petruna: Srovnání nesrovnatelného
Také mám pár slov pro občana a jemu podobné.
Policisté a podnikatelé jsou si v jistém směru dosti podobní.
Tím, že po několikaleté trvdé práci končí většinou s psychickými
problémy, buď v ordinaci lékaře, nebo s provazem kolem krku.
Policisté, kteří okusili neskutečný tlak na osobnost člověka
zejména v zátěžových situacích, kdy se denně "vtělují" do role
jiných zaměstnání - soudce, když musí rozhodnout při rodinných
hádkách a bitkách, který většinou přihlížejí děti, poradce, kdy
musí vysvětit veškeré možnosti pro řešení vzniklých jakýchkoliv
situací, lékaře, kdy musí poskytnout první pomoc, ač je sám
zraněn, psychologa, když musí jít vyrozumět rodiče, že se jim
právě zabil syn v autě....o každodenním nadáváním řidičů o
buzeraci nemluvě.
Pak taky striktně dodržovat pravidla jemu daná, což znamená - v
uniformě nesmí jíst, pít a kouřit, nesmí policii znevážit tím,
že by v uniformě někde čůral za stromem a byl viděn, třeba při
dopravní akci, kam je velen na několik hodin bez možnosti
vykonání běžných lidských potřeb v lidských podmínkách, není mu
zima, déšť a sníh, slunce, ani vedro mu taky nevadí, má přeci
mít snížený práh bolesti a emočního cítění. Vlastně ani jíst ani
pít nemusí, vydrží to.....Musí.
Podnikatel maká, až se z něho kouří, protože jeho píle a snaha
je mu finanční jistotou. Je pánem svého času, může si dělat co
kdy chce, ale i tak je posedlý nekonečnou touhou po větším
bohatství, která jej časem odtrhne od rodiny, od pravých přátel,
ztratí osobnost, neboť peníze ho pohltí....Nemusí.
Šel by takový podnikatel dělat policajta?
|