4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Současnému ministru vnitra Martinu Pecinovi nabízeli před šesti roky, když se stal náměstkem ministra průmyslu a obchodu, aby za podezřelých podmínek studoval na plzeňské právnické fakultě. Pecina to uvedl v rozhovoru pro pondělní Euro s tím, že už je to dávno a nepamatuje si, od koho nabídku dostal.

lepo

pesimiztický ne, raději pesimistický!!! Jinak jestli tě to nebaví, tak běž do civilu. Tam teprve poznáš pravej kapitalismus. Bereš pravidelnej příjem a není podprůměrný, tak nebreč, protože tě 4% nemůžou porazit. Jestli ano, předveď se v civilním sektoru a vydělej si víc, ono to jde samo!!!!! p.s.: dobrá rada, raději sem nepiš, jsou to hlouposti, někomu vezmou 30% a i třeba rovnou na ÚP

Pro lepu.

Je fajn, že umíš česky, tak by jsi měl vědět, že psát se to dá tak i tak. Stejně jako gymnázium nebo gymnásium. To pro začátek.
Jestli jsi se zamyslel nad tím co jsem napsal tak víš, že nebrečím pro nějaké procenta nebo prachy. Těch mám přeci nad hlavu. Uvádím pouze ten fakt, že stát rozděluje jeden sektor (statní zaměstnance) na několik skupin, což považuji za dost nefér. K policii jsem nešel jako nějaké ucho hned po vojně a pracoval jsem jak v soukromém sektoru ve firmách jiných, tak časem ve firmě vlastní, takže pokud chceš, mohu Ti tady udělat analýzu problematiky. To proč jsem skončil s podnikáním, nebylo krachem, ale podrazem státu v roce 96, změnou jistých zákonů, a po čase chcaní proti proudu člověk zjistil, že i když maká 16 hod. denně a stát nechce, může makat klidně 24 a prostě to nepůjde. Šlo by to, ale musel bych obcházet zákony. Takže o hovně. Asi Tě zklamu, ale zůstávám, už jenom proto, že jsem zvědavý, kam se to celé požene. Neutíkám z boje, na to nemám povahu. Ty asi neděláš u PČR viď? Hájíš si své. To je vpořádku, ale nezapomeň, že všichni co jsou někam někým poslaný, aby pomáhali a chránili, jsou vždycky jednou nohou v průseru a druhou v hrobě. Je jenom hodně málo podobného v soukromém sektoru. Vážím si všech co dneska makaj ve všech možných sektorech a dokážou využít jakékoliv příležitosti, jen aby nebyli závislý na státní podpoře. A jelikož sám nejsem, mohu si dovolit kritizovat. Nekritizuju ovšem jiný sektor, ale pouze ten, ve kterém sám makám. Jenže jak sám vidíš, jiní z jiných sektorů kritizují a otírají se o ten můj. A tím, že napíšu co se mi nelíbí, ještě přeci nepláču.

ok!

Pesimistický se dá psát opravdu různě, třeba:
pesymyztycký
pezimyztický
atd.
Správně je ale bohužel jen jedna varianta. S gymnáziem, -izmem, prezidentem, to nemá nic společného. Základní škola - český jazyk.

Pořád mi nešlo do hlavy, proč na ty zastydlý puberťáky poslal ten Paroubkův prdelvyliž Pecina přepadový komando. Ale možná ví co dělá, kdyby poslal poldy z ulice, tak se mu mezi sebou při akci postřílej. Já vím, jsem provokatér. St.

Podvodníci z policejního prezidia!
Zkratku k vysokoškolskému titulu pro desítky policistů na vedoucích funkcích domlouval před pěti lety na plzeňské právnické fakultě s vedením školy tehdejší náměstek policejního prezidenta Jan Brázda. Sám přitom patří k tzv. rychlostudentům, kteří si z plzeňské právnické fakulty odnesli diplom v rekordně krátké době a jejichž dizertační práce v knihovně chyběla. Brázda si v uplynulých dnech požádal o odchod do civilu, u policie skončí ke konci roku.

Pro kolegu s hlavičkou PLEPA : Plně s tebou souhlasím, dělal jsem spisy 19 let jako zpracovatel na OOP Česká Lípa.Stačí odejít na ŠPO 1 x ročně, pak si dovolit jít na 14 dní na dovolenou. Vždy, když jsem otevřel 3 kaslíky, byla to velká stěna s čísly, tak se to na mne vyvalilo. Trvalo pak 14 dní, než jsem si pozval lidi, odepsal na urgence z OSZ Č.Lípa a podobně. Minulý režim byly přečiny , bylo tzv vyhledávání. Pak přišla novela, šetření 158/1 tr.ř., filtr pro vyšetřovatele ČR nebo § 158/3 tr řádu ZÚTŘ, přibírat znalce, pol. orgán též prováděl neodkladné úkony, rekonstrukci, rekognici. Zavalen spisy. Když jsem si pozval lidi k výslechu, tak nějaký blb dal poplašný telefonát, a další spisy, šíření poplašné zprávy, nebo dopravní akce a podobně. Takže na to byl okrskář na obvodě lépe, než zpracovatel. Pak vymysleli ZPŘ, abych se nenudil. Takže dokumentraci,důkazy prováděl pol. orgán, vyšetřovatel dostal vše se spisem, s podrobným obsahem a vysvětlením. Byl v uvozovkách vysmátý. Jednalo se o spisy se sazdbou do dvou let. Nejlepší byli nezletilci, k tomu patřičné zprávy, pohovory a úchvatná na hodinu statistika. Dělala se elektronicky a papírově. Takže, aby policejní orgán dělal práci na ulici, tak suploval vyšetřovatele.To nemluvím o OMČ a podobně. Toto ještě chápu. Měl jsem dobré vztahy s kriminálkou, s operativou, tak si přebírali některá složitější zvěrstva, ale spis byl psán na mne. Nejlepší šetřit dle § 158/1 tr řádu, poškozený si pochopitelně ztěžoval a pak pimponk s OSZ Č.Lípa. Poté si spis ofotil zadáčo a použil spis pro občanskoprávní spor. Takže pol. orgán děvečka pro všechny. To vše na úkor hodin, zdraví, rodiny. Odešel jsem dle starého zákona, na nový jsem nečekal, dělat 150 hodin zadarmo, nadělávat svátky, když je sloužit zadarmo, bez příplatků. Pak se jedná o práci, nasazení života a zdraví. Je to naše práce, ale ,když jsem zjistil a stále doufal po letech, že zákonodárce si neváží policisty, tak jsem po 25 letech vyhořel. Kdo z mladíků měl opravdu zájem o práci, tak jsem mu předal šanon, jak se co dokumentuje. Je zde problém mladí a starší, tedy služebně, ne ale vždycky. Není to dobré, ještě policisté jdou s penězi dolů, mně sebrali usmolených 130,-Kč na výslužce, valorizace. To zkousnu, ale šáhlo se na moje těžce nemocné rodiče, peníze na plně invalidnímu synovi, tzv úchvatný Janotův balíček. Je přechodné období, na www.policista.cz v položká přechodné období ,již astronomické číslo shlédnutí celkém 12000, to něco svědčí. Všude je chleba o dvou kúrkách, ale žádný stát si nedovolí pustit ccc 20000 zkušených policistů během 5 let do civilu, Asi jsme bohatý stát.Co chceme, když se mocipáni v parlamentu častují xxxxx. co x tak sprosté slově. Jinak ti přeji pevné nervy, hodně zdraví, dej na sebe ve službě pozor s pozdravem rentiér Ladislav Marek. Čtou to zde i civilisté, ale je to pravda. Také provokatéři, ale nevědí, o co se jedná.Já se mám dobře, ale již bych se nevracel.Nejsem sám. Hlídat 18 ti leté kluky je dosti o hubu.

No co si budeme povídat ten pán vpravo nahoře sliboval reformu PČR a to zejména snížení funkcionářů tedy managerů a co se stalo většina z nich si nahrabala a teďka jako p. Brázda odejdou do civilu s bohatou výslužkou. Díky odchodům balík peněz na renty narostl o miliardu a podle odhadů jestli skutečně odejde tolik lidí tak v příštím roce bude stát vyplácení rent státní kasu 3 miliardy. Na co nějaký audit a přehodnocení zbytečných lidí jak to funguje v soukromém sektoru, to je moc složité, vždyť je přece jednoduší všem plošně snížit plat o x procent. K čemu jsou nějaké statistiky, které sledují i počet napsaných ÚZ, když není vůle něco změnit.

Kolego nemáš tak docela pravdu, případy ve ZPŘ se nepostupovaly vyšetřovateli, nýbrž na příslušné OSZ. Dále šlo a stále ještě jde o případy s horním hranicí sazby do 3 roků, toto platí od počátku. A co se týká statistiky, nepamatuji že by se kdy dělala elektronicky, vždy byla v papírové podobě, teprve až nyní v rámci ETŘ je tato zpracovávána elektronicky.

No tak jsem zvědavý, na kolika procentech se to snižování platu nakonec zastaví? Jsem ovšem jako policista potěšen, že se pro občanské zaměstnance u policie, které mimochodem také považuji za státní zaměsntance, peníze našli a proto se jim nic z platu odebírat nebude. No toto ale vedeme. Čekám, jak se vedení policie připravuje na odliv cca. 3,5 tis. stávajících policistů po novém roce. Někdo prostě nevydrží, jen tak sedět na horké židly svého zaměstnání a raději hledá jiné, někdy platově horší jistoty. K vysokoškolským otázkám u PČR se raději vyjadřovat nebudu. Je mi z toho blivno už od té doby, co se upřednostňuje vzdělání nad praxí. Tzn. "jseš velice dobrej, rozumíš problematice, 15 let už šplapeš chodník a zároveň děláš spisy, ale nemáš vejšku a tak prostě a jednoduše na Tvé místo potencionálního postupu přijde někdo s Ing. hnojárna bez praxe a bude řešit ty závažnější, samozřejmě pro něj naprosto přehledné případy." Takový si pak nechávají říkat veliteli či dokonce publikují jedny ze v součásné době platných cca. 4 tis. závazných pokynů, ve kterých se musí a hlavně podle kterých se musí ty "policejní lopaty" na ulicích dnes a denně řídit. Mimochodem, naštěstí je zde dnes "Community policing" a policejní práce se díky této složce z 10 pilířů nové Reformy rozšířila o poněkud úzkoprsé "hraní si na četníky a zloděje", což je nám přeci veřejností výtýkáno, na vyhledávání bezúhoných občanů a pohodovou usměvavou komunikaci s nimi. Proto dnes spisy, které mi díky tomuto leží ve fochu dělám nad rámec pracovní doby a i nad rámec 150 hodin. Prostě jako koníčka. No a k tomu příjdu o pár kaček po novém roce, takže to doma vypadá tak, že si moje žena vezme oblečení ve stylu "oblečená-neoblečená" a půjde nám takto po večerech přivydělat na E55, kterou máme za panelákem. Já bych šel klidně s ní, ale mám strach, že bych mohl porušit neco málo ze zákonů a nařízeních, a mohl bych být tímto "odejit" ze "zaměstnání", tak raději po večerech půjdu něco málo napsat do spisů.
Nějak se nemůžu zbyvit toho rčení, že ryba vždy smrdí od hlavy, ale nejdéle vydrží. Chodí se za mnou ptát spousty mladých, že by měli chuť pracovat u PČR, a já v poslední době hledám, alespoň dva dobrý argumenty, proč by k nám bez vysokoškolského vzdělání měli vůbec chodit. Může mi někdo z Vás v této otázce trochu poradit, protože já jsem již díky praxi, asi trochu pesimiztický nebo realistický.

pesimiztický ne, raději pesimistický!!! Jinak jestli tě to nebaví, tak běž do civilu. Tam teprve poznáš pravej kapitalismus. Bereš pravidelnej příjem a není podprůměrný, tak nebreč, protože tě 4% nemůžou porazit. Jestli ano, předveď se v civilním sektoru a vydělej si víc, ono to jde samo!!!!! p.s.: dobrá rada, raději sem nepiš, jsou to hlouposti, někomu vezmou 30% a i třeba rovnou na ÚP

Hlavně pane Langere ať již nikdy nejste ministr vnitra. Raději jděte bručet.

Takovou demokracii, to by byla úleva:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/182393-okradala-jste-pra cujici-zeny-musi-to-prestat-rekl-britsky-soudce-cesce.html

NEDOSTANETE ANI FLOKA
Víte, že vůbec nemusíme platit pokuty za "přiměřeně" rychlou jízdu? Taky
jsem se to dozvěděla nedávno a řeknu Vám, ze mě mrzí, že jsem těm
bídákům modrým dala peníze za něco na co vůbec nemají ze zákona právo.
V zákoně č.361/2000 o pozemních komunikacích je sice napsáno, ze máme
povinnost jezdit v obci 50km/hod., na okresce 90 km/hod. a na dálnici
max 130 km/hod.. Jenže kluci zelení nás můžou pokutovat jen za
přestupek. A v přestupkovém zákoně č. 200/1990 je
přestupek definován jako překročeni rychlosti v obci o 30 km/hod a mimo
obec o 50 km/hod.
Jo jo, to je ta naše legislativa. Takže, když se fakt budete mírnit a v
obci pojedete do 79km/hod, na okresce do 119km/hod a na dálnici do 179
km/hod, tak jim nemusíte dávat nic a místo peněz vyhozených za pokutu
zajít radši na zmrzlinu. Ověřovala jsem si to u naší
právničky a je to skutečně tak. Opět zase stát spoléhá na to, že
neznáme dobře zákony. Jo a kdyby Vám chtěli argumentovat tím, že celá
tato věc je ošetřena v nějaké vyhlášce, tak to klidně může být,
ale zákon je vyhlášce nadřazen. Tak a mají smůlu. Teď už jen
připravit lékárničky, technický stav vozidla, aby si rozčilení
"neléčili" na něčem jiném. Tak a hurá na rychlejší, ale stále bezpečnou
jízdu

Pěkný nesmysl, který mi přišel e-mailem cca. před rokem a je zcela scestný.Kdo chce, může to podle návodu zkusit, ale zcela zbytečně...

Na Vašem místě bych vyměnila právničku, pokud Vám dala skutečně radu, kterou uvádíte. Buď právnička vycházela jen z Vámi předložených neúplných materiálů (což by správný právník neudělal bez znalosti všech souvislostí), nebo nezná sama přestupkový zákon 200/90 Sb. § 22, přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (což je též chyba, pokud někomu dle tohoto § a zákona podává právní rady). Přestupkem dle § 22 zák.č.200/90 Sb. je každé jednání, které je v rozporu se zákonem č.361/2000 Sb.a každý přestupek ve smyslu zákona 200/90 Sb. může být řešen kromě dalšího i blokovou pokutou. Uvádíte, že v obci "bez potrestání" můžete jet rychlostí 79 km/hod, mimo obec 119 km/hod. a na dálnici 179 km/hod., avšak není tomu tak. Dle § 22 odst.1) Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích... dle písm.f) bod 4.) překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem (myšleno zákon 361/2000 Sb.) nebo dopravní značkou v obci o méně než 20km/hod. nebo mimo obec o méně než 30km/hod.,..... a dále jsou zde specifikovány další konkrétně vyjmenované přestupky, které mají danou též konkrétní sankci. Mnou výše uvedené řeší § 22, odst.9, zák.č.200/90 Sb. pokutou. Z výše uvedeného je patrné, že na neznalost zákonů spoléháte Vy, nikoliv stát a na zmrzlinu můžete se svými dětmi jít, ale nikoliv za "ušetřenou" pokutu, ale za nezaplacení pokuty, protože budete respektovat a dodržovat platné zákony ČR. A Vámi uvedenou právničku?? radši bych si zjednala chytřejší a za peníze, které bych za takového právníka - neználka ušetřila bych šla nejen na zmrzlinu, ale třeba na větší hostinu. Doufám, že Vaší mystifikaci nepodlehnou další, Vám podobní, a dodržováním zákona 361/2000Sb. se zasadí o bezpečnost na silnicích.
... a ještě dodatek ,... nevím kdy jste absolvovala autoškolu, ale občas oprášit dnes platný zákon 361/2000 Sb. (v platném znění), by Vám (a jistě i dalším), určitě jen prospělo,... možná by na silnicích ubylo i dopravních nehod,... tak šťastnou cestu přeje Vlasta

Já se Vám omlouvám, já jsem studovala práva v Plzni u profesora Ksindla

Tak to je jiná.

Datové schránky

Budoucnost mám nulovou,
nechci schránku datovou.
Pane Langře smějte se mi,
ostudou jsem v naší zemi....
...Ale nikde v cizině
nemaj schránky povinně:-)


Papír skončí natotata,
potomkům předáme data....
V muzeích maj na ukázku
děrný štítek nebo pásku.:-)
Kdo mi garantuje k dnešku,
za sto let, že přečtou flešku?


Naše data skvěle chrání,
podpisy a šifrování...
Všichni trochu pochybují,
klíče stále prodlužují..
Když to praskne, končí hned
bezpečných dat dnešní svět.
Nový Einstein když se zrodí,
závislosti neodvodí???


Reklama mi říká zas,
schránka šetří prachy, čas...
Je to blbost! Budu platit,
pokud nechci data ztratit.
Drahý archiv datový
bude brzo hotový.


Úřad píše že jsem v právu,
- datovou posílá zprávu...
Na CzechPOINT poputuji,
tam si zprávu "zkonvertuji".
Ne zadarmo Ivánku,
chtěj tři pětky za stránku.:-(


...Já, ač je to k nevíře,
chci mít vše na papíře!
Svých práv domohu se hned,
i když smlouvu sepsal děd....
Zkus to jinde Ivánku,
já nežádám o schránku!!!
:-)))