1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

To máš asi tak.Jelikož tam Červíčka dosadil sám velký I.L. po ukázkových výběrových řízeních,tak tam bude Červíček sedět až do dalších voleb. Tady už se na nehodovost nehraje.

Musím s tebou souhlasit, ale počítám, že až bude zase velká kritika od medii a veřejnosti tak ho vymění. Langer udělá podle mne cokoliv, aby si zachoval tvář viz nová kritéria pro přijímání uchazečů k PČR.

Jaká nová a v čem nová kritéria máš na mysli? Rozepiš se!

Pro Jana
No jaká asi snížená.

Tak povídej, v čem a o kolik?

Pro Jana
Přečti si pár příspěvků na této sekci nebo na www.policista.cz a pochopíš v čem se snížila kritéria. Nejvíce je to patrné na fyzických prověrkách, kdy pro mnohé 20-leté uchazeče je problém je udělat. Ty stejné prověrky musí udělat i kolegové ve věku 47 let co sedí na dozorčím a třeba u nás je všichni udělali.

Pro všechny co reagovali.
Kolegové o co vám jde. Já ve svém již skoro důchodcovském věku nemám problém natrhnout prdel i mladíkovi ve věku 20 let a trochu více. K tomu můžu dodat jen to, že nijak netrénuji ani neposiluji. Samozřejmě podle našeho neministra vnitra a PP jsou přijímáni samí borci - však se podiví až půjde do tuhého. Jde so zkrátka od deseti k pěti.

Reakce na Mirka.
Jen, aby nebyla většina takových, jak říkáš ty, kteří budou natrhávat prdele, třeba mladým skautům při různých srazech.l

Pro Poplatníka.
Drahý Poplatníku, jsem si jistý, že skautům tu prdel natrhávat nebudu - ti nejzdí na Czech Teck a nedělají bordel. I já jsem byl dost dlouho v mládí skautem, tak vím o čem mluvím.
Co se týká nově náborovaných borců, tak někteří na to nebudou mít nikdy.

Mirku, nechtěl jsem se tě dotknout. Měl jsem na mysli nedávný případ policisty, zneužívajícího chlapce. Věřím, že těchto policistů bude u policie co něméně.

Tak jsem jenom zvědavý, kdy pan Langer odvolá p. Červíčka ? Nehod s mrtvými a těžce zraněnými přibývá nebo nás opět přesvědčí o tom, že zhoršující stav na silnicích byl pouze záminka k odvolání p. Bambase.

Proč je policie v takovým srabu, proč je převážná většina policejního stavu na krajských a okresních správách tak znechucena novým služebním zákonem? Podle mě je policista daleko hůře placen jak voják AČR a přesto je daleko více vytížen, úkolován a vzdělán než voják. Kde je problém, v počtu policistů nebo policejním prezidiu jako zbytečného aparátu?

prilis mnoho koryt a pote nezaplacena prace. zajdi na jakekoliv OR a zjistis co tam je funkcionaru :-))) - reditel, zastupce reditele, velitel sluzby poradkove policie, namestek pro trestni rizeni, namestek pro ekonomiku, velitel SKPV a nejakej ten zastupce zastupce takze .......asi tak

Flákají se tam s rukama v kapsách a lelkují. Čekají, až jim padne.

Pan Brázda - jasnovidec, který je na výplatní listině Langrova MV. Má hodnost vrchního policejního rady a je expertem na předvídání výbuchu bomb, hledání ztracených osob a předpovídání zbývající doby vládnutí Langrovi a jeho soukmenovcům z ODS....:-))))

Myslíš toho pana Brázdu který mi jednou na intranetu odpověděl, že pokud netoužím po kariérním růstu a chci sloužit na ulici lidem tak že nejsem normální, nebo že není něco vpořádku? Ten který nám házel klacky pod nohy nejen tím, že zakazoval čerňáky? Ten u něhož, dle mého názoru, vítězila jeho neomylná vize a teorie nad praxí? Hmmm. Doufám že se jako poradce splete a bouchne mu ten pomyslný výbuch pod pr..lí a vyletí z MV taky aniž by si zařídil další pohodlné místečko! Tento pán se svými názory a keci nemalou měrou podílel na tom, že jsem znechucen po 22letech odešel do civilu.

Takových budoucích Brázdů je......

Dám takový příklad, jak vznikají. Když jsem nastoupil k PČR v roce 1995, tak byl se mnou kolega, který byl intelektuálně schopný. Já se můžu také pochválit neboť jsem běh ukončil s vyznamenáním a byl jsem mezi 11 nejlepšími z celkového počtu 200 lidí v běhu právě s tímto kolegou, kdy nám ředitel školy potřásl rukou a asi to budu mít někde v osobním svazku, ale tím jsem skončil a nikam se " nehrnul " na nikoho ze šefů se neusmíval a v pravdě ambice jsem neměl.
Zmiňovaný kolega začal se mnou na oddělení, ale v pravdě na činnost na ulici nebyl moc vhodný pro svůj kinder vzhled, malou postavu a těžko u něj hledat nějakou autoritu. Tohle asi on dobře pochopil, že na ulici nebude mít nikdy šanci a ještě v době, kdy nebyly nároky na VŠ a nikdo nevěděl, jaká hysterie s VŠ u PČR nastane, si udělal Bc. a brzo z oddělení odešel. Dneska sedí v blízkosti ředitele OŘ na veledůležité zašívácké funkci " utajované skutečnosti a krizové řídící centrum ".
Dneska již ví úplně prd, jak to chodí na oddělení, úroveň zatížení lidí, administrativa je pracnější detailnější, dosst se toho změnilo a je zkrátka odtržený od reality dnešní doby.
Úplně si dokáži představit Brázdy a jiné, jak jsou po těch létech odtrženi od reality základní práce na těch obyčejných odděleních. Jejich doba byla jiná a dnes je zase jiná a přemýšlejí jaksi mimo mísu. A to již nemluvě o těch, kteří se " vynořili " odněkud na důležitém místě z povolání lesního Ing. a dneska například vymýšlejí metodické pokyny při zákrocích. Takoví jistě také jsou na PP. Nebo né ???

Pro Espozito
Není fér, takhle o tom člověku mluvit. On pro to něco udělal, aby se dostal vejš, na tom není přece nic špatnýho. Každej pro to může něco udělat, ale spoustě lidem u tohoto sboru spíš vyhovuje nic nedělat a jenom nadávat, jak to nejde a těm co to jde, že jsou řiťolezci.

Znám co je fér a nefér a zrovna to slovo fér mám rád.

Téměř všichni co si dělají VŠ co znám, to dělají jen s cílem, aby nemuseli, tak urputně policejně dělat a získali " teplé " místečko a vypadnuli ze základního útvaru. Tak nevím jestli je to ten správný důvod. Základní úvar je prostě fuj a SKPV - kriminálka je huj. A dneska nejde o žádné zkušenosti. To nikoho nezajímá, je to jen o VŠ nebo o ne VŠ, nic jiného už nehraje roli. Dost špatný systém, který lidem říká, že kvalita lidí, což je u Policie ČR na prvním místě zkušenost v policejní práci, nic již dnes neznamená.
Možná je to o tom, že " málo let (4 rok ) " sloužícímu kolegovi, co jsem ještě nedávno říkal, co má špatně napsáno v zahajovačce, si dělá VŠ a hle již je na vyšší pozici, tváří se neomylně a radí, jak se to má dělat. Je to trochu k smíchu a nebo možná k pláči a takových rádoby zkušených lidí je dost a dost, kteří se bez uzardění tlačí na místa, kde by měl být asi někdo opravdu zkušený a konkrétně je to také člověk, který zjistil, že není schopen být univerzálním pěšákem, včetně se postavit i uličním problémům. Ale dost již toho, abych nebyl jak pomlouvačná bába, prostě koukám kolem sebe a nestačím se divit při své skromnosti a soudnosti, férovosti a dalších lidských vlastnostech, které je lepší dneska odhodit.

Neznám horší charakterovou zrůdu

Ahoj, chtěla jsem se zeptat. Na jiné diskusi - kde PAN langer odpovídá - jsem kdysi četla, že by bylo dobré udělat srovnání platu za půl roku loni a letos, aby pan ministr opravdu viděl ty propady u policistů např. ve 4 tarifní skupině. A tak se ptám: dal si někdo tu práci a poslal mu tohle srovnání? zajímalo by mě, jak na to pan nejvyšší reagoval. díky moc

Pro Manželku
Nejsem jsem si jistý, ale Langer toto neudělá, protože by to narušilo jeho báchorku o zvýšení platů v nejnižších třídách.

Langera stál únik Kubiceho zprávy devět tisíc...

... příště volím dragunovem, soudruzi soukmenovci...a každou ránu mimo budu považovat za národní tragedii, čest práci!!!

... jistě, jinak to ani nejde.

K těm novým kolegům, dejme jim čas. Každý nějak začíná, v našem ročníku 1996, bylo několik vejlupků, které museli po několika letech vyhodit. Takže uvidíme.
K zamyšlení, gauneři ve vládě potřebují a) kvalitní policii plnou zkušeností a odborníků b) frustrovanou policii doplňovanou podprůměrným výběrem společnosti?

Gaunerská vláda samozřejmě potřebuje naprosto neschopnou policii, aby si mohla dělat to, co chce a nikdo jí na to nepřišel. Současná policie k takovému stavu spěje mílovými kroky. Pokud v čele MV stojí člověk, který naprosto bez skrupulí nechá ležet na takřka veřejně přístupném místě písemnosti, které podléhají utajovanému režimu, tak celá policie jde do kelu. Kdyby řadový policajt nechal na stole v uzamčené kanceláři dokument podléhající režimu utajení, ať již v jakémkoliv stupni, tak je to to poslední, co u policie udělá, když se mu na to přijde. Pan ministr dostane směšnou pokutu a je div, že se mu NBÚ ještě neomluví.

Omyl kolegové vzhledem k tomu, že p. Langer se už zbavil Finanční policie potřebuje už neschopné policisty pouze u ÚOOZ a Protikorupční policie. U pořádkové a dopravní policie, která řeší kauzy normálních lidí potřebuje schopné policisty, aby veřejnost byla spokojená.

Ve 4. tř. a za ty peňouzky, Ty si snad děláš srandu?!

Měla by se udělat nějaká veřejná nezmanipulovaná anketa o spokojenosti u MV.

Tady už nepomůže ani anketa. Je to v takových sračkách, že to potřebuje radikální řez...

A kdo by, podle tebe, měl takovou anketu zorganizovat? Když to zorganizuje současné vedení MV, tak respondenti budou jen a jen z osazenstva sekretariátu na Jánském vršku. Jedna z organizací, která měla ve svém původním statutu sledování vládních aktivit z hlediska možné korupce, se nechala zkorumpovat platbami za tzv. protikorupční linku. Mám pokračovat? Tento stát je odsouzen k záhubě, zvláště pak pod vedením současného státního menežmentu.

Jestli proběhne anketa u MV tak na jediné téma, kdo zůstane a kdo odejde.

Na našem oddělení si můžem i s touto anketou vytřít pr.el. Odešlo za poslední rok už 60% stavu a to ještě není konec roku.A nikdo nepřišel.

Tak to při takovém Vašem podstavu udělali chybu, když původních 300 hodin zdarma ve sl. zákoně snížili na " jen 150 ". Těch 300 hodn zdarma by u Vás krásně využili v důležitém zájmu služby.

KVALITA NOVÝCH KOLEGŮ JE KATASTROFÁLNÍ, COPAK TADY PAN MINISTR CHCE ASI VYBUDOVAT, KDYŽ 90% POLICISTŮ PO NABYTÍ ÚČINNOSTI NOVÉHO ZÁKONA JE TOTÁLNĚ ZKLAMÁNO A OTRÁVENO CELÝM NASTAVENÍM TOHOTO BLUDU.

Jsem po první noční směně se svým novým nizkorozpočtovým parťákem, kdy jiné slušné pojmenování pro tohoto nového kolegu nemám. Tento kolega se tak hodí někam k ochrance do marketu, ale ne k policii. Je mi záhadou jak si chce naše vedení zvýšit prestiž u veřejnosti, když se v současné době nabírají takový kolegové o které nestojí ani MP.

Ja se jenom slušně ptám co si nového kolegu naučil, každý začíná.

Neměl jsem vůbec na mysli policejní odbornost, ale styl chování a vystupování. Nechci si tady hrát na moralistu, ale nepřijde mi normální přijít v uniformě na benzínku ani slušně nepozdravit a hned si vzít do ruky porno časopis a zvučným hlasem všem dotyčným sdělit Ty vole ta má kozy.

Něco podobného přišlo i k nám, úplně jsou mimo realitu a služba je pro ně až na posledním místě-budoucnost policie je opravdu v troskách.

A co si budeme povídat takových kolegů bude přibývat. Mě osobně tato skutečnost už docela štve, protože dostávám práci za neschopné kolegy. Na našem oddělení máme kromě nového zmiňovaného kolegy, ještě další dva takové kolegy exoty. Mají už po škole a na oddělení jsou už více jak půl roku a ani jeden z nich nedokáže napsat výslech.
Z kolegou z druhé směny jako zpracovatele dostáváme i jejich PŘ a Č.j., protože kolegové nedokáži zpracovat v měsíci více jak 2 PŘ a 10 Č.j. Navíc odešel z OHS do civilu další kolega a dali mě ještě do Pořádkové jednotky, protože kolegové nemají na PJ fyzický fond.
P.S. Pro závodčího se mnou a dalšími kolegy se také nikdo nemazlil, kdy jsme od starších kolegů dostali vzory. Jestliže máš přirozenou inteligenci tak bez problémů zvládneš odepisování Č.j. a u PŘ ti ZVO píše co máš všechno udělat. Nikdo po nich nic složitějšího nechce, ale je smutné, že tento kolega píše ÚZ o šetření z MČ tak dlouho jako já PTO a OMČ.

Z kolegou - kdy - kdy - kdy - - - napiš nám ještě něco o přirozené inteligenci.

Tak jej pošli na personálku k ochrance. Zdravit ho tam naučej a to bude vše co ve 4. třídě (platové) potřebuje. Jiní než jemu podobní tam s touhle perspektivou stejně nezbudou!