Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

A další a další lidé odcházejí a pan Langer maže neustále med kolem huby, prosazuje v parlamentu 150 hodin (pro mužstvo) a tvrdí jak krásně se slouží za jeho éry(důchodcům jako nikdy). Takže naše oddělení taky chátrá a rozpadá se.

Zdravím všechny bývalé kolegy.Přečetl jsem si zde několik stránek, jsou zde anonymní lidé bavící se na náš účet. Co se týče šikany u vojáků, každý právník, nebo kdo o tom něco ví, tak se ztotožní ,včetně mě s níže uvedeným názorem Toto udělat policisté, tak jsou vyhozeni okamžite na dlažbu. Mám dojem, že to být u armády, tak by se poškodila její pověst. Co se týče paskvilu, měly se ponechat všechny příplatky, nenadělávat svátky, ponechat příplatky za svátky. Kdo má vzdělání, praxi, schopnosti, ať je na vedoucích funkcích, ale vyhlásil bych na všechny funkce u sboru výběrová řízení.Tato výběrová řízení by neměla být zmanipulována. Stát nemá zájem, aby policista, bachař, hasič a další v přímém výkonu měli důstojné podmínky .Vše je o penězích, jsou zde názory, asi civilů, kdo chce sloužit , tak bude sloužit, ale otázka je, za jakých podmínek. Paskvil napáchal mnoho škody, a ještě napáchá. Mám obavy, když se otevře zákon, tak to , co ještě zbylo za nějaké výhody, tak se dále orubou. Znám mnoho kolegů, co odešli v 55 ti letech do důchodu dle starého zákona, kteří byli řadoví, tak mají důchody ccc 8.000,-Kč, je to 3-4 roky dozadu . Nezbývá jim, že musí dělat v civilu, protože to je žebračenka, jsme na úrovni řadového úředníka, který pracoval bez stresu, nasazování života, zdraví, většinou ranní doba, bez svátků, sobot, nedělí . Také mnoho kolegů si důchodu užilo jenom pár let. Každému policistovi je jasné, že cc po 30 letech v přímém výkonu je opotřebovaný, stát to má dobře spočítané, ale dělat do 65 let, to je nesmysl. Stát potřebuje ušetřit, ale mám dojem, že šetří na nesprávném místě, přeji příjemnou službu, dejte na sebe pozor, je zlá doba, zdraví bývalý kolega por Marek z České Lípy. Je to můj názor , na provokatéry nebudu reagovat, myslím si o tom, své, ale názor jim neberu, kolegům toto je jasné.

Výběrové řízení? To je formalita. U nás ve věznici na Moravě jedno takové proběhlo. Vedoucí výkonu trestu musel opustit funkci, protože jako Bc. nesplňoval vzdělání. Tak se našlo pro něho místo na prevenci, ( u nás tzv. lovci lebek). Bez pomlouvání kovaný komunista, bývalý lampasák. Po nějakém čase se zjistilo, že mu na vedoucího opět stačí jen Bc. a ne Mgr. Tak bylo vypsáno znova výběrové řízení na toto místo. Samozřejmě se ti, co vyhovovali mohli přihlásit, dělat tzv. křoví. V celé věznici se mluvilo o tom, že bude vybrán on. Ti, kteří jsou Mgr. a splňovali kritéria byli upozorněni, že to mohou zkusit. ale? Takže se raději nikdo další nepřihlásil. A kdo se stal vítězem ? Jediný uchazeč ze všech, bývalý vedoucí se vrátil, to místo lovce lebek se najednou zrušilo. Tak i toto je výběrové řízenív podání Vězešké služby. Vzdělanější, chytřejší a slušnější kolegové neměli šanci. Nyní znovu rozhoduje o ostatních.

Výběrové řízení je jen podvod krytý zákonem. Jak jste jistě viděli výběrová řízení na PP, a k jakým podobným ve stejném vzoru dochází na krajích. Bez známostí a příbuzenských vztahů nemá nikdo šanci.

názorný příklad jak se to má dělat nám všem přeci ukázali s novým šéfem dopravky dvojí povýšení a je to jsi ve funkci...no proč né páni manažeři

Dlouho jsem tu nebyl, byl jse si užívat své dvovolené v Asii, mám je čtyři týdny, ne jako vy 8 (s rehabilitací), tak se to snažím dohnat kvalitou, ale k věci. Poslanci vám dali jasnou odpověď 150 hodin se prostě rušit nebude, tak tady nekňučte a koukejte makat. Co vám dal Langer na služebny internet, tak jste se nějak rozpovídali. Měl by to přehodnotit, aby vám zbylo víc času na to, co máte opravdu dělat. Tedy šup, šup, do ulic a konec plkání. Myslím, že vás platím dost dobře, tak se trošku hněte! A komu se to nelíbí, táhněte pryč, je vás tam stejně o jednu třetinu víc než potřebujeme.

No, debílek jsi dobrej...

Ano, ti nadpočetní jsme my v ulicích. V případě potřeby volejte PP, popřípadě nějakou tiskovou pol. kancelář. Bylo hezky v Asii? Proč si tam nezůstal? Jinak už ani krev nedaruji, to proto, aby ji v případě potřeby nedostali takoví, jako jsi ty a ten politický hnůj.

VSČR - máš docela dobré názory. :-( Co bys říkal na to, kdybys chodil do práce měsíc zadarmo. Zeptej se lidích v celém státě a 99% ti řekne jestli nejsi na hlavu, to jedno procento jsou poslanci koalice a nemocní lidé.

Já být tebou tak se vrátím do Asie rozdávám rozumy tam, tady na tebe nikdo zvědavý není, nebo aspoň ten zbytek co tu zůstal po Langerových deformách.

Tak pojď mezi nás, ubožáku, místa je tu dost! Budeš mít taky osm týdnů dovolené, do Asie si zajedeš dvakrát ročně a přestaneš závidět a kňučet, jak málo máš dovolené! :-)

Joooo pozor pán je zřejmě suvenýr

Řekl bych spíš suterén s přízemnímy názory.

Magor zůstane magorem. Bavíš se.Každá svině má svého řezníka. Jen tak dál.

Nyní se ozval jeden co místo mozku má prázdnotu. Jeden křikloun co neví jak to u policie chodí. Jen jak si zkusí tam dělat. Nikdo v civilu by zdarma 150 hodin nedělal.

Tohle může napsat akorát velká pizda!!!!!

Ahoj civile, možná by bylo dobré nastudovat ten slavný služební zákon se všemi nároky a podmínkami a možná bys s těmi osmi týdny dovolené slevil. Nehledě na to, že ty si můžeš asi dovolenou vybrat vcelku a kdy se ti zamane,kdežto ti kluci na ulicích ani náhodou. Už jsem si fakt myslel, že jsi se stal obětí nějakého drbana, že ses tak dlouho neozval, ale panáček vegetil v Asii. Ušetřil sis na daních asi nějakou šmejdovinou, proklamovaný průměrný plat v ČR by ti asi na to nestačil. No a ten Langerův internet je super, každý na něj má ze stolu přístup a všichni na něm leží celou pracovní dobu. Tak šup, šup, běž si to zkontrolovat. A docela by mě zajímalo, za jakou skupinu obyvatel mluvíš, když píšeš " je vás tam stejně o jednu třetinu víc než potřebujeme " Jsem také civil, ale s takovými kecy jsem se ještě nepotkal.

A NA VĚTŠÍCH POŠTÁCH I V SOBOTU!

POSLEDNÍ ŠANCE PRO TY CO CHTÍ ODEJÍT S LOŇSKÝM PRŮMĚREM.



V Praze na Hlavní poště (u Václaváku) ti doporučený dopis s výpovědí vezmou i v neděli (30.9.2007) až do 23.59 hod.

Mám odslouženo 9 let. Příští rok v červenci budu mít odslouženo s vojnou 10 let. Mohu odejít podle starého zákona 186 /92 nebo musím odejít podle nového. díky za radu

Podle starého chlapče, ale jen do času!

Do služebního poměru pro nárok na výsluhu se vojna nepočítá, pozor na to!!!!Vojna se započitává pouze do odpracovaných let,ale nikoliv nevzniká pro ní nárok na výsluhu.

Kolegové viděli jste dneska zprávy na Nově jak se baví vojáci v Liberci v pracovní době. Krásná ukázka jak se naši dobře zaplacení vojáci z nudy baví a většina z nás se nemá v pracovní době ani najíst, i když máme nárok na přestávku.

Souhlas, na policii nemáme na puberťácké blbiny čas a jaksi pro jistou vyzrálost službou jsme někdy i " rádi " že si ve 150 hodinách zdarma v " důležitém zájmu služby " můžeme dát maličko do pucu své povinnosti přišetření trestné činnosti a jiných služebních věcí. Kdeže se kropit vodou z hadice.

Holt to jsou to samé parádičky, přehlídky, medajle a teď i nově kropení vodou. Půjdem asi k armádě tam je hej, bez hodin zadarmo, pohoda, lepší ohodnocení ....., bez nestálé kritiky veřejnosti, která ví skutečně prd o práci poldů a jen velice tendečně kritizuje něco co nezná.

A po tom rozhovoru toho našeho nového PP a jeho schvalování 150 zdarma, mám pocit, že jaksi pro spravedlnost nemá dostatčný cit a mám pocit, že tomuto člověku, ač je tam krátce přestávám věřit, že přinese narovnání křiváren, co se nyní u Policie ČR dějí.

Škoda......

To jsou všechno jen tendenční tlachy,počkej až bude mít PP nad sebou po předčasných volbách Bublana,tak zase obrátí o 180 stupňů.Koho chleba jíš.......................

for Espozita

Puberťácké blbiny?

Podle toho co bylo na Nově, tak se jedná o dva skutky.

- Druhý skutek řešila PČR (ublížení na zdraví) a seznala, že se nejedná o tresťnák a odevzdala to ke kázeňskému vyřešení. V TV byly pouze výpověď toho vojcla, takže bych to zas tak moc neřešil a předpokládal bych, že to bylo vyřešeno správně, avšak první skutek je velmi zajímavý. Především je tam obrazový materiál.
- První skutek:
A: Procesní řešení: Případ dokumentuje VP a pak ho předá veliteli útvaru jako přestupek (citace zprávy). Takže vojáčkové si tento průšvih chtějí ponechat doma.
B: Hmotněprávní situace:
1. Ti co ho drželi (jeden nohy a druhý ruce) - trestný čin omezování osobní svobody dle § 231/1 tr. zákona ve spolupachatelství dle § 9/2 tr. zákona. Formálně naplněno a materiálně (společenská nebezpečnost) také-jaké mají postavení, co je předmětëm jejich činnosti a vůči komu jejich jednání směřovalo.
2. Ten co kropil a ti co ho drželi § 276 nebo § 277/1 tr. zákona také ve spolupachatelství.

Matně si vzpomínám na trestní stíhání mladistvých, zdůrazňuji mladistvých, kteří byli za obdobnou trestnou činnost obžalování. Z tohoto důvodu se domnívám, že by to těm vojclům nemělo projt, zvláště, když jakýkoliv policajt při porušení rozkazu PP letí (Košťálovo nedýchnutí).

Zároveň tito lidé by měli v krizové situaci jednat v náš prospěch, jak se asi zachovají, když nezvládnou vyřešit určitou situaci v normální době.

Mám za to, že ten první skutek by neměl být zameten pod koberec.

Máš naprostou pravdu. Po právní stránce jsem to hodnotil stejně, když jsem na to zíral v televizi, ale vyjádřil jsem se v rovině " Jak jsou vojáci vytížený, když mají čas a chuť na takové " blbiny ". Na 1 rok k nám, přešlo by je to a " dozráli by ".

jó to je ta naše elita, která nás má chránit...co by jste taky chtěli za ty peníze, přece né práci...

For realistu

Buď nohama na zemi, dostaneš max. 1,5 procent, k citelnému nárůstu platů u PČR již došlo v roce 2007 a další se už nebude ani omylem opakovat..

Já vím, slyšel jsem manažéry jak spolu diskutovali o dvou účtech a hospodaření-je to na zvracení.

Jen pro velice silné nátury:
http://www.impuls.cz/policejni-prezident-hostem-impulsu-vaclava- moravce/article.html?id=217378

No musím s tebou souhlasit. Nejvíce mě pobavil, když zareagoval na dotaz, že se policisté nepoutají. Pan PP neví, že novelizací sil. zákona se příslušníci ozbrojených sborů při plnění služebních povinností nemusí poutat.

Dotaz byl dobrý, ale odpověď hloupá, to asi tím, že pol. president ve služebním voze nejezdí, tak,jako my. Myslím s obuškem, služební zbraní, špektaškou, pouty a v případě nutnosti zákroku nezakročuje. I policejní služba má svůj rub a líc.

Máte pravdu je lepší odejít než se nechat další rok vláčet za nos.