4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Jsem JUDr. a mám vysokou školu SNB získanou užasným podfukem. Dnes jsem velký manažér a na každého seru.

jsi akorát pěkný provokatér

Jj, ve jménu hesla Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, když ty a tobě podobní měli sevřené pr.... strachy a byla jedinečná příležitost s vámi po zásluze zatočit, vám bylo umožněno zůstat u téhle firmy, rychle jste se zorientovali a ti slušní jen zírají .

http://www.ct24.cz/index_view.php?id=222109

Nějak mi to nejde přehrát!!! Zkoušel jsem to několikrát a vždy mi to skončí po 3 sekundách slovy:"část policejních......." a dál nic.
Má někdo také tento samý problém, nebo je to jen chyba někde u mne?

Mám stejný problém. Také to nejde přehrát.

V okně se vám otevře seznam zpáv TV, tak si odklikněte tu následující a "spustit vybrané". Jinak to za tu námahu ani nestojí, je to jen stručné konstatování.

Myslím pane A.V., že Vám došla řeč a že ten soudní spor nebudou až tak vyhozené peníze. Asi budete na straně těch lumpů, vyškolených zaměstnaců FPO a MV, lidí bez charakteru, kteří policistům, jenž odcházeli do důchodu nesdělili, že mají nárok na příspěvek za službu, místo starobního důchodu a nyní pobírají starobní důchod, který je o několik tisíc kč nižší než příspěvek za službu, na který měli podle zákona nárok a mohli pobírat místo tohoto straobního důchodu. Přičemž toto bylo ze zákona zcela jasné. Pěkně okradli lidi, kteří sloužili u Policie ČR několik desítek let a nechali u policie své zdraví a nervy za pár šestek. Nemluvě o tom, že dělali ze sebe tolik let pitomce oddané vlasti a často se jim díky tomuto zaměstnání rozpadly rodiny a stali se z nich nemocní lidé, alkoholici atd. Moje tvrzení je, že v minulosti, před rokem 1989 nastopuli k Policii ČR převážně lidé (jsou vyjímky), kteří byli hloupí, tupí, manipulovatelní a nechtělo se jim pracovat a v současné době řídí Policii ČR a další složky a proto to tak dnes u Policie vypadá. Asi budete pane A.V. jeden z nich.

Tobě musel někdo pořádně ublížit, ale to za čas přejde. Požádej maminku ona ti to pofouká.

co se tyce te minulosti tak nezbyva nez souhlasit. ve vedeni policie jsou holt lidi kteri za totace zvedali zavory a ted jsou ti manageri :-DDD

Dnes manažeři za totality komunisti.

Pro Gejzu.
Nevím oč ti jde. Samozřejmě soudit se může ,kdo chce a o co chce. Záleží kolik má peněz a jakého má advokáta. Jak mi došla řeč ? Shledávám, že si s pojmem právo asi moc netykáš. Ty znáš právní pojem –policistům nesdělili- ? A kde ? Pokud je zákonem stanovená povinnost někoho o něčem poučit, tak toto musí být samozřejmě prokazatelně provedeno. Prokazatelně znamená, že mu poučení poučený stvrdí svým podpisem a samozřejmě je lepší pokud je toto uskutečněno před svědkem, který svou přítomnost stvrdí taky svým podpisem. Nebo je někdo přítomen pouze u podpisu a ne při poučení . A samozřejmě , že víš jak se poučuje osoba při trestním řízení a přestupkovém. Je u tebe, nebo bylo u tebe běžné, že j si osobu při tr.řízení zákonným postupem poučil a pak jsi nad rámec svých povinností , které jsou určené zákonem ještě poučil v něčem jiném ? Myslíš si, že pokud někdo odchází do důchodu, tak je zaměstnavateli určená povinnost ho o tomto poučit? A kde je toto uvedeno. Pravděpodobně narážíš na ustanovení § 160, zák.č.361/2003 Sb.
Při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Předpokládám,že od doby nabytí právní moci rozhodnutí služebního funkcionáře asi neuplynuly ještě 4 roky. Že ? Takže to je jasné. Nebo snad něco nebo někdo brání tomu, aby bylo toto rozhodnutí přezkoumáno ? Proč nebyl činěn podnět ze strany jak uvádíš poškozeného na obnovu řízení nebo o přezkumné řízení Já si myslím, že ne a se dá vše napravit do doby čtyř let.. Takže pokud tady veřejně tvrdíš, že někdo někoho okradl tak to musíš nejdříve dokázat, nebo alespoň podej trestní oznámení i když na prozatímně NP u orgánu činného v tr, řízení. Nebo pošli podnět k IMV! Pokud vím tak osobní spis bývalého příslušníka musí být uschován 50 let. Jenže pozor na § 215/2,b zák.č.361/2003 Sb. To pak samozřejmě úplně celou situaci a právní postavení již bývalého příslušníka změní.
Vím o tom problému přímo z našeho oddělení. A nejsem na straně lumpů 30 let. A zásadně s tebou nemohu souhlasit s tvým tvrzením , že pokud někdo nastoupil k polici ČR před rokem 1989 je převážně hloupý, tupý, zmanipulovaný a že se mu nechtělo pracovat. Je vidět, že o tom skutečně nic nevíš což mě osobně uráží. A to, že v současné době to tak vypadá jak to vypadá, podle mě není vedením policie ČR, ale je to tím, že arogantní hlupáci jako ty, kteří nebyly schpny něčeho dosáhnout zbytečně zatěžují vedení BS z důvodu své neznalosti zákonných předpisů zejména zák.č.361/2003 Sb. a nechají se ovládat nějakými samozvanci, kteří zkreslují i to co požadují.
Takže pokud budeš zase chtít něco tvrdit o někom tak si to rozmysli, nebo si alespoň prostuduj zákon. A nedělej z policistů před veřejností hlupáky, zloděje a tupce. Moc nám tím neprospěješ. Opravdu.

Někteří policisté, ještě za starého zákona (186) když dovršili důchodový věk tak stejně zůstali ve službě dál a zároveň pobírali starobní důchod a plat. Když pak odešli do důchodu tak
už jím zůstal jen důchod, protože si o něj požádali. Z toho logicky vyplývá buď důchod nebo příspěvek za službu.
Podle zákona (361) to už je jinak.

Jakožto již pozorující z ústraní, pouhé dva roky v "C" si dovolím jenom několik vět k Vašemu příspěvku. To co jste psal je sice chválihodné, ale zřejmě nedostačující!!! Když je problém a ten tu skutečně je, tak se musí řešit. Kdybych byl členem NOS (jakožto jsem ve službách PČR byl) nezajímá mě, jestli jste na táboře, nebo někdě jinde. Můj problém je z.č.361 a když né Vy, tak někdo jiný musí bojovat a musí to řešit. Toto je konkrétně vidět u odborářských organizací, které to se svými členy myslí vážně. Jenom pro Vás k zamyšlení, proč myslíte že se pár chlapíků dalo dohromady a založilo UBS, to přeci dříve nikdy nebylo! Co pamatuji, tak to s PČR šlo stále jenom z kopce a to již od roku cca. 1998. Kdyby to fungovalo, tak se nic takového neděje a uvědomte si, še nadšenci z UBS to dělají zdarma, ale Vy jste za to placeni. Je mě z dnešního právního systému na blití, už pro to, že když budu psát za mou osobu, splnil jsem, jak několik tisíc dalších ustanovení zákona 186/1992 Sb. bez poskvrny a dnes se mění pravidla hry a tak se nedivte, že v právo v naší zemi již věří jenom blázni a poslanci. Slovo na závěr: bojujte za práva svých odborářů a přestaňte jenom kývat. Kdyby nebylo UBS, tak jste stále do dnešního dne spokojeni s tím, co je. Někdy je potřeba prostě zabrat. Je to prostě vlažný, hodně vlažný. p.s.: sleduji vaše webové stránky a nic zvláštního v těchto pohnutých dobách. A na konec, neodešel jsem od PČR pro práci, kterou jsem dělal!

Co naděláš. Tahle země nemá s demokracií nic společného, z hradu nám vládne neviditelná ruka trhu. Urvi co můžeš a zajakoukoliv cenu.

NOSP?? to je jeden velky vysmech. anebo jina vec k zamysleni. odkud fasuje NOSP sluzebni vozidla???

Co chtít od takového člověka ?! Jen se mstí za to, že po něm Policie kdysi šla.

http://zpravy.idnes.cz/poznate-ministra-student-langer-hvezdou-v ideoklipu-f97-/domaci.asp?c=A070118_164757_domaci_ton

Vážený pane A.V. Kdyby se služební funkcionáři drželi zákona, tak by nikdy neposlali bývalým policistům rozhodnutí podle zákona 186/1992 Sb., kterým jim valorizovali příspěvek za službu poloviční částkou a to v době, kdy byl tento zákon zrušen a v době, kdy těmito služebními funkcionáři podle zák. 186/1992 Sb. již nebyli, což bylo v lednu 2007.

Předem upozorňuji pro rýpali, že tady nebrečím, ale pouze srovnávám jablka a hrušky.

První polovina roku 2006, kdy jí budeme říkat JABLKA
- každý měsíc jsem měl v průměru o 500,- Kč vyšší plat než v roce 2007
- každý měsíc jsem odpracovál méně příplatkových hodin než v roce 2007
- za tuto polovinu roku 2006 jsem odpracoval 36 hodin ve svátek, které mi byly zaplaceny
- za tuto polovin roku 2006 jsem na oltář vlasti odpracoval 30 hodin
- dále jsem měl přidělený pouze jeden okrsek a přidělené spisy jsem s menšími problémy stíhal

První polovina roku 2007, kdy této budeme říkat HRUŠKY
- každý měsíc jsem měl v průměru o 500,- Kč méně než v roce 2006
- každý měsíc jsem odpracoval více příplatkových hodin než v roce 2006
- za tuto polovinu roku 2007 jsem odpracoval 72 hodin ve svátek, které mi nebyly zaplaceny a ještě si je musím napracovat
- za tuto poloviny roku 2007 jsem na oltář vlasti odpracoval 124 hodin
- od ledna 2007 mám přidělené dva okrsky a tedy dvakrát tolik práce a spisy již nestíhám

Nestíháš spisy? Tak to tě v budoucnu čeká trest, špatné hodnocení, tipec s kariérním postupem a do toho ti hrozí vyhazovat za chyby, kterých se při tom kalupu dopustíš......nemáš moc na výběr, upřímnou soustrast....

Robokope napiš nám taky o kolik máš větší základní plat oproti roku 2006 ? A hlavně nám napiš kolik jsi tedy měl celkem peněz za rok 2006 za příplatky ? Napiš o kolik a kolikrát ti v roce 2007 zvedli plat?Pokud píšeš pravdu ovocnáři o čemž pochybuji, tak nám napiš proč jsi smlouvu dle zák.č.361/2003 Sb. podepsal ?

pro KKK
Základní plat se mi zvedl, ale ta konečná částka co mi jde na konto je o 500,- Kč. nižší než v roce 2006. Budeš mi tedy jako pan ministr argumentovat, že jsem měl v roce 2006 hodně příplatkových hodin a přesčasů. Tento rok jsem odpracoval více bývalých příplatkových hodin i více státních svátků a přesčasy dělám zadarmo, kdy minulý rok my byly i nějaké proplaceny.
Nevím jak ty, ale já jsem z 10 víkendu 8 krát v práci tento rok jsem byl kromě jednoho na všech státních svátcích v práci. A kompenzace za toto je v podobě směšných 10% navýšení základu.
Rýpale nevím jak ty, ale pro mě je směrodatné, že za více odvedené práce, více strávené době v práci a to i v době bývalých příplatkových hodin mám nižší plat než minulý rok.

Valorizace důchodů poloviční částkou je krok, který bych před tím nikdy nečekal a po kterém se dá usuzovat, že je tady možné všechno. Když tímto způsobem ,,odměňují" bávalé příslušníky za práci (mimochodem dneska velmi psychicky náročnou), kterou už dneska bez zákonných jistot nechce nikdo dělat? Co od toho dále očekávat? Myslíte si, že nejsou schopni sáhnout (jakýmkoli způsobem) na výsluhy? I zpětně? Jak je možné snížit valorizaci? Jak je možné porušit jednou platnou smlouvu? Může za to nedostatek peněz, který my příslušníci nemáme nasvědomí.

Jsou to dobytci a čím chtějí upoutat lidi u sboru nechápu. penězmi určitě ne.

Ten kdo bere výsluhu po 10 letech je vyžírka. Jako v cizině, po min. 20-ti letech. Zbytečně se odčerpávají fin. prostředky pro ostatní. :-)))

no comment.....odečítáš si úroky z hypotéky, využíváš výhod, které ti práce dala apod.? Jsi taky vyžírka, koho zajímá, že je to dané zákonem, prostě jsi vyžírka.... Zkus chlapče přemýšlet.....

A na nějaké dokazování a důkazy ti pánové na MV kašlou. Autoritativně odepíšou to, co chtějí odepsat.

aby ses pane chtry A.V. nedivil, stejně jako se letos divili bývalí policisté, kterým valorizovali příspěvek za službu polovoční částkou, než jaká jim skutečně podle zákona náležela. A taky se odvolávali a všem bylo odovolání zamítnuto samými lžmi, které nebyly právně podložené. Ti, kteří jim tyto lži nesežrali, tak musí do dvou měsíců od zamítnutí odvolání podat žalobu k soudu, kde taky není v dnešní době jistota, že se dovolají svých práv.

Zase píšeš nesmysly . Protože to , že mají s účinností nového služebního zákona č.361/2003 Sb. rentiéři , kteří odešli na výsluhy podle zák.č.186/1992 Sb. I současní rentiéři poloviční valorizaci oproti důchodcům není nařízením služebního funkcionáře dle zák.č.361/2003 Sb. , ale je to tím, že zákonč.361/2003 Sb. byl novelizován a nabyl účinnost ke dni 1.1.2007. A rozhodně je vyhozením peněz pokud rentiéři vedou soudní spor, který nemůžou vyhrát. Nechápeš asi to , že služební funkcionář se řídí dle zákona a ne zákon dle služebního funkcionáře.

Pro A.V.
Asi Ti nic neříká požadavek v civilizovaném právním státě na předvídatelnost práva... jsi aut s celou svojí rádoby právnickou konstrukcí, protože zákon č. 186/92Sb. byl novým zákonem derogován. Tudíž budou-li v budoucnu zase novelizovat náš zákon, bude se týkat bez rozdílu nás všech. Hau, dopsal jsem

"vyhození peněz" to bude až tehdy, co soud pravomocným rozsudkem rozhodne v jejich neprospěch a nebude již možnost žádného opravného prostředku...