází k tomu, že se sami dobrovolně své svobody vzdáváme!
A nyní zpět ke svobodě v rámci ústavního pořádku České republiky:
Článek I Listiny základních práv a svobod dále říká: „Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelně a nezrušitelné.“ Článek IV odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká: Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Poslední výňatek z Listiny základních práv a svobod, který považuji za rovněž velmi důležitý, je to článek IV odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který říká: ‚Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“ Zkuste si, prosím, tuto část Listiny uchovat v paměti. Zejména v kontextu s citátem, kterým zakončím své dnešní vystoupení. Zkuste si zapamatovat, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod při jejich používání, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
„Svoboda a terorismus“ – přednáška Ivana Langera na právnické fakultě Univerzity Karlovy

- z 21.dubna 2004

Náborová akce NAJDI HLUPÁKA právě začíná. Nástupní plat je alarmující, práce u policie stresující, zdravotní problémy za mnoho let obrovské.

Ten samolibý pán, který je naším ministrem, si nejspíše myslí, že resort policie pod jeho vedením vzkvétá! Bohužel je to úplně naopak... Na obvodních odděleních na našem okrese je nedostatek policistů, a proto jsou služebny třeba přes noc zavřeny. Opravdu výborná služba veřejnosti. Do jejich rajónů tak dojíždí hlídky z jiných obvodů. Myslím, že tato situace netrápí pouze náš okres... Ke konci roku se má prý situace ještě zhoršovat! Tento stav velmi náhrává těm, ktěří jsou na tzv. "druhém břehu". Být zloděj, tak si pískám... Nejhorší na tom všem je, že občané za svůj např. vykradený automobil viní právě nás, protože nedokážeme jejich majetek uchránit. Pan ministr a další, kteří jsou za tento stav odpovědni, jsou stále v klidu...

To chce těm postiženým občanům vysvětlovat a radit, aby se obraceli se stížnostmi na stav v PČR na poslaneckou sněmovnu a PP. A říkat jim natvrdo, o co jde, nejsou hloupí.

...já začnu trochu věřit české policii až když zatknou v prvé řadě Langra...

...do kamene vytesat.

Kolaps policie pokračuje, po novém roce naprostá destrukce a překvapení od p. Kalouska a spol.

Pro nedostatek policistů a nezájem o tyto služby budou upraveny vstupní přijímací testy k policii-pane ministře a nejvyšší vedení policie ČR-spěje to tady ke všem čertům.

Ať je zrušej úplně a nedělaj z toho komedii, stejně to tak myslej, že vezmou každýho, kdo bude jen trochu způsobilej. V zákoně mají 3 letou zkušební dobu, tak nevim co řeší. Je to dokonalý rozklad - bravo. Velká pochybení vysoce postavených osob procházejí, malá pochybení těch dole jsou tvrdě trestána. To je pravý cukr a bič.

Vypadá to, že situace se stává zoufalou a to není ještě konec roku. A myslím si, že ani upravené vstupní testy situaci nezmění. Už vidím, jak za současného rozkladu bezpečnostních složek státu, se na nás v Schengenu přímo třesou. Díky pane Langře.

Ten pán se neusmívá ale vysmívá, nám všem. Podívej se na ten poťouchlý úsměv pořádně.

To je člověk, který zametá schody odspodu nahoru.

To je pán, který konkrétně u policie zametl ty nejspodnější schody. A to tak, že si teď všici nabijí ústa.

Néééé ten pán je prostě dementní

Proč by se neměl usmívat, když mu patří většina Olomouce(pozemky a nemovitosti), to by jste se taky smáli pořád!!! Vás policisty bere jako svého koníčka, bohužel:

Sivčo je gay!!

Kdy už někdy ten pán, co se na nás stále tak "hezky" usmívá, začně dělat pro policii opravdu něco pořádného! Zatím se mi zdá, že si chce "přes nás" pouze udělat kariéru... Tak třeba policejní školství. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl nastoupit k dopravní policii, byl jsem odeslán na ZOP do SPŠ MV v Jihlavě. Včetně praxe to byl docela příjemně strávený rok ve službě. Celá třída, do které jsem chodil, byla soustavně připravována pro výkon služby na I. sk. DI. Abych řekl pravdu.. pouze samá teorie a připravenost do výkonu nulová. Poté, co jsem byl pro výkon své funkce "vyškolen", jsem nenastoupil na I. skupinu DI, ale udělali ze mě nehodáře. Pro tuto práci byly moje znalosti téměř nulové. Hned první službu jsem si "nabíral" velké dopravní nehody. Velitelem hlídky byla kolegyně, která nastoupila ihned po ZOP také na SDN tři měsíce přede mnou. Tímto obdobím, kdy jsem se vše učil, jsem se nějak "prokousal" a byla to velmi dobrá škola, to uznávám. Prostě mě a spoustu jiných kolegů takříkajíc do toho "hodili". Teď se již snad mohu považovat za zkušeného nehodáře, a proto snad i mohu svoje znalosti předat dalším. Ale to je právě kámen úrazu. Nebaví mě stále někoho "zaučovat", když sám mám spisů nad hlavu!! Ze ZOP chodí stále noví kolegové na nehodařinu nepřipraveni. Stejně tak, jako kdysi já.. Pánové tam "nahoře", kteří to, že spousta zkušených kolegů od policie odešla zavinili, tyto naše téměř každodenní problémy neřeší. Je jim úplně jedno, že nás tím uvádějí do stresových situací a "my" si tím ničíme své zdraví! Práce mě baví, takže o změně zatím neuvažuji, ale jednou se budu taky chtít asi někam "zašít" a mít klid... Tak co, pane ministře, začnete se konečně zabívat prací na ministerstvu a ne prací na svojí kariéře?!

zabívat - oúúúú.

Bude líp - vize pana Ministra Langera, jak zastavit odchod policistů a nové lépe využít viz. :

Pomoci má náborová akce :
Policie chce do svých řad jednorázově přilákat nové lidi také pomocí náborové akce. Nový policejní prezident Martinů řekl, že se nebudou snižovat kritéria pro přijetí k policii. Zejména ne psychologické testy, na nichž nyní ztroskotá každý druhý uchazeč.

Nově by se zkoušky měly více zaměřit na dispozice budoucích policistů, aby je policie co nejlépe využila na místech, která jim budou nejvíce odpovídat.

Individuálním dispozicím budou odpovídat i fyzické testy. Obéznímu člověku, který nezvládne předepsané disciplíny, by se tak v budoucnu nemusela práce u policie automaticky uzavřít.

Vedení policie zvažuje dvě možnosti: buď takového přijme na dobu určitou, v níž na sobě bude muset zapracovat, anebo mu dá čas, aby si testy zopakoval, až se lépe připraví.
---------------------------------------------------------------- ----

Takže dle výše uvedeného budou na místech, která jim " budou nejvíce odpovídat " - stačí si jen vybrat - alá samopalčík, či motorový člun, nebo koňmo, případně dobrodružný motorkář. Takže ty problémy výše popisované už nebudou.

To je opravdu síla co to naše vedení pořád zkouší, už nevědí kudy kam, tak radši zmírní příjicí požadavky k PČR, než aby těm klukům co slouží na ulici přidali nějakou tu kačku na víc, aby se alespoň dostali na to, co měli loni. Letos to možná zaplácnou nějakou tou odměnou, ale příští rok to už nebude nikoho zajímat a skutek utekl. Každý pořád slibuje a nic se neděje, tak mám takové obavy, aby jim někdo u té policie vůbec zůstal, než si to pánové ujasní. Touto cestou bych chtěl ještě poděkovat tomu, kdo zrušil příplatky za noční, víkendy a svátky, jelikož to je ta největší podlost co může být. Někdo má za měsíc jednu nebo dvě noční a má stejný příplatek jako já co mám za měsíc tak 6 nočních a jeden volný víkend, ještě jednou díky vymysleli jste si to moc dobře.

Jsou to darebáci které práce řadových policistů.

..nezajímá

Předem upozorňuji, že jsem pravý Polda 33 a né ten oslík co se za mne vydával. Co se týká rent tak plně schvaluji rozhodnutí kolegů co odešli nebo chtějí odejít. Proč by se měli ohlížet na stát a společnost, která si jich neumí vážit ? Je to velký problém, že odchází a odejde mnoho kolegů, ale pro nic za nic přece neodchází ? K odchodů přece musí mít nějaké pádné důvody ? Tyto však nikoho z poslanců a ani veřejnosti moc nezajímají a budou se řešit až dojde k velkému personálnímu oslabení PČR. A vy služebně mladší kolegové co ještě nemáte nárok na rentu, buďte soudní a neodsuzujte ty kolegy co mají nárok na rentu a chtějí odejít. Upřimně zachovali byste se stejně.

Máš pravdu, kdo má nárok na rentu ten by odešel. Odchody policistů jsou z toho důvodu, že řadoví nemají důvěru ve své nadřízené od ZVO, VO víše. Když se dostaneš do plůseru, nikdo tě z toho nevyseká, nikdo tě nepodrží a tví trenéři tě jen potopí, aby si udrželi své koryta. Já jsem sloužil 13 let a vím, o čem mluvím. Za celou dobu jsem něměl žádný plůser ale přes to jsem odešel do " C " a nelituji toho. Bohužel dnes se razí to, aby měl policista vysokoškolské vzdělání, ale zapomíná se na skušenosti, které když policisté odejdou po 10 - 15 letech služby nověpřijatí policisté tak lechce nezískají. Na různych základních útvarech jsou lidi, kteří mají odslouženo 20 a více let a tito do platnosti nového zákona vysokoškolské vzdělání nepotřebovali a policie šlapala porfektně. Nechci podceňovat myšlení toho pana nahoře a jeho rádců, ale žene policie tam, odkuď se bude hodně dlouho zpamatovávat. Policisté odchází z důvodu jistoty aspoň něčeho co za odsloužené roky můžou mít do důchodu a hlavně z toho důvodu, že dnes nevěří svému managenantu a nadrřízeným, jelikož ten se stará jenom o své jistoty do konce roku a po nás potopa. Přeji heský den.

Také jsem se pokládal za pravého poldu, který svou prací žil, dal by za ní všechno, odsloužil jsem hodně pátků, dosáhl vysokého postavení ale přesto pracovat pod vedením .... a navíc pracovat za toto vedení, kdy mi odměnou bylo neustálého ponižování a nadřazování jak jsou nepostradatelní jsem řešil odchodem do civilu. A dobře jsem udělal. Vy co jste zůstali vyčkejte do příštího roku, kdy současné důchodové, přesluhující vedení, věku 60 a více let, které k 1.1.2007 snížilo platy řadovým policistům a naopak sobě několikanásobně navýšilo platy, odejde s vidinou doživotní renty, řádové čtyřicetitisícové. Přejme jim ji, snad si ji ve zdraví užijí a nebude je tížit svědomí.