1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

A další a další lidé odcházejí a pan Langer maže neustále med kolem huby, prosazuje v parlamentu 150 hodin (pro mužstvo) a tvrdí jak krásně se slouží za jeho éry(důchodcům jako nikdy). Takže naše oddělení taky chátrá a rozpadá se.

Zdravím všechny bývalé kolegy.Přečetl jsem si zde několik stránek, jsou zde anonymní lidé bavící se na náš účet. Co se týče šikany u vojáků, každý právník, nebo kdo o tom něco ví, tak se ztotožní ,včetně mě s níže uvedeným názorem Toto udělat policisté, tak jsou vyhozeni okamžite na dlažbu. Mám dojem, že to být u armády, tak by se poškodila její pověst. Co se týče paskvilu, měly se ponechat všechny příplatky, nenadělávat svátky, ponechat příplatky za svátky. Kdo má vzdělání, praxi, schopnosti, ať je na vedoucích funkcích, ale vyhlásil bych na všechny funkce u sboru výběrová řízení.Tato výběrová řízení by neměla být zmanipulována. Stát nemá zájem, aby policista, bachař, hasič a další v přímém výkonu měli důstojné podmínky .Vše je o penězích, jsou zde názory, asi civilů, kdo chce sloužit , tak bude sloužit, ale otázka je, za jakých podmínek. Paskvil napáchal mnoho škody, a ještě napáchá. Mám obavy, když se otevře zákon, tak to , co ještě zbylo za nějaké výhody, tak se dále orubou. Znám mnoho kolegů, co odešli v 55 ti letech do důchodu dle starého zákona, kteří byli řadoví, tak mají důchody ccc 8.000,-Kč, je to 3-4 roky dozadu . Nezbývá jim, že musí dělat v civilu, protože to je žebračenka, jsme na úrovni řadového úředníka, který pracoval bez stresu, nasazování života, zdraví, většinou ranní doba, bez svátků, sobot, nedělí . Také mnoho kolegů si důchodu užilo jenom pár let. Každému policistovi je jasné, že cc po 30 letech v přímém výkonu je opotřebovaný, stát to má dobře spočítané, ale dělat do 65 let, to je nesmysl. Stát potřebuje ušetřit, ale mám dojem, že šetří na nesprávném místě, přeji příjemnou službu, dejte na sebe pozor, je zlá doba, zdraví bývalý kolega por Marek z České Lípy. Je to můj názor , na provokatéry nebudu reagovat, myslím si o tom, své, ale názor jim neberu, kolegům toto je jasné.

Výběrové řízení? To je formalita. U nás ve věznici na Moravě jedno takové proběhlo. Vedoucí výkonu trestu musel opustit funkci, protože jako Bc. nesplňoval vzdělání. Tak se našlo pro něho místo na prevenci, ( u nás tzv. lovci lebek). Bez pomlouvání kovaný komunista, bývalý lampasák. Po nějakém čase se zjistilo, že mu na vedoucího opět stačí jen Bc. a ne Mgr. Tak bylo vypsáno znova výběrové řízení na toto místo. Samozřejmě se ti, co vyhovovali mohli přihlásit, dělat tzv. křoví. V celé věznici se mluvilo o tom, že bude vybrán on. Ti, kteří jsou Mgr. a splňovali kritéria byli upozorněni, že to mohou zkusit. ale? Takže se raději nikdo další nepřihlásil. A kdo se stal vítězem ? Jediný uchazeč ze všech, bývalý vedoucí se vrátil, to místo lovce lebek se najednou zrušilo. Tak i toto je výběrové řízenív podání Vězešké služby. Vzdělanější, chytřejší a slušnější kolegové neměli šanci. Nyní znovu rozhoduje o ostatních.

Výběrové řízení je jen podvod krytý zákonem. Jak jste jistě viděli výběrová řízení na PP, a k jakým podobným ve stejném vzoru dochází na krajích. Bez známostí a příbuzenských vztahů nemá nikdo šanci.

názorný příklad jak se to má dělat nám všem přeci ukázali s novým šéfem dopravky dvojí povýšení a je to jsi ve funkci...no proč né páni manažeři

Dlouho jsem tu nebyl, byl jse si užívat své dvovolené v Asii, mám je čtyři týdny, ne jako vy 8 (s rehabilitací), tak se to snažím dohnat kvalitou, ale k věci. Poslanci vám dali jasnou odpověď 150 hodin se prostě rušit nebude, tak tady nekňučte a koukejte makat. Co vám dal Langer na služebny internet, tak jste se nějak rozpovídali. Měl by to přehodnotit, aby vám zbylo víc času na to, co máte opravdu dělat. Tedy šup, šup, do ulic a konec plkání. Myslím, že vás platím dost dobře, tak se trošku hněte! A komu se to nelíbí, táhněte pryč, je vás tam stejně o jednu třetinu víc než potřebujeme.

No, debílek jsi dobrej...

Ano, ti nadpočetní jsme my v ulicích. V případě potřeby volejte PP, popřípadě nějakou tiskovou pol. kancelář. Bylo hezky v Asii? Proč si tam nezůstal? Jinak už ani krev nedaruji, to proto, aby ji v případě potřeby nedostali takoví, jako jsi ty a ten politický hnůj.

VSČR - máš docela dobré názory. :-( Co bys říkal na to, kdybys chodil do práce měsíc zadarmo. Zeptej se lidích v celém státě a 99% ti řekne jestli nejsi na hlavu, to jedno procento jsou poslanci koalice a nemocní lidé.

Já být tebou tak se vrátím do Asie rozdávám rozumy tam, tady na tebe nikdo zvědavý není, nebo aspoň ten zbytek co tu zůstal po Langerových deformách.

Tak pojď mezi nás, ubožáku, místa je tu dost! Budeš mít taky osm týdnů dovolené, do Asie si zajedeš dvakrát ročně a přestaneš závidět a kňučet, jak málo máš dovolené! :-)

Joooo pozor pán je zřejmě suvenýr

Řekl bych spíš suterén s přízemnímy názory.

Magor zůstane magorem. Bavíš se.Každá svině má svého řezníka. Jen tak dál.

Nyní se ozval jeden co místo mozku má prázdnotu. Jeden křikloun co neví jak to u policie chodí. Jen jak si zkusí tam dělat. Nikdo v civilu by zdarma 150 hodin nedělal.

Tohle může napsat akorát velká pizda!!!!!

Ahoj civile, možná by bylo dobré nastudovat ten slavný služební zákon se všemi nároky a podmínkami a možná bys s těmi osmi týdny dovolené slevil. Nehledě na to, že ty si můžeš asi dovolenou vybrat vcelku a kdy se ti zamane,kdežto ti kluci na ulicích ani náhodou. Už jsem si fakt myslel, že jsi se stal obětí nějakého drbana, že ses tak dlouho neozval, ale panáček vegetil v Asii. Ušetřil sis na daních asi nějakou šmejdovinou, proklamovaný průměrný plat v ČR by ti asi na to nestačil. No a ten Langerův internet je super, každý na něj má ze stolu přístup a všichni na něm leží celou pracovní dobu. Tak šup, šup, běž si to zkontrolovat. A docela by mě zajímalo, za jakou skupinu obyvatel mluvíš, když píšeš " je vás tam stejně o jednu třetinu víc než potřebujeme " Jsem také civil, ale s takovými kecy jsem se ještě nepotkal.

A NA VĚTŠÍCH POŠTÁCH I V SOBOTU!

POSLEDNÍ ŠANCE PRO TY CO CHTÍ ODEJÍT S LOŇSKÝM PRŮMĚREM.



V Praze na Hlavní poště (u Václaváku) ti doporučený dopis s výpovědí vezmou i v neděli (30.9.2007) až do 23.59 hod.

Mám odslouženo 9 let. Příští rok v červenci budu mít odslouženo s vojnou 10 let. Mohu odejít podle starého zákona 186 /92 nebo musím odejít podle nového. díky za radu

Podle starého chlapče, ale jen do času!

Do služebního poměru pro nárok na výsluhu se vojna nepočítá, pozor na to!!!!Vojna se započitává pouze do odpracovaných let,ale nikoliv nevzniká pro ní nárok na výsluhu.

Kolegové viděli jste dneska zprávy na Nově jak se baví vojáci v Liberci v pracovní době. Krásná ukázka jak se naši dobře zaplacení vojáci z nudy baví a většina z nás se nemá v pracovní době ani najíst, i když máme nárok na přestávku.

Souhlas, na policii nemáme na puberťácké blbiny čas a jaksi pro jistou vyzrálost službou jsme někdy i " rádi " že si ve 150 hodinách zdarma v " důležitém zájmu služby " můžeme dát maličko do pucu své povinnosti přišetření trestné činnosti a jiných služebních věcí. Kdeže se kropit vodou z hadice.

Holt to jsou to samé parádičky, přehlídky, medajle a teď i nově kropení vodou. Půjdem asi k armádě tam je hej, bez hodin zadarmo, pohoda, lepší ohodnocení ....., bez nestálé kritiky veřejnosti, která ví skutečně prd o práci poldů a jen velice tendečně kritizuje něco co nezná.

A po tom rozhovoru toho našeho nového PP a jeho schvalování 150 zdarma, mám pocit, že jaksi pro spravedlnost nemá dostatčný cit a mám pocit, že tomuto člověku, ač je tam krátce přestávám věřit, že přinese narovnání křiváren, co se nyní u Policie ČR dějí.

Škoda......

To jsou všechno jen tendenční tlachy,počkej až bude mít PP nad sebou po předčasných volbách Bublana,tak zase obrátí o 180 stupňů.Koho chleba jíš.......................

for Espozita

Puberťácké blbiny?

Podle toho co bylo na Nově, tak se jedná o dva skutky.

- Druhý skutek řešila PČR (ublížení na zdraví) a seznala, že se nejedná o tresťnák a odevzdala to ke kázeňskému vyřešení. V TV byly pouze výpověď toho vojcla, takže bych to zas tak moc neřešil a předpokládal bych, že to bylo vyřešeno správně, avšak první skutek je velmi zajímavý. Především je tam obrazový materiál.
- První skutek:
A: Procesní řešení: Případ dokumentuje VP a pak ho předá veliteli útvaru jako přestupek (citace zprávy). Takže vojáčkové si tento průšvih chtějí ponechat doma.
B: Hmotněprávní situace:
1. Ti co ho drželi (jeden nohy a druhý ruce) - trestný čin omezování osobní svobody dle § 231/1 tr. zákona ve spolupachatelství dle § 9/2 tr. zákona. Formálně naplněno a materiálně (společenská nebezpečnost) také-jaké mají postavení, co je předmětëm jejich činnosti a vůči komu jejich jednání směřovalo.
2. Ten co kropil a ti co ho drželi § 276 nebo § 277/1 tr. zákona také ve spolupachatelství.

Matně si vzpomínám na trestní stíhání mladistvých, zdůrazňuji mladistvých, kteří byli za obdobnou trestnou činnost obžalování. Z tohoto důvodu se domnívám, že by to těm vojclům nemělo projt, zvláště, když jakýkoliv policajt při porušení rozkazu PP letí (Košťálovo nedýchnutí).

Zároveň tito lidé by měli v krizové situaci jednat v náš prospěch, jak se asi zachovají, když nezvládnou vyřešit určitou situaci v normální době.

Mám za to, že ten první skutek by neměl být zameten pod koberec.

Máš naprostou pravdu. Po právní stránce jsem to hodnotil stejně, když jsem na to zíral v televizi, ale vyjádřil jsem se v rovině " Jak jsou vojáci vytížený, když mají čas a chuť na takové " blbiny ". Na 1 rok k nám, přešlo by je to a " dozráli by ".

jó to je ta naše elita, která nás má chránit...co by jste taky chtěli za ty peníze, přece né práci...

For realistu

Buď nohama na zemi, dostaneš max. 1,5 procent, k citelnému nárůstu platů u PČR již došlo v roce 2007 a další se už nebude ani omylem opakovat..

Já vím, slyšel jsem manažéry jak spolu diskutovali o dvou účtech a hospodaření-je to na zvracení.

Jen pro velice silné nátury:
http://www.impuls.cz/policejni-prezident-hostem-impulsu-vaclava- moravce/article.html?id=217378

No musím s tebou souhlasit. Nejvíce mě pobavil, když zareagoval na dotaz, že se policisté nepoutají. Pan PP neví, že novelizací sil. zákona se příslušníci ozbrojených sborů při plnění služebních povinností nemusí poutat.

Dotaz byl dobrý, ale odpověď hloupá, to asi tím, že pol. president ve služebním voze nejezdí, tak,jako my. Myslím s obuškem, služební zbraní, špektaškou, pouty a v případě nutnosti zákroku nezakročuje. I policejní služba má svůj rub a líc.

Máte pravdu je lepší odejít než se nechat další rok vláčet za nos.