Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

NEZOUFEJTE MÁ BÝT HŮŘ-TŘEBA VALORIZACE 1,5%, STRAVENKY ZA 10 KČ.

Žádný papír a pryč, jen bi, bič, bič boží.

Stravenky za 10. To si vlastně polepším. Do civilu nejdu, zůstávám. Důvodem jsou stravenky.

Tady je to samý provokatér, jinak se policista, který zažil spadnutí na pevnou zem po nabytí 361 pozná!

Příteli v první řadě se zamysli, čí jsou to vlastně stránky. Velmi rychle pak dojdeš k poznání, že zde je to jen taková výlevka názorů. Nic víc tady nehledej a hlavně nezapomeň spláchnout.

Proto jsem za starého zákona odešel, abych spadnutí nezažil.

Zejména policisté prosím přestaňte tady už kuňkat a zesměšňovat se. Proč ? Protože jak pan ministr Langer slíbil, tak nikdo nebude mít za tento rok méně, jako loni. A pokud víme, tak ti co mají méně, tak dostávají docela pěkné odměny 30-40 000,-Kč. Tak toho nechte. A ti co mají nejméně musí počkat, aby si taky něco odsloužili a pak taky budou mít. Jako daňový poplatník si přeji, aby jste někteří méně kvákali a začali více pracovat.

Jak může být někdo tak hloupý.Buďto jsi provokatér,nebo totální debil.Na ty své bludy jsi přišel jak?Asi budeš Ivanova pravá ruka.

To je vůůůl, kaviárové tousty.

Ty nejsi daňovej poplatník, tak toho nech! Buď jsi vylezl z kriminálu, nebo jsi v lepším případě na pracáku nebo sociálce...

Zapomněl ses podepsat "Langer".

Pro ... : A kdy tedy vlastně pracuješ, když studuješ už druhou Univerzitu?

Pravda se vám nelíbí, kreténi, co?

To civil:další debil na scéně.Komplexy,to jsou svině,že?Až budeš schopen udělat pár kliků,sedů a lehů a uběhnout pár metrů v kuse,tak si to můžeš přijít vyzkoušet a ukázat jaký jsi borec.

kdy pracuji? Studium jsem lepil ze svých dovolených, místo toho, abych se flákal jako ty.... tak pokud chceš někoho poučovat a rozumovat, začni laskavě od sebe

Chytří pánové až budete mít čas a přestanete být vulgární, tak se občan taky podívejte na Vás služební intranet. Pak uvidíte, že mám pravdu!

kterým jsme i my, policisté: služební intranet je sice hezká věc, ale co je psáno, není ve státní sféře dáno. To jsou životní zkušenosti. Odměny v řádu 30-40.000,-Kč? Kde jste k této báchorce přišel? Nedíval jste se náhodou na finančním oddělení na výplatní lístky s odměnami okresních ředitelů? Pak bych tomu i věřil. Za letošních 9 měsíců jsem v propadu 15.000,-Kč čistého, odslouženo mám 12 let, VŠ a další studuji a výsledky oproti loňskému roku mám větší. Takže už to prosím Vás nehulte a jděte se vypotit.......

Nehraj si tady na Komenského,nikdo na to není tady zvědavý.Do vysokoškoláků tady nikdo nerejpe,každý je strůjcem svého štěstí,tady jde o to,že vysokoškoláci už padají oknem,ale v přímém výkonu už skoro nikdo není.

Čím více ekonomů ve společnosti, tím horší ekonomika státu, i když tato prý vzrůstá. Rozumíte tomu, já ne, jsem asi úplně blbej a politici jsou rádio. Je čas Českou republiku přejmenovat na republiku Bohnickou, nebo Dobřanskou.

zajímavé konstatování.... Nás je přes 50 vysokoškoláků v přímém výkonu na útvaru a dalších 60 středoškoláků VŠ studuje dálkově. Ze kterých oken že to padáme? Rád bych se na ně podíval z té ulice ty experte....

Jen by mě zajímalo, co jste vystudovali? Určitě to jsou ty rychlokvašné tříleté bakalařské, s návštěvou jednou za měsíc , v Budějovicích někde v lese, nebo jím podobné obory socialní pedogogika. To máme ale sociální odborníky u policie, ŽE ?

Jseš jenom závistivej chudák, kterej bude do smrti nula, tak tady aspoň nadáváš na vysokoškoláky, viď? Všem rozumnejm lidem jseš jenom a pouze k smíchu...

Logicky. Nepůjdu studovat medicínu, když jsem polda. Na právnické fakultě mi nikdo denní studium nepovolí a dálkově nelze. Nejblížší obor, který využiješ pro tuhle práci je např.soc.pedagogika. Jestli ovšem vůbec víš, co to sociální pedagogika je. Obávám se, že nevíš nic a umíš druhé jen pomlouvat. Navíc na rozdíl od tebe máme rodiny, které musím i při tom dálkovém studiu živit, ale to ty nepochopíš, umíš jen kydat a pomlouvat, protože sám jsi neschopný a nula. Co máš ty kromě těch keců o studiu jednou za měsíc a kde se studuje stylet den v měsíci a mám zkoušky, zápočty, projekty apod.? Mj.mezi další vysoké školy, které máme, patří Policejní akademie, vojenská, ekonomky, FTVS, dokonce i strojárna. Zbývá ti pár let a poletíš dolů stejně rychle, jako jsi šel nahoru, ty odborníku od narození...

tříletým rychlokvašným školám ti povím jen tolik, že bys měl sám studovat, abys neplácal takové hovadiny. Lisabonská strategie ti nic neříká, jinak bys tu ze sebe nedělal hlupáka

a abych to ukončil, tak jsem vystudoval Univerzitu a další Univerzitu studuji a takoví rozumbradové jako ty se zmůžou celý život jen na žvásty a sami neumí nic pořádně....

Bože, to je diskuze. Již se nedivím dnešní úrovni a prestiži policie.

diskuze se odvíjí od toho, kdo do ní přispívá. Pokud dotyčný nemá ani ponětí o náplni práce u bezpečnostní složky, tak se od toho také odvíjí další...end

Hlavně jestli ty tvoje Univerzity jsou ti k něčemu u policie, protože, když vidím některé vysokoškoláky při policejní práci, na místě činu, tak mi je z toho špatně. Hlavně, že má vysokou školu, ale o práci policie skoro nic neví, leda tak z rychlíku. Pak kouká jak vyvoraná myš a neví co má dělat a čeká až mu někdo poradí co má vůbec dělat, jestli se to dělá tak nebo onak. Ono můžeš mít deset vysokých škol, ale budou ti k ničemu, když nebudeš vědět o policejní práci nic. Bohužel v dnešní době poctivá policejní práce se pomalu vytrácí.

No,něco na tom bude,protože naše krajské vedení se za posledních několik let rozrostlo o několik desítek jistě velice zaneprázdněných vysokoškoláků (stačí porovnat telefonní seznamy) zatímco u nás na OOP je personální situace přesně opačná.TOP manažéři,by si měli konečně uvědomit,že jsme tady pro lidi a ne pro ambice a kariérní rúst.

vyšší vzdělání mi je jistě ku prospěchu, jinak bych nestudoval. Více znalostí, větší celkový přehled atd. Rozdíl mezi tím, co jsem dělal před tím je ten, že dnes "za stejné peníze - tedy bez příplatku za vedení" mám navíc pod sebou 10-15 lidí a velím jim. Společně s ostatním zajištěním těch lidí a instruktážemi jdou "výstupy" přes mou osobu, takže odpovědnost zadarmo. Tak nějak to vypadá a studovat jsem začal po 8 letech v přímém výkonu na ulici, takže praxe byla v té době už celkem slušná. V přímém výkonu jsem stále. Toť vše. Problém tu byl opět nadhozen takový, že nějaký moula se střední školou začíná buď díky své lenivosti nebo neschopnosti dostat se na školu, upozorňovat na to, že ostatní věnují svůj volný čas, nervy u zkoušek a čas pro rodinu studiu a zvýšení si svého vzdělání. Obdobně jsou na tom i ti, kteří pobírají služební volno dle zákona s tím rozdílem, že uzavírají s PČR dohodu, kterou se zavazují a nejde o malé částky. Možnost začít studovat má každý z nás - to považuji za obrovskou výhodu nového zákona, dle staré 186/1992Sb. mi ředitel s personální pravomocí na mou žádost studovat PA odpověděl, že si váží mé snahy, ale potřebuje lidi na chodník, takže mi studijní volno nedá. Teď ji podepíší komukoliv. Tak toho buď využijte, nebo se alespoň nenavážejte do lidí, kteří investují tím nejvhodnějším způsobem do vzdělání. Tímto debatu ze své strany končím a přeji hezký den

Naprostý souhlas s ...... !!!

Ty akademiku, tys tak blbej, žes nepoznal hodnostní oz. kapitán, těch teček jsi tam dal trochu moc. Namáš náhodou matfyz?

Nezoufejte, bude hůř.

SDN se rozpadá na více okresech, taková papírová pojišťovací služba pro pojišťovny to je opravdu k pláči.

Vládne tady "blbá nálada" a to pan Langer vymýšlí další a další svinstva na policisty, jak jim znepříjemnit službu a život.

Problém policie jsou odchody policistů a lavina školáků se studijním volnem.

S tím musím souhlasit. U nás v okrese bylo trendem, že nový kolegové co byli zařazení na OHS a nechtěli makat šli na denní studium na PA. Po jejich návratu s titulem Bc. byli tito kolegové bez zkušeností zařazeni na OOK za zkušené kolegy co odešli. Komu by se chtělo na stará kolena si dodělávat VŠ, když to celou dobu nepotřeboval.

Polda 33:
Ty by sis měl hlavně zopakovat gramatiku ( novÝ kolegové ), než tady začneš nadávat na kolegy, kteří se dále vzdělávají, jelikož nechtějí navždy smrdět na OHS nebo OOP. Spoustě lidem nevadí dělat celý život na OOP - to je v pořádku, je to jejich volba. Ale přestaňte už probůh pořád rejpat do vysokoškoláků, vypadá to, jako kdybyste záviděli...

to Akademik

Jedním ze základních studijních předpokladů je porozumět psanému textu, pokud tedy ctěný akademiku reaguješ na text Poldy 33, jako že reaguješ, evidentně se ti tohoto předpokladu nedostává.

For Akademik
Nikomu se nenadával, ale pouze jsem poukázal na zhovadilost současné doby, kdy je preferované vzdělání na úkor praxe. Mě osobně vadí, že 40 letého operativce nebo vyšetřováka s 20 letou praxí bez VŠ vzdělání má nahradit 25 letý kolega, který má odslouženo mimo školy tak půl roku na OHS.
Víš jaký je výsledek, že třeba objasněnost kriminálky u nás v okrese rapidně klesla a víš proč ? Zkušenosti a znalost pachatelů žádná VŠ nenahradí a Policie ČR se neuváženě zbavuje odborníků, které nemá kým nahradit.

plně s tebou souhlasím, u nás na okrese je to taky tak a jelikož všichni vedoucí mají odslouženo okolo 3 let tak to i vypadá. Hlavně že mají školu. Nezávidím jim, ale určitá praxe neškodí a pokud mám něčemu vládnout a v rajonu trefím akorát do bufetu na oběd, je to špatně. Můj názor je, že minimálně po vedoucího SKPV by měla být preferována krom vzdělání i praxe. Potom už je to jen o politice, kdo s kým se zná a podobně.

Trošku to dramatizuješ, nezdá se ti?

Po tzv. sametové revoluci, zrušili prevenci proti tr. činnosti ( a strašně se tím chlubili), nyní sklízíme zasetou úrodu. Jako kriminalisté v té době jsme věděli, kdy si který KZO uprdl, nebo jak se v base domluvili na tr.činosti po propuštění. Nový režim, chtěl vše ihned odsoudit, žádné rozpracování TČ, na cokrim. spisy nebo opěr. spisy k tr. činnosti. Posledních několik roků začali ale hovořit o tom, jak je prevence nutná - z křížkem po funuse.

Tak u nás už to začalo,nebo lépe řečeno graduje.Včera to podalo do "C" asi 50% kolegů z DI a nejvíc z nehodovky.Není nad stabilizovanou policii.

Ale jinak se vlastně vůbec nic neděje, analytici to zametou pod koberec.