4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

básničko básničková srdíčko nemáš doma?

nemáš, doma jsou čtyři zdi a strop---ulítlo náhodně otevřeným oknem do nebe

PRODÁM MODROU KOČIČKU S ČERNÝM OCÁSKEM. LEVNĚ.

Chci se stát policistou. Kdo mi poradí?

Zkus to na www.mvcr.cz, nebo na personalnim oddelenim u vas na okresu.

Upřímnou soustrast ..

Červíčku, Červíčku jakpak chceš motivovat dopravní policisty když jsou všichni na odchodu otrávení z čárkového běsnění, dopravních akcí a nulových pravomocí.

Ty nic neříkající pilíře a batohy, co takovej cucák může vyřešit? Vždyť i spisovná čeština mu dělá problémy, jestli jste ho někdo slyšel při tiskové konferenci.

člověče, raději mlč, vždyť ty jsi s češtinou rovněž na štíru, přečti si to po sobě a až budeš dokonalý, raď jiným.

pro ya - opravuji na "takový cucák", ale jinak jsi mne nepřesvědčil, že je to jinak, než jsem napsal :-))

Zdravím všechny řadové policisty......vždyť je to vše fraška stačí si přečíst novou analýzu dopadů.........bože to je vůl ten člověk a to mu lichotím

Lžou vždyť všichni policisti co slouží ve výkonu jsou velice zhnuseni náporem práce a přebujelou administrativou.

Asi jim chybí první stupeň základní školy..tam se začína učit počítat..

Jen pro informaci.Co nás v přímém výkonu čeká při reformě,která asi poslaneckou sněmovnou projde od nového roku.Zdroj ČTK 2004 Slovensko:

V následujících minutách se společně vydáme k našim sousedům na Slovensko. Tvrdé sociální reformy vlády Mikuláše Dzurindy vyústily v nepokoje v romské menšině. V řadě regionů začali místní Romové rabovat obchody s potravinami. Tvrdili, že drastické snížení sociálních dávek je ke krádežím nutí. Kabinet zareagoval razantním policejním zásahem. Na pomoc policistům v problémových lokalitách bylo vysláno i vojsko. V Trebišově se osada proměnila v hermeticky uzavřené gheto.

Ozbrojení policisté, speciální jednotky s kuklami na hlavách, rozzuření psi a vystrašení, plačící lidé - to byl obrázek uvnitř trebišovské osady, kam jsem se s kolegyní přes přísná opatření po rabovaní přece jen dostala. Policisté vtrhli do každé chatrče a podezřelé nekompromisně zajistili. Ženy ukrývaly potraviny, za které poctivě zaplatily. Strach tu byl cítit na každém kroku. Policisté prý fyzicky napadali i nic netušící děti.

Nevím, co se dělo před mým příchodem, ale žádnou agresivitu vůči dětem jsem při tajném sledování probíhajícího zásahu neviděla. Pravdou je, že drastické snížení sociálních dávek postihlo především romskou komunitu. Určitě není snadné vyjít s pěti dětmi s něco málo přes 4 tisíci korunami. Většina slovenských Romů je sociálně odkázána na stát už řadu let, zaměstnána nikdy nebyla a po pravdě ani velkou šanci najít si práci tady nemá. Vzdělaností neoplývají a ani na hrubou práci je mnozí podnikatelé přijmout nechtějí. Tvrdí, že jsou nespolehliví a práce je tu všeobecně málo. Návrh, aby si Romové v rámci veřejně prospěšných prací uklidili osady, většina jejich obyvatel odmítá.

určitá etnická skupina by si měla konečně uvědomit, že děti nejsou výdělečná činnost i když v tomto státě za přispění státních úředníku je to lepší než pracovat, jsme oba s manželkou zaměstnání a máme dvě děti a to je maximum co si můžeme dovolit

Nevím kolik lidí se hlásí při volbách a nebo jiných statistikách k romům. Tyto osoby snad ani nechtějí jimi být. K otázce zcizování se uvádí, že jenom občané kradli, ale jedná li se o diskriminační hru, tak každý tento občan je rom...

PETICE !Sdělení 1622. 4.8.2002, akt.1.10.2003.



PROTI ČIPOVÉ TOTALITĚ


Milí lidé,


Je načase vám oznámit VAŠI SITUACI a informovat vás o VAŠÍ POZICI v rámci LOUTKOVÉHO SYSTÉMU. Už bylo dost ohlupování lidí vědci, úředníky a jinými VNĚJŠÍMI strukturami.

ČÁST LIDÍ PRACUJE INTENZIVNĚ NA ČIPOVÉM OVLÁDACÍM SYSTÉMU VŠECH LIDÍ PLANETY ZEMĚ. TENTO SYSTÉM V PŘÍPADĚ REALIZACE BUDE ZNAMENAT ÚPLNOU ZTRÁTU TĚCH ZBÝVAJÍCÍCH SVOBOD, KTERÉ LIDÉ NYNÍ MAJÍ. Lidé, kteří na tomto pracují, žijí v ÚPLNÉ NEVĚDOMOSTI z hlediska DŮSLEDKŮ – DUCHOVNÍHO DOPADU, co to bude pro ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA člověka znamenat. ČIPY JSOU SOUČÁSTÍ POČÍTAČOVÉ SÍTĚ PŘES MIKROVLNY, JAKO U MOBILŮ !

SYSTÉM OVLÁDÁNÍ LIDÍ JE BUDOVÁN POSTUPNĚ A NENÁPADNĚ, ABY LIDÉ NEKLADLI ŽÁDNÝ ODPOR, A TO SE DĚJE. JDE O SJEDNOCENÍ STÁTNÍ SPRÁVY (nyní EU), SJEDNOCENÍ MĚNY (nyní EURO), ZAVEDENÍ NEJPRVE ČIPOVÝCH UNIVERZÁLNÍCH OBČANSKÝCH (či ZDRAVOTNÍCH či ŘIDIČSKÝCH) PRŮKAZŮ (v ČR do r. 2005, ministr Březina (1998-2002), ministr Mlynář (2002-dále)). V ČR jsou již v provozu menší subsystémy – pro městskou autobusovou dopravu (Frýdek – Místek, Znojmo, Břeclav, aj.), vlaky (nyní pro zvyk karty Z), osobní automobily (zavádí se kamery pro snímání SPZ pod záminkou podzimního summitu NATO, pak čipy pro mýtné), pro zdravotnictví (Litoměřicko). V oblasti zaměstnání se buduje pod částí systému ISO 9000, jehož systémy budou taktéž dobře sloužit k ovládání lidí. Další částí je mobilní komunikace a internet a připravovaný MOBILNÍ INTERNET. Dále je připraveno bankovnictví (platební karty – bankomaty, obchody). ZTRÁTOU SVOBOD míníme VELKÉ MOŽNOSTI části lidí POHODLNĚ a EFEKTIVNĚ pracovat se všemi podrobnými přesnými osobními údaji (včetně pohybu osob – vstupy budov, ve volném terénu snímání na dálku - stačí drátek do karty), A TAK ZNEUŽÍVAT OSOBNÍ INFORMACE K MASIVNÍMU OVLÁDÁNÍ LIDÍ – OKRÁDÁNÍ JE O JEJICH ENERGIE PROTI JEJICH VŮLI.

JAKMILE SE LIDÉ DOSTANOU DO TOHOTO SYSTÉMU, NEMOHOU SE VRÁTIT ZPĚT, DO SYSTÉMU PŮVODNÍHO.

NEEXISTUJE ŽÁDNÁ TECHNICKÁ ANI MORÁLNÍ – DUCHOVNÍ ZÁRUKA – PROTI ZNEUŽITÍ. Již dnes je v ČR denně 180 000 vstupů do policejní databáze, a ta obsahuje jen zlomek informací, které se teprve připravují k použití. Budou to NAVÍC: Všechny zdravotní údaje od lékaře, biometrie – otisky prstů, IRIS oka, osobní fotografie, údaje o zaměstnání (jak minulém, tak aktuální podrobný pohyb), finanční údaje, majetkové údaje (nemovitosti i movité věci očíslované v čipu !) údaje o POHYBU osob – vstupy budov, městská hromadná doprava, autobusy, vlaky, osobní automobily. Vstupy do databáze nelze nijak efektivně ochránit před zneužitím negativními lidmi, kterých je zde mnoho.

Budování systému v ČR pod dvanáctiletým prezidentstvím pana Havla Václava a jeho následníků znamená jeho naprosté NEPOCHOPENÍ a SELHÁNÍ. Ani on, ani státní úředníci NEMAJÍ ve svých programech ZVÝŠENÍ KVALITY ŽIVOTA LIDÍ – tj. také SNÍŽENÍ odevzdané práce společnosti na míru NEZBYTNOU tak, aby lidé měli VÍCE ČASU NA KVALITNÍ ŽIVOT. Přitom ekonomická úroveň UMOŽŇUJE SNÍŽIT PRACOVNÍ ZATÍŽENÍ LIDÍ. Co se týče tzv. úřadu pro ochranu osobních údajů, tak ten sám je naprosto bezmocný již dnes ve věci zneužívání osobních dat (šíření databází osobních údajů lidí mezi firmami a jejich nezákonné aktivity s těmito údaji, apod.). Drtivá většina zaměstnavatelů má zájem, aby mu zaměstnanec odevzdal MAXIMUM SVÉ ENERGIE, a snaží se k tomu použít všech dostupných prostředků, jež má k dispozici. INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE TYTO MOŽNOSTI ZVÝŠÍ NA MAXIMUM ! TENTO POSTUP ALE NEZAJISTÍ VYŠŠÍ ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ LIDÍ, ALE PŘESNĚ NAOPAK – UDĚLÁ Z NICH ÚPLNÉ LOUTKY A OTROKY SE ZNIČENÍM VŠECH STÁVAJÍCÍCH SVOBOD !

Proto je nyní na vás, milí lidé, zda budete jen PŘIHLÍŽET budování ORWELOVSKÉ TOTALITY, nebo se na ní dokonce PODÍLET, anebo SVÝM HLASEM V PETICI PŘISPĚJETE ALESPOŇ ZÁKONNÝM ZPŮSOBEM K ZAMEZENÍ TAKOVÉHO OVLÁDACÍHO SYSTÉMU LIDÍ. VYCIŤUJTE SRDCEM !

Každý, kdo NEUDĚLÁ NIC proti tomuto systému, SI JEJ VYZKOUŠÍ NA VLASTNÍ KŮŽI, A TAK POZNÁ, CO SI SVÝM NEGATIVNÍM - PASIVNÍM, LIKNAVÝM A NEROZHODNÝM POSTOJEM PŘIPRAVIL. BUDE NA TOM HŮŘ, NEŽ ZVÍŘÁTKA. Nikdo z nich tomuto systému NEUNIKNE NIKDE NA PLANETĚ ZEMI, NEBOŤ JDE O CELOPLANETÁRNÍ SYSTÉM. Události 11.9.2001 tomuto slouží.

Také v Bibli – Apokalypsa sv. Jana - je informace o tomto systému:

„A (bestie) učiní, že všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i nevolníci, dostanou znamení na pravou ruku a na čelo. Aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, jenom ten, kdo má znamení nebo jméno bestie, nebo číslo jejího jména (666).“

Čipové občanské karty pak budou totiž během několika let cílově nahrazeny samotnými čipy pod kůži (jejich prodej lidem v USA již začal), takovými, jaké jsou již dnes používány u některých domácích zvířat (psi atd.). Tyto čipy budou mít také funkci propracovaného OVLÁDÁNÍ MYSLI. Většina ovládacích energií má jít nejprve světlovodným systémem 10 GB/s (křemíkové světlovody pod zemí) a pak cílově nákladným družicovým systémem, který postupně buduje EU !!!


DALŠÍ INFORMACE VČETNĚ POZITIVNÍHO ŘEŠENÍ PRO JEDNOTLIVCE I VLÁDY NALEZNETE V DOSTATEČNÉM ROZSAHU PŘES 5000 STRAN A 1000 OBRÁZKŮ NA INTERNETU www.vesmirni-lide.cz a www.cosmic-people.com . O budování čipového systému ve světě – viz PROJEKT L.U.C.I.D a TOTALITNÍ SVĚTOVLÁDA (Herzán). Zde též novinové články o varování Karlem Gottem (čl. 65), schválení čipových zdravotních průkazů Bruselem s plánem zavedení do r. 2005 (čl. 86), čipové karty VZP (čl. 118), čipy ve volebním programu ČSSD 2002 (čl. 92), čipy MENŠÍ než 1 mm (TOSHIBA, čl. 121), čipy v autobusech (čl. 129), čipový sledovací systém VŠECH aut (mýtné, čl. 130 – 132), výměna za čárové kódy zboží a jejich ÚPLNÉ pořadové očíslování s dálkovým přenosem dat (čl. 135), a výroba nových čipů (INTEL, čl. 136), pasy v EU: otisk prstu i snímek oka (čl. ..). ŽE JE O TYTO DŮLEŽITÉ INFORMACE VELKÝ ZÁJEM SVĚDČÍ POČET VSTUPŮ – 320 000 CZ A 85 000 EN (1.10.2003). Informujte lidi, včetně úředníků a pracovníků médií !

ŘÍKÁTE SI, ŽE JSTE SVOBODNÍ – TÍMTO VÁM VYVRACÍME VAŠI PŘEDSTAVU SVOBODY, VE SKUTEČNOSTI SE JEDNÁ O PSEUDOSVOBODU – STAV UMĚLE ZFABRIKOVANÝ SKRYTĚ TĚMI, KTEŘÍ VÁS OVLÁDAJÍ - NEGATIVNÍ LIDÉ na Zemi i z Vesmíru, autoři pseudosystému.

ŘÍKÁTE SI, ŽE MÁTE DEMOKRACII – TÍMTO VÁM VYVRACÍME VAŠI PŘEDSTAVU DEMOKRACIE, VE SKUTEČNOSTI SE JEDNÁ O PSEUDODEMOKRACII. DOBŘE ZVAŽTE SVÉ ROZHODNUTÍ !


JSEM PROTI

ZAVÁDĚNÍ ČIPOVÝCH OBČANSKÝCH (ZDRAVOTNÍCH, ŘIDIČSKÝCH) PRŮKAZŮ

Jméno a přímení:
Trvalé bydliště:
(ulice, obec, PSČ)
Podpis:

Prosím, pište čitelně, TISKACÍM PÍSMEM, aby Váš hlas byl platný.

K petici si můžete vyžádat formulář se 40 řádky na podpisy. Petice platí stále. Hlas zašlete autoru petice:

ING. IVO A. BENDA, P.O. BOX 51, 470 06 ČESKÁ LÍPA 6, mobil +420-603-491600.




Petice byla odeslána také do parlamentu a senátu ČR 10.9.2002. Ve sdělení 1646 jsou texty úředních dopisů o předání této informace poslancům a senátorům ČR (senátorům z 11.9.2002, poslancům 18.9.2002). Jejich kopie naleznete na internetu www.vesmirni-lide.cz pod novinovými články č.112.

Dále je šířena všemi způsoby tisícům lidem zemí českých i v zahraničí (info), zde např. také 4000 pracovníků médií a 1000 pracovníků církví ji již obdrželo (30.9.2002), starostové měst a obcí atd.

Ty už ten čip máš, že jo?

Ten má nejméně čtyři.

Tak v severomoravském kraji je prý nedostatek policistů. Opravdu si pánové manažéři a důchodci myslíte, že policisté od pohraniční a cizinecké policie až uvidí platové podmínky a realitu neopustí taky řady tohoto rozpadajícího se spolku.

Už odcházejí. Většina z nich ještě teď koncem srpna nezná "přesné místo služebního zařazení po 1.1.2008". Před několika lety totiž podobně lhali "manageři" celníkům..... Jistá korýtka mají asi jen pánové a dámy z přebujelého ObŘSCPP ( v roce 1990 jich tam bylo asi 15, dnes minimálně 150....)

Přesne tak, pohraniční a cizina nebude delat tu nejhorsi práci obvodáka

for DrStrazny - jen pro přesnost, ne 150, ale 160. A že jsou do haj....lu ? Divíte se ? Pod vedením dementů, jako je velký Tony, alias "krnovský katany" a jemu podobných, se klukům nedivím.

Je zajímavé, že odchází pouze policisté, kteří jsou v přímém výkonu, ale veoucí a manažéři ne. Ono je lepší, aby bylo dvacet manažérů na jednoho poldu...

Takhle to již nejde dál.
(Krach, 19. 08. 2007 16:40)Zvažuje někdo zde na foru zříci se služební přísahy a zdůvodnění, proč tak činníme. Bylo by možno toto zařadit, jako jeden z bodů demo-manifestace? Otázka pro VV UBS. My jsme téměř rozhodnuti, již jen podat žádost o uvolnění ze sl. poměru, která je již měsíc vyplněna.

Tak proč ji nepodáte. Máte na to již jen září, z lepšího loňského průměru, jinak půjdeš z letošního!

Taky odcházím totálně bez nějakého finančního zlepšení a lepšího výhledu pro policisty ve výkonu.