1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Tak se mizdá, že pan Štěpánek se stává moc velkým kamarádem našeho p. ministra, všichni jsme spokojení nic nepotřebujem a tak si tu pěkně žijem. Asi sloužím v jiné republice.

Ten poslední ať potom zhasne a může si i odplivnout .

Já ty platové výměry těch tahounů v managementu viděl a proto zveřejňují pozitivní čísla ohledně růstu platů. Přejme to těm důchodcům a mnohaletým pracovníkům-ale co bude dál za rok..za dva? Co ti mladí policisté, kteří po 10 letech nemají žádné osobní ohodnocení. Asi v tomto rezortu je něco nemocného a shnilého.

Praha 16. srpna (ČTK) - Ministerstvo vnitra a zástupci odborů se dnes shodli na tom, že služební zákon za letošní první pololetí ukazuje pozitivní trend.

Akorát bych zvolil jinou formulaci . Místo " Se dnes shodli" dosadil " Se dnes dohodli" . Pak jsem ochoten tomu i věřit.

Demonstrace jim otevře ty zalepené lživé oči.

Už jste zase dlouho nelhali co? Vy tam nahoře máte totiž vůbec jinou realitu než ti dole. A co jako, že jste dorovnali platy. K tomu propadu nikdy nemělo dojít, akorát napravujete svojí špatnou práci, tak se nevytahujte s něčím za co by jste se měli stydět. A jinak v tom slavným zákoně je takových špatností, které diskvalifikují běžného poldu z ulice a neoprávněně zvýhodňují ty nahoře, že tyto řeči Vám nikdo nebude baštit. A odbory? Ty jsou taky pěkně zprofanovaný. Je to vše jen tlachání do prázdna, nevím jen pro koho. Veřejnost to nezajímá, policajt z ulice tomu nevěří, leda, že by jste si to vyprávěli sami pro sebe. Asi to tak bude.

Nejradši mám blbečky, co v odborech nikdy nebyli, nikdy se nijak neaangažovali, ale furt budou nadávat na ostatní...
Čekat na to, až někdo něco udělá za vás, to by vám šlo!

A já mám zase nejradši takový blbečky, který říkaj, že je vše výborné a nic se neděje, když je vše v rozkladu. Napiš, kde děláš a pak se tvůj názor na odbory vyjasní, chytrolíne. Ve 4 nebo 5 tt určitě nejsi.

Neřikám, že se nic neděje. A jsem v 5. TT, kdybych v ní nebyl a byl vejš tak co?

:-o

Lži, podrazy a nepravdy jsou výplodem nového služebního zákona. Nespokojenost policistů dole s tímto zákonem je obrovská a nechuť mocipánů a manažéru s tím něco dělat ještě větší. Sbohem profesionálnímu sboru policie a vítejte ve sboru neustálých odchodů a příchodů otrávených lidí.

Odbory a vnitro: Služební zákon má pozitivní dopad
tisknout článek doporučit článek zpět na Zpravodajství

Praha 16. srpna (ČTK) - Ministerstvo vnitra a zástupci odborů se dnes shodli na tom, že služební zákon za letošní první pololetí ukazuje pozitivní trend. Průměrné platy policistů i hasičů podle analýzy ve srovnání s loňským obdobím vzrostly. Ubylo těch, kteří zaznamenali pokles příjmů. Informovala o tom mluvčí ministerstva vnitra Jana Malíková.

"Po půl roce je vidět, že zákon, který provázely obrovské emoce, má pozitivní dopad," uvedl ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Předsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací Alena Vondrová, která se jednání zúčastnila, ČTK řekla, že se všichni shodli na tom, že se situace zlepšila.

Analýza ukázala, že se hasičům v letošním prvním pololetí zvýšil průměrný plat proti stejnému období za loňský rok o 2301 korun, policistům o 3400 korun. Výrazně také ubylo policistů, kteří zaznamenali propad v příjmech - z 5287 na 2440. U 94 procent policistů příjem stoupl. Langer bude chtít analyzovat, proč u některých policistů propady stále existují. Výsledky analýzy rovněž ukázaly, že každý policista v průměru odpracuje dvě neplacené přesčasové hodiny měsíčně, uvedla Malíková.

Nový zákon přinesl nejen policistům, ale všem příslušníkům bezpečnostních sborů, tedy i hasičům a dozorcům ve věznicích, řadu změn. Byly jim sice plošně zvýšeny platy, na druhou stranu přišli o příplatek za práci o svátcích, víkendech a za noční služby. Nárok na vysoký výsluhový příplatek nyní mají pouze déle sloužící policisté.

Řada policistů si po zavedení nového služebního zákona stěžovala, že kvůli novým pravidlům berou méně peněz než dříve. V dubnu příslušníci bezpečnostních složek před ministerstvem vnitra kvůli dopadům nového služebního zákona protestovali. Server iDnes nedávno uvedl, že policejní odboráři z Unie bezpečnostních sborů (UBS), která je radikálnější než "velké" policejní odbory, svolává na 15. září demonstraci.

Na dnešní schůzce, která navazovala na dubnové setkání, se zástupci vnitra a odborů rovněž dohodli, že se služebním zákonem bude zabývat expertní skupina. Jejími členy budou zástupci bezpečnostních sborů, odborů a ministerstva vnitra. Skupina bude shromažďovat a vyhodnocovat náměty a podněty související se služebním zákonem. Pracovat bude od září. Dalšími diskutovanými tématy byla mimo jiné reforma policie.

Dnešního jednání se zúčastnil i policejní prezident Oldřich Martinů, generální ředitel HZS Miroslav Štěpán, předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR Milan Štěpánek a předseda Odborového svazu hasičů Vladimír Mühlfeit.

Langer dnes rovněž uvedl, že za prioritu považuje nábor nových policistů. Od policie v prvním pololetí 2007 odešlo 2330 příslušníků a 718 jich bylo přijato. Z těch, kteří odešli, sloužilo 61 procent u policie déle než 25 let. Hasiči přijali za letošních prvních šest měsíců do svých řad 81 lidí. Za tuto dobu odešlo 289 hasičů, 170 z nich sloužilo u sboru více než 20 let.
TAK ŽE .........

Asi žijí v jiném "policejním" Česku. Nu ať jim to vydrží. Jen chlapce zda si udrží...?

za pobavení, tak jsem se dlouho nezasmál...:-))) kdyby ti ikjů na vnitru a v odborech potřebovali nějakého pisálka na psaní takovýchto nesmyslů, jsem k dispozici.... Pro slušné poldy, nečtěte ty lži.....

Asi jsem z jiné planety, u nás (okresní ředitelství P ČR, SKPV) má každý z nás v průměru za měsíc cca 20 hod.neplacených přesčasů včetně vedoucích (průměr asi "kazí" policejní prezídium a krajská ředitelství, kde je spousta lidí, jejichž pracovní nápľň či spiše nenáplň si dost dobře neumím přestavít a nevidím žádný přínos existence takového jejich množství pro policejní práci), nemůžeme přijmout dobrého policajta z obvodu, který něco odmakal na "ulici" a zná policejní práci, ale místo toho musíme vzít kdejakého vysokoškoláka (bez urážky, mám VŠ - civilní a k tomu ještě PA ČR), který neví o čem je řeč, ale naplnil podmínky nového sl. zákona, tomu neříkám kariérní řád. Těším se na to, až se zrestrukturalizuje přebujelé policejní prezídium s jeho pětadvacetiletými podplukovníky a plukovníky (-cemi), kteří v životě nemluvili s pachatelem alespoň bagatelního tr. činu a alespoň jednoho z nich přivítáme ve svých řadách. Já vím kolegové, že si říkáte, že jsem asi blázen... Ale vsázím se, že až k nám na okres přijde někdo z prezídia z tohoto důvodu, tak sežeru svoje trestní kodexy. Nebudu popotahován za zničení "firemního" majetku, protože si je musím koupit za svoje, protože na to nejsou vyčleněny žádné finanční prostředky.. Ale budeme mít recepci. Nikdo sice neví proč, protože u vchodu máme vrátného, telefon a dvě lavice, které v pohodě pokryjí naši potřebu, ale je třeba utratit peníze, které jsme na to dostali... Nábor nových policistů nechápu, měl by to být podle mého názoru výběr, ale bohužel za daných podmínek asi jiné cesty není. Kdo by se vzděláním šel k této zvláštní firmě... Přesto všechno mám svoji práci rád, dávám jí spoustu, jen mám pocit, že už to dlouho nevydržím...

Hodně lidí jim uteče, polepšili si jedině důchodci co dřou za dva platy a ti tady budou do smrti.

Tak tohle už musí být myšleno jako provokace a nejvíce mě zaráží,že za spoluúčasti odborů včetně Muhlfeita.Divím se lidem,kteří našim tzv. odborovým bosům ještě věří,vždyť jsou to také jen klotové rukávy a k těm,co jsou v přimém výkonu mají pěkně daleko. Dělají z nás totální blázny a kancelářské krysy se jen smějí a mnou si ruce.Jsem hasič a tak,jak se kašle na mokrého hasiče teď,tak to nepamatuji a dělám tuto práci šetnáct let.Člověk nemůže uvěřit,jak za poslední půl rok narostla byrokracie,kancelářské krysy musí prokázat svou potřebnost a nikomu to nevadí,důležité je,že jim narostly platy a hodnosti.Pravicová vláda nám opravdu ukazuje,jak to s lidma myslí dobře a takového hurvínka,jakého přidělila našemu resortu težko pohledat.Nejhorší na tom je,že nevidím cestu ven z tohoto začarovaného kruhu.My dole jsme jim jen k smíchu a z vysoka na nás kašlou.Hlavně,že sami mají naditou prkenici.
Jó zase jednou heslo:"Po mě potopa",v praxi.

To je opravdu pro pobavení nebo oblbování. Analýzu lze udělat takovou jaká je potřeba - pozitivní, negativní nebo neutrální.Záleží na tom jaká se zadají kriteria. Podobné šachy dělali někteří i s výsledností SKPV. která sice byla odbourána ale někteří šéfové ji vyžadovali a chtěli být dobří, tak se podle toho upravila. Nelhalo se, jen se k analýze vybraly ty ukazatele, které konkrétní útvar pozvedly a nadřízení byli spokojeni, nakonec tomu stejně nerozumí a zkontrolovat to nezvládnou. A tak to bude asi i s analýzou platů, kdo je všechno do průměru započítán. Zcela jistě jsou tam zařazeni i policejní špičky u kterých došlo k výraznému zvýšení platu v řádu desetitisíců a ti ten průměr kazí. Nepochybuji, že si navýšení platu zaslouží, když dokázali rozhodnout o ostatních, o snížení jejich platu, ze dne na den a odvolacímu orgánu trvalo přezkoumání jejich rozhodnutí i 7 měsíců. Zcela jistě došlo k navýšení platů i těm, kteří rozhodují o výsluhových náležitostech, kdy je běžné, že ani za půl roku po odchodu policisty do civilu nestačili rozhodnout o jeho výsluhových náležitostech, atd. Zkrátka si myslím, že takováto analýza je ztrátou času, je účelová Vždyť nakonec všichni kolem sebe vidíme jak se nám po účinnosti nového zákona "zadařilo". Proč odpovědní funkcionáři nenechají udělat personální audit na svých pracovištích???? Bojí se snad toho, že by se zjistilo, že i funkce některých z nich jsou nadbytečné, nepotřebné? Nakonec se některé uvolněné funkce ani znovu neobsazují, proč? Buď skutečně byla ta funkce nepotřebná a nebo nadřízený funkcionář se bojí o svou židli a tak vykřikuje, jak on je nepostradatelný, že všechno musí dělat sám,... zkrátka vystupuje tak, aby si snad někdo neuvědomil, že i tento šéf nedělá vlastně nic, jen vymýšlí nesmyslnosti ve stylu dej volovi funkci, vymslí papír,...

Podle nového zákona mám stálý propad 2540,- Kč.Kdy mi to bude mavíšeno na svatýho dyndy že.Do konce roku a ahoj

nazdar sloužící kolegové. Co se týká výše rent, tak jen pro pobavení. Odcházel jsem znechucen v r. 1998 (těsně po důstojnické škole). Renta tehdy 4.750-, dneska něco kolem 7mičky. Poloviční valorizací, pokud to ještě nezdaněj nebo nezrušej úplně, půjdu do důchodu něco s 9 tis. Jinak po 10 letech u policie, pokud nemáš známé, je těžký práci najít - 2 x jsem byl delší dobu bez práce. Jo a za to, že jsem odešel mi okresní ředitelství za odměnu zařídilo, aby mě můj nový zaměstnavatel nepřijmul, byť už jsem byl zanesen do rozpisu služeb.

Policie se staví a stavěla zády k problémům jak v minulosti tak i v současnosti. Schválit si pro sebe služební zákon páni pupkáči uměli dokonale!

Já mám osobní také 0,-Kč a to sloužím přes 10let.....

Nenech si kálet na hlavu ty zrůdy jednou musí otevřít oči a podívat se lidem ve výkonu do očí.

Nic si z toho nedělej,já hasím 16 let a jsem na tom úplně stejně.Důležité je ,že různí vlezdoprdelisté a je jich u nás dost,se každou výplatu jen smějí.

A s Kremlem je amen...