Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Současnému ministru vnitra Martinu Pecinovi nabízeli před šesti roky, když se stal náměstkem ministra průmyslu a obchodu, aby za podezřelých podmínek studoval na plzeňské právnické fakultě. Pecina to uvedl v rozhovoru pro pondělní Euro s tím, že už je to dávno a nepamatuje si, od koho nabídku dostal.

lepo

pesimiztický ne, raději pesimistický!!! Jinak jestli tě to nebaví, tak běž do civilu. Tam teprve poznáš pravej kapitalismus. Bereš pravidelnej příjem a není podprůměrný, tak nebreč, protože tě 4% nemůžou porazit. Jestli ano, předveď se v civilním sektoru a vydělej si víc, ono to jde samo!!!!! p.s.: dobrá rada, raději sem nepiš, jsou to hlouposti, někomu vezmou 30% a i třeba rovnou na ÚP

Pro lepu.

Je fajn, že umíš česky, tak by jsi měl vědět, že psát se to dá tak i tak. Stejně jako gymnázium nebo gymnásium. To pro začátek.
Jestli jsi se zamyslel nad tím co jsem napsal tak víš, že nebrečím pro nějaké procenta nebo prachy. Těch mám přeci nad hlavu. Uvádím pouze ten fakt, že stát rozděluje jeden sektor (statní zaměstnance) na několik skupin, což považuji za dost nefér. K policii jsem nešel jako nějaké ucho hned po vojně a pracoval jsem jak v soukromém sektoru ve firmách jiných, tak časem ve firmě vlastní, takže pokud chceš, mohu Ti tady udělat analýzu problematiky. To proč jsem skončil s podnikáním, nebylo krachem, ale podrazem státu v roce 96, změnou jistých zákonů, a po čase chcaní proti proudu člověk zjistil, že i když maká 16 hod. denně a stát nechce, může makat klidně 24 a prostě to nepůjde. Šlo by to, ale musel bych obcházet zákony. Takže o hovně. Asi Tě zklamu, ale zůstávám, už jenom proto, že jsem zvědavý, kam se to celé požene. Neutíkám z boje, na to nemám povahu. Ty asi neděláš u PČR viď? Hájíš si své. To je vpořádku, ale nezapomeň, že všichni co jsou někam někým poslaný, aby pomáhali a chránili, jsou vždycky jednou nohou v průseru a druhou v hrobě. Je jenom hodně málo podobného v soukromém sektoru. Vážím si všech co dneska makaj ve všech možných sektorech a dokážou využít jakékoliv příležitosti, jen aby nebyli závislý na státní podpoře. A jelikož sám nejsem, mohu si dovolit kritizovat. Nekritizuju ovšem jiný sektor, ale pouze ten, ve kterém sám makám. Jenže jak sám vidíš, jiní z jiných sektorů kritizují a otírají se o ten můj. A tím, že napíšu co se mi nelíbí, ještě přeci nepláču.

ok!

Pesimistický se dá psát opravdu různě, třeba:
pesymyztycký
pezimyztický
atd.
Správně je ale bohužel jen jedna varianta. S gymnáziem, -izmem, prezidentem, to nemá nic společného. Základní škola - český jazyk.

Pořád mi nešlo do hlavy, proč na ty zastydlý puberťáky poslal ten Paroubkův prdelvyliž Pecina přepadový komando. Ale možná ví co dělá, kdyby poslal poldy z ulice, tak se mu mezi sebou při akci postřílej. Já vím, jsem provokatér. St.

Podvodníci z policejního prezidia!
Zkratku k vysokoškolskému titulu pro desítky policistů na vedoucích funkcích domlouval před pěti lety na plzeňské právnické fakultě s vedením školy tehdejší náměstek policejního prezidenta Jan Brázda. Sám přitom patří k tzv. rychlostudentům, kteří si z plzeňské právnické fakulty odnesli diplom v rekordně krátké době a jejichž dizertační práce v knihovně chyběla. Brázda si v uplynulých dnech požádal o odchod do civilu, u policie skončí ke konci roku.

Pro kolegu s hlavičkou PLEPA : Plně s tebou souhlasím, dělal jsem spisy 19 let jako zpracovatel na OOP Česká Lípa.Stačí odejít na ŠPO 1 x ročně, pak si dovolit jít na 14 dní na dovolenou. Vždy, když jsem otevřel 3 kaslíky, byla to velká stěna s čísly, tak se to na mne vyvalilo. Trvalo pak 14 dní, než jsem si pozval lidi, odepsal na urgence z OSZ Č.Lípa a podobně. Minulý režim byly přečiny , bylo tzv vyhledávání. Pak přišla novela, šetření 158/1 tr.ř., filtr pro vyšetřovatele ČR nebo § 158/3 tr řádu ZÚTŘ, přibírat znalce, pol. orgán též prováděl neodkladné úkony, rekonstrukci, rekognici. Zavalen spisy. Když jsem si pozval lidi k výslechu, tak nějaký blb dal poplašný telefonát, a další spisy, šíření poplašné zprávy, nebo dopravní akce a podobně. Takže na to byl okrskář na obvodě lépe, než zpracovatel. Pak vymysleli ZPŘ, abych se nenudil. Takže dokumentraci,důkazy prováděl pol. orgán, vyšetřovatel dostal vše se spisem, s podrobným obsahem a vysvětlením. Byl v uvozovkách vysmátý. Jednalo se o spisy se sazdbou do dvou let. Nejlepší byli nezletilci, k tomu patřičné zprávy, pohovory a úchvatná na hodinu statistika. Dělala se elektronicky a papírově. Takže, aby policejní orgán dělal práci na ulici, tak suploval vyšetřovatele.To nemluvím o OMČ a podobně. Toto ještě chápu. Měl jsem dobré vztahy s kriminálkou, s operativou, tak si přebírali některá složitější zvěrstva, ale spis byl psán na mne. Nejlepší šetřit dle § 158/1 tr řádu, poškozený si pochopitelně ztěžoval a pak pimponk s OSZ Č.Lípa. Poté si spis ofotil zadáčo a použil spis pro občanskoprávní spor. Takže pol. orgán děvečka pro všechny. To vše na úkor hodin, zdraví, rodiny. Odešel jsem dle starého zákona, na nový jsem nečekal, dělat 150 hodin zadarmo, nadělávat svátky, když je sloužit zadarmo, bez příplatků. Pak se jedná o práci, nasazení života a zdraví. Je to naše práce, ale ,když jsem zjistil a stále doufal po letech, že zákonodárce si neváží policisty, tak jsem po 25 letech vyhořel. Kdo z mladíků měl opravdu zájem o práci, tak jsem mu předal šanon, jak se co dokumentuje. Je zde problém mladí a starší, tedy služebně, ne ale vždycky. Není to dobré, ještě policisté jdou s penězi dolů, mně sebrali usmolených 130,-Kč na výslužce, valorizace. To zkousnu, ale šáhlo se na moje těžce nemocné rodiče, peníze na plně invalidnímu synovi, tzv úchvatný Janotův balíček. Je přechodné období, na www.policista.cz v položká přechodné období ,již astronomické číslo shlédnutí celkém 12000, to něco svědčí. Všude je chleba o dvou kúrkách, ale žádný stát si nedovolí pustit ccc 20000 zkušených policistů během 5 let do civilu, Asi jsme bohatý stát.Co chceme, když se mocipáni v parlamentu častují xxxxx. co x tak sprosté slově. Jinak ti přeji pevné nervy, hodně zdraví, dej na sebe ve službě pozor s pozdravem rentiér Ladislav Marek. Čtou to zde i civilisté, ale je to pravda. Také provokatéři, ale nevědí, o co se jedná.Já se mám dobře, ale již bych se nevracel.Nejsem sám. Hlídat 18 ti leté kluky je dosti o hubu.

No co si budeme povídat ten pán vpravo nahoře sliboval reformu PČR a to zejména snížení funkcionářů tedy managerů a co se stalo většina z nich si nahrabala a teďka jako p. Brázda odejdou do civilu s bohatou výslužkou. Díky odchodům balík peněz na renty narostl o miliardu a podle odhadů jestli skutečně odejde tolik lidí tak v příštím roce bude stát vyplácení rent státní kasu 3 miliardy. Na co nějaký audit a přehodnocení zbytečných lidí jak to funguje v soukromém sektoru, to je moc složité, vždyť je přece jednoduší všem plošně snížit plat o x procent. K čemu jsou nějaké statistiky, které sledují i počet napsaných ÚZ, když není vůle něco změnit.

Kolego nemáš tak docela pravdu, případy ve ZPŘ se nepostupovaly vyšetřovateli, nýbrž na příslušné OSZ. Dále šlo a stále ještě jde o případy s horním hranicí sazby do 3 roků, toto platí od počátku. A co se týká statistiky, nepamatuji že by se kdy dělala elektronicky, vždy byla v papírové podobě, teprve až nyní v rámci ETŘ je tato zpracovávána elektronicky.

No tak jsem zvědavý, na kolika procentech se to snižování platu nakonec zastaví? Jsem ovšem jako policista potěšen, že se pro občanské zaměstnance u policie, které mimochodem také považuji za státní zaměsntance, peníze našli a proto se jim nic z platu odebírat nebude. No toto ale vedeme. Čekám, jak se vedení policie připravuje na odliv cca. 3,5 tis. stávajících policistů po novém roce. Někdo prostě nevydrží, jen tak sedět na horké židly svého zaměstnání a raději hledá jiné, někdy platově horší jistoty. K vysokoškolským otázkám u PČR se raději vyjadřovat nebudu. Je mi z toho blivno už od té doby, co se upřednostňuje vzdělání nad praxí. Tzn. "jseš velice dobrej, rozumíš problematice, 15 let už šplapeš chodník a zároveň děláš spisy, ale nemáš vejšku a tak prostě a jednoduše na Tvé místo potencionálního postupu přijde někdo s Ing. hnojárna bez praxe a bude řešit ty závažnější, samozřejmě pro něj naprosto přehledné případy." Takový si pak nechávají říkat veliteli či dokonce publikují jedny ze v součásné době platných cca. 4 tis. závazných pokynů, ve kterých se musí a hlavně podle kterých se musí ty "policejní lopaty" na ulicích dnes a denně řídit. Mimochodem, naštěstí je zde dnes "Community policing" a policejní práce se díky této složce z 10 pilířů nové Reformy rozšířila o poněkud úzkoprsé "hraní si na četníky a zloděje", což je nám přeci veřejností výtýkáno, na vyhledávání bezúhoných občanů a pohodovou usměvavou komunikaci s nimi. Proto dnes spisy, které mi díky tomuto leží ve fochu dělám nad rámec pracovní doby a i nad rámec 150 hodin. Prostě jako koníčka. No a k tomu příjdu o pár kaček po novém roce, takže to doma vypadá tak, že si moje žena vezme oblečení ve stylu "oblečená-neoblečená" a půjde nám takto po večerech přivydělat na E55, kterou máme za panelákem. Já bych šel klidně s ní, ale mám strach, že bych mohl porušit neco málo ze zákonů a nařízeních, a mohl bych být tímto "odejit" ze "zaměstnání", tak raději po večerech půjdu něco málo napsat do spisů.
Nějak se nemůžu zbyvit toho rčení, že ryba vždy smrdí od hlavy, ale nejdéle vydrží. Chodí se za mnou ptát spousty mladých, že by měli chuť pracovat u PČR, a já v poslední době hledám, alespoň dva dobrý argumenty, proč by k nám bez vysokoškolského vzdělání měli vůbec chodit. Může mi někdo z Vás v této otázce trochu poradit, protože já jsem již díky praxi, asi trochu pesimiztický nebo realistický.

pesimiztický ne, raději pesimistický!!! Jinak jestli tě to nebaví, tak běž do civilu. Tam teprve poznáš pravej kapitalismus. Bereš pravidelnej příjem a není podprůměrný, tak nebreč, protože tě 4% nemůžou porazit. Jestli ano, předveď se v civilním sektoru a vydělej si víc, ono to jde samo!!!!! p.s.: dobrá rada, raději sem nepiš, jsou to hlouposti, někomu vezmou 30% a i třeba rovnou na ÚP

Hlavně pane Langere ať již nikdy nejste ministr vnitra. Raději jděte bručet.

Takovou demokracii, to by byla úleva:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/182393-okradala-jste-pra cujici-zeny-musi-to-prestat-rekl-britsky-soudce-cesce.html

NEDOSTANETE ANI FLOKA
Víte, že vůbec nemusíme platit pokuty za "přiměřeně" rychlou jízdu? Taky
jsem se to dozvěděla nedávno a řeknu Vám, ze mě mrzí, že jsem těm
bídákům modrým dala peníze za něco na co vůbec nemají ze zákona právo.
V zákoně č.361/2000 o pozemních komunikacích je sice napsáno, ze máme
povinnost jezdit v obci 50km/hod., na okresce 90 km/hod. a na dálnici
max 130 km/hod.. Jenže kluci zelení nás můžou pokutovat jen za
přestupek. A v přestupkovém zákoně č. 200/1990 je
přestupek definován jako překročeni rychlosti v obci o 30 km/hod a mimo
obec o 50 km/hod.
Jo jo, to je ta naše legislativa. Takže, když se fakt budete mírnit a v
obci pojedete do 79km/hod, na okresce do 119km/hod a na dálnici do 179
km/hod, tak jim nemusíte dávat nic a místo peněz vyhozených za pokutu
zajít radši na zmrzlinu. Ověřovala jsem si to u naší
právničky a je to skutečně tak. Opět zase stát spoléhá na to, že
neznáme dobře zákony. Jo a kdyby Vám chtěli argumentovat tím, že celá
tato věc je ošetřena v nějaké vyhlášce, tak to klidně může být,
ale zákon je vyhlášce nadřazen. Tak a mají smůlu. Teď už jen
připravit lékárničky, technický stav vozidla, aby si rozčilení
"neléčili" na něčem jiném. Tak a hurá na rychlejší, ale stále bezpečnou
jízdu

Pěkný nesmysl, který mi přišel e-mailem cca. před rokem a je zcela scestný.Kdo chce, může to podle návodu zkusit, ale zcela zbytečně...

Na Vašem místě bych vyměnila právničku, pokud Vám dala skutečně radu, kterou uvádíte. Buď právnička vycházela jen z Vámi předložených neúplných materiálů (což by správný právník neudělal bez znalosti všech souvislostí), nebo nezná sama přestupkový zákon 200/90 Sb. § 22, přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (což je též chyba, pokud někomu dle tohoto § a zákona podává právní rady). Přestupkem dle § 22 zák.č.200/90 Sb. je každé jednání, které je v rozporu se zákonem č.361/2000 Sb.a každý přestupek ve smyslu zákona 200/90 Sb. může být řešen kromě dalšího i blokovou pokutou. Uvádíte, že v obci "bez potrestání" můžete jet rychlostí 79 km/hod, mimo obec 119 km/hod. a na dálnici 179 km/hod., avšak není tomu tak. Dle § 22 odst.1) Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích... dle písm.f) bod 4.) překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem (myšleno zákon 361/2000 Sb.) nebo dopravní značkou v obci o méně než 20km/hod. nebo mimo obec o méně než 30km/hod.,..... a dále jsou zde specifikovány další konkrétně vyjmenované přestupky, které mají danou též konkrétní sankci. Mnou výše uvedené řeší § 22, odst.9, zák.č.200/90 Sb. pokutou. Z výše uvedeného je patrné, že na neznalost zákonů spoléháte Vy, nikoliv stát a na zmrzlinu můžete se svými dětmi jít, ale nikoliv za "ušetřenou" pokutu, ale za nezaplacení pokuty, protože budete respektovat a dodržovat platné zákony ČR. A Vámi uvedenou právničku?? radši bych si zjednala chytřejší a za peníze, které bych za takového právníka - neználka ušetřila bych šla nejen na zmrzlinu, ale třeba na větší hostinu. Doufám, že Vaší mystifikaci nepodlehnou další, Vám podobní, a dodržováním zákona 361/2000Sb. se zasadí o bezpečnost na silnicích.
... a ještě dodatek ,... nevím kdy jste absolvovala autoškolu, ale občas oprášit dnes platný zákon 361/2000 Sb. (v platném znění), by Vám (a jistě i dalším), určitě jen prospělo,... možná by na silnicích ubylo i dopravních nehod,... tak šťastnou cestu přeje Vlasta

Já se Vám omlouvám, já jsem studovala práva v Plzni u profesora Ksindla

Tak to je jiná.

Datové schránky

Budoucnost mám nulovou,
nechci schránku datovou.
Pane Langře smějte se mi,
ostudou jsem v naší zemi....
...Ale nikde v cizině
nemaj schránky povinně:-)


Papír skončí natotata,
potomkům předáme data....
V muzeích maj na ukázku
děrný štítek nebo pásku.:-)
Kdo mi garantuje k dnešku,
za sto let, že přečtou flešku?


Naše data skvěle chrání,
podpisy a šifrování...
Všichni trochu pochybují,
klíče stále prodlužují..
Když to praskne, končí hned
bezpečných dat dnešní svět.
Nový Einstein když se zrodí,
závislosti neodvodí???


Reklama mi říká zas,
schránka šetří prachy, čas...
Je to blbost! Budu platit,
pokud nechci data ztratit.
Drahý archiv datový
bude brzo hotový.


Úřad píše že jsem v právu,
- datovou posílá zprávu...
Na CzechPOINT poputuji,
tam si zprávu "zkonvertuji".
Ne zadarmo Ivánku,
chtěj tři pětky za stránku.:-(


...Já, ač je to k nevíře,
chci mít vše na papíře!
Svých práv domohu se hned,
i když smlouvu sepsal děd....
Zkus to jinde Ivánku,
já nežádám o schránku!!!
:-)))