1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Než přepracují služební zákon tak jim všichni utečou, vždyť jenom nástupní plat u policie je jedna velká ostuda. Když už nadávají u kolegové co mají odslouženo 2 roky tak to už asi nebude něco v pořádku.

Kolegové, kteří mají odslouženo 2 roky, tak nemají co nadávat, neboť dobře věděli do čeho lezou. Měli se aspoň přinejmenším seznámit s platovými podmínkami, které je čekají!

to je právě ten problém. Dokud je člověk civil, tak má člověk tak naivní představu o službě u Policie České republiky, že vůbec neví do čeho leze. Mám v paměti při MMF, jak byli u nás na " výpomoci " nově nabraní budoucí kolegové. Neměli v té době ani uniformu, prostě nic a jen fyzicky nám stáli za zády, jako pozorovatelé. Bylo zajímavé zvláště u nich, kdy měli ještě 100% civilního pohledu, jak nechápali co všechno se oddělením " propere ", tedy jak je vytížený běžný policista na zatíženém oddělení, jak se tedy nestíhá, ta všehochuť oznámení, různých dožádání až po pomoc ožralovi při odemčení jeho bytu, že to jen komentovali, jak to můžeme všechno stíhat, že si to nemysleli, že je to takové. Já jim jen odpověděl, že to také často nestíháme a v tomhle " žijeme nějaký ten pátek " a za tohle berem ten služební příjem, který je tak záviděn těmi co o tom nic nevědí a policiajta vidí, když pije kafe na benzince.
Takže v dnešní době to ještě více mlží kampaní najdi si svého parťáka na lodi, na motorce, na poníkovi a pod. a skutečnost je úplně jiná a jistě pro mno nových co nastoupí vystřízlivěním, až se na ně přenesou v " plné šíři všechny úkoly " a přestanou dělat zkušeným poldům roští.

Hustý..............Změna paskvilu 361
http://domaci.ihned.cz/c4-10070930-22116170-002000_d-stepanek-na -konci-roku-lze-cekat-vyrazny-ubytek-policistu

POLICIE SE ROZPADÁ A NIKDO Z VEDENÍ NEVIDÍ A NESLYŠÍ, POUZE MAŽOU MED KOLEM HUBY A CHLÁCHOLÍ.

Jak by viděli, nesmí vidět, jednak už mají šedý zákal a se sluchem na tom také nejsou nic moc, ale musí vydržet ve funkci do nového roku na tučný příspěvek, naposledy viděli dobře, když si jeden druhému zvedali neúměrně platy. Jen se divím, že panu ministru trvá tak dlouho (již 3/4 roku) aby zajistil prošetření důvodů snížení platů policistů k 1.1.2007. Tito staříci, přesluhující důchodci o tom dokázali ve svůj prospěch rozhodnout přes noc. A nic se neděje. Politici zvažuji zakázat komunistickou stranu a na druhé straně budou nemorálním i padesátitisícovým příspěvkem - důchodem takto odměňování funkcionáři policie, někdejší kádrové rezervy, aktivní komunisté. Co si o tom myslet? Mladí policisté nemají na splácení hypoték, na bydlení a přesluhující komunističní potentáti dostanou a bude jim valorizován padesátitisícový důchod. Za co?

Za co? No přece za to,jaké lukrativní podmínky pro službu nám zanechali u PČR.Já osobně na ně budu s "láskou" vzpomínat.Není nad to,když důchodce od policie (manažér:-) má větší důchod,jak policista v přímém výkonu plat.Jsme opravdu světová rarita.A až se to proflákne na veřejnost,tak renty zruší i nám,kteří jsme plno let v přímém výkonu a proti nim dostaneme úplný h.vno. A teď se určitě ozve nějaký komanč,že mu to závidím.

Myslíte si snad, že podvodníci jako jsou O.. mají zájem na tom, aby zde v ČR byla funkční policie? Kdpak, ti mají zájem na tom, aby se policie rozpdla a aby mohli v těch podvodech pokračovat. Asi si při kupónové privatizaci málo nahrabali, tak musejí pokračovat. Doufám jen, že se s těmi nakradenými penězmi zaperou a že jim jednou v rakvi polezou i z prdele.

Nedivte se služební zákon upřednostňuje čárky, honění, aroganci a tresty za sebemenší pochybení. Potom takový nahromaděný nátlak exploduje. Jak bude policie vypadat po nových náborech to aby byl bůh s námi všemi.

ŠIKANA

Tak sleduji diskusi na stránkách Libereckého deníku k tématu také zde probírané šikany a celkem mě zaujalo vyjádření jednoho vojáka-níže si dovolím část jeho názoru zkopírovat a nebudu komentovat.

"Cítím se býti profesionálem a za dnes už průměrný plat se snažím odvádět profesionální výkon."

Zapomněl jsi přidat ještě rozvody a neurovnaný rodinný život a celý nový zákon to jen umocnil.

Co mohl přinést nový služební zákon-stres, nervy, lhůty, vředy a infarkty jinak nic pozitivního.

To je naprostá pravda, to co se děje v poslední době nemá obdoby a taková nálada na našem OO ještě v minulosti nebyla. Lidé jsou naštvaní a v mediích naši nadřízení vyprávějí, jak je vše ok. V současné době mám již plat jako dělníci u nás v okrese s tím rozdílem, že oni mají volné svátky SO a NE, nemusejí se hádat s opilci a stýkat se s lidmi nakaženými žloutenkou, srabem apd. Mám odslouženo 6 let a už si sháním jinou práci. Když vidím pana Langra, jak fandí na tenise a na podřízené kašle je mi z toho špatně. A ještě když jsem slyšel policejního prezidenta, jak říkal v rádiu, že 150 hod. musí policisté odpracovat protože jim vzrostly platy v průměru o 3000,-Kč a že tento špatný systém bylo potřeba narovnat, jelikož dříve měli řadoví policisté větší platy než jejich nadřízení. To by mě opravdu zajímalo, kde tomu takto bylo. U nás, když se jen člověk trochu na OO přiblížil s penězi vedoucímu, tak bylo zle, předělali se mu služby a bylo vymalováno. A to se radši nebavím o odměnách, kdy normální policista dostane tak 2-3 tisíce ročně a nadřízení mají tak 6000,- čtvrtletně, tak jak mohl mít někdo dříve větší plat? Přestaňte už plácat nesmysly a buďte alespoň ticho vždyť je to výsměch všem normálně pracujícím policistům na ulicích, ale těch Vám s tímto přístupem asi mnoho nezbude. Na závěr chci říct, že si cením práce mých nadřízených, že to nemají v práci rozhodně lehké, mají velkou odpovědnost, mají nepochybně velké znalosti apd., ale proč nový zákon poškozuje řadové policisty, kteří odpracují všechnu černou práci na ulici fakt nechápu. Asi někdo v současné době žije mimo realitu a měl by si to jít zkusit na ulici, jak to tam v současné době vypadá. Za 18.000,-Kč čitého Vám to za chvilku nikdo dělat nebude, ale to je asi Váš záměr.

Pokud jste letos měli u Policie odměny, tak to jste šťastní, Vězeňská služba zatím utírá nos. Ty peníze padly asi na rušičky a šavli generála.

Už si viděl dělníka, který by měl větší plat než mistr. Taky je při práci špinavej, maká jak šroub celou pracovní dobu a nemá takový kecy jako tady. Asi všichni zapoměli, že v roce 2004 bylo několikatisícovém navýšení v nížších TT, které se směrem nahoru zmenšovalo.Hold nyní to bylo naopak. Většina při nástupu chtěla pomáhat lidem a nyní se všechno točí kolem peněz.

asi by jsi musel několikanásobně znásobit Tebou uváděné odměny ve výši 6000 Kč, alespoň na S Zpč.kraje vedení správy bere, ale co, i důchodce - velitel služby nejde pod 15.000 Kč. Tak si představ jaké musí mít výkony. Hold to chce máknout a půl je hotovo...

Ano viděl jsem dělníka,který měl větší plat než mistr,protože ten dělník dělal i za druhé. O víkendech a měl i plno přesčasů.Když,tak ti dám číslo na šváru ten ti to osobně potvrdí.

Pro .*.

Jo problém se jasně definoval. Řadový policista, který musí sloužit noční, SO+NE, svátky ( Vánoce, Silvestra ) si na příplatcích podotýkám někdy přišel k solidnímu zvýšení základního platu a svým služebním příjmem někdy ohrožoval neochvějnou pozici svého nadřízeného, který se cítil být ponížen, ačkoliv byl na Vánce, či Silvestra doma rozjařen atmosférou Vánoc, ačkoliv ten sprostý policsta v tuto dobu například řeší rvačku alkoholové bujarosti.

Tyhle jistě oprávněné příplatky řadovým policistům panstvu ležely v hlavě ?

A k tomu mistrovi řeknu jen, že na rozdíl mezi tím velitelem u policie a tím mistrem je v tom, že ten mistr je většinou na směně se svými " podřízenými " a tedy také mám nárok na všechny příplatky jako jeho " podřízení " a při stejném odpracovaném fondu pracovní doby má samozřejmě vždy vyšší plat.
Funkcináři Policie ČR, ale ve směnném režimu nejsou a kdo za to může já ne a zřejmě ani nikdo jiný, tedy nemohli brát příplatky za SO+NE, noční, svátky.
Výsledkem je nespravedlivý paušální příplatek, ačkoliv bude člověk celý Vánce a Silvestra v práci - to je výsledek závisti na ty řadové, že měli spravedlivý příplatky dle počtu odsložených příplatkových hodin.
A pravdu má rovněž kolega nahoře, který uvedl, že řadový dělník, který bude dělat fůru přesčasů - třaba po různých směnách mimo svého mistra a pod. si nakonec ve finále přijde na větší mzdu. Je to pochopitelné, nebo ne ?

Je to to samé, jako by někdo chtěl srovnávat vojáka ČR, který je na zahraniční misi s nadstandartním příplatkem, měsíčně si přijde díky těmto příplatkům na větší plat než jeho nadřízený, který zůstal na základně v ČR a někdo by se pohoršoval nad tím, že díky těmto příplatkům má větší plat než jeho nadřízený v ČR - ale tak to je pánové. Kdo prostě dělá příplatkové hodiny a udělá jich hodně z důvodu potřebnosti, tak bude mít prostě větší peníze, tím, čím jich víc udělá a dostane se ták i nad výši svého nadřízeného. Ten ale příplatkové hodiny nedělal, tak nemůže mít příplatky. Co je na tom divného ?

Jedná se o fyzické napadení nadřízeného na OOP ČR v Aši.

První odrazy tak dokonalého Langerova služebního zákona a symbioza nadřízených ždímající podřízené je na světě. Nervozita, stres, podstavy (Langerovo oblíbené "generační špunt") dokáží své. Kdo ví jak to opravdu bylo, ale sloužím jako řadový již 15 let a tak si dokážu udělat obrázek.