Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Dnešní novinky : V České republice je zase o něco méně bezpečně. Zločin nabývá na síle a zároveň klesá počet dopadených pachatelů. Podle statistiky policejního prezidia, kterou má Právo dispozici, evidují policisté za první pololetí 183 406 trestných činů, což je ve srovnání se stejným obdobím loňského roku o bezmála 20 tisíc zločinů více.
Tak to je ta reforma policie? Cukry a biče? Jablka a hrušky? Tomu se říká "perfektně odvedená práce".

Jsou to chudáci, přivedou to do úplného konce. Hlavně, že tu máme důchodce a manažerý pracující za plat+důchod-to je hnus

Máš pravdu, je to hnus brát plat + důchod, neudýchat tři schody,chodit v pantoflích a ostatním to zakazovat, sebrat jim osobní ohodnocení, sobě ho nasypat do žlabu a spící za stolem očekávat příští rok a do smrti řádově 40 - 50 tis rentu. Ale po jejich odchodu bude příští rok líp, a přej jim ty nemorální a nezasloužené peníze, možná si jich i nějaký měsíc ve zdraví užijí.

Každej, kdo někomu závidí důchod, je ubožák...

Vyvěsit na služebny do recepcí : Poznáte komu nasypali a komu odsypali. Je třeba počítat hvězdičky a odlišovat jejich velikost.

A velký a barevný. Ale ani toho si ti velkými a s nasypaným NEVŠIMNOU!

Jednou na ty prasata taky dojde, však on na ulici za chvíli nikdo nebude.

Jak je možné, že už tolik let není řádně zajištěna výstroj řádových policistů... Většina nejpoužívanějších materiálů co policista v běžném výkonu potřebuje sehnat ve výstrojním skladě prosně NENÍ. Např. Perforované letní polobotky .. dle sdělení 2 výstrojních skladů budou na podzim a možná až v zimě. To si je pane ministře můžete strčit do ... nemluvě o policejních kanadách, které jsou nepoužitelné do výkonu. Policejní košile /umělohmotné/ - přál bych vám v nich sloužit!!! Začněte se konečně starat o řádové policisty!!!

A ty si myslíš, že ho zajímá tvoje košile, když je celá složka ve stavu v jakým je? Jediný řešení je jít tam, kde se kanady a umělohmotný košile nenosí.

Mohu tě uklidnit, kanady není policie sxchopna zajistit, ptoto se budou nakupovat gumáky. poté ti nic nebude bránit v možnosti pronásledovat pachatele i v mokré trávě.

ještě donedávna jsem odváděl nějaké daně z podnikání. Díky novýmu zákonu a tím pádem poloviční valorizaci na to ... Radši budu pořád ve ztrátě i za cenu, že mě budou víc kontrolovat. Jak stát ke mně, tak já k němu.

na to si musíž zvyknout nevětší zloděj je stát

Pro P.K.:
Proč myslíš a jak víš, že "nic"?

odešel jsem z vlastní vůle před 6 měsíci a ještě dnes se mi při vzpomínce na vedení PČR udělá blujno. Z těch falešných bezcharktérních bývalých bolševiků, kteří se snažili zastřít své nekalé chování tím, že někoho potrestali, vyhodili apod. Kolikkrát jsem je jen viděl, jak opilí našrot nasedají na parkovišti do svých vozidel a pak velmi důsledně postupovali při vyhodnocování nedbalostního přestupku řádového policisty, když ho na hodinu za podezření ze spáchání přestupku mimo službu vyhodili.

Je to samý komunista a totalitní pracovník, který dnes vykonává důležitou manažerskou funkci.

A co jsi udělal proto,aby v této protiprávní čiinosti již dále nepokračovali? Nic? Tak tady nehrej ramena! Ty nebolševíku! Ti co o něch píšeš měli 25 let,dvě vysoké a na rameni plk!

já osobně viděl, jak dopadli kolegové, kteří měli pro strach sakra uděláno a s takovou sortou se nemazlili... Nechtěj vědět, jak tito pocitví poldové dopadli, opravdu nechtěj (a ten ožralý ještě povýšil)...nemáš ani tucha, jaká je realita

Mám tomu tedy rozumět tak, že pro ty, co zůstali, je základním kvalifikačním předpokladem připosranost??

Nazývej si to jak chceš,ale pochopíš to až tehdy, když půjde o tebe....

Bolševiků a esenbáků je mezi námi pořád dost, mají zajímavé a bezcharakterní názory.

S tím poučením máš samozřejmě pravdu, ale pak nevím proč zaměstnanci finančně plánovacího odboru, sociální evidence nad rámec svých pravomocí vyplňovali a předkládali lidem, co ukončili služební poměr, k podpisu již předem vyplněné žádosti, např. o příspěvek za službu nebo důchod, když si tyto žádosti měl vyplnit každý sám za sebe?
Nevím, proč bych měl mít znalost zák. 361/2003 Sb., toho paskvilu, který vykořisťuje příslušníky v přímém výkonu, dělá z nich otroky, snížil jim platy a těm na teplých místečkách platy neúměrně zvýšil na úkor platů příslušníků v ulicích, když se na mne tento zákon nevztahuje a nevztahuje se na nikoho, kdo ukončil služební poměr podle zák. 186/1992 Sb.? viz. § 1 odst. 1 zák. 361/2003 Sb.
Asi ses A.V. ještě v tomto státě, zejména u MV nedomáhal spravedlnosti a svých práv, když jsi tak nadšený.
Přečti si např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, č. 3 As 14/2006-115. Všem bývalým policistům, kteří se tehda odvolali, tak vedení MV odepsalo lži, že ustanovení § 118/2 z.č. 186/1992 Sb. se týká jen předčasného st.důchodu a všichni jim na tuto lež skočili, až na žalobce ve shora uvedeném rozsudku, který žalobu vyhrál.
V současné době se také domáhám svých práv a je až neuvěřitelné, jak vedení PČR a MV dokáže intrikovat a jak s největší vážnosti zneužívají svých pravomocí, přičemž je nezajímá žádné ustanovení zákonů a vše si vykládají po svém.
Přeji ti pane A.V. hodně štěstí u bezpečnostního sboru a taky ti přeji, aby tě vedení MV taky okradlo, tak jako okradli v minulosti důchodce a v současné době bývalé policisty, kterým valorizovali příspěvek polovoiční částkou, než jaká jim skutečně náleží a aby ses pak musel domáhat svých práv u soudu.

Okrádají nás stále. Zákonem č.361/2003 jsem přišel o dva roky na době rozhodné pro výsluhový příspěvek za ZVS oproti kolegům, kteří odešli do 01.01.2007, jsem diskriminován.. O další minimálně dva roky jsem byl okraden za dvacetdva let služby dle kopií výkazu pracovní doby, což uchovávám pro případný soudní spor, kterou jsem odpracoval, ale započtena nikde není. Jsem zvědav, jak zaměstnavatel bude výkazy prac. doby soudu dokládat a zdali je vůbec má. Jenom dle EKIS v roce 2006 naslouženo 438 hodin navíc, což je cca 2,5 měsíce.

Před 30 měsíci jsem odešel po 20ti letech z manažerského postu do civilu. Zřejmě proto, že byli zvyklí se setkávat s odchodlíky jen za průser, tak se přesně tak ke mně chovali. Jsem moc rád, že už tuto kapitolu života mám za sebou, ale do dnes si vzpomínám, jak mi bylo z těch ubožáků na správě na blití.

Mám stejné zkušenosti. Zastrašování těch, kdo si dali stížnosti proti platovým výměrům, zneužívání pracovitých policistů, znepříjemňování práce těm, kteří získávají či mají civilní práva a nedej Máňo ještě Judra a to vše s cílem je odstavit na vedlejší kolej aby staříci mohli v klidu na šéfovské židli přečkat do příštího roku,kdy jim budou vypočteny nároky za letošní rok. A proto nic nedělají, aby se vyhnuli odpovědnosti, maximálně nás buzerují. Proto je firma tam kde je. Nechápeme proč ministr nechává odcházet nás mladé a rozmrzelé, neschopné dědky z dob předchozích a zřejmě i zásluch z dob předchozích, nechává na manažerských postech.

Problém je v tom, že někdo škrtne, přeskočí jiskra a vy všichni vzplanete. Rozlišujete......

Část policejních odborářů svolává na září demonstraci
14.07.2007 - 17:49, autor: ČTK.

Praha - Policejní odboráři z Unie bezpečnostních sborů (UBS), která je radikálnější než "velké" policejní odbory, svolává na 15. září demonstraci, informoval server iDnes.cz. Organizátoři se podle něj zlobí, že vedení nesplnilo sliby a nenapravilo křivdy, které jim způsobil nový služební zákon.

Nejvíce jim vadí, že musí prvních 150 přesčasových hodin odpracovat zdarma, nelíbí se jim neproplácení služeb o svátcích a podle nich jsou neustále porušována i další práva příslušníků bezpečnostních složek, uvádí server. Vedení Nezávislého odborového svazu policie (NOS) s akcí nesouhlasí.

"To, co bylo slíbeno, se nestalo. Dohodl se jakýsi trvalý úkol, který nic neřeší. Připadá nám, že nás jenom ignorují," odůvodnil serveru demonstraci šéf UBS Miloš Plechatý. Věří, že řadoví členové "velkých odborů" demonstraci podpoří. "Píšou nám, že se nebudou řídit vedením a že přijedou," řekl.

Odboráři očekávají několikatisícovou účast. Věří, že je podpoří také hasiči nebo příslušníci vězeňské služby. Vedení NOS policie s demonstrací nesouhlasí a argumentuje tím, že poslanci nyní projednávají dílčí novelu služebního zákona a ministerstvo vnitra slíbilo vytvořit expertní komisi, která vypracuje jeho celkovou úpravu.

"Z uvedených důvodů nepovažujeme demonstraci za přijatelnou a nebudeme se na ní podílet. Zejména za situace, kdy jsme byli postaveni před hotovou věc bez možnosti spolurozhodování o takovéto akci," uvedl v prohlášení předseda výkonného výboru NOS Milan Štěpánek.

UBS svolala už únorový protest na pražském Výstavišti, kam přišlo 2000 policistů a hasičů z celé republiky. Menší protest zopakovali nespokojenci koncem dubna. Dnes tvrdí, že nebyly naplněny dohody z této doby, na nichž se dohodli s ministrem vnitra Ivanem Langrem.

Langer se tehdy dohodl se zástupci odborů všech bezpečnostních sborů na nutnosti změnit služební zákon. Do vlády by měla novela zákona přijít do konce roku a platit by mohla v roce 2008. Odborářům vadí i pokles platů, jež podle nich způsobil právě nový služební zákon. Vedení ministerstva ovšem poukázalo na to, že platy všech policistů meziročně za první čtvrtletí letošního roku vzrostly o 2225 korun. Podle Langra ze 46.722 policistů postihl pokles 5278, z hasičů, kterých je 9385, doplatilo na zákon 284. Ministr uvedl, že tyto poklesy se snaží vyrovnávat a hodlá v tom pokračovat.

Nový zákon změnil pravidla služby policistům, hasičům, dozorcům ve věznicích i celníkům. Celkem jde o zhruba 72.000 lidí. Největší část tvoří policisté.

V pořádku, pracovat zadarmo o sobotách, nedělích a svátcích nelze. Cukr by měl být přerozdělen mezi všechny.

Systém je nastaven správně, nesrovnávejte jablka s hruškama.
P.S. nasrat a rozmazat. Za "76".