1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pokud někdo závidí práci policie, ať si to jde vyzkoušet.
Zkus závidět miliardy podnikatelům, kteří je vydělali určitě poctivě a neser se do četníků, B L B E.
Podnkatelé mají své fórum, tak se angažuj tam.

Máš pravdu, na takové zavistivce čekají. Třeba mu něco dají, aby neotravoval. Určitě mu jde o peníze.

Typický občan této společnosti. Ještě se honosně občanem nazývá. Vulgární, závistivej a neschopnej si vydělat víc než bejvalej polda s usmolenou rentou. Pochybuju, že někdo s nadprůměrným platem řeší nějaký renty policajtů. Maximálně poslanci, potažmo Kalousek.

5.000 tis za nábor. Prej to tak je v pořádku. Že by to platil Langer ze svýho za špatný vedení policie? ))))))))))))))))))))
Opět se vyhazují prostředky daňových poplatníků (obehraná písnička) za něčí chyby. Tak je to vždy a všude.

Dost z Vás se tady chvástá, jak jste odešli, jak jste bývalí znechucení poldové apod.. Odešli jste proto, že máte rentu. Kdyby jste byli normální zaměstnanci, tak jako desetitisíce jiných (zdravotní sestry, učitelé apod.), tak by jste drželi hubu a krok.
Odcházíte proto, že pouze za nějakých posraných deset odsloužených let máte do důchodu milióny. ZA Co????

Tato stránka je určena pro policisty a jejich diskuzi, jestliže chcete okusit tuto profesi přijdte do našich řad a uvidíte co jste ještě neviděli a budete mluvit jinak.

Závidíte občane? Pravda, nevybočujete z průměru české populace. Zde Však na rozdíl od miliardových podvodů a krádeží, které jsme zaplatili my všichni, každý mohl nastoupit k policii a získat tuto "výhodu". Každá strana má však dvě mince, o ztrátě mnoha práv, o které je policista krácen či rizika plynoucí z tohoto povolání se již nezmiňujete. A jinak, "rentu" nemají jen policisté v Čechách, ale i ve většině západních zemích. Ano, rozdíl zde je, tam jim to nikdo nezávidí.

Kdo končí?
(Občanka, 31. 07. 2007 20:40)Víte občane, vám bude asi těžké něco vysvětlovat, když jste důvody odchodů policistů nepochopil z níže
uváděných příspěvků. Zmiňovaná renta jim to pouze usnadní jako kompenzace za ztrátu odbornosti v původním povolání. Vracet se k původní, nebo i nové profesi není lehké, technologie jsou úplně jinde.
A pokud vám ta renta leží natolik v žaludku, Policie ČR má v současnosti 4000 tisíce volných míst. Pokud projdete přijímacím řízením a splňujete požadavky na vzdělání, máte možnost mít po desti letech "ty miliony do důchodu" také. A také už budete vědět "za co".

dveře mají otevřený všichni, tak prosím ale teď už máte smůlu nyní bude renta až po 15 letech, nový zákon č. 361, nevím jak ostatní ale já jsem k policii nenastupoval proto že za deset let budu brát nějakou rentu to mne v tu dobu nějak nezajímalo, nyní to beru jako přilepšení k výplatě a nemusím mít strach kdo za mne zaplatí hypotéku, češi si holt zavidí i nos mezi očima a vy jste toho zářný příklad,

Pro "občana". Jestli toužíš po těch miliónech, tak to pojď zkusit taky. A až odejdeš do "céčka", tak budeš taky ve vatě...Až do konce života, jak píšeš.

Věř tomu, ty "občane", že drtivá většina z nás při nástupu k této složce neměla o "rentě" ani páru a ani ji to nezajímalo. Svým politickým názorem jsi i ty tuto situaci dohnal tak daleko, že niní to tu drtivou většinu zajímá. A prosil bych tě, aby jsi své nesmysly "zvracel" na jiném foru. Děkuji

Tady je jasně vidět policejní špičky jak kašlou na výkon a na řadové kolegy, které pro ně znamenají skutečně jenom kusy a čárky v nesmyslném plánování a uvažování u PČR. Ať dále vládnou důchodci, manažéři, analytici, kontrolní debilové a další nadpočetní jedinci této složky.

Co bynevládli, resp. despoticky nekomandovali za nehorázné peníze co si vzájemně nasypali do žlabu. Já mít 90.000,-Kč (mají i více) tak se k židli i přilepím abych vydržel do 1.1.2008, vždyť polovina z toho je 45.000,-Kč renty až do důchodu, pochopitelně ještě valorizována. To za to přece stojí sebrat osobní podřízeným a dát ho sobě. Co to je pro ně morálka, co pro ně znamená morální kodex policisty? Jak a komu dokladují svou prác? - pardón, jen samé chvalozpěvy a skutek utek.K vládě takový penzista potřebuje analytika, aby s jeho nepotřebnými výsledky ohromoval ještě vyšší soudruhy, a stejně tomu nikdo nerozumí a ani si neuvědomují jak jsou podváděni ve výsledcích, stačí přece jen vybrat správná čísla a hned je stařík poplácán po pleci a předána mu desetitisícová odměna. Inu, tito důchodci již těď žijí v komunismu, který mnozí sami usilovně před revolucí budovali.

Bývalé kolegyně, bývalí kolegové, potencionální uchazeči,

dovolte mi se s Vámi podělit o jednu příjemnou zprávu, která postihla mě jako bývalého a několik dalších sloužících, i bývalých z SPJ Praha.
Ke dni 15.7.2007 mi Správa hl. m. Prahy P ČR (dále jen SHMP) navýšila můj účet cca o 50 tis. Kč, již zdaněných, jako doplatek mzdy za služební pohotovost na pracovišti na SPJ za období červen 2000 - duben 2001, o který jsme bojovali de facto 7 let a nakonec zvítězili. To, ale není všechno. Ke dni 16.7.2007 mi SHMP navýšila můj účet o dalších cca 45 tis. Kč nedanitelných, což jsou úroky z prodlení. Dámy a pánové, jak vidíte, byly to dobře uložené penízky díky lidem (Platil, Snopek, Husák, Bublan), kteří se všemocným způsobem snažili bránit nám náš nárok zaplatit, ačkoliv věděli, že nám to náleží. Právní stanovisko legislativního odboru MV letošního roce vše zvrátilo v náš prospěch s konečným kladným výsledkem vydáním rozhodnotí současným ředitelem SHMP. Vězte, že cesta k vítězství byla nelehká (nátlaky, vyhrožování, přeložení, zpětné přeložení atd.). Týká se to několik desítek policistů, včetně bývalých, kterým nárok byl proplacen. Sami si dokážete spočítat, kolik, díky postupu výše jmenovaným, utrpěl státní rozpočet, zejména na úrocích, a to nemluvím o tom, kdyby si s námi v té době zažádali všichni. Tito se dnes svého nároku marně domáhají a mohu s jistotou říct, že nedomohou, neboť jejich nárok je dnes promlčen. Mohou si za to svou připosraností, a že jich je.
Chtěl jsem tímto jen říci, aby jste se nikdy nenechali žádným zm…dem s funkcí zastrašit a nikomu neustupovali, a hlavně jsem chtěl nastínit zapaleným potencionálním uchazečům o práci u policie situaci služby vlasti, jaká je čeká v reálu, aby alespoň částečně tušili, kam lezou, komu a jak mají tam vlézt, kde stejně budou jen a jen číslo. Na závěr jen řeknu „jsem rád, že jsem už civil, nestěžuji si, sloužící držte se“!!!
Civil Šťastný

Nad tímto příspěvkem by se měly patřičné osoby na vysokých postech zamyslet. Toho kdo to způsobil patřičně potrestat, vždyť je to v souladu s reformou modroptáčníků. Bude hůř a nebudem se stačit divit.

Jak je možné, že policie něco někomu nevyplatí dle zákona? To snad ani nejde!!! Vždyť platové výměry a veškeré náležitosti ohledně platů mají na finančním oddělení. Když já se nějak obohatím na úkor Policie, tak to hned musím vrátit, opačně to musí Policie také, to bylo snad i ve starém zákoně!!! V tomto by snad zádná lhůta ani neměla platit.

jak se říká ekis neekis s hodinama se kouzlí jak o život....Einstein by na tom mohl postavit novou teorii...kdyby tu byl..nejkrásnější jsou ovšem "zelené hodiny" ty se snad dají navlíknout na všechno ač zákon prý hovoří jinak...

Gratuluji,jen to chce ještě zveřejnit v TV,jak se hospodaří v PČR!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Zdravim kolego, jsem jednim z tech, kteri se soudili taktez a opravnenych naroku dosahli jiz pred cca 3 lety. Jediny, koho ovsem budou trestat za chyby funkcionaru jsou opet obycejni policiste, kteri se techto naroku domahaji. Jak kdysi trefne uvedl JUDr.Spurny z PA...Pyrhovo vitezstvi a mel z casti pravdu. To, co stale slouzici drzi nad vodou je hrdost, cest a odvaha. Preji hodne stesti v soukromem sektrou, kazdym mesicem z SPJ Praha odchazi dalsi a dalsi dele slouzici kolegove a jiste nejde o generacni obmenu. Zamyslet by se ovsem meli zodpovedni, ale dle nich je vlastne vse v poradku, takze slouzime za chybejici o to vic {samozrejme slibovane prescasy k dorovnani platu nejsou, vse se lepi ze dne na den} zdravim, dalsi z SPJ.

kluk jeden ušatej:

http://www.natvrdo.cz/index.php3? lang=cz&menu=2&submenu=0&stranka=obrazky_detail.php3&id_kategori e=8&ukazatel=22

Už jsem přišel o iluze o tom, že to u ploicie bude někdy lepší. Práce policisty už nabyla úplně jiného významu, připadám si spíš jako likvidátor pojišťovny (odd. dopravních nehod:-( ), zahrabaný po hlavu ve spisech a hromadou zbytečných papírů. Jen jednou (asi před rokem a půl) jsem si dovolil na odd. něco otevřeně kritizovat. Ajajaj to jsem přehnal, dva roky u policie a už jsem byl problematickej, tak jsem dostal pěkně přes prsty. Od té doby jsem pod drobnohledem vedoucích a to se pracuje moooc příjemně... Nejvíc mě s prominutím sere, že vybavení se kterým pracujeme je v troskách, prostory, kde pracujeme se dají směle srovnat s vybydleným domem, který obývá banda sqoterů, žalostnej podstav, místo 35 lidí je na odd. 15 službyschopných lidí, kteří pouze nabírají další a další případy, ale aby měli čas něco opravdu vyřešit to je utopie. A nejvíc mě na tom všem baví to, že vedení se tváří, že vše je naprosto ok a to, že to nezvládáme je pouze naše zhovadilost a pak se začne vytahovat, že tam a tam jsou na tom hůř a jak to zvládají, takže jsme jenom banda debilů a když se to někomu nelíbí, tak může jít (protože přívaly lidí čekají za dveřma až budou moc nastoupit k tak prestižnímu spolku jako je Policie ČR). Takže já asi půjdu, protože tenhle spolek je v takových sračkách, ze kterých už ho dostane asi jen pán bůh. Je mi líto, ale u policie už nemám být na co hrdej a peníze to asi taky nespraví. Grázlové se nám smějou do ksichtu a buzerovat slušný lidi dovede s prominutím každej blbec (hlavní je honit čárky!!!)

Takové problémy a nechuť k práci panují v převážné části všech policejních služeben a pracovišť po celé zemi a pány manažéry vůbec nic nezajímá kromě nasypaných peněz do koryt. Je to velký hnus.

ČR má velké množství policistů, kde jsou všichni zalezlí? Vyžeňte ty důchodce na ulici.

to sis dovolil moc šlapl jsi na kuří oko a to se pánům od MANAGERU /magorům/ nedělá,

Jen to ne, jen ať jsou ve svých kancelářích, i tam se nadělají dost zla a ostudy co se prolákne ven, zejména k odborné veřejnosti.To již před nějakou dobou bylo dokonce v zápise z republikové porady státních zástupců, že Krajské státní zastupitelství (kraj již bohužel nevím ale lze to dohledat) nemá s kým na SKPV kraje jednat protože velitel trestnímu řízení nerozumí, což o něm prohlásil i jeho nadřízený. Přesto prý chtěli (možná i proto) zrušit zástupce velitele, který byl jediný s kým státní zastupitelství po odborné stránce mohlo jako s nejvyšším šéfem kraje komunikovat. Předpoládám, že ten schopný zástupce už neslouží a velitel se svého křesla drží co může. Je pak lepší když tito důchodci sedí v kanceláři a nechají všemu volný průběh a nic nekazí. Nové myšlenky nemají a staré myšlení, no však to všichni vidíme. Neumím si představit tu spoušť je poslat na ulici, co by tam dělali? Vždyť s prominutím někteří pomalu neudrží prd ani myšlenku, když nespí v kanceláři tak jsou někde, nebo v lázních, nebo na manažerském pobytu, nebo u doktora,....

myslíš že v norách sedí jen důchodci...podívej se kolik má policie jen tiskových mluvčích a mezi nimi moc důchodců vidět není...

Důchodci čekají na nejvhodnější okamžik k odchodu do civilu, přitom mezitím zpravidla pobírají důchod i plat, no rozhodně se jich ale nedočkáš na ulici, myslím že by ani nevěděli, co na té ulici mají dělat, protože když tito lidé sloužili v uniformách na ulici, psala se ještě 70. léta a řešila se úplně jiná problematika....

Na Seznamu asi zrušili diskusi, jsem zvědav, kdy se tak stane tady. Pochybuji, že tu kritiku bude někdo dlouhodobě snášet, protože i ve výhledu do vzdálené budoucnosti není vidět nic pozitivního. Dost by mě překvapilo, kdyby se panu ministrovi resp. jeho podřízeným podařilo skutečně v pravém slova smyslu zreformovat policii. A jestli si někdo myslí, že zruší balíčky, trochu opraví služebny či dodá několik nových příslušníků s pocitem, že něco dokázal tak se hluboce mýlí. To jsou věci zcela samozřejmé, nehodné nijakého uznání. To, že chybí je až absurdní a u normálně fungující státní složky absolutně nemyslitelné. Takže pane ministře všichni čekáme co skutečně předvedete pro ty základní složky na kterých policie stojí a padá. Lží, fabulací a kamufláží už bylo tolik, že dalším už nikdo skutečně neuvěří.

Hoši tady se to stejně rozsype do pár měsíců. Ten Langer je opravdu někde jinde. Čímpak chce ty lidi namotivovat, když všichni přemýšlí a připravují odchod od policie. Samé reformy samé nařízení a platy jsou stejné ba dokonce ještě menší než loni. Nažrali se akorát manažéři a ti tady zůstanou v tom administrativním chaosu sami.