1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Současnému ministru vnitra Martinu Pecinovi nabízeli před šesti roky, když se stal náměstkem ministra průmyslu a obchodu, aby za podezřelých podmínek studoval na plzeňské právnické fakultě. Pecina to uvedl v rozhovoru pro pondělní Euro s tím, že už je to dávno a nepamatuje si, od koho nabídku dostal.

lepo

pesimiztický ne, raději pesimistický!!! Jinak jestli tě to nebaví, tak běž do civilu. Tam teprve poznáš pravej kapitalismus. Bereš pravidelnej příjem a není podprůměrný, tak nebreč, protože tě 4% nemůžou porazit. Jestli ano, předveď se v civilním sektoru a vydělej si víc, ono to jde samo!!!!! p.s.: dobrá rada, raději sem nepiš, jsou to hlouposti, někomu vezmou 30% a i třeba rovnou na ÚP

Pro lepu.

Je fajn, že umíš česky, tak by jsi měl vědět, že psát se to dá tak i tak. Stejně jako gymnázium nebo gymnásium. To pro začátek.
Jestli jsi se zamyslel nad tím co jsem napsal tak víš, že nebrečím pro nějaké procenta nebo prachy. Těch mám přeci nad hlavu. Uvádím pouze ten fakt, že stát rozděluje jeden sektor (statní zaměstnance) na několik skupin, což považuji za dost nefér. K policii jsem nešel jako nějaké ucho hned po vojně a pracoval jsem jak v soukromém sektoru ve firmách jiných, tak časem ve firmě vlastní, takže pokud chceš, mohu Ti tady udělat analýzu problematiky. To proč jsem skončil s podnikáním, nebylo krachem, ale podrazem státu v roce 96, změnou jistých zákonů, a po čase chcaní proti proudu člověk zjistil, že i když maká 16 hod. denně a stát nechce, může makat klidně 24 a prostě to nepůjde. Šlo by to, ale musel bych obcházet zákony. Takže o hovně. Asi Tě zklamu, ale zůstávám, už jenom proto, že jsem zvědavý, kam se to celé požene. Neutíkám z boje, na to nemám povahu. Ty asi neděláš u PČR viď? Hájíš si své. To je vpořádku, ale nezapomeň, že všichni co jsou někam někým poslaný, aby pomáhali a chránili, jsou vždycky jednou nohou v průseru a druhou v hrobě. Je jenom hodně málo podobného v soukromém sektoru. Vážím si všech co dneska makaj ve všech možných sektorech a dokážou využít jakékoliv příležitosti, jen aby nebyli závislý na státní podpoře. A jelikož sám nejsem, mohu si dovolit kritizovat. Nekritizuju ovšem jiný sektor, ale pouze ten, ve kterém sám makám. Jenže jak sám vidíš, jiní z jiných sektorů kritizují a otírají se o ten můj. A tím, že napíšu co se mi nelíbí, ještě přeci nepláču.

ok!

Pesimistický se dá psát opravdu různě, třeba:
pesymyztycký
pezimyztický
atd.
Správně je ale bohužel jen jedna varianta. S gymnáziem, -izmem, prezidentem, to nemá nic společného. Základní škola - český jazyk.

Pořád mi nešlo do hlavy, proč na ty zastydlý puberťáky poslal ten Paroubkův prdelvyliž Pecina přepadový komando. Ale možná ví co dělá, kdyby poslal poldy z ulice, tak se mu mezi sebou při akci postřílej. Já vím, jsem provokatér. St.

Podvodníci z policejního prezidia!
Zkratku k vysokoškolskému titulu pro desítky policistů na vedoucích funkcích domlouval před pěti lety na plzeňské právnické fakultě s vedením školy tehdejší náměstek policejního prezidenta Jan Brázda. Sám přitom patří k tzv. rychlostudentům, kteří si z plzeňské právnické fakulty odnesli diplom v rekordně krátké době a jejichž dizertační práce v knihovně chyběla. Brázda si v uplynulých dnech požádal o odchod do civilu, u policie skončí ke konci roku.

Pro kolegu s hlavičkou PLEPA : Plně s tebou souhlasím, dělal jsem spisy 19 let jako zpracovatel na OOP Česká Lípa.Stačí odejít na ŠPO 1 x ročně, pak si dovolit jít na 14 dní na dovolenou. Vždy, když jsem otevřel 3 kaslíky, byla to velká stěna s čísly, tak se to na mne vyvalilo. Trvalo pak 14 dní, než jsem si pozval lidi, odepsal na urgence z OSZ Č.Lípa a podobně. Minulý režim byly přečiny , bylo tzv vyhledávání. Pak přišla novela, šetření 158/1 tr.ř., filtr pro vyšetřovatele ČR nebo § 158/3 tr řádu ZÚTŘ, přibírat znalce, pol. orgán též prováděl neodkladné úkony, rekonstrukci, rekognici. Zavalen spisy. Když jsem si pozval lidi k výslechu, tak nějaký blb dal poplašný telefonát, a další spisy, šíření poplašné zprávy, nebo dopravní akce a podobně. Takže na to byl okrskář na obvodě lépe, než zpracovatel. Pak vymysleli ZPŘ, abych se nenudil. Takže dokumentraci,důkazy prováděl pol. orgán, vyšetřovatel dostal vše se spisem, s podrobným obsahem a vysvětlením. Byl v uvozovkách vysmátý. Jednalo se o spisy se sazdbou do dvou let. Nejlepší byli nezletilci, k tomu patřičné zprávy, pohovory a úchvatná na hodinu statistika. Dělala se elektronicky a papírově. Takže, aby policejní orgán dělal práci na ulici, tak suploval vyšetřovatele.To nemluvím o OMČ a podobně. Toto ještě chápu. Měl jsem dobré vztahy s kriminálkou, s operativou, tak si přebírali některá složitější zvěrstva, ale spis byl psán na mne. Nejlepší šetřit dle § 158/1 tr řádu, poškozený si pochopitelně ztěžoval a pak pimponk s OSZ Č.Lípa. Poté si spis ofotil zadáčo a použil spis pro občanskoprávní spor. Takže pol. orgán děvečka pro všechny. To vše na úkor hodin, zdraví, rodiny. Odešel jsem dle starého zákona, na nový jsem nečekal, dělat 150 hodin zadarmo, nadělávat svátky, když je sloužit zadarmo, bez příplatků. Pak se jedná o práci, nasazení života a zdraví. Je to naše práce, ale ,když jsem zjistil a stále doufal po letech, že zákonodárce si neváží policisty, tak jsem po 25 letech vyhořel. Kdo z mladíků měl opravdu zájem o práci, tak jsem mu předal šanon, jak se co dokumentuje. Je zde problém mladí a starší, tedy služebně, ne ale vždycky. Není to dobré, ještě policisté jdou s penězi dolů, mně sebrali usmolených 130,-Kč na výslužce, valorizace. To zkousnu, ale šáhlo se na moje těžce nemocné rodiče, peníze na plně invalidnímu synovi, tzv úchvatný Janotův balíček. Je přechodné období, na www.policista.cz v položká přechodné období ,již astronomické číslo shlédnutí celkém 12000, to něco svědčí. Všude je chleba o dvou kúrkách, ale žádný stát si nedovolí pustit ccc 20000 zkušených policistů během 5 let do civilu, Asi jsme bohatý stát.Co chceme, když se mocipáni v parlamentu častují xxxxx. co x tak sprosté slově. Jinak ti přeji pevné nervy, hodně zdraví, dej na sebe ve službě pozor s pozdravem rentiér Ladislav Marek. Čtou to zde i civilisté, ale je to pravda. Také provokatéři, ale nevědí, o co se jedná.Já se mám dobře, ale již bych se nevracel.Nejsem sám. Hlídat 18 ti leté kluky je dosti o hubu.

No co si budeme povídat ten pán vpravo nahoře sliboval reformu PČR a to zejména snížení funkcionářů tedy managerů a co se stalo většina z nich si nahrabala a teďka jako p. Brázda odejdou do civilu s bohatou výslužkou. Díky odchodům balík peněz na renty narostl o miliardu a podle odhadů jestli skutečně odejde tolik lidí tak v příštím roce bude stát vyplácení rent státní kasu 3 miliardy. Na co nějaký audit a přehodnocení zbytečných lidí jak to funguje v soukromém sektoru, to je moc složité, vždyť je přece jednoduší všem plošně snížit plat o x procent. K čemu jsou nějaké statistiky, které sledují i počet napsaných ÚZ, když není vůle něco změnit.

Kolego nemáš tak docela pravdu, případy ve ZPŘ se nepostupovaly vyšetřovateli, nýbrž na příslušné OSZ. Dále šlo a stále ještě jde o případy s horním hranicí sazby do 3 roků, toto platí od počátku. A co se týká statistiky, nepamatuji že by se kdy dělala elektronicky, vždy byla v papírové podobě, teprve až nyní v rámci ETŘ je tato zpracovávána elektronicky.

No tak jsem zvědavý, na kolika procentech se to snižování platu nakonec zastaví? Jsem ovšem jako policista potěšen, že se pro občanské zaměstnance u policie, které mimochodem také považuji za státní zaměsntance, peníze našli a proto se jim nic z platu odebírat nebude. No toto ale vedeme. Čekám, jak se vedení policie připravuje na odliv cca. 3,5 tis. stávajících policistů po novém roce. Někdo prostě nevydrží, jen tak sedět na horké židly svého zaměstnání a raději hledá jiné, někdy platově horší jistoty. K vysokoškolským otázkám u PČR se raději vyjadřovat nebudu. Je mi z toho blivno už od té doby, co se upřednostňuje vzdělání nad praxí. Tzn. "jseš velice dobrej, rozumíš problematice, 15 let už šplapeš chodník a zároveň děláš spisy, ale nemáš vejšku a tak prostě a jednoduše na Tvé místo potencionálního postupu přijde někdo s Ing. hnojárna bez praxe a bude řešit ty závažnější, samozřejmě pro něj naprosto přehledné případy." Takový si pak nechávají říkat veliteli či dokonce publikují jedny ze v součásné době platných cca. 4 tis. závazných pokynů, ve kterých se musí a hlavně podle kterých se musí ty "policejní lopaty" na ulicích dnes a denně řídit. Mimochodem, naštěstí je zde dnes "Community policing" a policejní práce se díky této složce z 10 pilířů nové Reformy rozšířila o poněkud úzkoprsé "hraní si na četníky a zloděje", což je nám přeci veřejností výtýkáno, na vyhledávání bezúhoných občanů a pohodovou usměvavou komunikaci s nimi. Proto dnes spisy, které mi díky tomuto leží ve fochu dělám nad rámec pracovní doby a i nad rámec 150 hodin. Prostě jako koníčka. No a k tomu příjdu o pár kaček po novém roce, takže to doma vypadá tak, že si moje žena vezme oblečení ve stylu "oblečená-neoblečená" a půjde nám takto po večerech přivydělat na E55, kterou máme za panelákem. Já bych šel klidně s ní, ale mám strach, že bych mohl porušit neco málo ze zákonů a nařízeních, a mohl bych být tímto "odejit" ze "zaměstnání", tak raději po večerech půjdu něco málo napsat do spisů.
Nějak se nemůžu zbyvit toho rčení, že ryba vždy smrdí od hlavy, ale nejdéle vydrží. Chodí se za mnou ptát spousty mladých, že by měli chuť pracovat u PČR, a já v poslední době hledám, alespoň dva dobrý argumenty, proč by k nám bez vysokoškolského vzdělání měli vůbec chodit. Může mi někdo z Vás v této otázce trochu poradit, protože já jsem již díky praxi, asi trochu pesimiztický nebo realistický.

pesimiztický ne, raději pesimistický!!! Jinak jestli tě to nebaví, tak běž do civilu. Tam teprve poznáš pravej kapitalismus. Bereš pravidelnej příjem a není podprůměrný, tak nebreč, protože tě 4% nemůžou porazit. Jestli ano, předveď se v civilním sektoru a vydělej si víc, ono to jde samo!!!!! p.s.: dobrá rada, raději sem nepiš, jsou to hlouposti, někomu vezmou 30% a i třeba rovnou na ÚP

Hlavně pane Langere ať již nikdy nejste ministr vnitra. Raději jděte bručet.

Takovou demokracii, to by byla úleva:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/182393-okradala-jste-pra cujici-zeny-musi-to-prestat-rekl-britsky-soudce-cesce.html

NEDOSTANETE ANI FLOKA
Víte, že vůbec nemusíme platit pokuty za "přiměřeně" rychlou jízdu? Taky
jsem se to dozvěděla nedávno a řeknu Vám, ze mě mrzí, že jsem těm
bídákům modrým dala peníze za něco na co vůbec nemají ze zákona právo.
V zákoně č.361/2000 o pozemních komunikacích je sice napsáno, ze máme
povinnost jezdit v obci 50km/hod., na okresce 90 km/hod. a na dálnici
max 130 km/hod.. Jenže kluci zelení nás můžou pokutovat jen za
přestupek. A v přestupkovém zákoně č. 200/1990 je
přestupek definován jako překročeni rychlosti v obci o 30 km/hod a mimo
obec o 50 km/hod.
Jo jo, to je ta naše legislativa. Takže, když se fakt budete mírnit a v
obci pojedete do 79km/hod, na okresce do 119km/hod a na dálnici do 179
km/hod, tak jim nemusíte dávat nic a místo peněz vyhozených za pokutu
zajít radši na zmrzlinu. Ověřovala jsem si to u naší
právničky a je to skutečně tak. Opět zase stát spoléhá na to, že
neznáme dobře zákony. Jo a kdyby Vám chtěli argumentovat tím, že celá
tato věc je ošetřena v nějaké vyhlášce, tak to klidně může být,
ale zákon je vyhlášce nadřazen. Tak a mají smůlu. Teď už jen
připravit lékárničky, technický stav vozidla, aby si rozčilení
"neléčili" na něčem jiném. Tak a hurá na rychlejší, ale stále bezpečnou
jízdu

Pěkný nesmysl, který mi přišel e-mailem cca. před rokem a je zcela scestný.Kdo chce, může to podle návodu zkusit, ale zcela zbytečně...

Na Vašem místě bych vyměnila právničku, pokud Vám dala skutečně radu, kterou uvádíte. Buď právnička vycházela jen z Vámi předložených neúplných materiálů (což by správný právník neudělal bez znalosti všech souvislostí), nebo nezná sama přestupkový zákon 200/90 Sb. § 22, přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (což je též chyba, pokud někomu dle tohoto § a zákona podává právní rady). Přestupkem dle § 22 zák.č.200/90 Sb. je každé jednání, které je v rozporu se zákonem č.361/2000 Sb.a každý přestupek ve smyslu zákona 200/90 Sb. může být řešen kromě dalšího i blokovou pokutou. Uvádíte, že v obci "bez potrestání" můžete jet rychlostí 79 km/hod, mimo obec 119 km/hod. a na dálnici 179 km/hod., avšak není tomu tak. Dle § 22 odst.1) Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích... dle písm.f) bod 4.) překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem (myšleno zákon 361/2000 Sb.) nebo dopravní značkou v obci o méně než 20km/hod. nebo mimo obec o méně než 30km/hod.,..... a dále jsou zde specifikovány další konkrétně vyjmenované přestupky, které mají danou též konkrétní sankci. Mnou výše uvedené řeší § 22, odst.9, zák.č.200/90 Sb. pokutou. Z výše uvedeného je patrné, že na neznalost zákonů spoléháte Vy, nikoliv stát a na zmrzlinu můžete se svými dětmi jít, ale nikoliv za "ušetřenou" pokutu, ale za nezaplacení pokuty, protože budete respektovat a dodržovat platné zákony ČR. A Vámi uvedenou právničku?? radši bych si zjednala chytřejší a za peníze, které bych za takového právníka - neználka ušetřila bych šla nejen na zmrzlinu, ale třeba na větší hostinu. Doufám, že Vaší mystifikaci nepodlehnou další, Vám podobní, a dodržováním zákona 361/2000Sb. se zasadí o bezpečnost na silnicích.
... a ještě dodatek ,... nevím kdy jste absolvovala autoškolu, ale občas oprášit dnes platný zákon 361/2000 Sb. (v platném znění), by Vám (a jistě i dalším), určitě jen prospělo,... možná by na silnicích ubylo i dopravních nehod,... tak šťastnou cestu přeje Vlasta

Já se Vám omlouvám, já jsem studovala práva v Plzni u profesora Ksindla

Tak to je jiná.

Datové schránky

Budoucnost mám nulovou,
nechci schránku datovou.
Pane Langře smějte se mi,
ostudou jsem v naší zemi....
...Ale nikde v cizině
nemaj schránky povinně:-)


Papír skončí natotata,
potomkům předáme data....
V muzeích maj na ukázku
děrný štítek nebo pásku.:-)
Kdo mi garantuje k dnešku,
za sto let, že přečtou flešku?


Naše data skvěle chrání,
podpisy a šifrování...
Všichni trochu pochybují,
klíče stále prodlužují..
Když to praskne, končí hned
bezpečných dat dnešní svět.
Nový Einstein když se zrodí,
závislosti neodvodí???


Reklama mi říká zas,
schránka šetří prachy, čas...
Je to blbost! Budu platit,
pokud nechci data ztratit.
Drahý archiv datový
bude brzo hotový.


Úřad píše že jsem v právu,
- datovou posílá zprávu...
Na CzechPOINT poputuji,
tam si zprávu "zkonvertuji".
Ne zadarmo Ivánku,
chtěj tři pětky za stránku.:-(


...Já, ač je to k nevíře,
chci mít vše na papíře!
Svých práv domohu se hned,
i když smlouvu sepsal děd....
Zkus to jinde Ivánku,
já nežádám o schránku!!!
:-)))