1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Jsem JUDr. a mám vysokou školu SNB získanou užasným podfukem. Dnes jsem velký manažér a na každého seru.

jsi akorát pěkný provokatér

Jj, ve jménu hesla Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, když ty a tobě podobní měli sevřené pr.... strachy a byla jedinečná příležitost s vámi po zásluze zatočit, vám bylo umožněno zůstat u téhle firmy, rychle jste se zorientovali a ti slušní jen zírají .

http://www.ct24.cz/index_view.php?id=222109

Nějak mi to nejde přehrát!!! Zkoušel jsem to několikrát a vždy mi to skončí po 3 sekundách slovy:"část policejních......." a dál nic.
Má někdo také tento samý problém, nebo je to jen chyba někde u mne?

Mám stejný problém. Také to nejde přehrát.

V okně se vám otevře seznam zpáv TV, tak si odklikněte tu následující a "spustit vybrané". Jinak to za tu námahu ani nestojí, je to jen stručné konstatování.

Myslím pane A.V., že Vám došla řeč a že ten soudní spor nebudou až tak vyhozené peníze. Asi budete na straně těch lumpů, vyškolených zaměstnaců FPO a MV, lidí bez charakteru, kteří policistům, jenž odcházeli do důchodu nesdělili, že mají nárok na příspěvek za službu, místo starobního důchodu a nyní pobírají starobní důchod, který je o několik tisíc kč nižší než příspěvek za službu, na který měli podle zákona nárok a mohli pobírat místo tohoto straobního důchodu. Přičemž toto bylo ze zákona zcela jasné. Pěkně okradli lidi, kteří sloužili u Policie ČR několik desítek let a nechali u policie své zdraví a nervy za pár šestek. Nemluvě o tom, že dělali ze sebe tolik let pitomce oddané vlasti a často se jim díky tomuto zaměstnání rozpadly rodiny a stali se z nich nemocní lidé, alkoholici atd. Moje tvrzení je, že v minulosti, před rokem 1989 nastopuli k Policii ČR převážně lidé (jsou vyjímky), kteří byli hloupí, tupí, manipulovatelní a nechtělo se jim pracovat a v současné době řídí Policii ČR a další složky a proto to tak dnes u Policie vypadá. Asi budete pane A.V. jeden z nich.

Tobě musel někdo pořádně ublížit, ale to za čas přejde. Požádej maminku ona ti to pofouká.

co se tyce te minulosti tak nezbyva nez souhlasit. ve vedeni policie jsou holt lidi kteri za totace zvedali zavory a ted jsou ti manageri :-DDD

Dnes manažeři za totality komunisti.

Pro Gejzu.
Nevím oč ti jde. Samozřejmě soudit se může ,kdo chce a o co chce. Záleží kolik má peněz a jakého má advokáta. Jak mi došla řeč ? Shledávám, že si s pojmem právo asi moc netykáš. Ty znáš právní pojem –policistům nesdělili- ? A kde ? Pokud je zákonem stanovená povinnost někoho o něčem poučit, tak toto musí být samozřejmě prokazatelně provedeno. Prokazatelně znamená, že mu poučení poučený stvrdí svým podpisem a samozřejmě je lepší pokud je toto uskutečněno před svědkem, který svou přítomnost stvrdí taky svým podpisem. Nebo je někdo přítomen pouze u podpisu a ne při poučení . A samozřejmě , že víš jak se poučuje osoba při trestním řízení a přestupkovém. Je u tebe, nebo bylo u tebe běžné, že j si osobu při tr.řízení zákonným postupem poučil a pak jsi nad rámec svých povinností , které jsou určené zákonem ještě poučil v něčem jiném ? Myslíš si, že pokud někdo odchází do důchodu, tak je zaměstnavateli určená povinnost ho o tomto poučit? A kde je toto uvedeno. Pravděpodobně narážíš na ustanovení § 160, zák.č.361/2003 Sb.
Při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Předpokládám,že od doby nabytí právní moci rozhodnutí služebního funkcionáře asi neuplynuly ještě 4 roky. Že ? Takže to je jasné. Nebo snad něco nebo někdo brání tomu, aby bylo toto rozhodnutí přezkoumáno ? Proč nebyl činěn podnět ze strany jak uvádíš poškozeného na obnovu řízení nebo o přezkumné řízení Já si myslím, že ne a se dá vše napravit do doby čtyř let.. Takže pokud tady veřejně tvrdíš, že někdo někoho okradl tak to musíš nejdříve dokázat, nebo alespoň podej trestní oznámení i když na prozatímně NP u orgánu činného v tr, řízení. Nebo pošli podnět k IMV! Pokud vím tak osobní spis bývalého příslušníka musí být uschován 50 let. Jenže pozor na § 215/2,b zák.č.361/2003 Sb. To pak samozřejmě úplně celou situaci a právní postavení již bývalého příslušníka změní.
Vím o tom problému přímo z našeho oddělení. A nejsem na straně lumpů 30 let. A zásadně s tebou nemohu souhlasit s tvým tvrzením , že pokud někdo nastoupil k polici ČR před rokem 1989 je převážně hloupý, tupý, zmanipulovaný a že se mu nechtělo pracovat. Je vidět, že o tom skutečně nic nevíš což mě osobně uráží. A to, že v současné době to tak vypadá jak to vypadá, podle mě není vedením policie ČR, ale je to tím, že arogantní hlupáci jako ty, kteří nebyly schpny něčeho dosáhnout zbytečně zatěžují vedení BS z důvodu své neznalosti zákonných předpisů zejména zák.č.361/2003 Sb. a nechají se ovládat nějakými samozvanci, kteří zkreslují i to co požadují.
Takže pokud budeš zase chtít něco tvrdit o někom tak si to rozmysli, nebo si alespoň prostuduj zákon. A nedělej z policistů před veřejností hlupáky, zloděje a tupce. Moc nám tím neprospěješ. Opravdu.

Někteří policisté, ještě za starého zákona (186) když dovršili důchodový věk tak stejně zůstali ve službě dál a zároveň pobírali starobní důchod a plat. Když pak odešli do důchodu tak
už jím zůstal jen důchod, protože si o něj požádali. Z toho logicky vyplývá buď důchod nebo příspěvek za službu.
Podle zákona (361) to už je jinak.

Jakožto již pozorující z ústraní, pouhé dva roky v "C" si dovolím jenom několik vět k Vašemu příspěvku. To co jste psal je sice chválihodné, ale zřejmě nedostačující!!! Když je problém a ten tu skutečně je, tak se musí řešit. Kdybych byl členem NOS (jakožto jsem ve službách PČR byl) nezajímá mě, jestli jste na táboře, nebo někdě jinde. Můj problém je z.č.361 a když né Vy, tak někdo jiný musí bojovat a musí to řešit. Toto je konkrétně vidět u odborářských organizací, které to se svými členy myslí vážně. Jenom pro Vás k zamyšlení, proč myslíte že se pár chlapíků dalo dohromady a založilo UBS, to přeci dříve nikdy nebylo! Co pamatuji, tak to s PČR šlo stále jenom z kopce a to již od roku cca. 1998. Kdyby to fungovalo, tak se nic takového neděje a uvědomte si, še nadšenci z UBS to dělají zdarma, ale Vy jste za to placeni. Je mě z dnešního právního systému na blití, už pro to, že když budu psát za mou osobu, splnil jsem, jak několik tisíc dalších ustanovení zákona 186/1992 Sb. bez poskvrny a dnes se mění pravidla hry a tak se nedivte, že v právo v naší zemi již věří jenom blázni a poslanci. Slovo na závěr: bojujte za práva svých odborářů a přestaňte jenom kývat. Kdyby nebylo UBS, tak jste stále do dnešního dne spokojeni s tím, co je. Někdy je potřeba prostě zabrat. Je to prostě vlažný, hodně vlažný. p.s.: sleduji vaše webové stránky a nic zvláštního v těchto pohnutých dobách. A na konec, neodešel jsem od PČR pro práci, kterou jsem dělal!

Co naděláš. Tahle země nemá s demokracií nic společného, z hradu nám vládne neviditelná ruka trhu. Urvi co můžeš a zajakoukoliv cenu.

NOSP?? to je jeden velky vysmech. anebo jina vec k zamysleni. odkud fasuje NOSP sluzebni vozidla???

Co chtít od takového člověka ?! Jen se mstí za to, že po něm Policie kdysi šla.

http://zpravy.idnes.cz/poznate-ministra-student-langer-hvezdou-v ideoklipu-f97-/domaci.asp?c=A070118_164757_domaci_ton

Vážený pane A.V. Kdyby se služební funkcionáři drželi zákona, tak by nikdy neposlali bývalým policistům rozhodnutí podle zákona 186/1992 Sb., kterým jim valorizovali příspěvek za službu poloviční částkou a to v době, kdy byl tento zákon zrušen a v době, kdy těmito služebními funkcionáři podle zák. 186/1992 Sb. již nebyli, což bylo v lednu 2007.

Předem upozorňuji pro rýpali, že tady nebrečím, ale pouze srovnávám jablka a hrušky.

První polovina roku 2006, kdy jí budeme říkat JABLKA
- každý měsíc jsem měl v průměru o 500,- Kč vyšší plat než v roce 2007
- každý měsíc jsem odpracovál méně příplatkových hodin než v roce 2007
- za tuto polovinu roku 2006 jsem odpracoval 36 hodin ve svátek, které mi byly zaplaceny
- za tuto polovin roku 2006 jsem na oltář vlasti odpracoval 30 hodin
- dále jsem měl přidělený pouze jeden okrsek a přidělené spisy jsem s menšími problémy stíhal

První polovina roku 2007, kdy této budeme říkat HRUŠKY
- každý měsíc jsem měl v průměru o 500,- Kč méně než v roce 2006
- každý měsíc jsem odpracoval více příplatkových hodin než v roce 2006
- za tuto polovinu roku 2007 jsem odpracoval 72 hodin ve svátek, které mi nebyly zaplaceny a ještě si je musím napracovat
- za tuto poloviny roku 2007 jsem na oltář vlasti odpracoval 124 hodin
- od ledna 2007 mám přidělené dva okrsky a tedy dvakrát tolik práce a spisy již nestíhám

Nestíháš spisy? Tak to tě v budoucnu čeká trest, špatné hodnocení, tipec s kariérním postupem a do toho ti hrozí vyhazovat za chyby, kterých se při tom kalupu dopustíš......nemáš moc na výběr, upřímnou soustrast....

Robokope napiš nám taky o kolik máš větší základní plat oproti roku 2006 ? A hlavně nám napiš kolik jsi tedy měl celkem peněz za rok 2006 za příplatky ? Napiš o kolik a kolikrát ti v roce 2007 zvedli plat?Pokud píšeš pravdu ovocnáři o čemž pochybuji, tak nám napiš proč jsi smlouvu dle zák.č.361/2003 Sb. podepsal ?

pro KKK
Základní plat se mi zvedl, ale ta konečná částka co mi jde na konto je o 500,- Kč. nižší než v roce 2006. Budeš mi tedy jako pan ministr argumentovat, že jsem měl v roce 2006 hodně příplatkových hodin a přesčasů. Tento rok jsem odpracoval více bývalých příplatkových hodin i více státních svátků a přesčasy dělám zadarmo, kdy minulý rok my byly i nějaké proplaceny.
Nevím jak ty, ale já jsem z 10 víkendu 8 krát v práci tento rok jsem byl kromě jednoho na všech státních svátcích v práci. A kompenzace za toto je v podobě směšných 10% navýšení základu.
Rýpale nevím jak ty, ale pro mě je směrodatné, že za více odvedené práce, více strávené době v práci a to i v době bývalých příplatkových hodin mám nižší plat než minulý rok.

Valorizace důchodů poloviční částkou je krok, který bych před tím nikdy nečekal a po kterém se dá usuzovat, že je tady možné všechno. Když tímto způsobem ,,odměňují" bávalé příslušníky za práci (mimochodem dneska velmi psychicky náročnou), kterou už dneska bez zákonných jistot nechce nikdo dělat? Co od toho dále očekávat? Myslíte si, že nejsou schopni sáhnout (jakýmkoli způsobem) na výsluhy? I zpětně? Jak je možné snížit valorizaci? Jak je možné porušit jednou platnou smlouvu? Může za to nedostatek peněz, který my příslušníci nemáme nasvědomí.

Jsou to dobytci a čím chtějí upoutat lidi u sboru nechápu. penězmi určitě ne.

Ten kdo bere výsluhu po 10 letech je vyžírka. Jako v cizině, po min. 20-ti letech. Zbytečně se odčerpávají fin. prostředky pro ostatní. :-)))

no comment.....odečítáš si úroky z hypotéky, využíváš výhod, které ti práce dala apod.? Jsi taky vyžírka, koho zajímá, že je to dané zákonem, prostě jsi vyžírka.... Zkus chlapče přemýšlet.....

A na nějaké dokazování a důkazy ti pánové na MV kašlou. Autoritativně odepíšou to, co chtějí odepsat.

aby ses pane chtry A.V. nedivil, stejně jako se letos divili bývalí policisté, kterým valorizovali příspěvek za službu polovoční částkou, než jaká jim skutečně podle zákona náležela. A taky se odvolávali a všem bylo odovolání zamítnuto samými lžmi, které nebyly právně podložené. Ti, kteří jim tyto lži nesežrali, tak musí do dvou měsíců od zamítnutí odvolání podat žalobu k soudu, kde taky není v dnešní době jistota, že se dovolají svých práv.

Zase píšeš nesmysly . Protože to , že mají s účinností nového služebního zákona č.361/2003 Sb. rentiéři , kteří odešli na výsluhy podle zák.č.186/1992 Sb. I současní rentiéři poloviční valorizaci oproti důchodcům není nařízením služebního funkcionáře dle zák.č.361/2003 Sb. , ale je to tím, že zákonč.361/2003 Sb. byl novelizován a nabyl účinnost ke dni 1.1.2007. A rozhodně je vyhozením peněz pokud rentiéři vedou soudní spor, který nemůžou vyhrát. Nechápeš asi to , že služební funkcionář se řídí dle zákona a ne zákon dle služebního funkcionáře.

Pro A.V.
Asi Ti nic neříká požadavek v civilizovaném právním státě na předvídatelnost práva... jsi aut s celou svojí rádoby právnickou konstrukcí, protože zákon č. 186/92Sb. byl novým zákonem derogován. Tudíž budou-li v budoucnu zase novelizovat náš zákon, bude se týkat bez rozdílu nás všech. Hau, dopsal jsem

"vyhození peněz" to bude až tehdy, co soud pravomocným rozsudkem rozhodne v jejich neprospěch a nebude již možnost žádného opravného prostředku...