Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Tak se mizdá, že pan Štěpánek se stává moc velkým kamarádem našeho p. ministra, všichni jsme spokojení nic nepotřebujem a tak si tu pěkně žijem. Asi sloužím v jiné republice.

Ten poslední ať potom zhasne a může si i odplivnout .

Já ty platové výměry těch tahounů v managementu viděl a proto zveřejňují pozitivní čísla ohledně růstu platů. Přejme to těm důchodcům a mnohaletým pracovníkům-ale co bude dál za rok..za dva? Co ti mladí policisté, kteří po 10 letech nemají žádné osobní ohodnocení. Asi v tomto rezortu je něco nemocného a shnilého.

Praha 16. srpna (ČTK) - Ministerstvo vnitra a zástupci odborů se dnes shodli na tom, že služební zákon za letošní první pololetí ukazuje pozitivní trend.

Akorát bych zvolil jinou formulaci . Místo " Se dnes shodli" dosadil " Se dnes dohodli" . Pak jsem ochoten tomu i věřit.

Demonstrace jim otevře ty zalepené lživé oči.

Už jste zase dlouho nelhali co? Vy tam nahoře máte totiž vůbec jinou realitu než ti dole. A co jako, že jste dorovnali platy. K tomu propadu nikdy nemělo dojít, akorát napravujete svojí špatnou práci, tak se nevytahujte s něčím za co by jste se měli stydět. A jinak v tom slavným zákoně je takových špatností, které diskvalifikují běžného poldu z ulice a neoprávněně zvýhodňují ty nahoře, že tyto řeči Vám nikdo nebude baštit. A odbory? Ty jsou taky pěkně zprofanovaný. Je to vše jen tlachání do prázdna, nevím jen pro koho. Veřejnost to nezajímá, policajt z ulice tomu nevěří, leda, že by jste si to vyprávěli sami pro sebe. Asi to tak bude.

Nejradši mám blbečky, co v odborech nikdy nebyli, nikdy se nijak neaangažovali, ale furt budou nadávat na ostatní...
Čekat na to, až někdo něco udělá za vás, to by vám šlo!

A já mám zase nejradši takový blbečky, který říkaj, že je vše výborné a nic se neděje, když je vše v rozkladu. Napiš, kde děláš a pak se tvůj názor na odbory vyjasní, chytrolíne. Ve 4 nebo 5 tt určitě nejsi.

Neřikám, že se nic neděje. A jsem v 5. TT, kdybych v ní nebyl a byl vejš tak co?

:-o

Lži, podrazy a nepravdy jsou výplodem nového služebního zákona. Nespokojenost policistů dole s tímto zákonem je obrovská a nechuť mocipánů a manažéru s tím něco dělat ještě větší. Sbohem profesionálnímu sboru policie a vítejte ve sboru neustálých odchodů a příchodů otrávených lidí.

Odbory a vnitro: Služební zákon má pozitivní dopad
tisknout článek doporučit článek zpět na Zpravodajství

Praha 16. srpna (ČTK) - Ministerstvo vnitra a zástupci odborů se dnes shodli na tom, že služební zákon za letošní první pololetí ukazuje pozitivní trend. Průměrné platy policistů i hasičů podle analýzy ve srovnání s loňským obdobím vzrostly. Ubylo těch, kteří zaznamenali pokles příjmů. Informovala o tom mluvčí ministerstva vnitra Jana Malíková.

"Po půl roce je vidět, že zákon, který provázely obrovské emoce, má pozitivní dopad," uvedl ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Předsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací Alena Vondrová, která se jednání zúčastnila, ČTK řekla, že se všichni shodli na tom, že se situace zlepšila.

Analýza ukázala, že se hasičům v letošním prvním pololetí zvýšil průměrný plat proti stejnému období za loňský rok o 2301 korun, policistům o 3400 korun. Výrazně také ubylo policistů, kteří zaznamenali propad v příjmech - z 5287 na 2440. U 94 procent policistů příjem stoupl. Langer bude chtít analyzovat, proč u některých policistů propady stále existují. Výsledky analýzy rovněž ukázaly, že každý policista v průměru odpracuje dvě neplacené přesčasové hodiny měsíčně, uvedla Malíková.

Nový zákon přinesl nejen policistům, ale všem příslušníkům bezpečnostních sborů, tedy i hasičům a dozorcům ve věznicích, řadu změn. Byly jim sice plošně zvýšeny platy, na druhou stranu přišli o příplatek za práci o svátcích, víkendech a za noční služby. Nárok na vysoký výsluhový příplatek nyní mají pouze déle sloužící policisté.

Řada policistů si po zavedení nového služebního zákona stěžovala, že kvůli novým pravidlům berou méně peněz než dříve. V dubnu příslušníci bezpečnostních složek před ministerstvem vnitra kvůli dopadům nového služebního zákona protestovali. Server iDnes nedávno uvedl, že policejní odboráři z Unie bezpečnostních sborů (UBS), která je radikálnější než "velké" policejní odbory, svolává na 15. září demonstraci.

Na dnešní schůzce, která navazovala na dubnové setkání, se zástupci vnitra a odborů rovněž dohodli, že se služebním zákonem bude zabývat expertní skupina. Jejími členy budou zástupci bezpečnostních sborů, odborů a ministerstva vnitra. Skupina bude shromažďovat a vyhodnocovat náměty a podněty související se služebním zákonem. Pracovat bude od září. Dalšími diskutovanými tématy byla mimo jiné reforma policie.

Dnešního jednání se zúčastnil i policejní prezident Oldřich Martinů, generální ředitel HZS Miroslav Štěpán, předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR Milan Štěpánek a předseda Odborového svazu hasičů Vladimír Mühlfeit.

Langer dnes rovněž uvedl, že za prioritu považuje nábor nových policistů. Od policie v prvním pololetí 2007 odešlo 2330 příslušníků a 718 jich bylo přijato. Z těch, kteří odešli, sloužilo 61 procent u policie déle než 25 let. Hasiči přijali za letošních prvních šest měsíců do svých řad 81 lidí. Za tuto dobu odešlo 289 hasičů, 170 z nich sloužilo u sboru více než 20 let.
TAK ŽE .........

Asi žijí v jiném "policejním" Česku. Nu ať jim to vydrží. Jen chlapce zda si udrží...?

za pobavení, tak jsem se dlouho nezasmál...:-))) kdyby ti ikjů na vnitru a v odborech potřebovali nějakého pisálka na psaní takovýchto nesmyslů, jsem k dispozici.... Pro slušné poldy, nečtěte ty lži.....

Asi jsem z jiné planety, u nás (okresní ředitelství P ČR, SKPV) má každý z nás v průměru za měsíc cca 20 hod.neplacených přesčasů včetně vedoucích (průměr asi "kazí" policejní prezídium a krajská ředitelství, kde je spousta lidí, jejichž pracovní nápľň či spiše nenáplň si dost dobře neumím přestavít a nevidím žádný přínos existence takového jejich množství pro policejní práci), nemůžeme přijmout dobrého policajta z obvodu, který něco odmakal na "ulici" a zná policejní práci, ale místo toho musíme vzít kdejakého vysokoškoláka (bez urážky, mám VŠ - civilní a k tomu ještě PA ČR), který neví o čem je řeč, ale naplnil podmínky nového sl. zákona, tomu neříkám kariérní řád. Těším se na to, až se zrestrukturalizuje přebujelé policejní prezídium s jeho pětadvacetiletými podplukovníky a plukovníky (-cemi), kteří v životě nemluvili s pachatelem alespoň bagatelního tr. činu a alespoň jednoho z nich přivítáme ve svých řadách. Já vím kolegové, že si říkáte, že jsem asi blázen... Ale vsázím se, že až k nám na okres přijde někdo z prezídia z tohoto důvodu, tak sežeru svoje trestní kodexy. Nebudu popotahován za zničení "firemního" majetku, protože si je musím koupit za svoje, protože na to nejsou vyčleněny žádné finanční prostředky.. Ale budeme mít recepci. Nikdo sice neví proč, protože u vchodu máme vrátného, telefon a dvě lavice, které v pohodě pokryjí naši potřebu, ale je třeba utratit peníze, které jsme na to dostali... Nábor nových policistů nechápu, měl by to být podle mého názoru výběr, ale bohužel za daných podmínek asi jiné cesty není. Kdo by se vzděláním šel k této zvláštní firmě... Přesto všechno mám svoji práci rád, dávám jí spoustu, jen mám pocit, že už to dlouho nevydržím...

Hodně lidí jim uteče, polepšili si jedině důchodci co dřou za dva platy a ti tady budou do smrti.

Tak tohle už musí být myšleno jako provokace a nejvíce mě zaráží,že za spoluúčasti odborů včetně Muhlfeita.Divím se lidem,kteří našim tzv. odborovým bosům ještě věří,vždyť jsou to také jen klotové rukávy a k těm,co jsou v přimém výkonu mají pěkně daleko. Dělají z nás totální blázny a kancelářské krysy se jen smějí a mnou si ruce.Jsem hasič a tak,jak se kašle na mokrého hasiče teď,tak to nepamatuji a dělám tuto práci šetnáct let.Člověk nemůže uvěřit,jak za poslední půl rok narostla byrokracie,kancelářské krysy musí prokázat svou potřebnost a nikomu to nevadí,důležité je,že jim narostly platy a hodnosti.Pravicová vláda nám opravdu ukazuje,jak to s lidma myslí dobře a takového hurvínka,jakého přidělila našemu resortu težko pohledat.Nejhorší na tom je,že nevidím cestu ven z tohoto začarovaného kruhu.My dole jsme jim jen k smíchu a z vysoka na nás kašlou.Hlavně,že sami mají naditou prkenici.
Jó zase jednou heslo:"Po mě potopa",v praxi.

To je opravdu pro pobavení nebo oblbování. Analýzu lze udělat takovou jaká je potřeba - pozitivní, negativní nebo neutrální.Záleží na tom jaká se zadají kriteria. Podobné šachy dělali někteří i s výsledností SKPV. která sice byla odbourána ale někteří šéfové ji vyžadovali a chtěli být dobří, tak se podle toho upravila. Nelhalo se, jen se k analýze vybraly ty ukazatele, které konkrétní útvar pozvedly a nadřízení byli spokojeni, nakonec tomu stejně nerozumí a zkontrolovat to nezvládnou. A tak to bude asi i s analýzou platů, kdo je všechno do průměru započítán. Zcela jistě jsou tam zařazeni i policejní špičky u kterých došlo k výraznému zvýšení platu v řádu desetitisíců a ti ten průměr kazí. Nepochybuji, že si navýšení platu zaslouží, když dokázali rozhodnout o ostatních, o snížení jejich platu, ze dne na den a odvolacímu orgánu trvalo přezkoumání jejich rozhodnutí i 7 měsíců. Zcela jistě došlo k navýšení platů i těm, kteří rozhodují o výsluhových náležitostech, kdy je běžné, že ani za půl roku po odchodu policisty do civilu nestačili rozhodnout o jeho výsluhových náležitostech, atd. Zkrátka si myslím, že takováto analýza je ztrátou času, je účelová Vždyť nakonec všichni kolem sebe vidíme jak se nám po účinnosti nového zákona "zadařilo". Proč odpovědní funkcionáři nenechají udělat personální audit na svých pracovištích???? Bojí se snad toho, že by se zjistilo, že i funkce některých z nich jsou nadbytečné, nepotřebné? Nakonec se některé uvolněné funkce ani znovu neobsazují, proč? Buď skutečně byla ta funkce nepotřebná a nebo nadřízený funkcionář se bojí o svou židli a tak vykřikuje, jak on je nepostradatelný, že všechno musí dělat sám,... zkrátka vystupuje tak, aby si snad někdo neuvědomil, že i tento šéf nedělá vlastně nic, jen vymýšlí nesmyslnosti ve stylu dej volovi funkci, vymslí papír,...

Podle nového zákona mám stálý propad 2540,- Kč.Kdy mi to bude mavíšeno na svatýho dyndy že.Do konce roku a ahoj

nazdar sloužící kolegové. Co se týká výše rent, tak jen pro pobavení. Odcházel jsem znechucen v r. 1998 (těsně po důstojnické škole). Renta tehdy 4.750-, dneska něco kolem 7mičky. Poloviční valorizací, pokud to ještě nezdaněj nebo nezrušej úplně, půjdu do důchodu něco s 9 tis. Jinak po 10 letech u policie, pokud nemáš známé, je těžký práci najít - 2 x jsem byl delší dobu bez práce. Jo a za to, že jsem odešel mi okresní ředitelství za odměnu zařídilo, aby mě můj nový zaměstnavatel nepřijmul, byť už jsem byl zanesen do rozpisu služeb.

Policie se staví a stavěla zády k problémům jak v minulosti tak i v současnosti. Schválit si pro sebe služební zákon páni pupkáči uměli dokonale!

Já mám osobní také 0,-Kč a to sloužím přes 10let.....

Nenech si kálet na hlavu ty zrůdy jednou musí otevřít oči a podívat se lidem ve výkonu do očí.

Nic si z toho nedělej,já hasím 16 let a jsem na tom úplně stejně.Důležité je ,že různí vlezdoprdelisté a je jich u nás dost,se každou výplatu jen smějí.

A s Kremlem je amen...