1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

no a co jinak?

Za čas bude celá Evropa jednou velkou mafiánskou Sicílií. Poldové budou sloužit pouze výše svých příjmů. Jiným směrem se vývoj odebírat zákonitě nemůže.

Od zítřka radím pracovat pracovat jako kolegové v Itálii zřejmě vzor comunity policing. Příklad viz článek níže:

Fanoušci Boleslavi se v Palermu stali obětí loupežného přepadení

Čtyři fanoušci mladoboleslavských fotbalistů nebudou v dobrém vzpomínat na výjezd do Palerma k odvetě prvního kola Poháru UEFA. Stali se totiž v noci na čtvrtek obětí loupežného přepadení; přišli o finanční hotovost, veškeré doklady či fotoaparát. Na vlastní kůži tak poznali, že v potemnělých uličkách sicilské metropole s "mafiánskou" pověstí je nutno mít se stále na pozoru.
4. 10. 2007 19:40 PALERMO

Zřejmě nejhůř dopadl Milan Králík, řidič z povolání, jehož služby využívá i vedení mladoboleslavského klubu. Ve středu v noci se Králík vracel z restaurace na hotel, když jej dostihli dva muži na mopedu a vzápětí přepadli. Z ruky mu nezletilý chlapec ještě za jízdy vytrhl taštičku se všemi doklady a peněženkou, v níž prý měl obnos pohybující se kolem 900 eur.

"Chvíli jsem se s nimi zkoušel přetahovat, ale když na mě vytáhli mačetu, tak jsem se raději vzdal, než aby mně usekli ruku," líčil dnes novinářům Králík, který měl zrovna ve středu 66. narozeniny. Oslava pro něj ale měla velmi trpkou příchuť. Ještě dnes byl z celé události zjevně otřesený. "Aspoň, že jsem si nechal pas na recepci," dodal. Přepadení mu připomíná i krvavý šrám na předloktí. "Táhli mě několik metrů po zemi, než jsem se pustil," vzpomínal Králík.
Italští policisté Čechům příliš nepomohli

Ihned po incidentu vyhledal policisty, s velkým pochopením se však nesetkal. "Naložili mě do auta, ale v další ulici mě vyhodili s tím, že na mě nemají čas, že jim končí služba a ať se stavím druhý den. Dnes dopoledne jsem strávil na služebně tři hodiny, ale náčelník byl zjevně otrávený, protože musel do práce. Dozvěděl jsem se, že takové přepadení jsou v Palermu normální věcí, ale prý se někam zajedou podívat na to místo, kde mě přepadli," popisoval Králík. Žádné rozuzlení či nález ukradených věcí podle svých slov nečeká.

Nebyl ale sám, kdo z doprovodu mladoboleslavského týmu dopadl v Palermu špatně. Nejmenované ženě byla při večeři v restauraci zcizena kabelka s doklady a penězi, dva muže z řad klubových sponzorů zase v noci dostihla a zbila další skupina palermských násilníků. Také je připravila o fotoaparát a peníze. "Ležel jsem na zemi a kopali do mě, dokud jsem foťák nepustil," vykládal jeden z mužů s rozbitým obličejem, jenž si nepřál být jmenován.

Nevěřím, že by se na Italové vykašlalií. Myslím si, že tato událost je tak trochu přitažená za vlasy.

Podobný zážitek a zkušenost s policií v zahraničí měl asi tak před 2 léty také Primátor z Ústí nad Labem.

Tehdy v článku v novinách nabádal k vážení si české policie a konstatoval, že v ČR je lacině zatracovaná policie, ale jeho zkušenosti byly následující :

Při pracovní cestě do Belgie ( Brusel ) se svou pracovní skupinou včetně překladatelky zastavili v silném dešti na křižovatce, řízené semafory a byli při stání přepadeni skupinkou nějakých osob - asi arabů, kdy ženám byly vytrženy kabelky při otevření dveří vozidel. Duchapřítomná tlumočnice uzavřela dveře, kdy sklo dveří jeden z útočníků rozbil a po přetahování se o kabelku s tlumočnicí samozřejmě vyhrál. Dle vylíčení jednoznačná loupež....
Na místo si zavolali policii, která byla velmi neochotná, věc po vylíčení prošetřovat nechtěla. Po vyjádření nespokojenosti se závěry policie, chtěla tedy policie provést ručně psaný zápis na místě a když s tím Primátor nesouhlasil, tak se se řešení věci nakonec po naléhání přesunulo na stanici policie, kde to skončilo ručně psaným zápisem s obdržením kopie a konečná.
Primátor hodnotil tento zážitek a vyjadřoval se, že v Čechách se neustále kritizuje práce policie, ale po těchto zkušenostech již ví, že Policie ČR vůbec není špatná a je neprávem kritizovaná za špatný výkon.

To samé se stát v ČR, tak samozřejmě výjezd s technikem vyšetřovatelem, tlumočník, přítomen soudce... a nikdo z poldů by si nedovolil při tak závažném jednání, jako je loupež, dělat z toho bramboračku a na místě rozběhat loupež. Inu cizina je cizina a ti zatracení čeští poldové jsou jen čeští poldové.

Jestli ten zákrok měli provádět do balíčku 150hod. zadarmo ,tak se tomu jejich nasazení vcelku ani nedivím. Ale pravděpodobně ne,něco takového můžou schválit jen u nás za podpory bezzubých odborů.

Pro Mirek
Proč tomu nevěříš ? Taky ti řeknu jednu zkušenost co jsem zažil. U nás v rajónu vykradli karavan Nizozemcům a ti byly příjemně překvapeni co všechno česká policie provádí na MČ. Nejvíce byly překvapeni, že přijel technik a snažil se z místa zajistit nějaké stopy. Na oddělení se od nich kolega dozvěděl, že u nich by na místo nepřijela ani hlídka. Věc by musely oznámit sami na služebně, kde by vyplnili formulář a tento by jim policie jenom potvrdila pro pojišťovnu.

...to je v poho, i v česku existují místa kde by pečeerku nikdo nedostal ani párem volů a léty takovejch míst bude jenom přibejvat.
PS. V Belgii varují cestovky své klienty před pražským metrem, taxíky a smíchovem - konkrétně plzeňskou - jako čtvrť, kde místní vláda stěhuje nepohodlný romy, kteří se živí elpasy na turistech. Dále nedoporučují chodit na policejní stanici jednotlivě, ale ve skupinkách a pokud možno s tlumočníkem, jinak jim prý hrozí blíže nespecifikované nebezpečí....

...to je jednoduchá úměra, soudruzi soukmenovci, neplatí-li zákon pro vás neplatí tudíž ani pro mně... .-)

Nechci nikomu radit,ale po 11 letech u policie jsem odešel a v "C" jsem si našel práci a jsem velmi spokojen.A hlavně čistá hlava,žádná buzerace od vedení atd.atd...

Zajímalo by mě odkud jsi a jakou práci (tedy co konkrétně děláš) a za kolik jsi si našel.V našel regionu je práce tak málo, že si každý to svou drží tak dlouho jak se dá. Dofuám, že se ozveš a napíšeš pravdu. V mém případě se jedná o kraj Olomoucký a okres SU.

Tak si konečně policie oddechne.

Ty ho znáš? Že ho takhle z voleje soudíš. Nebo je to: Podle sebe soudím tebe.

Jsem kousek od tebe Moravskoslezský kraj

Zkus to trochu více přiblížit. Moravskoslezský kraj je dost velký.Děkuji.

Myslím, že u nás je taky málo práce a nedá se moc vybírat,ale pokud chceš, tak práci si vždy najdeš.Já jsem chtěl a našel - a jsem spokojen s čistou hlavou a klidným nočním spánkem...

Máš pravdu,že ve 20 letech závidět důchodcům je ubohé,ale doporučovat v dnešní době,aby někdo vydržel u policie do důchodového věku,když je mu dvacet let je asi největší blábol,který jsem tu v poslední době četl.

Jo

Nemusíš odmakat do důchodu, stačí Ti 20 až 25 let a budeš také v ráji. Jen Ti chci připomenout i těm co již je maj a nejsou na papalášskej židli. CO TAM PO 20 AŽ 25 LETECH JEŠTĚ DĚLÁŠ!????????

Pro Jana.

Jané nevím co děláš u PČR ty , ale já i po 28letech ještě pořád rán sloužím lidem a zbavuji je neřádu, tedy darebáků.

Mám pocit, že neřádu je nezbavujem, ale jenom po dobu co jsou na " návštěvě " na PČR nemůžou páchat TČ. Jak odcházejí, tak už to jede dál. Jsou mnozí, kteří z oddělení vypadnou po výslechu ve ZPŘ a za 15 minut si pro ně jedeme pro spáchání dalšého TČ. Vazba za bagatelní TČ ? Utopie. Stav se u nás dá hodnotit, že na jedné straně chytáme a na druhé straně jsou pouštěni ( systém děravého pytle ) při neochotě st. zástupců a soudců zhodnotit " vazební důvody " : nebo 25 vykradených aut při předchozí TČ pachatele není vazebním důvodem ? Komu to chtějí říkat. Před 5 roky byla situace ještě trochu jiná a vazebním důvodem to bylo, ale teď je to katastrofa a smysluplnost naší práce jde čím dál tím víc někam do ztracena - tak to vidím, akové to je a že mě to ser...

Pro Mirek
Otázka kolego u Vás asi nemáte tak velký nápad co ? Jinak jsi nemůžu vysvětlit to, že tě ještě po 28 letech baví zbytečná práce. Já osobně i kolegové ze směny chodíme do práce s odporem a těšíme se na každý konec směny. Idealismus, že se to zlepší už mě i mé kolegy na oddělení dávno přešel. Možná tak hrozné to na Olomoucku není, ale v Ústeckém kraji ano, když i náš krajský ředitel se na netu vychvaluje, že policista SVčK pracuje o 60 % více jak je průměr v ČR.

Pro Polda 33
Je pravdou, že jako v ústeckém kraji u nás nápad TČ nen, (není zde takové temno). To ale neznamená, že bych si myslel i po těch letech, že dělám zbytečnou práci. Ono to sice někdy tak vypadá, ale pořád si myslím, že naše práce (tedy PČR) má pořád jakýsi smysl. Vím, že ze strany vrcholového vedení (především MV a PP svými IAŘi a SIAŘi, NMV a RPP, ...) nám házejí klacky pod nohy, ale i přes toto si myslím, že nás většina normálních lidí pořád ještě bere
(blbcovi to stejně nevysvětlíš, a když se pokusíš, tak tě nepochopí). Přeji hodně úspěchů v další službě veřejnosti, dobrou náladu a suprové šéfiky.

Znechucení je obrovské, ale chuť odejít a žít jako člověk je jěště větší.

SODOMA GOMORA co se to děje s policií za kralování pana Langera. Generační špunty nezabírají na některé důchodce, těm tento systém náramně vyhovuje. Nárust nesmyslné byrokracie a administrativy pokračuje a další kolegové opouštějí zcela znechuceni složky policie.

Chlapče nezapomeň "ráj důchodců ve funkcích = zlatokopů". Všichni chlapi, kteří u policie musej makat v poli, buď již letos odešli či odejdou s koncem tohoto roku, jen papaláši důchodci zůstanou do svých krásných 65 let. Ať, neví o co se šidí. Páčko.

Nic ti nebrání, aby´s vydržel u policie také do důchodového věku a pak žil jako "v ráji". Že ti není trapné takhle závidět. Pracuj, snaž se, odváděj výsledky a pak se za léta můžeš také zařadit do řad důchodců. Ale ve 20 letech věku závidět důchodcům? To je ubohé. Je na to jedna rada: Taky jednou budeš starej, když se toho dožiješ. Tak se snaž a nezáviď, minimálně to není slušné.

Holt si to taky odmakej a pak nebudeš závidět, chtěl bys všechno ¨na jednou, závistiv¨če,,,,,,,,,,,

Nemusíš odmakat do důchodu, stačí Ti 20 až 25 let a budeš také v ráji. Jen Ti chci připomenout i těm co již je maj a nejsou na papalášskej židli. CO TAM PO 20 AŽ 25 LETECH JEŠTĚ DĚLÁŠ!????????

Maximální souhlas s Jardou. Závidět ve 20-ti letech důchodcům je opravdu ubohé.

Jedině anketa popřípadě referendum o spokojenosti u policie může objasnit skutečné stavy a nálady po prasečím zákonu 361 posílající snaživé a poctivé polisty do civilu.

Každopádně Ty, kteří mají odslouženo mezi 10 až 15 lety...

Bylo by zajímavé slyšet p. ministra, jak by okecal perfektní výběr nových uchazečů o práci u PČR. Několikrát se snížily požadavky při fyzických testech - uchazeč přesto nesplní, bojaři napíší nesplnil a náboráři udělí vyjímku a uchazeč je přijat.Bravo Ivane, věř, že se ta kvalita brzo ukáže.

To bude slepovaná mozajka jménem AMATÉRSKÁ POLICIE made in Langer.

Přijďte se podívat na fyzické prověrky v naší věznici. Kdepak, 30% bachařů by nemohlo sloužit. To nemá s prověrkama nic společného. Potom prosíme s brekotem při hromadných vystoupeních vězňů Vás policisty o pmoc!! Ať jste připraveni nám pomoci, co kdyby.... . Jo, i u nás se bere vše, nejsou lidi.

Už aby se ukázala. Myslím, že se Ivan nebude stačit divit. Když bude nejhůř, tak my možná taky ne.

Pokuta za umožnění úniku informací jedné stránky z Kub. zprávy? Cože, ale kdežé. To jsem dostal jen zato, že jsem si odskočil. Věřte mi, já jsem byl vždycký dobréj tlučhuba, ale pokutu přesto respektuji.
Suma sumárum:vysoce postavený úředník - ministr MV již není bezúhonný, měl by proto podat demisi a nahodinu.

Jen by mě zajímalo, který orgán činný v trestním řízení rozhodl o tom, že v případě pana Langera nejde o spáchání trestného činu dle § 106, event. 107 tr. zákona. To zdůvodnění bych si rád přečetl. Ale to určitě není možné, protože se tím nikdo nezabýval. Kdo by si také dovolil jít proti mocným, všemocným a všehoschopným, že?

Tu zprávu se zdůvodněním o uložení pokuty ve výši =9.000,-Kč za únik tajné zprávy pouze bych si taky rád přečetl. Nevím ale kde ji najít - ona totiž nikde není k nalezení. Nejspíš žádná neexistuje. Všichni víme, že proti větru se chcát nedá, protože si vždy pomočíš kalhoty. Omlouvám se za ty výrazy, ale nic chytřejšího mě zrovna nenapadlo.