1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Vážení,

přestávám psát dotazy na pana Langera v sekci policie ČR, neboť to nemá smysl. On sice odpovídá, ale jenom na to, co chce on a jak se mu to hodí. Sami si všimněte. Tento hybrid (MUDr-PUDr) nikdy pro řadové policisty v opozici nikdy nic neudělal a taky v trojkoalici nikdy nic neudělá. Gross nebyl bez chyby, ale jak jsem ho zažil, hodně pro "nejspodnější" udělal, zařídil a staral se. Tento současný teoretik je jenom kecálek a kecálkem zůstane. Za člověka, byť politika nebo ministra, svědčí jeho činy a né jen kecy, které jsou u dotčeného zjevné od účinnosti 361-ky.
PS: Lepší je být v civilu a pracovat, než sloužit pro tlučhubu.

Langer je vážně jen tlučhuba a lhář.

Hlavně zdravíčko klucí.

Vážený pane Mistře,
předem těchto řádek přjměte pozdravy z vnitřních sborů PČR, jistě se Vám takových pozdravů vůbec nedostalo, protože v současné době žijete obklopen poze ve světě lží a iluzí, kterou Vám "připravují" podřízení. Máte vůbec představu jaká je realita, při výkonu a výkladu služebního zákona? Byl jste se někdy podívat na nějakém oddělení bez ohlášení a bez toho, aby vše bylo předem domluveno a připraveno? Zeptal jste se někdy řadovýho policisty (za zavřenými dveřmi bez řídících složek) na obvodním, či jiném oddělení, nebo jste se ptal pouze "Vašeho" vedení? Nepochybuji o tom, že kdyby jste vedl dialog s řadovými policisty, jistě by jste věděl, co je vnitřním problémem. Z vašich řádek na interneu i v médiích "trpím" dojmem, že je u PČR vše v nejlepším pořádku. O tom pochybuji a jsem přesvědčen o opaku. Kdyby jste chtěl, jen čirou náhodou, zjistit pravdu, rád Vám odpovím na vaše otázky a to "bez servítek".
S pozdravem Pavel K.

Zdravím kolegové.Přečetl jsem si zde, za 14 dní dozadu, co se děje u vnitra.Mašinérie jede dál, ale mašině začíná docházet palivo. Co se týče podpory z nezaměstnanosti, toto jsem zažil také půl roku, protože maminka byla těžce nemocná, nešlo jít pracovat. Nechápu, proč jsem platil ccc 16,000,-Kč daně, je to z 40000,-Kč hrubého, v tom všechny víkendy, noční služby, 2 svátky, aspoň byly peníze, abych zabezpečil rodinu, tedy dle starého zákona, skončil jsem v roce 2005. Jenže takto sloužit dále, to je o zdraví, nebyli lidi do služby.V tomto paskvilu, při těch hodinách by byl propad cc na 29000,-Kč, tedy hrubého, dle tabulek, funkce , dle odsloužených let 25 let, asi pak praporčík. sloužil bych přibližně stějně, normohodiny, fixní plat. protože je dále málo policistů v přímém výkonu. Pak vyjde zajímavé číslo Kč na hodinu služby, jako dělník ve výrobě, ale jenom jeho základ.Tímto chci říci, že bylo spravedlivé platit všechny příplatky dle zákona č. 186/1992 Sb. Mně by ani nevadilo, že se funkcionářům bylo dosti přidano na platu,, kdo má kvalifikaci, vzdělání, praxi, v pořádku, ale na všechny funkce bych udělal výběrová řízení, ale opravdu výběrová řízení.......Ani se nedivím, že policisté odcházejí v přechodné době, protože cc 30 let je krásný věk se někde ještě chytit, a žít jako normální člověk, pro všechny policisty, bachaře, hasiče toto dále nemusím rozebírat. Policejní práce má být prestiž, celoživotní poslání, sloužit lidem, ale stát na nás kašle, na řadové.Jak jsem ve světe, potkal jsem mnoho kolegů z OOP , velmi špatné, zkušení policisté odcházejí, a nováčci jsou v jiném světě, kdo je bude učit. Bylo by dobré, aby se zveřejnily odchody za posledních 10 let, jak je tabulka na webovkách policie, krasný graf, délka služby, počet odchodů, je zde zřejmé, že zde zůstavají policisté na vysokých funkcích z minulého řežimu. Slova pana Langra, policista na ulici musí být zaplacen a rozpráším policejní presidium. Mluvil jsem s několika kolegy, co jsem v civilu, zde to není také žádná sranda, ale bez stresu, ale nasazovat život a zdraví.Nás okrádají o poloviční valorizaci, prostě hnus, po odchodu do civilu též v zákonné době souběh marodění a výsluhy, proč jsme platili daně státu. Samé okrádání, již při odchodu do 1 dne civilu. Musí se předělat zákon vyhovující každnému policistovi, musí být 10 pěšáku a jeden plukovník, ne opačný poměr, jinak nic nebude fuingovat. Poslouchám lidi na ulici, nadávají na pana Langra, co to je za člověka, lže, pak čtu noviny, luxusní kancelář, toto jeprovokace řadovým policistům, kteří mají hypotéky, musí živit rodiny, když se jim ptám, co je motivuje u policie, kdo nemá přechopdné období, tak musí makat, protože má tyto závazky, někteří to vzdávají již po 5 a více letech, vybavení policistů, vystrojit, vystudovat, praxe, toto jsou v korunách nevyčíslitelné ztráty, jsme asi bohatý stát, že jsou defakto řadoví policisté většina z nich donucena finančně odejít do civilu, c c 10 let, většina z nás a i já bychom sloužili dále, třeba i do důchodu, cc 55 let na ulici, ne 65 let, to kdybych vyšel z OOP Česká Lípa, nedošel bych na náměstí v České Lípě, protože je toto nesmysl. Toto je veřejný web, napsal jsem, co jsem prožil, nevím, jestli veřejnost tyto věci chápe, ale začíná jim vadit, že na ulici chybí policisté, byl jsem rebel, řekl jsem i vrchnosti na okrese, co se mne nelíbí, ale stav dále trvá, ještě horší podmínky pro službu,přeji příjemnou službu, dejte na sebe kolegové pozor, zdraví a život máte jenom jeden, bývalý kolega por Marek Ladislav Marek sloužící přes 24 let v přímém výkonu na PČR OOP Česká Lípa..

už to nehul!!!

Toho vola " Trávy " si nevšímej, stejně je to mladej smrad dle projevu, který nepochopí co je to věnovat 24 let policii a tedy tím pádem drbanům, feťákům, psychopatům ve společnosti. Poldové co nějaký ten pátek na " ulici " slouží to moc dobře chápou, včetně mě.

No jestli se člověk po 24 letech u policie vyjadřuje takhle zmateně, plácá páté přes deváté a "páchá" takové výtvory, jako ex-por. Marek, pak by pro to měla být zvláštní diagnóza. Nebo by se mělo povinně končit dříve - tohle je fakt těžká psýcha.

chlape párkrát jsem si přečetl tvé příspěvky a musím potvrdit, že jsi fakt na léčbu. Osobně tě asi neznám, i když jsme se museli někdy vidět, takže vycházím jen z písemnýho projevu. Z toho ale vychází těžká deprese.

Už toho nech. třepeš voloviny.Kdybys sloužil venku tak bys neměl tolik peněz.

Mám za sebou 35 let v přímém výkonu, ale takhle brutálně, jako por. Marka mě policejní služba snad nepoznamenala :-), poznamenali mě ale městští strážníci, už jsem dostal 2500,-kč pokuty a dva prémiové body za rychlost. Po dvou měsících civilního života.

proč už se neozve nikdo z OOP ČL aby nám řekl, co to bylo za vola ten Marek a proč ho vylili , nebo toje v ČL normální, znal jsem ředitele a byl normální tak jak je to - nedá si pokoj nedá a nedá...

na masové odchody po novém roce zase doplatí všichni, kteří nemají kdovíjaké renty. Po tom obrovským nárůstu fin. prostředků na pokrytí odchodnýho a rent začnou Nečas s Kalouskem zase špekulovat, kde ušetřit, jak renty okleštit. Před 8 lety jsem odcházel s 4.790,- a žádnej šlágr to tedy dneska není a tím, jak se vyvíjí otázka rent, nikdy nebude. A tak se mi líbí, jak chválí Langer uvolněný generační špunt, ale při své inteligenci by mu mělo dojít, že takovýto postup není zrovna nejlepší a to pro nikoho.

Ředitelé mlčí, manažéři slibujou, vedoucí se modlí a řadoví kluci jsou jak hadry na nádobí. Pěkný přínos ten služební zákon.....

Proč nedovolíte policistům podnikat, nebo si něco přivydělat k tomu demotivujícímu příjmu, plného stresu, nevyspání a výjezdů.

Právě proto, aby si odpočinuli od stresu, nevyspání a výjezdů;-)

Proč nedovolíte policistům podnikat, nebo si něco přivydělat k tomu demotivujícímu příjmu, plného stresu, nevyspání a výjezdů.

Ses zbláznil? Ještě budu podnikat!!! Mám toho dost v práci. Asi jsi málo vytížený, že jo?

Tak mi vysvětlete pracovní náplň policisty a jeho vytížení a celodenní činnost vojáka armády ČR. Rozdíl je markantní nejen v pracovním zatížení, ale i příjmech. Jediný voják nepracuje za takové peníze co policista po mnoha letech služby! Nástupní plat policie ČR je ostuda této země.

Evropa i svět na vás kálí (sere). Vás taky dojímá špatná situace učitelů v Maďarsku či nízké platy velrybářů z Grónska? 96% zaměstnanců bezpečnostních složek je na tom lépe než loni. Zbývající 4% jsou v nenižžších třídách, kteří si s odslouženejma rokama přijdou taky na své. TAK VO CO VÁM DE? Ostudu uděláte sami sobě! ( z wwwPolicista)

Jsi vedle jak ta jedle, Evropa na nás kálet nemůže, protože na kvalitě naší policie závisí i její bezpečnost! Ale tobě pojmy jako Schenghen asi nic neříkají...

lžeš si do kapsy, kdyby na kvalitě naší policie závisela bezpečnost Evropy, tak Pán Bůh s celou Evropou.

Oni bohužel v Evropě o té naší kvalitě ještě nic moc nevědí, když jim o ni referují pan Langer a jemu podobní! Jinak by určitě v souvislosi s našim vstupen do Schenghenu klidné spaní neměli...

No já si odslouženými lety na své nepřišel

Vážený Diskutující.
O co jde Tobě. Co jsi zač. Evropa na nás možná kálí. O to víc by si nás měli považovat naši občané a představitelé této země. Protože když bude v republice bordel, tak přijdou různá omezení právě z Evropy a to přeci naši představitelé nomohou potřebovat. potom by byli v Evropě (a nejen v Evropě ale v celém světě) za blbce. Z těch 94% spokojených je 85% v kancelářích a teprve ten zbytek je na ulicích a zabezpečuje bezpečnost všech občanů teto republiky. Jestli umím počítat tak do 100% zbývá 15% a z těch je 6% nespokojených a to je myslým dost hodně, nezdá se Ti. Teď mi řekni TAK O CO TI JDE. Přeji pěkný večer.

Vy trubky, vždyť to neumíte ani napsat. SCHENGEN vy Schengheni. Vy patříte tak do Šanghajskýho prostoru.

Jdi tedy také do kanceláře !

Milý Diskutující.
Evidentně jsi nepochopil co jsem napsal a co jsem tím chtěl říci. Přeji pěkný den.

Nesnáším kastování na: ty, co "dělaj" a ty v kancelářích. Je to ubohé. Toť vše, přeji rovněž pěkný den.

Milý Diskutující.
Ty jsi opravdu velmi natvrdlý. Nikde jsem nikoho nekastoval. Já zastávám názor, mimochodem ten platí od doby prvobytne pospolné), že někdo musí být vedoucí a někdo musí pracovat. Tedy někdo pracuje hlavou a někdo rukama. Každý podle svýho uvážení a schopností. Přečti si moje reakce na tvoje téma a ještě jednou se zamysli. Možná pochopíš co jsem chtěl tím vším říci. Já sám sloužím již cca 27 let. Vyskoušel jsem si práci v kanceláři i na ulici, tak že vím velice dobře o čem mluvím.Pěkný den.

tato tzv. "diskuze" je opravdu o ničem, lepší by bylo jí zrušit než to tady číst...

I když sloužím delší dobu u PČR tak musím říct, že v podstatě je to pravda.

Chtěl bych jako řadový policista EU pobírat aspoň těch 30000 hrubého, ale pro 3 a 4 TT je to bohužel utopie. Škoda těch 14 let u sboru.