Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Jsem JUDr. a mám vysokou školu SNB získanou užasným podfukem. Dnes jsem velký manažér a na každého seru.

jsi akorát pěkný provokatér

Jj, ve jménu hesla Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, když ty a tobě podobní měli sevřené pr.... strachy a byla jedinečná příležitost s vámi po zásluze zatočit, vám bylo umožněno zůstat u téhle firmy, rychle jste se zorientovali a ti slušní jen zírají .

http://www.ct24.cz/index_view.php?id=222109

Nějak mi to nejde přehrát!!! Zkoušel jsem to několikrát a vždy mi to skončí po 3 sekundách slovy:"část policejních......." a dál nic.
Má někdo také tento samý problém, nebo je to jen chyba někde u mne?

Mám stejný problém. Také to nejde přehrát.

V okně se vám otevře seznam zpáv TV, tak si odklikněte tu následující a "spustit vybrané". Jinak to za tu námahu ani nestojí, je to jen stručné konstatování.

Myslím pane A.V., že Vám došla řeč a že ten soudní spor nebudou až tak vyhozené peníze. Asi budete na straně těch lumpů, vyškolených zaměstnaců FPO a MV, lidí bez charakteru, kteří policistům, jenž odcházeli do důchodu nesdělili, že mají nárok na příspěvek za službu, místo starobního důchodu a nyní pobírají starobní důchod, který je o několik tisíc kč nižší než příspěvek za službu, na který měli podle zákona nárok a mohli pobírat místo tohoto straobního důchodu. Přičemž toto bylo ze zákona zcela jasné. Pěkně okradli lidi, kteří sloužili u Policie ČR několik desítek let a nechali u policie své zdraví a nervy za pár šestek. Nemluvě o tom, že dělali ze sebe tolik let pitomce oddané vlasti a často se jim díky tomuto zaměstnání rozpadly rodiny a stali se z nich nemocní lidé, alkoholici atd. Moje tvrzení je, že v minulosti, před rokem 1989 nastopuli k Policii ČR převážně lidé (jsou vyjímky), kteří byli hloupí, tupí, manipulovatelní a nechtělo se jim pracovat a v současné době řídí Policii ČR a další složky a proto to tak dnes u Policie vypadá. Asi budete pane A.V. jeden z nich.

Tobě musel někdo pořádně ublížit, ale to za čas přejde. Požádej maminku ona ti to pofouká.

co se tyce te minulosti tak nezbyva nez souhlasit. ve vedeni policie jsou holt lidi kteri za totace zvedali zavory a ted jsou ti manageri :-DDD

Dnes manažeři za totality komunisti.

Pro Gejzu.
Nevím oč ti jde. Samozřejmě soudit se může ,kdo chce a o co chce. Záleží kolik má peněz a jakého má advokáta. Jak mi došla řeč ? Shledávám, že si s pojmem právo asi moc netykáš. Ty znáš právní pojem –policistům nesdělili- ? A kde ? Pokud je zákonem stanovená povinnost někoho o něčem poučit, tak toto musí být samozřejmě prokazatelně provedeno. Prokazatelně znamená, že mu poučení poučený stvrdí svým podpisem a samozřejmě je lepší pokud je toto uskutečněno před svědkem, který svou přítomnost stvrdí taky svým podpisem. Nebo je někdo přítomen pouze u podpisu a ne při poučení . A samozřejmě , že víš jak se poučuje osoba při trestním řízení a přestupkovém. Je u tebe, nebo bylo u tebe běžné, že j si osobu při tr.řízení zákonným postupem poučil a pak jsi nad rámec svých povinností , které jsou určené zákonem ještě poučil v něčem jiném ? Myslíš si, že pokud někdo odchází do důchodu, tak je zaměstnavateli určená povinnost ho o tomto poučit? A kde je toto uvedeno. Pravděpodobně narážíš na ustanovení § 160, zák.č.361/2003 Sb.
Při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Předpokládám,že od doby nabytí právní moci rozhodnutí služebního funkcionáře asi neuplynuly ještě 4 roky. Že ? Takže to je jasné. Nebo snad něco nebo někdo brání tomu, aby bylo toto rozhodnutí přezkoumáno ? Proč nebyl činěn podnět ze strany jak uvádíš poškozeného na obnovu řízení nebo o přezkumné řízení Já si myslím, že ne a se dá vše napravit do doby čtyř let.. Takže pokud tady veřejně tvrdíš, že někdo někoho okradl tak to musíš nejdříve dokázat, nebo alespoň podej trestní oznámení i když na prozatímně NP u orgánu činného v tr, řízení. Nebo pošli podnět k IMV! Pokud vím tak osobní spis bývalého příslušníka musí být uschován 50 let. Jenže pozor na § 215/2,b zák.č.361/2003 Sb. To pak samozřejmě úplně celou situaci a právní postavení již bývalého příslušníka změní.
Vím o tom problému přímo z našeho oddělení. A nejsem na straně lumpů 30 let. A zásadně s tebou nemohu souhlasit s tvým tvrzením , že pokud někdo nastoupil k polici ČR před rokem 1989 je převážně hloupý, tupý, zmanipulovaný a že se mu nechtělo pracovat. Je vidět, že o tom skutečně nic nevíš což mě osobně uráží. A to, že v současné době to tak vypadá jak to vypadá, podle mě není vedením policie ČR, ale je to tím, že arogantní hlupáci jako ty, kteří nebyly schpny něčeho dosáhnout zbytečně zatěžují vedení BS z důvodu své neznalosti zákonných předpisů zejména zák.č.361/2003 Sb. a nechají se ovládat nějakými samozvanci, kteří zkreslují i to co požadují.
Takže pokud budeš zase chtít něco tvrdit o někom tak si to rozmysli, nebo si alespoň prostuduj zákon. A nedělej z policistů před veřejností hlupáky, zloděje a tupce. Moc nám tím neprospěješ. Opravdu.

Někteří policisté, ještě za starého zákona (186) když dovršili důchodový věk tak stejně zůstali ve službě dál a zároveň pobírali starobní důchod a plat. Když pak odešli do důchodu tak
už jím zůstal jen důchod, protože si o něj požádali. Z toho logicky vyplývá buď důchod nebo příspěvek za službu.
Podle zákona (361) to už je jinak.

Jakožto již pozorující z ústraní, pouhé dva roky v "C" si dovolím jenom několik vět k Vašemu příspěvku. To co jste psal je sice chválihodné, ale zřejmě nedostačující!!! Když je problém a ten tu skutečně je, tak se musí řešit. Kdybych byl členem NOS (jakožto jsem ve službách PČR byl) nezajímá mě, jestli jste na táboře, nebo někdě jinde. Můj problém je z.č.361 a když né Vy, tak někdo jiný musí bojovat a musí to řešit. Toto je konkrétně vidět u odborářských organizací, které to se svými členy myslí vážně. Jenom pro Vás k zamyšlení, proč myslíte že se pár chlapíků dalo dohromady a založilo UBS, to přeci dříve nikdy nebylo! Co pamatuji, tak to s PČR šlo stále jenom z kopce a to již od roku cca. 1998. Kdyby to fungovalo, tak se nic takového neděje a uvědomte si, še nadšenci z UBS to dělají zdarma, ale Vy jste za to placeni. Je mě z dnešního právního systému na blití, už pro to, že když budu psát za mou osobu, splnil jsem, jak několik tisíc dalších ustanovení zákona 186/1992 Sb. bez poskvrny a dnes se mění pravidla hry a tak se nedivte, že v právo v naší zemi již věří jenom blázni a poslanci. Slovo na závěr: bojujte za práva svých odborářů a přestaňte jenom kývat. Kdyby nebylo UBS, tak jste stále do dnešního dne spokojeni s tím, co je. Někdy je potřeba prostě zabrat. Je to prostě vlažný, hodně vlažný. p.s.: sleduji vaše webové stránky a nic zvláštního v těchto pohnutých dobách. A na konec, neodešel jsem od PČR pro práci, kterou jsem dělal!

Co naděláš. Tahle země nemá s demokracií nic společného, z hradu nám vládne neviditelná ruka trhu. Urvi co můžeš a zajakoukoliv cenu.

NOSP?? to je jeden velky vysmech. anebo jina vec k zamysleni. odkud fasuje NOSP sluzebni vozidla???

Co chtít od takového člověka ?! Jen se mstí za to, že po něm Policie kdysi šla.

http://zpravy.idnes.cz/poznate-ministra-student-langer-hvezdou-v ideoklipu-f97-/domaci.asp?c=A070118_164757_domaci_ton

Vážený pane A.V. Kdyby se služební funkcionáři drželi zákona, tak by nikdy neposlali bývalým policistům rozhodnutí podle zákona 186/1992 Sb., kterým jim valorizovali příspěvek za službu poloviční částkou a to v době, kdy byl tento zákon zrušen a v době, kdy těmito služebními funkcionáři podle zák. 186/1992 Sb. již nebyli, což bylo v lednu 2007.

Předem upozorňuji pro rýpali, že tady nebrečím, ale pouze srovnávám jablka a hrušky.

První polovina roku 2006, kdy jí budeme říkat JABLKA
- každý měsíc jsem měl v průměru o 500,- Kč vyšší plat než v roce 2007
- každý měsíc jsem odpracovál méně příplatkových hodin než v roce 2007
- za tuto polovinu roku 2006 jsem odpracoval 36 hodin ve svátek, které mi byly zaplaceny
- za tuto polovin roku 2006 jsem na oltář vlasti odpracoval 30 hodin
- dále jsem měl přidělený pouze jeden okrsek a přidělené spisy jsem s menšími problémy stíhal

První polovina roku 2007, kdy této budeme říkat HRUŠKY
- každý měsíc jsem měl v průměru o 500,- Kč méně než v roce 2006
- každý měsíc jsem odpracoval více příplatkových hodin než v roce 2006
- za tuto polovinu roku 2007 jsem odpracoval 72 hodin ve svátek, které mi nebyly zaplaceny a ještě si je musím napracovat
- za tuto poloviny roku 2007 jsem na oltář vlasti odpracoval 124 hodin
- od ledna 2007 mám přidělené dva okrsky a tedy dvakrát tolik práce a spisy již nestíhám

Nestíháš spisy? Tak to tě v budoucnu čeká trest, špatné hodnocení, tipec s kariérním postupem a do toho ti hrozí vyhazovat za chyby, kterých se při tom kalupu dopustíš......nemáš moc na výběr, upřímnou soustrast....

Robokope napiš nám taky o kolik máš větší základní plat oproti roku 2006 ? A hlavně nám napiš kolik jsi tedy měl celkem peněz za rok 2006 za příplatky ? Napiš o kolik a kolikrát ti v roce 2007 zvedli plat?Pokud píšeš pravdu ovocnáři o čemž pochybuji, tak nám napiš proč jsi smlouvu dle zák.č.361/2003 Sb. podepsal ?

pro KKK
Základní plat se mi zvedl, ale ta konečná částka co mi jde na konto je o 500,- Kč. nižší než v roce 2006. Budeš mi tedy jako pan ministr argumentovat, že jsem měl v roce 2006 hodně příplatkových hodin a přesčasů. Tento rok jsem odpracoval více bývalých příplatkových hodin i více státních svátků a přesčasy dělám zadarmo, kdy minulý rok my byly i nějaké proplaceny.
Nevím jak ty, ale já jsem z 10 víkendu 8 krát v práci tento rok jsem byl kromě jednoho na všech státních svátcích v práci. A kompenzace za toto je v podobě směšných 10% navýšení základu.
Rýpale nevím jak ty, ale pro mě je směrodatné, že za více odvedené práce, více strávené době v práci a to i v době bývalých příplatkových hodin mám nižší plat než minulý rok.

Valorizace důchodů poloviční částkou je krok, který bych před tím nikdy nečekal a po kterém se dá usuzovat, že je tady možné všechno. Když tímto způsobem ,,odměňují" bávalé příslušníky za práci (mimochodem dneska velmi psychicky náročnou), kterou už dneska bez zákonných jistot nechce nikdo dělat? Co od toho dále očekávat? Myslíte si, že nejsou schopni sáhnout (jakýmkoli způsobem) na výsluhy? I zpětně? Jak je možné snížit valorizaci? Jak je možné porušit jednou platnou smlouvu? Může za to nedostatek peněz, který my příslušníci nemáme nasvědomí.

Jsou to dobytci a čím chtějí upoutat lidi u sboru nechápu. penězmi určitě ne.

Ten kdo bere výsluhu po 10 letech je vyžírka. Jako v cizině, po min. 20-ti letech. Zbytečně se odčerpávají fin. prostředky pro ostatní. :-)))

no comment.....odečítáš si úroky z hypotéky, využíváš výhod, které ti práce dala apod.? Jsi taky vyžírka, koho zajímá, že je to dané zákonem, prostě jsi vyžírka.... Zkus chlapče přemýšlet.....

A na nějaké dokazování a důkazy ti pánové na MV kašlou. Autoritativně odepíšou to, co chtějí odepsat.

aby ses pane chtry A.V. nedivil, stejně jako se letos divili bývalí policisté, kterým valorizovali příspěvek za službu polovoční částkou, než jaká jim skutečně podle zákona náležela. A taky se odvolávali a všem bylo odovolání zamítnuto samými lžmi, které nebyly právně podložené. Ti, kteří jim tyto lži nesežrali, tak musí do dvou měsíců od zamítnutí odvolání podat žalobu k soudu, kde taky není v dnešní době jistota, že se dovolají svých práv.

Zase píšeš nesmysly . Protože to , že mají s účinností nového služebního zákona č.361/2003 Sb. rentiéři , kteří odešli na výsluhy podle zák.č.186/1992 Sb. I současní rentiéři poloviční valorizaci oproti důchodcům není nařízením služebního funkcionáře dle zák.č.361/2003 Sb. , ale je to tím, že zákonč.361/2003 Sb. byl novelizován a nabyl účinnost ke dni 1.1.2007. A rozhodně je vyhozením peněz pokud rentiéři vedou soudní spor, který nemůžou vyhrát. Nechápeš asi to , že služební funkcionář se řídí dle zákona a ne zákon dle služebního funkcionáře.

Pro A.V.
Asi Ti nic neříká požadavek v civilizovaném právním státě na předvídatelnost práva... jsi aut s celou svojí rádoby právnickou konstrukcí, protože zákon č. 186/92Sb. byl novým zákonem derogován. Tudíž budou-li v budoucnu zase novelizovat náš zákon, bude se týkat bez rozdílu nás všech. Hau, dopsal jsem

"vyhození peněz" to bude až tehdy, co soud pravomocným rozsudkem rozhodne v jejich neprospěch a nebude již možnost žádného opravného prostředku...