4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

A další a další lidé odcházejí a pan Langer maže neustále med kolem huby, prosazuje v parlamentu 150 hodin (pro mužstvo) a tvrdí jak krásně se slouží za jeho éry(důchodcům jako nikdy). Takže naše oddělení taky chátrá a rozpadá se.

Zdravím všechny bývalé kolegy.Přečetl jsem si zde několik stránek, jsou zde anonymní lidé bavící se na náš účet. Co se týče šikany u vojáků, každý právník, nebo kdo o tom něco ví, tak se ztotožní ,včetně mě s níže uvedeným názorem Toto udělat policisté, tak jsou vyhozeni okamžite na dlažbu. Mám dojem, že to být u armády, tak by se poškodila její pověst. Co se týče paskvilu, měly se ponechat všechny příplatky, nenadělávat svátky, ponechat příplatky za svátky. Kdo má vzdělání, praxi, schopnosti, ať je na vedoucích funkcích, ale vyhlásil bych na všechny funkce u sboru výběrová řízení.Tato výběrová řízení by neměla být zmanipulována. Stát nemá zájem, aby policista, bachař, hasič a další v přímém výkonu měli důstojné podmínky .Vše je o penězích, jsou zde názory, asi civilů, kdo chce sloužit , tak bude sloužit, ale otázka je, za jakých podmínek. Paskvil napáchal mnoho škody, a ještě napáchá. Mám obavy, když se otevře zákon, tak to , co ještě zbylo za nějaké výhody, tak se dále orubou. Znám mnoho kolegů, co odešli v 55 ti letech do důchodu dle starého zákona, kteří byli řadoví, tak mají důchody ccc 8.000,-Kč, je to 3-4 roky dozadu . Nezbývá jim, že musí dělat v civilu, protože to je žebračenka, jsme na úrovni řadového úředníka, který pracoval bez stresu, nasazování života, zdraví, většinou ranní doba, bez svátků, sobot, nedělí . Také mnoho kolegů si důchodu užilo jenom pár let. Každému policistovi je jasné, že cc po 30 letech v přímém výkonu je opotřebovaný, stát to má dobře spočítané, ale dělat do 65 let, to je nesmysl. Stát potřebuje ušetřit, ale mám dojem, že šetří na nesprávném místě, přeji příjemnou službu, dejte na sebe pozor, je zlá doba, zdraví bývalý kolega por Marek z České Lípy. Je to můj názor , na provokatéry nebudu reagovat, myslím si o tom, své, ale názor jim neberu, kolegům toto je jasné.

Výběrové řízení? To je formalita. U nás ve věznici na Moravě jedno takové proběhlo. Vedoucí výkonu trestu musel opustit funkci, protože jako Bc. nesplňoval vzdělání. Tak se našlo pro něho místo na prevenci, ( u nás tzv. lovci lebek). Bez pomlouvání kovaný komunista, bývalý lampasák. Po nějakém čase se zjistilo, že mu na vedoucího opět stačí jen Bc. a ne Mgr. Tak bylo vypsáno znova výběrové řízení na toto místo. Samozřejmě se ti, co vyhovovali mohli přihlásit, dělat tzv. křoví. V celé věznici se mluvilo o tom, že bude vybrán on. Ti, kteří jsou Mgr. a splňovali kritéria byli upozorněni, že to mohou zkusit. ale? Takže se raději nikdo další nepřihlásil. A kdo se stal vítězem ? Jediný uchazeč ze všech, bývalý vedoucí se vrátil, to místo lovce lebek se najednou zrušilo. Tak i toto je výběrové řízenív podání Vězešké služby. Vzdělanější, chytřejší a slušnější kolegové neměli šanci. Nyní znovu rozhoduje o ostatních.

Výběrové řízení je jen podvod krytý zákonem. Jak jste jistě viděli výběrová řízení na PP, a k jakým podobným ve stejném vzoru dochází na krajích. Bez známostí a příbuzenských vztahů nemá nikdo šanci.

názorný příklad jak se to má dělat nám všem přeci ukázali s novým šéfem dopravky dvojí povýšení a je to jsi ve funkci...no proč né páni manažeři

Dlouho jsem tu nebyl, byl jse si užívat své dvovolené v Asii, mám je čtyři týdny, ne jako vy 8 (s rehabilitací), tak se to snažím dohnat kvalitou, ale k věci. Poslanci vám dali jasnou odpověď 150 hodin se prostě rušit nebude, tak tady nekňučte a koukejte makat. Co vám dal Langer na služebny internet, tak jste se nějak rozpovídali. Měl by to přehodnotit, aby vám zbylo víc času na to, co máte opravdu dělat. Tedy šup, šup, do ulic a konec plkání. Myslím, že vás platím dost dobře, tak se trošku hněte! A komu se to nelíbí, táhněte pryč, je vás tam stejně o jednu třetinu víc než potřebujeme.

No, debílek jsi dobrej...

Ano, ti nadpočetní jsme my v ulicích. V případě potřeby volejte PP, popřípadě nějakou tiskovou pol. kancelář. Bylo hezky v Asii? Proč si tam nezůstal? Jinak už ani krev nedaruji, to proto, aby ji v případě potřeby nedostali takoví, jako jsi ty a ten politický hnůj.

VSČR - máš docela dobré názory. :-( Co bys říkal na to, kdybys chodil do práce měsíc zadarmo. Zeptej se lidích v celém státě a 99% ti řekne jestli nejsi na hlavu, to jedno procento jsou poslanci koalice a nemocní lidé.

Já být tebou tak se vrátím do Asie rozdávám rozumy tam, tady na tebe nikdo zvědavý není, nebo aspoň ten zbytek co tu zůstal po Langerových deformách.

Tak pojď mezi nás, ubožáku, místa je tu dost! Budeš mít taky osm týdnů dovolené, do Asie si zajedeš dvakrát ročně a přestaneš závidět a kňučet, jak málo máš dovolené! :-)

Joooo pozor pán je zřejmě suvenýr

Řekl bych spíš suterén s přízemnímy názory.

Magor zůstane magorem. Bavíš se.Každá svině má svého řezníka. Jen tak dál.

Nyní se ozval jeden co místo mozku má prázdnotu. Jeden křikloun co neví jak to u policie chodí. Jen jak si zkusí tam dělat. Nikdo v civilu by zdarma 150 hodin nedělal.

Tohle může napsat akorát velká pizda!!!!!

Ahoj civile, možná by bylo dobré nastudovat ten slavný služební zákon se všemi nároky a podmínkami a možná bys s těmi osmi týdny dovolené slevil. Nehledě na to, že ty si můžeš asi dovolenou vybrat vcelku a kdy se ti zamane,kdežto ti kluci na ulicích ani náhodou. Už jsem si fakt myslel, že jsi se stal obětí nějakého drbana, že ses tak dlouho neozval, ale panáček vegetil v Asii. Ušetřil sis na daních asi nějakou šmejdovinou, proklamovaný průměrný plat v ČR by ti asi na to nestačil. No a ten Langerův internet je super, každý na něj má ze stolu přístup a všichni na něm leží celou pracovní dobu. Tak šup, šup, běž si to zkontrolovat. A docela by mě zajímalo, za jakou skupinu obyvatel mluvíš, když píšeš " je vás tam stejně o jednu třetinu víc než potřebujeme " Jsem také civil, ale s takovými kecy jsem se ještě nepotkal.

A NA VĚTŠÍCH POŠTÁCH I V SOBOTU!

POSLEDNÍ ŠANCE PRO TY CO CHTÍ ODEJÍT S LOŇSKÝM PRŮMĚREM.



V Praze na Hlavní poště (u Václaváku) ti doporučený dopis s výpovědí vezmou i v neděli (30.9.2007) až do 23.59 hod.

Mám odslouženo 9 let. Příští rok v červenci budu mít odslouženo s vojnou 10 let. Mohu odejít podle starého zákona 186 /92 nebo musím odejít podle nového. díky za radu

Podle starého chlapče, ale jen do času!

Do služebního poměru pro nárok na výsluhu se vojna nepočítá, pozor na to!!!!Vojna se započitává pouze do odpracovaných let,ale nikoliv nevzniká pro ní nárok na výsluhu.

Kolegové viděli jste dneska zprávy na Nově jak se baví vojáci v Liberci v pracovní době. Krásná ukázka jak se naši dobře zaplacení vojáci z nudy baví a většina z nás se nemá v pracovní době ani najíst, i když máme nárok na přestávku.

Souhlas, na policii nemáme na puberťácké blbiny čas a jaksi pro jistou vyzrálost službou jsme někdy i " rádi " že si ve 150 hodinách zdarma v " důležitém zájmu služby " můžeme dát maličko do pucu své povinnosti přišetření trestné činnosti a jiných služebních věcí. Kdeže se kropit vodou z hadice.

Holt to jsou to samé parádičky, přehlídky, medajle a teď i nově kropení vodou. Půjdem asi k armádě tam je hej, bez hodin zadarmo, pohoda, lepší ohodnocení ....., bez nestálé kritiky veřejnosti, která ví skutečně prd o práci poldů a jen velice tendečně kritizuje něco co nezná.

A po tom rozhovoru toho našeho nového PP a jeho schvalování 150 zdarma, mám pocit, že jaksi pro spravedlnost nemá dostatčný cit a mám pocit, že tomuto člověku, ač je tam krátce přestávám věřit, že přinese narovnání křiváren, co se nyní u Policie ČR dějí.

Škoda......

To jsou všechno jen tendenční tlachy,počkej až bude mít PP nad sebou po předčasných volbách Bublana,tak zase obrátí o 180 stupňů.Koho chleba jíš.......................

for Espozita

Puberťácké blbiny?

Podle toho co bylo na Nově, tak se jedná o dva skutky.

- Druhý skutek řešila PČR (ublížení na zdraví) a seznala, že se nejedná o tresťnák a odevzdala to ke kázeňskému vyřešení. V TV byly pouze výpověď toho vojcla, takže bych to zas tak moc neřešil a předpokládal bych, že to bylo vyřešeno správně, avšak první skutek je velmi zajímavý. Především je tam obrazový materiál.
- První skutek:
A: Procesní řešení: Případ dokumentuje VP a pak ho předá veliteli útvaru jako přestupek (citace zprávy). Takže vojáčkové si tento průšvih chtějí ponechat doma.
B: Hmotněprávní situace:
1. Ti co ho drželi (jeden nohy a druhý ruce) - trestný čin omezování osobní svobody dle § 231/1 tr. zákona ve spolupachatelství dle § 9/2 tr. zákona. Formálně naplněno a materiálně (společenská nebezpečnost) také-jaké mají postavení, co je předmětëm jejich činnosti a vůči komu jejich jednání směřovalo.
2. Ten co kropil a ti co ho drželi § 276 nebo § 277/1 tr. zákona také ve spolupachatelství.

Matně si vzpomínám na trestní stíhání mladistvých, zdůrazňuji mladistvých, kteří byli za obdobnou trestnou činnost obžalování. Z tohoto důvodu se domnívám, že by to těm vojclům nemělo projt, zvláště, když jakýkoliv policajt při porušení rozkazu PP letí (Košťálovo nedýchnutí).

Zároveň tito lidé by měli v krizové situaci jednat v náš prospěch, jak se asi zachovají, když nezvládnou vyřešit určitou situaci v normální době.

Mám za to, že ten první skutek by neměl být zameten pod koberec.

Máš naprostou pravdu. Po právní stránce jsem to hodnotil stejně, když jsem na to zíral v televizi, ale vyjádřil jsem se v rovině " Jak jsou vojáci vytížený, když mají čas a chuť na takové " blbiny ". Na 1 rok k nám, přešlo by je to a " dozráli by ".

jó to je ta naše elita, která nás má chránit...co by jste taky chtěli za ty peníze, přece né práci...

For realistu

Buď nohama na zemi, dostaneš max. 1,5 procent, k citelnému nárůstu platů u PČR již došlo v roce 2007 a další se už nebude ani omylem opakovat..

Já vím, slyšel jsem manažéry jak spolu diskutovali o dvou účtech a hospodaření-je to na zvracení.

Jen pro velice silné nátury:
http://www.impuls.cz/policejni-prezident-hostem-impulsu-vaclava- moravce/article.html?id=217378

No musím s tebou souhlasit. Nejvíce mě pobavil, když zareagoval na dotaz, že se policisté nepoutají. Pan PP neví, že novelizací sil. zákona se příslušníci ozbrojených sborů při plnění služebních povinností nemusí poutat.

Dotaz byl dobrý, ale odpověď hloupá, to asi tím, že pol. president ve služebním voze nejezdí, tak,jako my. Myslím s obuškem, služební zbraní, špektaškou, pouty a v případě nutnosti zákroku nezakročuje. I policejní služba má svůj rub a líc.

Máte pravdu je lepší odejít než se nechat další rok vláčet za nos.