4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

no a co jinak?

Za čas bude celá Evropa jednou velkou mafiánskou Sicílií. Poldové budou sloužit pouze výše svých příjmů. Jiným směrem se vývoj odebírat zákonitě nemůže.

Od zítřka radím pracovat pracovat jako kolegové v Itálii zřejmě vzor comunity policing. Příklad viz článek níže:

Fanoušci Boleslavi se v Palermu stali obětí loupežného přepadení

Čtyři fanoušci mladoboleslavských fotbalistů nebudou v dobrém vzpomínat na výjezd do Palerma k odvetě prvního kola Poháru UEFA. Stali se totiž v noci na čtvrtek obětí loupežného přepadení; přišli o finanční hotovost, veškeré doklady či fotoaparát. Na vlastní kůži tak poznali, že v potemnělých uličkách sicilské metropole s "mafiánskou" pověstí je nutno mít se stále na pozoru.
4. 10. 2007 19:40 PALERMO

Zřejmě nejhůř dopadl Milan Králík, řidič z povolání, jehož služby využívá i vedení mladoboleslavského klubu. Ve středu v noci se Králík vracel z restaurace na hotel, když jej dostihli dva muži na mopedu a vzápětí přepadli. Z ruky mu nezletilý chlapec ještě za jízdy vytrhl taštičku se všemi doklady a peněženkou, v níž prý měl obnos pohybující se kolem 900 eur.

"Chvíli jsem se s nimi zkoušel přetahovat, ale když na mě vytáhli mačetu, tak jsem se raději vzdal, než aby mně usekli ruku," líčil dnes novinářům Králík, který měl zrovna ve středu 66. narozeniny. Oslava pro něj ale měla velmi trpkou příchuť. Ještě dnes byl z celé události zjevně otřesený. "Aspoň, že jsem si nechal pas na recepci," dodal. Přepadení mu připomíná i krvavý šrám na předloktí. "Táhli mě několik metrů po zemi, než jsem se pustil," vzpomínal Králík.
Italští policisté Čechům příliš nepomohli

Ihned po incidentu vyhledal policisty, s velkým pochopením se však nesetkal. "Naložili mě do auta, ale v další ulici mě vyhodili s tím, že na mě nemají čas, že jim končí služba a ať se stavím druhý den. Dnes dopoledne jsem strávil na služebně tři hodiny, ale náčelník byl zjevně otrávený, protože musel do práce. Dozvěděl jsem se, že takové přepadení jsou v Palermu normální věcí, ale prý se někam zajedou podívat na to místo, kde mě přepadli," popisoval Králík. Žádné rozuzlení či nález ukradených věcí podle svých slov nečeká.

Nebyl ale sám, kdo z doprovodu mladoboleslavského týmu dopadl v Palermu špatně. Nejmenované ženě byla při večeři v restauraci zcizena kabelka s doklady a penězi, dva muže z řad klubových sponzorů zase v noci dostihla a zbila další skupina palermských násilníků. Také je připravila o fotoaparát a peníze. "Ležel jsem na zemi a kopali do mě, dokud jsem foťák nepustil," vykládal jeden z mužů s rozbitým obličejem, jenž si nepřál být jmenován.

Nevěřím, že by se na Italové vykašlalií. Myslím si, že tato událost je tak trochu přitažená za vlasy.

Podobný zážitek a zkušenost s policií v zahraničí měl asi tak před 2 léty také Primátor z Ústí nad Labem.

Tehdy v článku v novinách nabádal k vážení si české policie a konstatoval, že v ČR je lacině zatracovaná policie, ale jeho zkušenosti byly následující :

Při pracovní cestě do Belgie ( Brusel ) se svou pracovní skupinou včetně překladatelky zastavili v silném dešti na křižovatce, řízené semafory a byli při stání přepadeni skupinkou nějakých osob - asi arabů, kdy ženám byly vytrženy kabelky při otevření dveří vozidel. Duchapřítomná tlumočnice uzavřela dveře, kdy sklo dveří jeden z útočníků rozbil a po přetahování se o kabelku s tlumočnicí samozřejmě vyhrál. Dle vylíčení jednoznačná loupež....
Na místo si zavolali policii, která byla velmi neochotná, věc po vylíčení prošetřovat nechtěla. Po vyjádření nespokojenosti se závěry policie, chtěla tedy policie provést ručně psaný zápis na místě a když s tím Primátor nesouhlasil, tak se se řešení věci nakonec po naléhání přesunulo na stanici policie, kde to skončilo ručně psaným zápisem s obdržením kopie a konečná.
Primátor hodnotil tento zážitek a vyjadřoval se, že v Čechách se neustále kritizuje práce policie, ale po těchto zkušenostech již ví, že Policie ČR vůbec není špatná a je neprávem kritizovaná za špatný výkon.

To samé se stát v ČR, tak samozřejmě výjezd s technikem vyšetřovatelem, tlumočník, přítomen soudce... a nikdo z poldů by si nedovolil při tak závažném jednání, jako je loupež, dělat z toho bramboračku a na místě rozběhat loupež. Inu cizina je cizina a ti zatracení čeští poldové jsou jen čeští poldové.

Jestli ten zákrok měli provádět do balíčku 150hod. zadarmo ,tak se tomu jejich nasazení vcelku ani nedivím. Ale pravděpodobně ne,něco takového můžou schválit jen u nás za podpory bezzubých odborů.

Pro Mirek
Proč tomu nevěříš ? Taky ti řeknu jednu zkušenost co jsem zažil. U nás v rajónu vykradli karavan Nizozemcům a ti byly příjemně překvapeni co všechno česká policie provádí na MČ. Nejvíce byly překvapeni, že přijel technik a snažil se z místa zajistit nějaké stopy. Na oddělení se od nich kolega dozvěděl, že u nich by na místo nepřijela ani hlídka. Věc by musely oznámit sami na služebně, kde by vyplnili formulář a tento by jim policie jenom potvrdila pro pojišťovnu.

...to je v poho, i v česku existují místa kde by pečeerku nikdo nedostal ani párem volů a léty takovejch míst bude jenom přibejvat.
PS. V Belgii varují cestovky své klienty před pražským metrem, taxíky a smíchovem - konkrétně plzeňskou - jako čtvrť, kde místní vláda stěhuje nepohodlný romy, kteří se živí elpasy na turistech. Dále nedoporučují chodit na policejní stanici jednotlivě, ale ve skupinkách a pokud možno s tlumočníkem, jinak jim prý hrozí blíže nespecifikované nebezpečí....

...to je jednoduchá úměra, soudruzi soukmenovci, neplatí-li zákon pro vás neplatí tudíž ani pro mně... .-)

Nechci nikomu radit,ale po 11 letech u policie jsem odešel a v "C" jsem si našel práci a jsem velmi spokojen.A hlavně čistá hlava,žádná buzerace od vedení atd.atd...

Zajímalo by mě odkud jsi a jakou práci (tedy co konkrétně děláš) a za kolik jsi si našel.V našel regionu je práce tak málo, že si každý to svou drží tak dlouho jak se dá. Dofuám, že se ozveš a napíšeš pravdu. V mém případě se jedná o kraj Olomoucký a okres SU.

Tak si konečně policie oddechne.

Ty ho znáš? Že ho takhle z voleje soudíš. Nebo je to: Podle sebe soudím tebe.

Jsem kousek od tebe Moravskoslezský kraj

Zkus to trochu více přiblížit. Moravskoslezský kraj je dost velký.Děkuji.

Myslím, že u nás je taky málo práce a nedá se moc vybírat,ale pokud chceš, tak práci si vždy najdeš.Já jsem chtěl a našel - a jsem spokojen s čistou hlavou a klidným nočním spánkem...

Máš pravdu,že ve 20 letech závidět důchodcům je ubohé,ale doporučovat v dnešní době,aby někdo vydržel u policie do důchodového věku,když je mu dvacet let je asi největší blábol,který jsem tu v poslední době četl.

Jo

Nemusíš odmakat do důchodu, stačí Ti 20 až 25 let a budeš také v ráji. Jen Ti chci připomenout i těm co již je maj a nejsou na papalášskej židli. CO TAM PO 20 AŽ 25 LETECH JEŠTĚ DĚLÁŠ!????????

Pro Jana.

Jané nevím co děláš u PČR ty , ale já i po 28letech ještě pořád rán sloužím lidem a zbavuji je neřádu, tedy darebáků.

Mám pocit, že neřádu je nezbavujem, ale jenom po dobu co jsou na " návštěvě " na PČR nemůžou páchat TČ. Jak odcházejí, tak už to jede dál. Jsou mnozí, kteří z oddělení vypadnou po výslechu ve ZPŘ a za 15 minut si pro ně jedeme pro spáchání dalšého TČ. Vazba za bagatelní TČ ? Utopie. Stav se u nás dá hodnotit, že na jedné straně chytáme a na druhé straně jsou pouštěni ( systém děravého pytle ) při neochotě st. zástupců a soudců zhodnotit " vazební důvody " : nebo 25 vykradených aut při předchozí TČ pachatele není vazebním důvodem ? Komu to chtějí říkat. Před 5 roky byla situace ještě trochu jiná a vazebním důvodem to bylo, ale teď je to katastrofa a smysluplnost naší práce jde čím dál tím víc někam do ztracena - tak to vidím, akové to je a že mě to ser...

Pro Mirek
Otázka kolego u Vás asi nemáte tak velký nápad co ? Jinak jsi nemůžu vysvětlit to, že tě ještě po 28 letech baví zbytečná práce. Já osobně i kolegové ze směny chodíme do práce s odporem a těšíme se na každý konec směny. Idealismus, že se to zlepší už mě i mé kolegy na oddělení dávno přešel. Možná tak hrozné to na Olomoucku není, ale v Ústeckém kraji ano, když i náš krajský ředitel se na netu vychvaluje, že policista SVčK pracuje o 60 % více jak je průměr v ČR.

Pro Polda 33
Je pravdou, že jako v ústeckém kraji u nás nápad TČ nen, (není zde takové temno). To ale neznamená, že bych si myslel i po těch letech, že dělám zbytečnou práci. Ono to sice někdy tak vypadá, ale pořád si myslím, že naše práce (tedy PČR) má pořád jakýsi smysl. Vím, že ze strany vrcholového vedení (především MV a PP svými IAŘi a SIAŘi, NMV a RPP, ...) nám házejí klacky pod nohy, ale i přes toto si myslím, že nás většina normálních lidí pořád ještě bere
(blbcovi to stejně nevysvětlíš, a když se pokusíš, tak tě nepochopí). Přeji hodně úspěchů v další službě veřejnosti, dobrou náladu a suprové šéfiky.

Znechucení je obrovské, ale chuť odejít a žít jako člověk je jěště větší.

SODOMA GOMORA co se to děje s policií za kralování pana Langera. Generační špunty nezabírají na některé důchodce, těm tento systém náramně vyhovuje. Nárust nesmyslné byrokracie a administrativy pokračuje a další kolegové opouštějí zcela znechuceni složky policie.

Chlapče nezapomeň "ráj důchodců ve funkcích = zlatokopů". Všichni chlapi, kteří u policie musej makat v poli, buď již letos odešli či odejdou s koncem tohoto roku, jen papaláši důchodci zůstanou do svých krásných 65 let. Ať, neví o co se šidí. Páčko.

Nic ti nebrání, aby´s vydržel u policie také do důchodového věku a pak žil jako "v ráji". Že ti není trapné takhle závidět. Pracuj, snaž se, odváděj výsledky a pak se za léta můžeš také zařadit do řad důchodců. Ale ve 20 letech věku závidět důchodcům? To je ubohé. Je na to jedna rada: Taky jednou budeš starej, když se toho dožiješ. Tak se snaž a nezáviď, minimálně to není slušné.

Holt si to taky odmakej a pak nebudeš závidět, chtěl bys všechno ¨na jednou, závistiv¨če,,,,,,,,,,,

Nemusíš odmakat do důchodu, stačí Ti 20 až 25 let a budeš také v ráji. Jen Ti chci připomenout i těm co již je maj a nejsou na papalášskej židli. CO TAM PO 20 AŽ 25 LETECH JEŠTĚ DĚLÁŠ!????????

Maximální souhlas s Jardou. Závidět ve 20-ti letech důchodcům je opravdu ubohé.

Jedině anketa popřípadě referendum o spokojenosti u policie může objasnit skutečné stavy a nálady po prasečím zákonu 361 posílající snaživé a poctivé polisty do civilu.

Každopádně Ty, kteří mají odslouženo mezi 10 až 15 lety...

Bylo by zajímavé slyšet p. ministra, jak by okecal perfektní výběr nových uchazečů o práci u PČR. Několikrát se snížily požadavky při fyzických testech - uchazeč přesto nesplní, bojaři napíší nesplnil a náboráři udělí vyjímku a uchazeč je přijat.Bravo Ivane, věř, že se ta kvalita brzo ukáže.

To bude slepovaná mozajka jménem AMATÉRSKÁ POLICIE made in Langer.

Přijďte se podívat na fyzické prověrky v naší věznici. Kdepak, 30% bachařů by nemohlo sloužit. To nemá s prověrkama nic společného. Potom prosíme s brekotem při hromadných vystoupeních vězňů Vás policisty o pmoc!! Ať jste připraveni nám pomoci, co kdyby.... . Jo, i u nás se bere vše, nejsou lidi.

Už aby se ukázala. Myslím, že se Ivan nebude stačit divit. Když bude nejhůř, tak my možná taky ne.

Pokuta za umožnění úniku informací jedné stránky z Kub. zprávy? Cože, ale kdežé. To jsem dostal jen zato, že jsem si odskočil. Věřte mi, já jsem byl vždycký dobréj tlučhuba, ale pokutu přesto respektuji.
Suma sumárum:vysoce postavený úředník - ministr MV již není bezúhonný, měl by proto podat demisi a nahodinu.

Jen by mě zajímalo, který orgán činný v trestním řízení rozhodl o tom, že v případě pana Langera nejde o spáchání trestného činu dle § 106, event. 107 tr. zákona. To zdůvodnění bych si rád přečetl. Ale to určitě není možné, protože se tím nikdo nezabýval. Kdo by si také dovolil jít proti mocným, všemocným a všehoschopným, že?

Tu zprávu se zdůvodněním o uložení pokuty ve výši =9.000,-Kč za únik tajné zprávy pouze bych si taky rád přečetl. Nevím ale kde ji najít - ona totiž nikde není k nalezení. Nejspíš žádná neexistuje. Všichni víme, že proti větru se chcát nedá, protože si vždy pomočíš kalhoty. Omlouvám se za ty výrazy, ale nic chytřejšího mě zrovna nenapadlo.